Summit EU vyhověl Irsku, počet komisařů se nezmění

Vrcholní představitelé členských států a vlád včera v Bruselu udělali ústupek Irsku a nabídi mu záruky, že Lisabonská smlouva neovliní ty oblasti, kterých se irští občané obávali nejvíce. Kromě toho, že by počet komisařů měl zůstat stejný Irové získali ujištění, že nová smlouva neohrozí jejich suverenitu v oblasti zdanění nebo rodinné politiky, ani jejich nezávislost.

Jedním ze tří klíčových témat, kterým se zabývají prezidenti a premiéři vlád členských zemí na dvoudenním summitu EU v Bruselu, byla i otázka ratifikace Lisabonské smlouvy v Irsku. Irové smlouvu letos v červnu odmítli v referendu a institucionální reforma, o níž Evropská unie usiluje, se tak opět ocitla na mrtvém bodě.

Unie původně očekávala, že se dokument, který upravuje rozhodování evropských institucí a posiluje Evropu v zahraničněpolitické oblasti, podaří ve všech členských zemích ratifikovat do konce letošního roku, ale po irském referendu se optimismus vytratil. Kromě Irska nemá Lisabonskou smlouvu ratifikovanou ještě Česká republika, kde bylo po mimořádné schůzi poslanecké sněmovny projednávání dokumentu posunuto na únor 2009.

Irsko dostalo v minulosti úkol předložit Evropské radě na prosincovém summitu svou představu, jak dále pokračovat v ratifikačním procesu a vyjádřit se, zda a v jakém časovém horizontu by se případně mohlo referendum v Irsku opakovat.

Průzkum, který si nechala zpracovat irská vláda a který se zabýval příčinami irského „Ne“, ukázal, že se velké části těch, kteří hlasovali pro zamítnutí smlouvy, nezamlouvalo, že po přijetí nové smlouvy může Irsko přijít o svého komisaře.

Podle Smlouvy z Nice, jež v současné době upravuje fungování EU má totiž počet komisařů klesnout z 27 na 18. To by znamenalo, že některé země o své komisaře na pětileté funkční období Evropské komise přijdou. Země by se ale měly střídat, a tak by ty státy, které by v jednom období o komisaře přišly, měly mít svého zástupce v následující Komisi. Ať již s Lisabonskou smlouvou nebo bez ní, počet komisařů by musel klesnout i podle stávající Smlouvy z Nice, v níž se uvádí, že jakmile počet členských zemí dosáhne čísla 27 (což je právě nyní), počet komisařů se sníží.

Evropská rada vyšla ale nakonec obavám Irska vstříc a v závěrečném kompromisu se píše, že „za předpokladu, že Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, bude přijato takové opatření,…,že Komise bude mít i nadále jednoho zástupce z každé členské země“.

Mezi dalšími argumenty, kvůli nimž jinak značně proevropští Irové hlasovali proti Lisabonské smlouvě, byly obavy z toho, že země přijde o svou suverenitu v daňové oblasti, v oblasti rodinné a sociální politiky nebo etických otázkách. Obávali se také, že Lisabonská smlouva díky svým opatřením v oblasti bezpečnosti a obrany naruší tradiční vojenskou neutralitu Irska.

Předsedové vlád a prezidenti členských zemí se proto na summitu dohodli na tom, že Unie bude „tyto otázky řešit k vzájemné spokojenosti Irska a ostatních členských zemí“ a Irsku poskytne „potřebné právní záruky“, že jejich obavy budou vyslyšeny.

Přijetí těchto záruk ale podmínili tím, že Irská vláda bude usilovat o to, aby Lisabonská smlouva byla ratifikována ještě během funkčního období Barrosovy Komise. Mandát Komise končí k 31. říjnu 2009. Nové irské referendum by se tedy mělo konat nejpozději do té doby.

Podle předsedy Evropského parlamentu Hanse Gerta Pötteringa Evropská unie Lisabonskou smlouvu potřebuje, neboť přinese posílení demokracie a zlepší akceschopnost, otevřenost a transparentnost Unie. Pöttering zdůraznil, že EU musí s Irskem spolupracovat a pomoci mu nalézt řešení. Přestože Evropský parlament si podle jeho slov přeje, aby Irové smlouvu ratifikovali ještě před evropskými volbami, připustil, že tento scénář není zřejmě reálný.