Růst a zaměstnanost jsou klíčové pro reformu zemědělské politiky, říkají Španělé

Hospodářský růst, tvorba nových pracovních míst a udržitelnost v sektoru zemědělství jsou podle Španělů hlavními cíli plánované reformy Společné zemědělské politiky EU (SZP).

Zemědělství přijde Unii ročně na 50 miliard eur a v rámci nového finančního rámce po roce 2013 se sektor musí reformovat. Politici, kteří jsou pro zachování současné výše financování SZP, si uvědomují, že je třeba zemědělství napojit na širší komplex hospodářských, sociálních a environmentálních cílů EU.

„Přístup, který se zakládá na hospodářském růstu, zaměstnanosti, potravinové bezpečnosti a zelených technologiích […], by mohl přispět k větší legitimitě a veřejné podpoře SZP,“ napsalo Španělsko do zprávy, o níž budou ministři zemědělství debatovat na summitu 1. června.

Přímé dotace vyplácené zemědělcům v současnosti tvoří 70 % výdajů na SZP. Farmáři by podle Španělů měli peníze směrovat právě do výše jmenovaných klíčových oblastí. Jenže přímé unijní platby tvoří průměrně čtvrtinu celkových příjmů evropských zemědělců, a proto „bude nutné zachovat alespoň současnou výši dotací, aby si farmáři udrželi životaschopnost,“ stojí ve zprávě.

Takové vyjádření uvítaly země jako Francie či Polsko, které otevřeně odmítají jakékoli škrty v oblasti zemědělských dotací. Naopak Británie či Švédsko dlouhodobě usilují o ztenčení rozpočtu pro SZP a financování jiných unijních priorit. Německo, které bylo tradičně zastáncem francouzského pohledu, bude na summitu 1. června pravděpodobně škrty podporovat víc než dříve. Snaží se totiž o omezování veřejných výdajů.

I kdyby v rozpočtu na SZP ke škrtání nedošlo, hlavní příjemci dotací si budou muset utáhnout opasky. Unie chce konečně setřít propastné rozdíly mezi dotacemi, které dostávají například farmáři v České republice a těmi, které pobírají Němci nebo Francouzi. Čeští zemědělci se oproti západním „kolegům“ těší jen ze třetiny peněz.

Podle některých členských zemí by měla Francie začít své zemědělce spolufinancovat z národního rozpočtu. Takový scénář však rezolutně odmítá Evropská komise i mnohé národní vlády, včetně té španělské. „Jednotný trh, nenahraditelná výhoda EU, nedává prostor pro flexibilnější pravidla,“ uzavírá zpráva.

Česká republika zastává názor, že bez snížení výdajů na SZP nebude možné posílit výdaje na nové priority ani dosáhnout reformy příjmové strany rozpočtu. Podle ČR by se měly redukovat zejména přímé dotace, které musejí být rozdělovány spravedlivě mezi všechny členské země. Stejně jako Španělé odmítají Češi spolufinancování přímých plateb z národních rozpočtů.

SZP patří k tradičním společným politikám EU – byla ustavena Římskou smlouvou a začala fungovat již v roce 1962. Náleží sice mezi oblasti sdílené pravomoci, ale je téměř zcela převedena na EU. Do zemědělství sedmadvacítka dlouhodobě investuje nejvíc prostředků ze svého rozpočtu (v současnosti 34 %). V 21. století se v rámci SZP klade větší důraz na tzv. „mimoprodukční funkce zemědělství“ jako je péče o krajinu, ochrana biodiverzity, podpora genetického fondu, rozvoj agroturistiky či produkce regionálních specialit.