Kdo míří do nové Evropské komise? Nováčků je plno, vrátit se chtějí Jourová i Timmermans

© Shutterstock

Nová Evropská komise začíná dostávat obrysy. Vlády členských států měly tento týden oznámit, koho do pozic eurokomisařů nominují, a až na odcházející Británii a v politické krizi se zmítající Itálii tak učinily. Řada současných eurokomisařů se chce do nového kabinetu Ursuly von der Leyenové vrátit.

V polovině července Evropský parlament těsnou většinou potvrdil jmenování Němky Ursuly von der Leyenové do čela nové Evropské komise. Následně se naplno rozběhly diskuse o tom, kdo by v jejím kabinetu měl zasednout a vlády začaly postupně nominovat své kandidáty. Von der Leyenová vyjádřila ambici stát v čele genderově vyvážené Komise, po národních vládách proto chtěla slyšet dvě jména, může a ženu, mezi kterými by si vybrala. Její přání nakonec vyslyšelo jen minimum zemí, většina navrhla pouze jednoho kandidáta.

Volby do Evropského parlamentu 2019

V květnu letošního roku se v EU uskutečnily již deváté přímé volby do Evropského parlamentu. Češi si v nich zvolili 21 zástupců.

Nominace je ovšem pouze první krok. Velký souboj se svádí také o to, jaké agendě se budou jednotliví potenciální komisaři věnovat – některé oblasti jsou prestižní, některé méně. Vše stojí na politickém vyjednávání a domluvě s novou předsedkyní. Výběr portfolií je skutečně široký, musí se totiž dostat na každý ze sedmadvacítky států. Británie plánuje z Unie odchod, nikoho tedy nenominovala. Čeká se tak pouze na Itálii, která však teď postrádá stabilní vládu. Na čas si dávala také Francie, svou nominaci ale oznámila ve středu.

Může se stát, že von der Leyenová nebude spokojená s navrhovanými nominacemi a požádá vlády o nové. Až bude rozhodnuto o tom, jak si kandidáti mezi sebe rozdělí portfolia, čekají na ně slyšení („grilování“) před Evropským parlamentem, přesněji před jeho specializovanými výbory. Europoslanci rozhodnou, zda jsou jednotliví uchazeči o křeslo v Komisi pro své portfolio kompetentní. Pokud je kandidát nepřesvědčí, vláda bude muset přijít s novým jménem. Až bude seznam nastávajících komisařů kompletní, Evropský parlament bude hlasovat o vyslovení důvěry Komisi jako celku. Stát by se tak mělo na konci října.

Staří známí

Řada zemí ve své nominaci vsadila na osvědčená jména – dosavadní eurokomisaře. Patří sem jak Češka Věra Jourová, která chce mandát obhájit poprvé, tak neúspěšný kandidát na slovenského prezidenta Maroš Šefčovič, který je v Komisi už od roku 2010. O Fransi Timmermansovi z Nizozemska a Margrethe Vestagerové z Dánska se mluvilo přímo v souvislosti s vedením Komise a konkrétně Timmermans byl nejvyšší funkci blízko, nakonec se však do EK (nejspíš) vrací jako eurokomisaři. Oba budou pravděpodobně zastávat pozice silných místopředsedů.

Rakouská vláda znovu nominovala Johannese Hahna, bulharská Mariju Gabrielovou, irská Phila Hogana, a lotyšská Valdise Dombrovskise. Speciálním případem je Estonsko, jehož eurokomisař byl ke konci svého mandátu zvolen europoslancem a nahradit ho na několik zbývajících měsíců měla Kadri Simsonová. Kvůli zdržení v Evropském parlamentu se však stále své funkce neujala a stane se tak až na podzim. Estonská vláda ji nicméně nominovala i pro příští období Evropské komise.

Je to oficiální, vláda na post české eurokomisařky nominovala Věru Jourovou

Dnes česká vláda na prvním zasedání po vládních prázdninách definitivně potvrdila nominaci Věry Jourové na pozici evropské komisařky za Českou republiku. Dnešek je zároveň posledním dnem, kdy mají členské státy EU nominace odevzdat.

Kdo do Komise míří poprvé

Nováčkem ve vodách Evropské komise je sama nastávající předsedkyně Ursula von der Leyenová, bývalá německá ministryně obrany. Zvláštním případem je španělský ministr zahraničí Josep Borrell, na jehož jméně i portfoliu (nejvyšší představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku) se dohodli lídři členských zemí už v červnu.

Podobně jako v estonském případě, i Rumunsko potřebovalo na několik posledních měsíců mandátu současné Komise nahradit svou eurokomisařku. Pokud se Ioan Mircea Paşcu dočká na podzim, bude to jen nakrátko. Rumunská vláda totiž pro příští období nominovala někoho jiného, a to dokonce dva kandidáty, jak požadovala nová šéfka EK. Rumunským zástupcem by se mohl stát jeden z dvojice europoslanců Dan Nica a Rovana Plumbová.

S nominací otálela Francie, do Komise má nakonec v plánu vyslat Sylvii Goulardovou, Macronovu pravou ruku v prezidentské kampani a současnou viceguvernérku Centrální banky Francie. Belgie vsadí na ministra zahraničí Didiera Reynderse, Polsko na bývalého europoslance Janusze Wojciechowskiho. Zajímavý příběh nabízí řecký kandidát Margaritis Schinas, který až dosud působil jako hlavní mluvčí Evropské komise, prostředí tedy velice dobře zná.

Finsko se rozhodlo pro bývalou ministryni financí Juttu Urpilainenovou, Chorvatsko pro europoslankyni a někdejší starostku Dubrovníku Dubravku Šuicaovou, a Portugalsko nakonec nominovalo bývalou europoslankyni Elisu Ferreiraovou. Slovinská vláda sáhla po svém velvyslanci při EU Janezovi Lenarčičovi, švédská po ministryni pro zaměstnanost Ylvě Johanssonové, a kyperská po poslankyni Stelle Kyriakidisové.

Ministr pro hospodářství Virginijus Sinkevičius je vyvoleným litevské vlády a ve svých osmadvaceti letech by se mohl zařadit mezi nejmladší eurokomisaře v historii. Maďaři nominovali europoslance a bývalého ministra spravedlnosti Lászla Trócsányiho, Malťané poslankyni Helenu Dalliovou. Prozatímní seznam kandidátů uzavírá Nicolas Schmit z Lucemburska.

Finální podoba nové Evropské komise se může ještě hodně lišit od současné „sestavy“, Von der Leyenovou čeká těžký úkol – musí totiž brát v potaz nejen přání členských států, ale i evropských politických stran. Přání o genderově vyrovnané Komisi se jí zatím poměrně úspěšně naplňuje, mezi pětadvacítkou nominovaných je 11 žen a 13 mužů s tím, že Rumunsko nabízí obě varianty.

Komise bude mít v čele první ženu, Evropský parlament těsně podpořil von der Leyenovou

Europoslanci dnes v tajné volbě poměrně těsnou většinou zvolili do funkce předsedkyně Evropské komise navrženou Ursulu von der Leyenovou. Němka reprezentující lidovce dokázala na svou stranu dostat i liberály a část socialistů, kteří byli pro její osud klíčoví.