Nová diplomatická služba EU strašákem pro rozvojové organizace

Krátce poté, co na začátku týdne (26. dubna) Rada ministrů EU posvětila návrh baronky Ashton na podobu a fungování nové diplomatické služby EU, opřely se do něj nevládní rozvojové organizace. Nelíbí se jim, že agendu rozvojové politiky by měla mít ve své kompetenci nová Evropská služba pro vnější činnost (EEAS).

Radost vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashton ze schválení jejího návrhu na podobu a fungování nové diplomatické služby Radou EU na jejím pondělním zasedání v Lucemburku (EurActiv 27.4.2010), netrvala dlouho.  

Ještě v ten samý den se proti odsouhlasenému dokumentu postavily nevládní rozvojové organizace, které jej kritizovaly za to, že oblast rozvojové politiky přesouvá do plné kompetence nové unijní diplomatické služby.   

„Návrh porušuje Lisabonskou smlouvu a není v souladu nejen se zájmy Unie, ale i nejchudších obyvatel světa,“ píše se ve stanovisku, pod které se podepsala celoevropská konfederace CONCORD (Evropská konfederace pro krizovou pomoc a rozvoj), užší aliance několika velkých katolických rozvojových organizací Evropy a severní Ameriky CIDSE, sdružení protestantských a ortodoxních církví Aprodev, síť sekulárních nevládních organizací Eurostep nebo charitativní organizace Oxfam. Své tvrzení dokonce podkládají právní analýzou, kterou si nechaly zpracovat od renomované právní poradenské kanceláře White & Case. 

Podle jejich názoru zařazení rozvojové politiky do kompetencí EEAS (jak navrhuje vysoká představitelka) stírá hranice mezi pomocí rozvojovým zemím a zahraniční a bezpečnostní politikou EU (SZBP). Lisabonská smlouva roli EEAS omezuje jen na oblast SZBP, proto podle zmiňované právní kanceláře diplomatická služba nemůže spravovat i oblast rozvoje. 

„Méně zpolitizovaná“ Komise 

V současné době platí, že o politiku rozvoje se stará Evropská komise (resp. eurokomisař pro rozvoj Andris Piebalgs). Podle zpravodajského portálu EUobserver.com obavy rozvojových organizací plynou z přesvědčení, že Komise, která představuje instituci hájící nadnárodní (rozuměj unijní) zájmy, je „méně zpolitizovaná“ než členské státy. Pokud by oblast rozvojové politiky spravovala EEAS, ve kterou budou mít vliv i členské země, mohlo by se stát, že unijní zájmy budou odsunuty stranou a zvítězí ty, které prosazují národní vlády. 

I přesto, pokračuje bruselský server, že zástupci nevládních rozvojových organizací vědí, že Komise není „svatá“, na svém požadavku trvají. „Jde v první řadě o princip. Zdaleka ne všechno, co Komise udělá, je pozitivní, ale v případě rozvoje je to krok zpátky,“ cituje EUobserver.com Roelanda Scholtalberse z CIDSE. 

„Spoléháme na europarlament“ 

A jaké lze očekávat další kroky? Jelikož rozvojové organizace svůj protest vznesly až poté, co návrh „evropské ministryně zahraničí“ byl již ministry „odklepnut“, mohou se v současné době obracet ještě na členské státy či Evropský parlament. A zdá se, že těchto možností využijí.  

Podle Elise Ford z vedení Oxfam europarlament představuje „jednu z evropských institucí, které mohou případ předat Evropskému soudnímu dvoru, a je zároveň jedním z klíčových hráčů v celé debatě o EEAS“. 

Již citovaný Roeland Scholtalbers potvrdil, že pokud se europoslanci k této možnosti nepřikloní, udělají to samy rozvojové organizace.