Smlouva mezi Francií a Německem podtrhuje pragmatickou vizi jejich vztahu

© Shutterstock (360b)

Smlouva, kterou Francie a Německo dnes (22. ledna) podepíší, pramení z proevropské energie Emmanuela Macrona. Text je pragmatický a soustředí se spíše na ekonomiku a obranu, než na politické otázky. Na řadu témat se však země stále dívají rozdílně.

Vize je jasná a zřejmá na první pohled. Text, který bude podepsán v Cáchách dnes 22. ledna a doplní Elysejskou smlouvu z roku 1963, má posílit evropský projekt. První kapitola nové smlouvy se věnuje právě evropským záležitostem.

Otázkou zůstává, jestli bude takový krok dostatečný a poskytne hmatatelné výsledky. Vznik smlouvy navrhl francouzský prezident Emmanuel Macron ve svém projevu v Sorbonně v roce 2016. Přípravy textu si vyžádaly značné úsilí na obou stranách.

Zdá se však, že dokument podporuje především Francie, ačkoli německá kancléřka Angela Merkelová elegantně navrhla, aby byl podepsán v Cáchách, na půli cesty mezi Paříží a Berlínem, kde byli korunováni císaři Svaté říše římské.

Nenechme Evropany na holičkách, vyzvala dnes v europarlamentu členské státy kancléřka Merkelová

Tolerance, solidarita, zodpovědnost, jednota, konkurenceschopnost. Pilíře, na kterých by podle německé kancléřky Angely Merkelové měla stát EU. Řekla to dnes před europoslanci ve Štrasburku.

Německý velvyslanec ve Francii, Nikolaus Meyer-Landrut, považuje za dva hlavní body textu politickou spolupráci a v ekonomické oblasti pak především zřízení francouzsko-německé komory.

„Jedná se o něco jiného než u Elysejské smlouvy, posouváme se ke konkrétním opatřením,“ nechal se slyšet diplomat. Smlouva z šedesátých let se ovšem soustředila spíše na obranu a otázky přeshraniční spolupráce.

Ekonomická spolupráce jako priorita

Očekává se, že expertní skupina bude pracovat na harmonizaci hospodářského práva obou zemí, zejména práva týkajícího se platební neschopnosti. Koordinace způsobu interpretace a implementace evropských směrnic by byla také žádoucí.

„Je to první velmi důležitý krok při posilování společného hospodářského prostoru,“ uvedla mluvčí Francouzsko-německé obchodní komory Alexandra Seidel-Lauerová.

U přeshraničních otázek smlouva iniciuje konkrétní projekty, které jsou přiděleny místním aktérům. Podle Macronovy představy by francouzsko-německá hospodářská oblast měla představovat laboratoř konvergence evropských zemí, což je v současné době daleko od pravdy. Na žádost Francie bude zřízena také společná rada odborníků, která bude sdílet teorie ekonomického vývoje.

„Ve Francii ekonomové zdůrazňují potřebu vytvoření samostatného rozpočtu eurozóny a vzniku fiskálních stimulů, zatímco v Německu Rada hospodářských expertů vždy kritizuje vládu za to, že vynaložila příliš mnoho prostředků. Vytvoříme tedy společnou radu pro užší koordinaci v těchto oblastech,“ zaznělo v Élysée.

Merkelová a Macron chtějí posílit roli EU ve světě, efektivněji bojovat s migrací a vytvořit společný rozpočet eurozóny

Setkání lídrů Německa a Francie se neslo v duch posílení zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky EU a zamýšlené reformy eurozóny.

Text je výsledkem kompromisu. Verze podporovaná poslanci měla společné cíle pokud jde o sociální normy, harmonizaci daně z příjmů právnických osob a uhlíkové daně – ty už zahrnuty nejsou.

„Je pravda, že tato smlouva otevírá dveře posílené spolupráci v hospodářské, sociální a politické oblasti, ale v porovnání s usneseními přijatými vládami obou zemí v lednu byly závazky oslabeny. Smlouva není ambiciózní,“ řekla Franziska Brantnerová, mluvčí Zelených v německém Bundestagu.

„Můžete kritizovat nedostatek konkrétních bodů, ale tento text je smlouva a má platit několik desetiletí, není to pouhá vyhláška,“ zdůraznil Christophe Arend, francouzský poslanec z La République En Marche (LREM) a předseda Skupiny francouzsko-německého přátelství ve francouzském Národním shromáždění.

Spolupráce na politické úrovni byla již zahájena a oficiálně potvrzena, avšak v omezené podobě. Jediným skutečným požadavkem je, aby se jeden francouzský ministr a jeden německý ministr čtvrtletně účastnili jedné rady ministrů druhé země. Zřízení francouzsko-německé komory s 50 zástupci, kteří se budou pravidelně scházet, má být stvrzeno ratifikací již brzo.

Důležitá otázka obrany

Dalším důležitým bodem smlouvy pro Francii, u něhož zůstávají Němci opatrní, je závazek „poskytnout vzájemnou pomoc a asistenci při útoku na jejich území, a to včetně ozbrojených sil“. „To je novinka,“ zaznělo s velkým nadšením v Élysée.

Německo Francii závidí křeslo v Radě bezpečnosti OSN, Francouzi ovšem jakékoliv sdílení této pozice odmítají, důvod k tomuto ústupku nevidí.

Smlouva však zároveň uvádí, že státy budou úzce spolupracovat ve všech orgánech OSN a že „přijetí Německa jako stálého člena Rady bezpečnosti OSN je prioritou francouzsko-německé diplomacie“.

Toto je bod, který německá poslankyně Franzika Brantnerová označila za „absurdní“, protože ji nepřišlo reálné, že by Francie prosazovala členství Německa, když je spíše čas na to otevřít Radu bezpečnosti OSN méně vyspělým a rozvojovým zemím.

Už samotné vytvoření Evropského obranného fondu a koordinované vojenské iniciativy představují významnou změnu německého přístupu. „Nikdy jsme ještě v rámci sblížení v obraně nezašli tak daleko,“ zaznělo z Elysejského paláce.

Smlouva představuje základ pro „co možná nejužší spolupráci“ mezi oborovým průmyslem a společným přístupem k vývozu zbraní. To je pro Německo těžké přijmout, protože se velmi obává i samotného pojmu „vývoz zbraní“, který, na rozdíl od Francie, přísně reguluje.

Smlouva tedy podporuje konkrétnější vztah, který chtějí obě strany prohloubit, ale bez jakéhokoli naivního optimismu. „Pracujeme na německo-francouzských vztazích, zároveň ale vnímáme vzájemné rozdíly,“ ujistil prezidentský palác.

EU v roce 2019: Více peněz na obranu, větší očekávání

Přípravy na odchod Spojeného království z EU vytvořily v loňském roce prostor pro rozkvět nových nástrojů společné evropské obrany. Rok 2019 bude obdobím, kdy by se tyto nástroje měly začít plně implementovat.