Unijní rozpočet s novými zdroji zatím zřejmě počítat nemůže

Přestože je řada evropských politiků a expertů na unijní problematiku přesvědčena, že ke splnění všech cílů, které si Evropská unie vytyčila, je třeba do budoucna společný rozpočet navýšit, šéf rozpočtového výboru EP Alain Lamassoure upozorňuje, že v době utahování opasků se s ničím podobným počítat nedá. Poslanec to uvedl na konferenci, která se tento týden konala v Bruselu.

Podle původních předpokladů měla být touto dobou diskuse o budoucnosti příštího sedmiletého rozpočtu Evropské unie v plném proudu. Veřejnou konzultaci, která měla sloužit jako podklad pro návrh revize společného rozpočtu a jeho priorit, ostatně předseda Evropské komise José Manuel Barroso zahájil už koncem roku 2007.

Vzhledem k hospodářské a finanční krizi, ale také díky institucionálním zmatkům spojených se vznikem nové Evropské komise, bylo ale zveřejnění klíčového sdělení exekutivy k budoucnosti rozpočtu odloženo až na polovinu letošního roku. Evropská komise s ním ale stále otálí. První hrubý návrh by tak měl spatřit světlo světa až letos na podzim.

Není myslitelné, abychom v době, kdy Evropská rada pověřila předsedu Hermana Van Rompuyho přípravou plánu k lepší koordinaci rozpočtů, nehovořili také o budoucnosti unijního rozpočtu, osvětluje Philippe Herzog, zakladatel pařížského think-tanku Confrontations Europe, důvody, proč do Bruselu tento týden svolal odbornou konferenci k revizi rozpočtu.

Potřebujeme novou daň?

Evropská komise je přesvědčena o tom, že by se v příštím sedmiletém rozpočtu EU měly lépe než dosud strategické cíle propojit s finančními zdroji. Řada politiků a odborníků ale upozorňuje, že něco takového se bez navýšení rozpočtu neobejde. Evropská unie by podle nich měla zavést novou „evropskou daň“.

Henrick Endelrein, ředitel berlínské Hertie School of Governance, si například myslí, že unijní rozpočet může sehrát roli při naplňování strukturální a hospodářské politiky. K tomu prý ale Unie potřebuje nový zdroj financí. Návrhů, jak by měl nový zdroj vypadat, je celá řada – od podílu z DPH přes příjmy z prodejů emisních povolenek po daň z finančních transakcí.

Předseda rozpočtového výboru Evropského parlamentu, středopravicový poslanec Alain Lamassoure (EPP) ale nadšení příznivců nové daně mírní. „Žádný parlament není v současné době připraven na něco takového kývnout,“ říká v odkazu na reformy veřejných financí, které v současné době v reakci na krizi eurozóny v řadě zemí probíhají. I Lamassoure je ale přesvědčen, že evropská daň bude v delším časovém horizontu zapotřebí.

Navyšování rozpočtu během slyšení před poslanci Evropského parlamentu v lednu odmítl také komisař pro rozpočet Janusz Lewandowski. „Žádné významné navyšování rozpočtu očekávat nelze,“ prohlásil tehdy.

Nevyhnutelná kolize

Ovšem krize nekrize, plány na zavedení nového zdroje evropského rozpočtu by zřejmě u řady evropských politiků narazily. A není třeba chodit daleko. Současný systém přerozdělování ze strany Bruselu dlouhodobě kritizuje nejsilnější strana právě vznikající pravděpodobné budoucí koalice. „Méně přerozdělování, rovná se lépe pro Evropu,“ uvedl například v nedávném rozhovoru pro EurActiv senátor Alexandr Vondra (ODS) (EurActiv 26.5.2010) a jeho stranický kolega, europoslanec Jan Zahradil (ECR) rovnou říká, že vytváření celoevropské daně se bude ODS „vždy bránit“ (EurActiv 9.6.2010).

Nejen ODS, ale i TOP09 a Věci veřejné spíše poukazují na nutnost reformovat společnou zemědělskou politiku, která z unijního rozpočtu ukrajuje třetinu veškerých prostředků. „Evropa se stejně jako Česká republika musí soustředit na investice do budoucnosti a nemrhat peníze na udržení určitého stavu, který je pro jistou skupinu užitečný, ba přímo nutný, ale není udržitelný,“ říká například předseda TOP09 Karel Schwarzenberg (EurActiv 12.5.2010).

Racionalizace výdajů

Všichni účastníci zmíněné konference se shodují, že v současné době vlády musí reformovat veřejné rozpočty a přijmout úsporná opatření. Podle švédského středolevého europoslance Görana Färma (PES) je dokonce namístě hovořit o racionalizaci výdajů národních rozpočtů a rozpočtu evropského.

Je nepochopitelné, že administrativy sedmadvaceti členských států duplikují aktivity, které by bylo možné financovat z evropského rozpočtu, kroutí hlavou poslanec a jako příklad uvádí oblast rozvojové pomoci nebo právě vznikající diplomatický sbor EU – Službu pro vnější činnost. Své zastoupení by si členské státy ponechaly v důležitých zemích jako jsou Spojené státy, ale na méně významných místech, jako je například Botswana, by v rámci racionalizace výdajů mohly přenechat místo zastoupení EU, uvádí poslanec.

Spolupráce s národními parlamenty

Europoslanci se na konferenci přimlouvali také za lepší spolupráci s rozpočtovými výbory všech sedmadvaceti národních parlamentů. Koordinace v rozpočtové oblasti je v současné době omezená na posuzování stabilizačních a konvergenčních programů ze strany Komise a členských států.

Poslanci argumentovali studií, která vznikla na zakázku Parlamentu a analyzuje příčiny selhání Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost. Příčiny neúspěchu je podle ní třeba hledat ve skutečnosti, že zatímco cíle vznikly na evropské úrovni, členské státy, které byly jejich naplňováním pověřeny, je příliš nereflektovaly.

„Musíme národní veřejné diskuse propojit s celoevropskou diskusí. Účastnit by se jí měly národní parlamenty a měla by obsahovat systematické porovnávání jak každý stát ze svého rozpočtu přispívá k plnění společných cílů,“ říká poslanec Lamassoure.

Pokud by se národní parlamenty do diskuse zapojily, mohl by se Brusel vyhnout situaci, že národní rozpočty bude posuzovat shora, tak jak to nyní navrhuje Evropská komise (EurActiv 13.5.2010), vysvětluje poslanec.