Velká Británie oficiálně ratifikovala Lisabonskou smlouvu

Ratifikační proces Lisabonské smlouvy dále probíhá i přes irské „ne“. V nedávné době souhlas vyslovilo Španělsko, Belgie či Nizozemsko. Velká Británie nyní uložila podepsanou smlouvu v Římě. V zemi však probíhají ostré spory o správnosti takového rozhodnutí.

Lisabonskou smlouvu do dnešního dne ratifikovalo již dvacet tři zemí. Stále se očekává vyjádření Itálie, Švédska a České republiky. Irsko jako jediné zvolilo metodu referenda a jeho voliči Lisabonskou smlouvu odmítli. Výsledek byl oznámen v pátek třináctého června. I přes tento nezdar ratifikační proces nadále pokračuje a Unie řeší otázku, jak se s irským „ne“ vypořádat.

Nedávný výrok prezidenta předsedající země Nicolase Sarkozyho, že by měli Irové uspořádat referendum znovu, představitele Irska silně pobouřil. Někdy je reakce Dublinu charakterizována jako „tichý hněv“, jindy zase jako „hluboká urážka“ obyvatel Irska. Francouzský prezident Sarkozy se chystá na oficiální návštěvu této severské země v pondělí dvacátého prvního července. Cílem jeho pětihodinové návštěvy je však podle jeho vlastních slov „naslouchat“. Irští představitelé prohlašují, že se Sarkozyho návštěvy neobávají a předem upozorňují, že se nenechají nijak ovlivnit ve svém úsudku o další budoucnosti Lisabonské smlouvy v Irsku.    

Parlament ve Velké Británii přijal Lisabonskou smlouvu již osmnáctého června. Dokument byl tento týden ve středu převezen a uložen v Římě, čímž byl definitivně oficiálně ratifikován. V zemi panovaly dohady, zda ratifikovat smlouvu parlamentně či v referendu. Po neúspěšném irském referendu tyto spory nabyly na intenzitě. Komzervativní poslanec britského parlamentu Bill Cash dokonce usiloval o soudní přezkum způsobu ratifikace smlouvy. Milionář Stuart Wheeler v nedávné době obdržel vyjádření dvou soudců Nejvyššího soudu nad otázkou, zda zde nebyl „legitimní předpoklad“ že měla být Lisabonská smlouva přijata v lidovém hlasování. Výsledek: Nikoliv. Odpůrci ratifikace parlamentem totiž poukazují na podobnost mezi Smlouvou o ústavě pro Evropu, na kterou se vztahoval slib lidového hlasování a novou Lisabonskou smlouvou.

Poslanec Cash podle listu BBC označil proces ratifikace za „hrubou drzost“, milionář Wheeler za „absolutně ohavné jednání“. Rozhořčení neskrývá ani stínový tajemník ministra zahraničních věcí William Hague který prohlásil, že premiér neměl „žádnou demokratickou ani morální pravomoc podepsat Británii pod přejmenovanou ústavu EU.“ Smlouvu však před převezením do Říma podepsala také královna Alžběta II.