Tento článek je součástí Special reportu: Jaké úkoly čekají na novou Evropskou komisi?
Evropa čelí ekonomickým hrozbám, a zároveň musí reagovat na geopolitická rizika a klimatické změny. Podle expertů se právě tyto výzvy promítají ve struktuře nové Evropské komise a odpovídá jim i překryv portfolií jednotlivých eurokomisařů.
Staronová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen představila před dvěma týdny portfolia pro nové komisaře. Vyčíst z nich lze nejen rozdělení agendy, ale i hlavní výzvy pro Evropu. Od ekonomického zaostávání za konkurenty jako Čína nebo USA, přes riziko vojenského konfliktu s Ruskem, až po klimatickou změnu.
Všechny tyto faktory nutí EU reagovat nejen na problémy ve vlastních regionech, ale také na ty globální.
„Změna je velmi rychlá. Její hloubka a rychlost může vyvolávat obavy a přinášet nestabilitu. A vyžaduje proto okamžitou reakci a obrovskou zodpovědnost lídrů EU,“ uvedla na debatě Time to deliver: Key Tasks for the New European Commission, organizované redakcí Euractiv.cz a pražskou kanceláří Hanns Seidel Stiftung, Monika Ladmanová ze Zastoupení Evropské komise v Česku.
Nová Evropská komise byla sestavena právě s ohledem na aktuální vývoj a stav ekonomiky v EU, jak jej shrnuje report bývalého italského premiéra a předsedy Evropské centrální banky Maria Draghiho. A v souladu s nimi proto vytyčila Ursula von der Leyen tři priority: konkurenceschopnost, bezpečnost a demokracii, připomněla Ladmanová.
Představená portfolia nového kolegia komisařů tyto klíčové oblasti odráží. Jednotlivé kompetence komisařů se navíc podle Ladmanové záměrně vzájemně překrývají, aby byli jednotliví komisaři nucení na denní bázi spolupracovat – a aby byla jejich výsledná práce koherentnější.
https://x.com/LadmanovaMonika/status/1837052584173130165
Přestože se v Česku nejvíce diskutovalo především o tom, jak velké generální ředitelství bude mít Jozef Síkela (STAN) na starosti nebo jak vysoký bude jeho rozpočet, podle náměstka ministra zahraničních věcí Eduarda Hulicia (KDU-ČSL) nejvíce záleží na tom, jakému složení Rady EU se jednotliví komisaři zodpovídají. Tedy jestli se zodpovídají Radě pro obecné záležitosti či Radě pro zahraniční věci, nebo zda se účastní schůzek Výboru stálých zástupců členských států (COREPER) I nebo II. Zatímco COREPER I řeší témata jako konkurenceschopnost, zemědělství, životní prostředí či energetika, COREPER II se zabývá zahraničními věcmi, vnitrem nebo hospodářstvím.
„Nejsem si jistý, jestli je (navržené) složení Komise dostatečně jasné v tom, ke které Radě náleží které portfolio,“ uvedl Hulicius.
Jedním z hlavních nároků europoslanců za poslední roky bylo také to, aby portfolia Evropské komise alespoň částečně reflektovala strukturu výborů v Evropském parlamentu.
„Nevím, zda se to podařilo. Někteří komisaři mají více než pět výborů,“ okomentoval Hulicius. Dodal zároveň, že pro komisaře může být velice náročné pracovat najednou s pěti různými výbory i jejich podvýbory.
Nyní bude podle Hulicia především zajímavé sledovat, jaký osud legislativních návrhů „staré“ Komise nechají výbory europarlamentu na stole a které naopak nechají přepracovat.
Zaměření nových portfolií Komise je také výrazně více geopoliticky orientované, všímá si výkonný ředitel Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Vít Dostál.
„Další roky se budou zaměřovat především na budget (v překladu rozpočet – pozn. red.),“ zhodnotil. Přestože se aktuálně podle Dostála v Evropě ozývá hlasité volání po větších investicích, nejsou o této potřebě zatím přesvědčení všichni. Analytik proto očekává v dalších měsících silný boj o to, kterým směrem se EU vydá. Zda cestou přísné rozpočtové odpovědnosti bez úvěrů, nebo nových půjček a investování do byznysu.
Jak budou sdílené kompetence komisařů fungovat, se teprve ukáže
S nutností intenzivnější spolupráce mezi evropskými státy souhlasil německý velvyslanec v Česku Andreas Künne. Provázanost jednotlivých politik, na které se EU chce v nadcházejících letech zaměřovat, podle něj ukazuje také dříve publikovaná strategická agenda.
Klíčovými aspekty, které z dosud nastíněných plánů EU vychází, jsou zejména podpora Ukrajiny, definování Číny jako potenciální hrozby, ale také posilování vztahů s dalšími hráči mezinárodního společenství. Právě tento úkol připadne českému kandidátovi na komisaře pro mezinárodní partnerství, připomněl velvyslanec Německa.
„Co teprve uvidíme, je, zda bude zmiňovaný ‚překryv‘ jednotlivých portfolií opravdu efektivní,“ zdůraznil Künne. „Zejména v oblastech obrany a bezpečnosti obsahuje jasné úkoly pro Kaju Kallas (estonskou kandidátku na komisařku zodpovědnou za zahraniční politiku) a Adria Kubulia, litevského kandidáta na komisaře pro obranu a vesmír, aby spolu úzce spolupracovali,“ zhodnotil.
„S ohledem na fakt, že pocházím ze země řízené odnepaměti koalicí (…) jsem mírně optimistický ohledně toho, jak bude taková spolupráce fungovat,“ řekl.
Větším problémem však podle Künna bude budování konkurenceschopnosti a dekarbonizace Evropy. Ty podle něj nejsou v protikladu a nabízí naopak příležitost, jak na zelené transformaci postavit bohatou budoucnost EU. Pro to ale bude zapotřebí co nejdříve mobilizovat dostatečné finanční prostředky, zejména ty privátní.
Přísná kritika, ale jen málo řešení, komentuje Nerudová
Právě na potřebu mobilizace soukromých investic poukazuje již jmenovaná Draghiho zpráva. Podle té musí EU, aby překonala nebo alespoň dohnala náskok USA a Číny, nastartovat vlastní inovace. To by si podle Draghiho žádalo roční investice ve výši 750–800 miliard eur, čili přibližně 4–5 % HDP celé EU.
Nabízí také další srovnání, ze kterého je patrné, jak EU zaostává za USA v HDP. Zatímco v roce 2002 byl rozdíl mezi Evropou a Spojenými státy 15 %, v roce 2023 už byl ten rozdíl dvojnásobný. V neposlední řadě také konstatuje, že evropské podniky platí za plyn o 345 % více než americké podniky.
„Draghiho report je ve skutečnosti velmi silnou kritikou posledních deseti let fungování EU,“ zhodnotila europoslankyně Danuše Nerudová (STAN, EPP). Zpráva podle ní velmi přesně ukazuje všechny slabiny, které EU má, a nastiňuje zároveň směr, kterým by se Evropa měla pro zlepšení své konkurenceschopnosti vydat.
„Chybí mi ale jasná doporučení. (Zpráva) je jen nekonkrétní a nezmiňuje žádné konkrétní kroky, které by EU měla podnikat,“ zdůraznila Nerudová. Řešení, které Draghi nabízí spíše mezi řádky, je podle Nerudové „více Evropy“. Tedy hledání společného řešení pro celou EU. „Bez toho Spojené státy nedoženeme,“ okomentovala.
Další překážkou budování odolnější a konkurenceschopnější Evropy je ale také politická realita Evropy. „Evropská unie je paralyzovaná, a to se reflektuje v paralyzované ekonomice,“ zmínila europoslankyně. ,Rekonstrukce‘ Evropské komise proto podle Nerudové nestačí, změnu by měly podstoupit i další unijní instituce společně s procesy jejich fungování, dodala.