Návrhů na změnu priorit společné zemědělské politiky přibývá

Přestože zatím ani není jasné, kolik peněz bude v příštím rozpočtu EU na společnou zemědělskou politiku vyhrazeno, diskuse se v Bruselu stáčí k novým prioritám. Čím častěji se v debatě objevují taková slovní spojení jako jsou „veřejné statky“ nebo „zelený růst“, tím více se zdá, že se priority evropské zemědělské politiky posouvají blíže k ochraně životního prostředí a rozvoji venkova.

Kontext, v jakém probíhá současná diskuse o budoucnosti společné zemědělské politiky, se od debat předcházejících minulým reformám odlišuje především svou šíří. Zaprvé, vzhledem k tomu, že společná zemědělská politika stále tvoří zhruba 40 % celkového unijního rozpočtu, je diskuse o její budoucí podobě úzce propojena s diskusí o příští finanční perspektivě na léta 2014-2021.

Do debaty silně zasahují také taková témata jako je hospodářská krize, boj se změnami klimatu a rostoucí cenová volatilita na trhu zemědělských komodit.

Evropská komise se netají s tím, že by společnou zemědělskou politiku ráda propojila s cíli připravované hospodářské strategie Evropa 2020.

Komise dodává, že zemědělská politika by měla více přispívat také k řešení ekologických výzev jakým jsou změny klimatu, úbytek biodiverzity, ale také efektivnější hospodaření s přírodními zdroji, vodou a podpora obnovitelných zdrojů energie.

Dominantním prvkem diskuse o budoucnosti společné zemědělské politiky bude nevyhnutelně debata o jejím rozpočtu. Komisař pro zemědělství Dacian Cioloş již ale několikrát zdůraznil, že samotné diskusi o výši rozpočtu musí předcházet debata o nových prioritách této nejstarší a nejnákladnější evropské politiky.

Diskuse je otevřená všem zájmovým skupinám, které se nyní evropské úředníky a politiky snaží přesvědčit, proč právě k nim by měly směřovat volné prostředky, které se mohou v důsledku posunu v prioritách společné zemědělské politiky v rozpočtu objevit.

Ochrana životního prostředí

K nejpopulárnějším konceptům, o nichž se v současné době v souvislosti s reformou evropského zemědělství hovoří, patří koncept „veřejných statků“. Nedávná studie, která vznikla na zakázku Evropské komise, jich definuje deset: zemědělská krajina, biodiverzita v zemědělské půdě, kvalita vody, dostupnost vody, funkce půdy, ukládání uhlíku a stabilita klimatu, emise skleníkových plynů, kvalita ovzduší a odolnost vůči požárům a záplavám (EurActiv 26.1.2010).

Studie zároveň upozornila, že každá farma může poskytovat jiné typy veřejných statků a ty se budou dále lišit i v závislosti na regionu nebo klimatickém pásmu. Zdůraznila také, že zatímco některé veřejné statky mohou svou povahou přesahovat hranice státu, jiné mají pouze místní nebo regionální charakter.

Na cestu podpory ekologičtějšího hospodářství se vydaly už předchozí reformy společné zemědělské politiky. Vyplácení přímých podpor je tak v současné době již z velké části vázáno na dodržování principů dobrého a ekologicky šetrného hospodaření. Nyní se ale začínají ozývat hlasy, podle nichž by vyplácení dotací mělo být přímo vázané také na poskytování zmíněných veřejných statků.

O jaké veřejné statky vlastně jde?

Potíž je ovšem v tom, že každá ze zájmových skupin si pod pojmem „veřejný statek“ představí něco jiného a každá z nich také od společné zemědělské politiky něco jiného očekává. Zatímco zemědělci po zemědělské politice chtějí hlavně záruky stabilních příjmů a přiměřenou úroveň potravinářských cen, zastánci „zelenější“ zemědělské politiky volají po vyšší ochraně biodiverzity a dlouhodobé udržitelnosti produkční kapacity zemědělské půdy.

Komisař pro životní prostředí Janez Potočnik v této souvislosti nedávno poznamenal, že „někdy v budoucnu“ by se politika ochrany životního prostředí mohla se zemědělskou politikou spojit a vznikla by tak „Společná zemědělská a ekologická politika“.

Ekologičtější zemědělství má řadu zastánců i v Evropském parlamentu. Mnoho europoslanců je přesvědčeno, že by příští zemědělská politika měla podporovat přechod k „udržitelnému zemědělství“ a měla by se za tímto účelem těsněji propojit s politikou ochrany životního prostředí.

Za podobnými hlasy je ovšem třeba alespoň částečně vidět peníze. Zatímco na společnou zemědělskou politiku v současné době putuje kolem 40 % celkového evropského rozpočtu (ročně se na ní vynaloží zhruba 53 miliard eur), čistě na politiku ochrany životního prostředí je vyhrazeno pouze 300 milionů eur v rámci komunitárního programu Life+.

Nemalé prostředky sice do této oblasti plynou i v rámci evropské politiky soudržnosti, ale na tyto peníze si většinou nemohou (kvůli vyšší úrovni hospodářského vývoje) sáhnout regiony ve starých členských zemích EU.

Podpora „hospodářské renesance“ venkova

V dubnu letošního roku ze strany Evropské komise zaznělo, že by se společná zemědělská politika měla reformovat tak, aby pomohla rozvinout ekonomický potenciál venkova a venkov tak mohl přispívat k naplňování prorůstové strategie Evropa 2020.

Komise věří, že nová politika rozvoje venkova (která je součástí společné zemědělské politiky) může k naplňování strategie přispět podporou inovativních „zelených“ technologií. K vyšší konkurenceschopnosti má přispívat i podpora zemědělců, kteří budou přírodní zdroje využívat udržitelným způsobem.

Exekutiva ovšem zdůraznila, že konkrétní podobu modernizace evropského zemědělství není možné stanovovat na úrovni EU. Každému státu bude podle ní vyhovovat něco jiného a členské země a regiony by měly mít v této oblasti větší volnost, říká Komise. Jinými slovy, každý stát a region by do budoucna měl mít možnost určit si, co chce z evropských dotací podpořit.

Na konferenci, která se v červenci odehrála v Bruselu a o níž EurActiv také informoval (EurActiv 23.7.2010), zástupci zúčastněných zájmových skupin vyzvali k přechodu od intenzivního zemědělství k modelu, který by znamenal „hospodářskou renesanci“ venkovských oblastí. Novými zdroji bohatství venkova by se v tomto modelu stala rozmanitost místních produktů a kulturních identit.

Ekonomická činnost venkova by se podle těchto představ měla více diverzifikovat. Podporovat by se mělo zpracovávání vlastních zemědělských surovin, obnovitelné zdroje energie, ale také turistický ruch.

Experti na zmíněné konferenci ovšem připomněli, že vzroste-li význam rozvoje venkova v rámci budoucí společné zemědělské politiky, bude potřeba také zvýšit atraktivitu venkovských oblastí a zajistit jeho obyvatelům přístup k veřejným službám, jakými jsou vzdělávání, lékařská péče, přístup k širokopásmovému internetu, doprava nebo poštovní služby.