Brusel chce v novém rozpočtu nižší výdaje na zemědělství

Pracovní verze návrhu revize priorit evropského rozpočtu potvrdila, o čem Evropská komise již dlouho hovoří – výdaje na společnou zemědělskou politiku, které dnes spolykají takřka polovinu evropských peněz se mají snížit. Více peněz má podle představ Bruselu jít na podporu ekonomiky, boj s klimatickými změnami a zahraniční politiku.

Souvislosti:

Evropská komise svou představu o tom, jak by se měly změnit priority evropského rozpočtu formuluje v pracovní verzi dokumentu, který je určen k další diskusi Evropskému parlamentu a Radě. Kopii tohoto návrhu se podařilo získat i EurActivu. Dokument je výsledkem dvouleté konzultace, kterou Evropská komise zahájila na podzim roku 2007.

Rozpočet Evropské unie – jeho velikost, struktura a priority – se řídí tzv. finančními perspektivami, které mají sedmiletý časový horizont a diskuse o jejich podobě je pokaždé velice bouřlivá. V době, kdy se tvořila dohoda o nynějším rozpočtu na léta 2007-2013, se členské státy dohodly, že v letech 2008 a 2009 zahájí diskusi o revizi evropského rozpočtu po roce 2013. Dokument, který nyní Komise zaslala členským zemím a Evropskému parlamentu obsahuje první oficiální návrhy změn.

Témata:

Přestože Evropská komise o potřebě snížit výdaje na společnou zemědělskou politiku EU, která v současné době z finančního koláče ukrajuje téměř polovinu (45 %), hovoří již delší dobu, některé členské země, zejména Francii s tradičně silnou zemědělskou lobby, návrh šokoval.

Dokument počítá se „zásadní reformou“, která by znamenala převedení části prostředků, které Evropa nyní vyplácí zemědělcům, na financování takových „výzev“ jakými jsou globalizace, klimatické změny nebo bezpečnost. Způsob alokace finančních prostředků má být navíc podle představ evropské exekutivy do budoucna flexibilnější než tomu bylo dosud. Současný způsob rozdělování peněz je příliš „rigidní“ a podporuje „nečinnost“, tvrdí Brusel.

Návrh také počítá se „spravedlivějším“ přístupem k jednotlivým členským zemím. Nové členské země, které jsou v současné době největšími příjemci peněz v rámci evropské regionální politiky by tak měly do budoucna do evropského rozpočtu odvádět více peněz než je tomu nyní (EurActiv 26.10.2009).

Regionální politiku, která po zemědělství představuje druhou nejvyšší položku evropského rozpočtu, a jejímž hlavním cílem je snižování rozdílů mezi vyspělejšími a méně vyspělými regiony a členskými zeměmi, by evropská exekutiva ráda změnila tak, aby ve větší míře zohledňovala rozdíly mezi jednotlivými regiony v rámci jednotlivých členských zemí.

Dá se očekávat, že tento návrh způsobí poprask v nových členských zemích, které dostávají evropské dotace právě kvůli tomu, že ekonomicky výrazně zaostávají za evropským průměrem. Podle nynějšího návrhu Komise by totiž na evropské fondy mohly ve větší míře než dosud dosáhnout i regiony, které sice z pohledu celoevropského průměru patří mezi vyspělejší, ale v rámci jedné země zaostávají.

K upřednostňování takového kritéria má výhrady i česká vláda, která ve svém pozičním dokumentu z počátku října (EurActiv 8.10.2009) trvá na tom, že se regionální politika má i nadále soustředit hlavně na podporu „méně rozvinutých regionů a členských států EU“.

Návrh také počítá s tím, že by vlády měly mít do budoucna větší roli při stanovování výdajových priorit. Tím by se podle Komise zkombinoval decentralizovaný přístup k regionálnímu financování (vycházející odspodu) „s centralizovaným financováním založeném na přísných evropských pravidlech“.

Financování regionální politiky má být do budoucna orientované na výsledky. Za tím učelem bude třeba vytvořit přísnější způsoby vyhodnocování a podporu bude nutné navázat na „měřitelné cíle“.

Tři prioritní osy

Z evropského rozpočtu je třeba podporovat především ty oblasti, u nichž je „evropská přidaná hodnota“ nejvyšší, říká Komise a v souvislosti s tím uvádí své tři priority. Jsou jimi podpora „udržitelného růstu a zaměstnanosti“, klimatické změny a energetika a „Globální Evropa“.

A co si konkrétně pod jednotlivými prioritami představit? Podporou udržitelného růstu Komise rozumí podporu takových opatření, která přispějí k přechodu na „nízkoemisní ekonomiku“, podporu výzkumu a posilování konkurenceschopnosti za pomoci inovací.

V oblasti klimatických změn by se Evropa měla zaměřit na vývoj nových technologií, které zvýší energetickou účinnost, úspory a zajistí dodávku nízkoemisních energií.

A konečně v rámci poslední priority, Globální Evropa, se má Evropská unie soustředit na „podporu bezpečnosti, prosperity a solidarity po celém světě“. Zvláštní důraz přitom klade na boj s chudobou, řízení migrace a posilování spolupráce se sousedními zeměmi.

Větší pozornost na vnější vztahy EU vychází do velké míry z očekávaného schválení Lisabonské smlouvy, která evropskou zahraniční politiku posiluje. A to je také důvodem, proč je podle Komise třeba na podporu evropských zájmů ve světě věnovat větší díl rozpočtu.

Reforma společné zemědělské politiky

Z pohledu některých členských zemí v čele s Francií je nejkontroverznějším bodem celého návrhu snížení rozpočtu společné zemědělské politiky. Z dokumentu vyplývá, že by se měla znovu otevřít diskuse o zaměření zemědělské podpory. Větší díl zodpovědnosti má být převeden na členské země, které by měly přímou podporu z EU doplnit větším spolufinancováním z národních rozpočtů.

Hlavní důvod, proč Komise o takové „opětovné znárodnění“ zemědělské politiky usiluje, spočívá v tom, že zemědělství v současné době zhltne ročně zhruba 55 miliard eur, což představuje přibližně 45 % celého ročního rozpočtu EU. Částečným přesunem odpovědnosti na členské státy by se v evropské kase uvolnily prostředky na podporu dalších politik, které Komise považuje za důležité.

Nové zdroje?

Součástí návrhu jsou i změny v systému, jakým členské země přispívají do společného evropského rozpočtu. Do budoucna by mělo podle Komise dojít k odstranění příspěvku založeném na DPH (tento příspěvek tvoří v současné době zhruba 16 % příjmů rozpočtu EU; zbývající příjmy tvoří vlastní příjmy EU z celních poplatků a přímé příspěvky členských zemí založené na hrubém národním důchodu) a jeho nahrazení novým zdrojem. Ten by měl vedle příspěvků založených na DPH nahradit i část národních příspěvků založenou na národním důchodu a zároveň by měl vyřešit námitky některých členských zemí, které jsou nespokojené s tím, že z evropského rozpočtu nedostávají tolik, kolik by odpovídalo výši příspěvku jenž do něj odvedou (tzv. princip juste retour).

Jednou z možných cest by podle Komise bylo využít peníze z aukcí emisních povolenek vydávaných na vypouštění CO2 do ovzduší. Uvažuje se ale i o jiných zdrojích, jako je například zpoplatnění textových zpráv, zdanění finančních transakcí nebo zavedení nových poplatků v letecké dopravě jako je například poplatek za vzlétnutí nebo palivová daň.

Zavedením nového zdroje by podle Komise bylo možné odstranit tzv. korekční mechanismy, jakými je známý „britský rabat“.