Komise předložila „inovativní“ sedmiletý rozpočet EU

José Manuel Barroso; zdroj: Evropská komise.

Evropská komise včera představila dlouho očekávaný návrh příštího víceletého rozpočtu Evropské unie na roky 2014-2020. Zareagovala v něm zjevně na požadavek některých velkých členských zemí v čele s Británií, které požadovaly jeho zmražení vůči hrubému národnímu důchodu. V materiálu se počítá také se zavedením evropských daní ve formě DPH či daně z finančních transakcí.

Předseda Evropské komise José Manuel Barroso na včerejší večerní tiskové konferenci společně s komisařem pro rozpočet Januszem Lewandowskim představil návrh příštího sedmiletého rozpočtu EU. Komise v návrhu, který Barroso označil jako „inovativní“, přichází s řadou novinek, které budou pro řadu členských států zřejmě těžko stravitelné.

Návrh Komise počítá s navýšením unijního rozpočtu na roky 2014-2020 na 1.025 miliard eur, což je o 4,8 % více než v nynějším sedmiletém rozpočtu a zároveň více, než by odpovídalo pouhému navýšení o inflaci (ta se za posledních deset let držela v průměru na 2 %). V poměru k hrubému národnímu důchodu má jeho výše ale poklesnout. Zatímco v současném období 2007-2013 představují závazky evropského rozpočtu (ve výši 976 miliard euro) 1,12 % HND, po roce 2013 má jejich poměr klesnout na 1,06 % HND.

K poklesu vůči HND má dojít i v případě očekávaných plateb, které jinak v nominálním vyjádření oproti současnému sedmiletému rozpočtu vzrostou z 926 miliard euro (1,06 % HND) na 972 miliard (1 % HND).

Pozitivní kondicionality

Jednou z novinek je, že vyplácení peněz z evropského rozpočtu má být podle Komise do budoucna podřízeno plnění společných cílů dohodnutých na evropské úrovni. Tyto, podle Barrosových slov, „pozitivní kondicionality“ se mají týkat zejména kohezní politiky a společné zemědělské politiky, které mají i do budoucna představovat nejvýznamnější součást výdajové stránky rozpočtu EU.

Výdaje evropského rozpočtu mají být především podmíněny plněním strategie Evropa 2020. Každé vynaložené euro by podle Barrosa mělo přispívat k plnění řady cílů – k podpoře hospodářského růstu, posilování soudržnosti, zvyšování energetické účinnosti, boji se změnami klimatu nebo k většímu zapojení sociálně znevýhodněných občanů.

Kohezní i zemědělská politika nominálně nastejno

Státy jako Česká republika, které z evropského rozpočtu více dostávají, než do něj odvádějí, se obávaly, že nový návrh bude znamenat snížení objemu prostředků na společnou zemědělskou politiku a především pak na kohezní politiku, ze které EU financuje rozvoj v méně rozvinutých členských zemích.

Komisař Lewandowski včera uvedl, že Komise ve svém materiálu navrhuje zachování rozpočtu pro obě politiky v nominálním vyjádření. Výše prostředků, které budou mít státy k dispozici tedy reálně mírně poklesne.

Náměstek ministra pro místní rozvoj Daniel Braun, který je odpovědný za oblast evropských fondů a vyjednávání pozice České republiky ke kohezní politice, EurActivu sdělil, že návrh je „lepší, než Česká republika očekávala“.

Tento názor s ním sdílí i vedoucí delegace ČSSD v Evropském parlamentu Jiří Havel. Ten EurActivu řekl, že ze strany Komise „nejsou tyto první zprávy ani zdaleka tak špatné“, jak se původně očekávalo. „Nadějné je, že ve společné zemědělské politice zřejmě nebudeme ztrácet,“ uvedl poslanec.

Braun ovšem dodal, že materiál Komise obsahuje některé návrhy, které jsou pro Česko potenciálně problematické. Jedním z nich je tzv. výkonnostní rezerva ve výši 5 % z rozpočtu kohezní politiky, kdy Komise počítá s vyčleněním určité části prostředků s tím, že z nich v polovině programovacího období odmění ty členské státy, které budou nejlépe plnit své národní cíle vycházející ze strategie Evropa 2020.

Braun připomněl, že s tímto návrhem Česko dlouhodobě nesouhlasí, neboť každý stát je v jiné startovní pozici, a určení indikátoru, který by byl schopen objektivně posoudit, nakolik stát prostřednictvím kohezní politiky přispěl k plnění cílů, je velmi problematické.

Infrastrukturní fond

Velké kontroverze budí další bod, kterým je vytvoření tzv. infrastrukturního fondu, kterým by Komise ráda doplnila stávající strukturu fondů kohezní politiky.

Z tohoto fondu by se podle Komise měl financovat rozvoj infrastruktury evropského významu, a to jak v oblasti dopravy, tak v oblasti energetických a komunikačních sítí. Peníze by měly plynout na předem schválené prioritní projekty v rámci tzv. transevropských sítí. Na nový fond chce Komise vyhradit 40 miliard eur. Společně s ním by tak v evropské kohezní politice bylo na roky 2014-2020 376 miliard eur, což je podle Lewandowského víc, než v současném programovacím období.

O vzniku infrastrukturního fondu se v Bruselu hovoří již několik týdnů a návrh je přijímán spíše s obavami. Zástupci regionálních samospráv se obávají, že jim fond vezme právo rozhodovat o využívání peněz na rozvoj infrastruktury (EurActiv 28.6.2011).

Návrh kritizuje i europoslanec Oldřich Vlasák (ECR, ODS) a bývalý předseda Svazu měst a obcí. Jedná se podle něj o snahu starých členských zemí EU získat dotace, které byly v rámci kohezní politiky tradičně určeny na rozvoj méně vyspělých regionů, pro sebe. Většina předpokládaných projektů leží podle Vlasáka „hlavně na západ od našich hranic“.

„Dalo se očekávat, že si oproti současnému stavu pohoršíme, protože chudších a potřebnějších států jako jsou Polsko, Rumunsko či Bulharsko je v Unii hodně. Je však obtížně pochopitelné, že na úkor těch nejchudších navrhuje Evropská komise vytvoření nového infrastrukturálního fondu,“ uvedl Vlasák v tiskovém prohlášení.

Obavy s ním sdílí i náměstek Braun. „Nevnímám jej jako fond, který by měl být součástí kohezní politiky,“ řekl EurActivu. Dodal však, že bude velmi záležet ještě na tom, jak budou vypadat konkrétní návrhy, co by bylo zařazeno mezi prioritní projekty, a obecně na tom, jak bude probíhat diskuse na evropské úrovni, která ovlivní, „jak pozitivní to nakonec bude“.

„Je ale relevantní se ptát, jestli to není krok k Fondu soudržnosti pro staré členské země,“ dodal Braun v odkazu na stávající Fond soudržnosti, z kterého se financuje mimo jiné právě rozvoj infrastruktury v méně vyspělých zemích EU.

Rozpaky připouští i Havel. „Nejsem si jist, jestli Česká republika bude schopná si na tyto prostředky sáhnout,“ uvedl europoslanec. Češi jsou podle něj schopni čerpat peníze, které dostanou v „národní obálce“, ale ve využívání prostředků, které přerozdělují přímo evropské instituce, zdaleka tak dobří nejsou.

Na dotaz, zda za vznikem infrastrukturního fondu vidí snahu starých členských zemí sáhnout si na peníze, na které by jinak neměly nárok, Havel prohlásil, že to „nelze vnímat takto negativně“. Mechanismus, kdy země střední a východní Evropy po starých členských zemích stále požadují platby, není podle poslance „obhajitelný“. Pokud má mít ve starých členských zemích evropský projekt podporu, musí být tyto státy schopné „si na ty peníze také sáhnout“, dodal.

Nové zdroje

Velká bouře se očekává také u dalšího návrhu Evropské komise, jenž počítá s poklesem příspěvků, které do evropského rozpočtu odvádějí přímo členské státy. Tento výpadek by se měl podle Komise kompenzovat prostřednictvím tzv. vlastních zdrojů – jinými slovy, z celoevropských daní.

Tímto krokem by došlo k oslabení vlivu členských států na unijní rozpočet. Charakter stávajících zdrojů, kdy je rozpočet EU převážně financován z rozpočtu členských států, podle Komise podněcuje k tomu, že státy chtějí z evropské pokladny zpět to, co do něj odvedly, a sledují úzce národní zájmy namísto společného evropského zájmu.

Z mnoha návrhů, o nichž se v uplynulých měsících spekulovalo, dala Komise nakonec přednost celounijní DPH. Podle komisaře Lewandowského by došlo ke zrušení současného systému výpočtu DPH, kdy státy odvádějí do rozpočtu EU část vybraného DPH, a k jeho nahrazení novým, jednodušším. Komisař dodal, že nový způsob výpočtu musí být jednoduchý, aby podnikatelům nezvýšil náklady.

Druhým novým zdrojem by měla být tzv. daň z finančních transakcí (FTT), o níž Barroso mluvil již minulý týden na summitu Evropské rady. Předseda Komise tehdy uvedl, že „deset členských států již mechanismy zdanění finančních transakcí zavedlo“, a prohlásil, že bez společného unijního rámce „hrozí, že se vnitřní trh s finančními službami rozpadne“.

Komise očekává, že by se do roku 2020 měla z vlastních zdrojů financovat zhruba třetina rozpočtu EU. Lewandowski dodal, že nejoptimističtější odhady hovoří až o 40 %. K zavedení vlastních zdrojů by podle představ Komise mělo dojít nejpozději do roku 2018.

Proti vlastním zdrojům ale tradičně vystupuje řada členských zemí v čele s Velkou Británií. Mezi odpůrce patří ale také Německo, Francie nebo například Česká republika. Ta také ve své oficiální pozici z října loňského roku uvádí, že „nepodporuje zavádění nových vlastních zdrojů, neboť by působily pouze komplikace na příjmové straně rozpočtu a jednalo by se o zásah do kompetencí členských států v oblasti fiskální politiky“.

Proti novým zdrojům vytáhli do boje i evropští konzervativci a reformisté (ECR). Jejich předseda Jan Zahradil řekl, že „proti EU daním (frakce) bude bojovat na všech frontách a to z toho důvodu, že si je nemůžeme dovolit“. Zahradil se obává, že „například plánovaná daň z finančních transakcí ochromí finanční sektor a odvede peníze mimo Evropu“.

Zavedením evropských daní by se podle Zahradila navíc ohrozila odpovědnost evropských institucí vůči členským zemím. „Unie musí jednou za sedm let přijít za členskými státy, požádat o peníze a říci, na co je chce použít. To je jediná a klíčová pojistka odpovědnosti a demokratického rozhodování. Pravomoc vybírat od občanů daně mají jedině státy. Evropská unie má státům sloužit, ne jim vládnout,“ uvedl europoslanec v tiskovém prohlášení.

Konec rabatu

Materiál Komise obsahuje celou řadu dalších návrhů. Plánuje například navýšení rozpočtu na výzkum a vývoj, zahraniční politiku EU i společnou politiku sousedství. Mimo rozpočet pak počítá s dalšími více než 50 miliardami eur na financování rozvojové pomoci nebo na projekt termojaderné fúze ITER.

Komise hodlá také skoncovat s britským rabatem a dalšími korekčními mechanismy, které si v průběhu let vymohli plátci do unijního rozpočtu. Čtveřice zemí: Velká Británie, Německo, Nizozemsko a Švédsko by místo toho měly každým rokem získat jednorázovou platbu, na kterou by se složily všechny ostatní členské státy. Vzorec pro stanovení výše této platby by měl být podle Lewandowského daleko „jednodušší a transparentnější“ než současný systém rabatů a slev.

Očekává se i souboj s Evropským parlamentem. Ten ve svých rezolucích dlouhodobě argumentuje tím, že Evropská unie díky novým pravomocem, které získala s Lisabonskou smlouvou, potřebuje rozpočet navýšit, má-li být schopna pokrýt všechny nové závazky, jakými je například posilování společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

„Je překvapením, že Evropská komise už dopředu svěsila některé prapory. Očekával bych, že bude aktivnější a kvůli Lisabonské smlouvě bude požadovat navýšení rozpočtu,“ řekl EurActivu Havel. Komise podle něj „učinila až příliš vstřícný krok, který jí může v dalším jednání mrzet“.