Václav Klaus svůj negativní postoj k Lisabonské smlouvě nezměnil

Euroskeptik Václav Klaus potvrdil, že nepodepíše ratifikaci Lisabonské smlouvy v České republice do doby, než ji ratifikuje Irsko. Toto prohlášení učinil následně po včerejším setkání se svým polským kolegou a spolukritikem Smlouvy Lechem Kaczyńskim.

Setkání bylo obestřeno dohady o tom, že má prezident Polska Kaczyński v plánu přesvědčit svého hostitele Klause, aby změnil své odmítavé stanovisko vůči nové smlouvě. Ve skutečnosti se však zdá, že se tito dva prezidenti spíše shodli na strategii vyčkávání, oddalujíce svá konečná rozhodnutí v rámci ratifikačního procesu až do chvíle, kdy smlouvu přijme i Irsko.   

Prezident Václav Klaus podle ČTK prohlásil: „Pro mne bez změny irského výsledku nemá smysl o tom dále hovořit.“ A dále řekl: „Já se neskrývám s tím, že Lisabonskou smlouvu považuji za chybu, omyl, věc pro Evropu špatnou a v žádném případě se nepokouším tento názor vnutit panu prezidentovi Kaczyńskému. Jiná otázka je vlastní ratifikace a já si myslím, že dneska ani jeden z nás nemusí nějakým radikálním způsobem konat.“

Naproti tomu vyjádření jeho polského kolegy Kaczyńského znělo mnohem přístupněji: „Pokud jde o otázku smlouvy, klíč je ve změně postoje Irska. Bez Irska nebude žádná smlouva, ale Polsko nebude ratifikaci bránit.“

Tato Kaczyńského přístupnost však může být zavádějící. Kaczyński nedávno označil Lisabonskou smlouvu za nesmyslnou, i když několik dní poté znovu ujistil francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, že jeho země nebude stát v cestě ratifikaci. Polsko ospravedlňuje svou pozici tím, že jeho ústava vyžaduje, aby prezident podepsal Lisabonskou smlouvu pouze v případě, že bude zcela jisté, že vejde v platnost (to znamená po ratifikaci všemi ostatními dvaceti šesti státy).

Současná předsednická země Francie společně s ostatními členskými státy žádá, aby všech zbylých dvacet šest členů EU ratifikovalo smlouvu a bylo tak možné tlačit na uspořádání nového hlasování v Irsku. Odborníci tvrdí, že kromě České republiky a Polska jž nejsou žádné jiné problematické země.

Otázkou po včerejším setkání v Lánech zůstává, zda je tato strategie udržitelná. Pokud se totiž francouzskému předsednictví nepodaří problém vyřešit, dalším předsedajícím státem bude právě Česká republika.