Reformní smlouva EU – krok správným směrem?

Tak zněl název veřejné debaty, kterou minulý čtvrtek (4. října) organizovala poslankyně Evropského parlamentu Jana Hybášková ve spolupráci s portálem EurActiv.cz a Institutem pro evropskou politiku EUROPEUM.

Souvislosti:

Reformní smlouva by měla nahradit evropskou ústavní smlouvu, která se ocitla ve slepé uličce po zamítavých referendech ve Francii a Nizozemsku v roce 2005. Představitelé Evropské unie se snažili v tzv. období reflexe, jež po těchto referendech následovalo, obnovit veřejnou diskusi o ústavní smlouvě. Členské země ale byly rozděleny na obhájce stávajícího textu evropské ústavní smlouvy a na ty, které žádaly její přepracování.

V rámci německého předsednictví v Radě EU, které probíhalo od ledna do června letošního roku, se debata o ústavní smlouvě zintenzívnila. Výsledkem zvýšeného úsilí Německa bylo odsouhlasení mandátu pro mezivládní konferenci na červnovém summitu Evropské rady, aby jednala o nové smlouvě nesoucí název reformní. Jednání byla zahájena v polovině července. Na počátku října se na konečném znění Reformní smlouvy dohodli právní experti z členských zemí EU. Protože jednání byla vedena zejména ve francouzštině, měl být do konce minulého týdne hotov překlad návrhu Reformní smlouvy do 23 oficiálních jazyků EU. Poté by se s návrhem měly seznámit vlády členských států. V rámci jednání právníků nebyly dohodnuty pouze dvě otázky – statut Evropské centrální banky a způsob překladu slova „euro“ do bulharštiny.

Témata:

V návrhu Reformní smlouvy se předpokládá zavedení následujících opatření. Hlasovací systém s dvojitou většinou je postaven na souhlasu 55% členských států, kteří zastupují 65% obyvatel EU a zvýhodňuje tak větší členské země. Systém začne fungovat až od roku 2014, po schválení dlouhodobého rozpočtového plánu na období 2014-2020, ale členské země mohou do roku 2017 požádat, aby byl při hlasování použit starý hlasovací systém. Zvláštní doložka navíc během této doby usnadňuje vytvoření blokující menšiny.

Velké Británii se podařilo získat významný ústupek, když dosáhla výjimky v případě Charty základních práv, která pro ní nebude právně závazná. Britům se také podařilo změnit označení „ministra zahraničí EU“ na „Vysokého zástupce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“. Nový představitel evropské zahraniční politiky bude mít stálé místo na jednáních na ministerské úrovni a bude mít i funkci místopředsedy Komise. Spojí se tak dohromady úřad Vysokého představitele pro zahraniční politiku Javiera Solany a komisařky pro vnější vztahy Benity Ferrero-Waldner. Vysokého zástupce pro zahraniční věci bude podporovat tým složený z národních a evropských diplomatů, tzv. evropská služba pro vnější záležitosti.

Hlavním bodem „Smlouvy o reformě“ jsou institucionální změny, které by měly posílit akceschopnost Evropské unie. Ovšem tyto změny byly obsaženy již v návrhu evropské ústavní smlouvy. Mezi nově zavedené prvky patří přísnější oddělení kompetencí EU a členských států, posílení role národních parlamentů a možnost bližší spolupráce v soudních a trestních věcech. Přestože došlo k posílení role národních parlamentů, které podporovala i Česká republika, parlamenty nedostanou do rukou „červenou kartu“, kdy by mohly vetovat přijetí unijní legislativy.

Stanoviska:

Veřejná diskuse o reformní smlouvě se uskutečnila v rámci cyklu Hovory o Evropě. Jejím cílem bylo podle Jany Hybáškové přiblížit obsah návrhu Reformní smlouvy lidem. Řečníky byli Ivo Šlosarčík, který působí na Fakultě sociálních věd a v Institutu pro evropskou politiku, Jan Žižka, komentátor týdeníku EURO a Lukáš Petřík, šéfredaktor portálu Euportal.cz a předseda Mladé pravice.

Ivo Šlosarčík v debatě uvedl, že kromě změny názvu smlouvy, „Reformní smlouva pokračuje ve zrušení pilířového systému“, jak už navrhovala evropská ústavní smlouva. Dále zdůraznil, že „Reformní smlouva přejmenovala názvy osob, ale pravomoci zůstaly stejné.“ Poukázal také na to, že Reformní smlouva neobsahuje jasný závazek týkající se nadřazenosti evropského práva a také na nejasnosti ohledně závaznosti Charty základních práv. Charta základních práv byla závaznou součástí evropské ústavní smlouvy, ale v případě Reformní smlouvy tomu tak není. Co se týče demokratického deficitu, nebo-li přiblížení Evropy občanům, doc. Šlosarčík uvedl, že Reformní smlouva, a nečinila tak ani evropská ústavní smlouva, nezavádí proceduru evropské ústavní žaloby, na jejímž základě by se jednotlivec mohl obrátit na evropské soudy. Celkově tedy podle Šlosarčíka dochází v návrhu Reformní smlouvy k tomu, že „některé věci jsou znejasněny“ a že klíčové aspekty evropské integrace Smlouva „raději neřeší, aby nevyvolala kontroverzi“.

Podle komentátory týdeníku EURO Jan Žižky, „nejde ani tolik o obsah, ale formu“ Reformní smlouvy. Zdůraznil, že evropská ústavní smlouva „měla ambice vzít vše, co bylo v předchozích smlouvách, přetvořit to a vytvořit nový text, který by byl lépe čitelný pro občany“. Reformní smlouva je podle něj „klasická smlouva, která navazuje na Amsterdamskou smlouvu a Smlouvu z Nice“. Jan Žižka dále uvedl, že „přenos pravomocí by měl být výsledkem politické diskuse a ne to stanovovat smlouvou“. Přínos Reformní smlouvy vidí v tom, že více rozpracovala princip obousměrné flexibility.

Lukáš Petřík ve svém vystoupení uvedl, že „politický systém EU se nedá nazvat demokracií“ a Reformní smlouvu označil za „podvod na voličích“, především z důvodu přejmenování funkcí. Za skandální také označil skutečnost, že „nikdo nechce předkládat Smlouvu v referendech“.

Poslankyně Evropského parlamentu Jana Hybášková uvedla, že „není relevantní srovnávat Reformní smlouvu s ústavní“, protože evropská ústavní smlouva „nevstoupila v platnost“. Podle poslankyně EP „je nutné ji poměřovat se Smlouvou z Nice“. Vyjádřila souhlas s doc. Šlosarčíkem, že ve Smlouvě není jasně řečeno, že evropské právo je nadřazené právu členských zemí. Jana Hybášková zdůraznila také otázku symbolů, které jsou z Reformní smlouvy vypuštěny a které „hrají dnes důležitou roli“. „Ztíží to občanovi se Smlouvou identifikovat,“ uvedla. Posun naopak Jana Hybášková vidí ve Společné zahraniční a bezpečnostní politice, v azylové a migrační politice a také v ochraně hranic Evropské unie.

Další kroky:

Finální verze textu Reformní smlouvy by měla být schválena na neformálním summitu Unie v Lisabonu, který by se měl konat 18.–19. října.