Krize může být podle parlamentních expertů dobrým důvodem k harmonizaci

Hospodářská krize může být podle politických expertů v Evropském parlamentu skvělou příležitostí k harmonizaci přímých daní nebo větší koordinaci fiskálních politik. Vyplývá to ze zprávy, kterou poradci Evropského parlamentu zveřejnili na sklonku loňského roku.

Harmonizace přímých daní působí na většinu těch, kteří nesouhlasí s federalistickým uspořádáním Evropské unie, jako červený hadr na býka. Právě daňová harmonizace společně s hlubší integrací evropských ekonomik hrají ovšem hlavní roli v dlouhodobé vizi, kterou v prosinci 2009 představili političtí experti Evropského parlamentu.

Generální tajemník EP Klaus Welle ale vysvětluje, že podobné dokumenty představují pouze názory odborníků a že nevyjadřují oficiální politiku Evropského parlamentu.

Zpráva pracuje s třemi scénáři, k jejichž naplnění by v nadcházejících pěti až deseti letech mohlo dojít. V dokumentu se píše, že hlubší harmonizace přímých daní by byla „žádoucí, ale až do dneška nerealistická“.

Cílem je podle autorů harmonizace daní z příjmů právnických osob. Taková vize by jistě potěšila evropské federalisty, ale v zemích jako je Velká Británie nebo Česká republika, které v oblasti přímých daní dlouhodobě usilují o zachování suverenity, by zcela jistě narazila na odpor. Úspěch by neměla zřejmě ani v Irsku, které si během schvalování Lisabonské smlouvy vymohlo záruku, že Unie jeho nízké firemní daně nechá na pokoji.

Podle autorů krize dává šanci prosadit takové návrhy, jako je harmonizace základu pro daně z příjmů právnických osob (CCCTB) a naznačují, že takové podmínky nemusí trvat věčně.

Větší koordinace fiskální politiky

Jedním z důsledků hospodářské krize by podle parlamentních expertů mohla být i hlubší koordinace národních fiskálních politik. Nebylo by prý ani tak nutné vytvářet nějakou celoevropskou daň jako spíše (v rámci eurozóny) společný trh s veřejným dluhem (v podobě euroobligací).

Autoři dále uvádějí, že v souvislosti s hospodářskou krizí je také zapotřebí provést reformu Paktu stability a růstu – nástroje, který má členské státy nutit k rozpočtové disciplíně. V době, kdy drtivá většina zemí eurozóny překračuje tříprocentní hranici deficitu veřejných financí je prý třeba Pakt upravit, nemá-li se stát bezzubým nástrojem „bez reálného dopadu“.

Riziko státního bankrotu je podle autorů v dnešní době reálné a tato skutečnost dává dobrý důvod k větší koordinaci fiskálních politik. Přestože evropské smlouvy obsahují ustanovení, podle nějž EU nemá povinnost pomáhat jakékoliv členské zemi eurozóny, která se ocitne v potížích se splácením svých mezinárodních závazků, autoři dodávají, že v případě hrozby státního bankrotu by Unie zřejmě na pomoc přispěchala.

Ožehavé téma firemních daní se v dokumentu objevuje ještě jednou v souvislosti s otázkou jak zlepšit přístup malých a středních podniků na jednotný evropský trh. Dlouhodobé řešení autoři vidí právě v jednotném daňovém základu. Do doby, než bude takové řešení přijato mají mít malé podniky právo danit své příjmy podle zákonů platných v jejich domovské zemi nezávisle na tom, z které země jejich příjem pochází.

Je to jen k zamyšlení

Dokument vedle zmíněných pasáží obsahuje také otázky jako je regulace finančních trhů, klimatické změny, tvorba pracovních míst, reforma patentního práva, nová bezpečnostní strategie, ale i „nová“ témata jako je otázka biodiverzity nebo společné migrační politiky.

Autoři ovšem zdůrazňují, že zpráva má sloužit pouze k zamyšlení a nejedná se se o žádný oficiální názor Parlamentu. To v předmluvě potvrzuje i generální tajemník EP Klaus Welle, který dodává, že si zmíněné výzvy vyžádají ještě další reflexi.

S podobným vizionářským dokumentem přišla nedávno i Evropská komise. Ve své zprávě nazvané Svět v roce 2025 nastiňuje, s jakými výzvami se s největší pravděpodobností budou potýkat příští generace Evropanů. Podle Komise Evropu v budoucnu předběhne jak Čína tak Indie a v oblasti vědy a výzkumu budou v nejbližších dvaceti letech na špičce Spojené státy.

Vidět do budoucna chtějí více i v Evropském parlamentu, kde britský konzervativec James Elles nedávno předložil návrh, aby Parlament v roce 2010 uvolnil 1 milion eur na výzkum budoucího politického vývoje. V Parlamentu se objevil také návrh, aby se do roku 2012 propojila plánovací oddělení všech tří evropských institucí – Parlamentu, Komise a Rady.

Kritici ale upozorňují na to, že je řada změn, které na tak dlouho dopředu předvídat nelze. Připomínají v této souvislosti například rychlý rozvoj informačních a komunikačních technologií, které před dvaceti lety nikdo neočekával. Nikdo před dvaceti lety nepředvídal ani to, že nástup Číny bude tak rychlý nebo že jedním z hlavních politických témat budou změny klimatu.