Budoucnost Evropy po pandemii covid-19 a její diferencovaná integrace

© European Union

Zatímco některé členské státy chtějí postupovat v evropské integraci rychleji, jiné zůstávají v dalším pokroku spíše opatrnější. Může být řešením tzv. diferencovaná integrace? Jaké jsou její výhody a nevýhody?

Evropská unie si v poslední dekádě prošla řadou krizí, ať už to byla krize eurozóny, migrační krize, brexit či pandemie, které vyvolaly debaty o případné reformě EU a jejím směru, hloubce a šířce.

Vize, jakým směrem by se mohla EU vydat, načrtl expředseda Evropské komise Jean-Claude Juncker ve své bílé knize o budoucnosti Evropy z roku 2017. Představil v ní pět scénářů, jak by mohla EU vypadat v budoucnu – měla by postupovat dále bez větší reformy, nebo se zaměřit pouze na jednotný trh, postupovat různou rychlostí, zaměřit se více na některé oblasti a jiné ponechat stranou, nebo se ještě více integrovat do podoby federace? V návaznosti na bílou knihu pak následovalo pět diskusních dokumentů v oblasti sociální politiky, hospodářské a měnové unie, obrany, evropských financí a boje proti globálním výzvám. Se svými představami mnohem hlubšího, ale zároveň diferencovanějšího budoucího evropského projektu přišel v kampani před prezidentskými volbami i po nich nynější francouzský prezident Emmanuel Macron.

Z následných formálních i neformálních summitů vysokých představitelů zemí EU (v Bratislavě, Římě, a nakonec v Sibiu) vyplynula snaha postupovat jednotně a posílit spolupráci v takových oblastech, jako je vnitřní i vnější bezpečnost, obrana nebo hospodářská či sociální politika.

S nástupem nové předsedkyně Komise Ursulou von der Leyenovou po evropských volbách v roce 2019 přišly i nové priority, jako je zelená tranzice či digitalizace.

V souvislosti s pomalu se rozbíhající Konferencí o budoucnosti Evropy, která započala symbolicky na Den Evropy 9. května 2021, mají občané napříč Evropou jedinečnou možnost diskutovat, v jakých oblastech a do jaké hloubky by se EU, oslabená všemi zmíněnými krizemi i bezprecedentní pandemií covid-19, měla dále integrovat.

„Zapojení občanů je v řešení krize a jejích následků důležité. Nynější konference je v tomto významným nástrojem, který se od předchozích iniciativ liší v tom, že je mnohem více inkluzivní a zajistí tak reprezentativnost různých skupin. EU se tímto musí vypořádat s heterogenitou uvnitř Unie,“ uvedl k významu konference o budoucnosti Evropy Aleš Chmelař, náměstek ministra zahraničí pro Evropu, během debaty pořádané Spolkem pro evropskou politiku, ve spolupráce s nadací Hanns-Seidel-Stiftung a portálem EURACTIV.cz.

„Skutečně věřím, že (konference o budoucnosti Evropy) je bezprecedentním procesem dialogu. Jsem přesvědčena, že konference pomůže celé Unii vyřešit všechny výzvy, které pramení z koronavirové pandemie. Konference je šancí, jak najít pragmatické řešení pro post-pandemickou Evropu. A zároveň je šancí, jak podpořit evropskou demokracii, její hodnoty a právo,“ dodala polská europoslankyně Danuta Hübnerová.

Diferencované integrace: příležitosti a rizika

Diferencovaná integrace – ať už zvěcněná jádrem a periférií, Evropou více rychlostí či Evropou a la carte – není novým konceptem, ale v realitě dnešní Evropské unie a předchozích Evropských společenství se forma spolupráce, v níž se na určitých iniciativách nepodílí všechny členské státy, objevuje v debatách a návrzích na budoucí podobu již téměř 50 let.

Zářným příkladem je v současnosti eurozóna, jíž se účastní 19 členských států EU, či Schengenský prostor, do něhož je plně zapojeno 22 unijních zemí.

Samotné smlouvy EU obsahují od 90. let několik možností, jak v určité oblasti politik postupovat kupředu v omezeném počtu zemí, ale zároveň umožnit těm, kteří z počátku nejsou schopni či ochotni se zapojit, se připojit později. Příkladem je posílená spolupráce (dnes např. v oblasti rozvodového práva u mezinárodních párů, patentová ochrana či daň z finančních transakcí), stálá strukturovaná spolupráce v oblasti obrany (známá pod zkratkou PESCO) či zřízení úřadu evropského veřejného žalobce (známé pod zkratkou EPPO). Všechny posledně zmíněné typy diferenciace se začaly rozbíhat v několika oblastech po roce 2010, PESCO a EPPO byly shodně vytvořeny na konci roku 2017. Členství v nich je různorodé a v průběhu času se mění. Zatímco například na dvou iniciativách v oblasti rozvodového práva mezinárodních párů se podílí 17 a 18 členských států, v PESCO participuje 25 zemí EU a v EPPO 22 unijních členů.

Kromě toho se několik států, které si v průběhu posledních 30 let vyjednalo několik výjimek (tzv. opt-outů) z evropského primárního práva (zvláště Dánsko, ale také v některých případech Irsko a dlouhodobě to byla také Velká Británie), nepodílí na takových citlivých politikách, jako je eurozóna, vnitřní a vnější bezpečnost nebo obrana. Diferenciace navíc nemusí být jen v rámci EU, ale i mimo ni. To znamená, že některých unijních oblastí, typicky jednotný trh či celní unie, se účastní i země, které nejsou kvůli své neochotě či neschopnosti (zatím) formálními členy EU (jako např. Norsko, Island, Švýcarsko či Turecko).

Diferenciace účasti na evropských iniciativách existuje i mimo rámec unijních smluv. Tzv. mezivládní dohody byly vyjednávány zvláště v souvislosti s ekonomickou, finanční a dluhovou krizí, ale i dříve. Příkladem toho je částečně Prümská smlouva o přeshraniční spolupráci v boji proti terorismu a trestné činnosti z roku 2008, Evropský stabilizační mechanismus (ESM) z roku 2012 či Fiskální pakt (resp. Smlouva o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii) z roku 2013.

Vícerychlostní Evropa tak již dávno není prázdnou teorií, ale každodenní realitou, která v sobě zároveň skrývá pozitiva i negativa:

Pozitiva

Diferencovaná, či flexibilní, integrace může být cestou, jak zemím, které chtějí postupovat vpřed, umožnit tak učinit; a zemím, které nejsou v některý okamžik schopni či ochotni se dále integrovat, umožnit připojit se později.

Pozitivem tohoto vícerychlostního postupu tak je, že zohlední diverzitu zájmů i kultur členských států. Zároveň tento koncept může pomoci EU reagovat na její výzvy rychleji, ale zato nejednotně.

„Diferencovaná integrace dává smysl pro země, které chtějí dělat více, ale zároveň nechává otevřenou možnost pro země, které se původně nepřipojily, aby se připojily později. Tímto způsobem by měla fungovat posílená spolupráce,“ uvedla během debaty Danuta Hübnerová, polská europoslankyně z Evropské lidové strany.

Negativa

Vybírání si oblastí pro spolupráci, označované také někdy jako Europe a la carte, nicméně může vést k tomu, že některé státy, jež nejsou z počátku schopni či ochotni se připojit k nové iniciativě, budou odsunuty na okraj spolupráce a mimo vyjednávací stůl.

Dalším důsledkem takové formy diferencované integrace může být oslabení práv občanů v těch oblastech, v nichž „jejich“ domovský stát není zapojen. Rozdělování občanů na prvořadé a druhořadé kategorie nezbytně povede i k oslabení solidarity mezi členskými státy EU, která je podle odborníků zásadní pro pokračování Unie.

„Solidarita a suverenita jsou jádrem Unie. Jsou vodítkem nejen pro vnitřní politiku, ale také pro postup Unie na mezinárodním poli. Solidarita a suverenita jsou dvě strany jedné mince,“ uvedl na debatě Hans-Peter Hinrichsen, vedoucí referátu pro politické záležitosti na německém velvyslanectví v Praze.

EU se v případě rostoucího počtu forem vícerychlostní Evropy může zároveň stát méně koherentní a transparentní. Oblasti, jichž se totiž neúčastní všechny členské státy, by z pohledu legitimity vyžadovaly vlastní institucionální rámec, jako například vlastní parlament, summit či rozpočet, které by fungovaly jen pro státy účastnící se konkrétní iniciativy. O takovém posíleném institucionálním rámci se dlouhodobě vedou debaty v případě eurozóny. Jejich vytváření v různých oblastech by nicméně vedlo k znepřehlednění již tak složité struktury Unie.

Důsledkem vytváření užších celků v rámci EU či vybírání si konkrétních iniciativ v různých oblastech by nakonec mohl být rozpad evropského projektu, zvláště pokud by vyloučení některých států z některých oblastí nebylo přechodné, ale trvalé.

Diferencovaný postup by zároveň neměl negativní vliv pouze na vnitřní politiku EU, ale i na tu vnější. Odborníci se shodují, že EU by měla vystupovat na mezinárodním poli spíše jednotně, protože jen tak může být vůči světovým hráčům silnější.

„Nesmíme akceptovat permanentnost vícerychlostní Evropy, která může odsunout například Česko na okraj. Můžeme spolupracovat dobře společně,“ uvedl na debatě Vladimír Handl z Ústavu mezinárodních vztahů a Karlovy univerzity.

„Diferenciace politik vede k fragmentaci a případné dezintegraci. Vícerychlostní Evropa může vytvořit mnohem více napětí, než když se budeme snažit najít kompromis v průběhu vyjednávání,“ upozornil na následky diferencovaná integrace český europoslanec Luděk Niedermayer.

Česká pozice k diferencované integraci

Česká republika zastává spíše selektivní postoj k diferencované integraci. Na jednu stranu se neúčastní několika užších spoluprací v oblasti hospodářské a měnové (jako např. bankovní unie) či v oblasti justice a vnitřních věcí (jako například posílené spolupráce v oblasti rozvodu a rozluky). Na stranu druhou má zájem na postupu vpřed například v oblasti obrany a bezpečnosti (zvěcněné do struktury PESCO).

Ve světle tohoto členství si však ČR spolu se svými partnery z Visegrádské čtyřky uvědomuje, že neúčast na některém z unijních projektů nutně znamená ztrátu vlivu nad oblastmi, které je přesto ovlivňují. Zářným případem v tomto ohledu je eurozóna.

Vůči dvou- či vícerychlostní Evropě se tak politici i odborníci staví v posledních letech zejména pragmaticky až kriticky:

„Jde o míru vlivu na to, co se v Evropě odehrává. Ta míra vlivu je dána tím, jestli sedíme u stolu, když se rozhoduje. Vícerychlostní Evropa znamená, že bude přibývat okamžiků, kdy Česká republika u toho stolu sedět nebude,“ upozornil na jeden z negativních následků vícerychlostní Evropy tehdejší premiér Bohuslav Sobotka senátory z výboru pro záležitosti EU před summitem v Římě, kde si celá EU v roce 2017 připomínala 60. výročí od podpisu zakládajících Římských smluv.

V podobném duchu hovoří i současný premiér Andrej Babiš: „Všechny členské státy by měly být u všech diskusí a mít právo se připojit později… Mně se koncept dvourychlostní Evropy, která a priori rozděluje Evropu do dvou kategorií, vůbec nelíbí. Pokud máme přijmout koncept vícerychlostní Evropy, tak pouze tehdy, kdy to nerozdělí Evropu na malé kluby,“ řekl Babiš na konference Globsec v Bratislavě v roce 2018.

„Není možné mít v Evropě dva druhy členských států, dva druhy občanů. Musíme mít všichni stejné možnosti a práva…Nejsme ani občané druhé kategorie, ani členská země druhé kategorie. Naopak my, Česká republika, jsme jedni z nejlepších, jednička v nejmenší nezaměstnanosti. Jsme nejstabilnější ekonomika, a proto máme nárok se k těmto věcem vyjadřovat a máme nárok na to, aby EU fungovala stejně pro všechny členské státy a hlavně pro všechny občany,“ dodal Babiš o rok později v Polsku.

Podobný postoj politiků vůči vícerychlostní Evropě sdíleli v minulosti i dnes odborníci na evropskou politiku. „Vícerychlostní Evropa je již dnes realitou – viz odlišná mapa členství v EU, eurozóně či Schengenu. Nejde však ani o popis stávajícího stavu, jako spíš (ne)smiřování se s tendencemi odcizování členských zemí EU, pokud by mělo toto odcizování nahrazovat princip inkluzivity a jednoty. Symbolem neakceptování takového odcizování může být „dvourychlostní“ Evropa, dělící EU na Východ a Západ. Takový model EU ČR i Polsko jednoznačně odmítají,“ uvedl v rozhovoru pro EURACTIV.cz Tomáš Kafka, který dlouhodobě působil na českém ministerstvu zahraničí, dnes je velvyslancem ČR v Berlíně.

„EU je velká, nejen geograficky, ale také politicky. To samozřejmě vede k různým názorům. Z toho důvodu je potřeba akceptovat vícerychlostní Evropu, protože už dnes tu máme několik forem, ať už je to eurozóna, Schengen, posílená spolupráce v některých oblastech, nově máme evropského veřejného žalobce. Vícerychlostní Evropa je tedy dobrá, protože čekat na všechny členské státy s integrací v nějaké oblasti by bylo pro státy, které chtějí dělat více, frustrující. Je ale potřeba uznat negativní aspekty vícerychlostní Evropy a vypořádat se s nimi… Pro Českou republiku by navíc bylo katastrofickým scénářem, pokud by ztratila možnost připojit se k jádru,“ uvedl Aleš Chmelař, náměstek ministra zahraničí pro evropské záležitosti, na debatě pořádané Spolkem pro evropskou politiku, ve spolupráce s nadací Hanns-Seidel-Stiftung a portálem EURACTIV.cz.

Někteří odborníci naopak považují „flexibilní vícerychlostní Evropu“ za cestu pro budoucí dobrovolnou spolupráci svrchovaných států. V této souvislosti navrhl Tomáš Břicháček, právník věnující se evropské integraci, koncept, v němž by činnost EU byla rozdělena na společný základ a volitelnou nadstavbu. Základu, napojeného na jednotný trh a úzce související oblasti, by se účastnily všechny země; nadstavby pak jen ti, co jsou ochotni a schopni se integrovat více, dříve a rychleji. Svou vizi sdílel na konci června 2021 na digitální platformě v rámci Konference o budoucnosti Evropy.

Postoje dalších států EU k diferencované integraci

Podobný postoj jako Česká republika vůči diferencované integraci zastávají také země jižní, severní, střední a východní Evropy. Jejich pozice se nicméně v některých ohledech liší a jejich členství v užších kruzích spolupráce není totožné. Příkladem toho může být Visegrádská čtyřka (ČR, Maďarsko, Polsko a Slovensko), mezi nimiž dominuje v užších spolupracích zvláště Slovensko díky své účasti v eurozóně a s tím souvisejícími dalšími nástroji.

Opačný názor na vícerychlostní Evropu mají zakládající země evropských společenství (tedy Francie, Německo, Belgie, Nizozemí a Lucembursko) a také Španělsko.

Německo, přestože je samo zapojeno do všech nynějších forem posílené spolupráce, zastává, podobně jako Česká republika, spíše pragmatický postoj k vícerychlostní Evropě.

„Musíme mít odvahu umožnit některým státům jít kupředu rychleji, než chtějí jiné země,“ uvedla v roce 2017 německá kancléřka Angela Merkelová. „Spolupracovat ale vždycky budou moct i ti, kteří zůstanou pozadu.“ Kancléřka zároveň zdůraznila, že: „bez ohledu na naše vzájemné politické rozdíly jsme všichni přesvědčeni, že je lepší jednat společně.“

„Jsme v Evropě rozlišní a zůstaneme tak. Nesnažíme se vytvořit Spojené státy evropské. Musíme respektovat, že máme odlišnou historii, odlišnou kulturu. Tato rozdílnost ale není slabinou, spíše naší silnou stránkou. Evropa je založena na soupeřivosti a máme se vzájemně od sebe učit. To dělá Evropu unikátní. Ale je potřeba najít správnou rovnováhu, protože pokud budeme mít příliš diverzity a méně jednoty, pak budeme oslabení a nebudeme schopni bránit naši kulturu a pozici na světovém poli,“ vyjádřil podobný postoj k vícerychlostní Evropě Hans-Peter Hinrichsen, vedoucí referátu pro politické záležitosti a zástupce velvyslance Federální republiky Německo v ČR.

Podporu vícerychlostní Evropě vyjádřili v průzkumu Eurobarometru z roku 2018 i samotní Němci. Pro postup jen některých států v určité oblasti se tehdy vyjádřilo přes 60 procent. Ve srovnání s tím to v Česku bylo kolem 40 procent.

S krizí covid-19 se však postoje řady politiků i občanů mění, včetně těch německých. Přestože končící kancléřka Angela Merkelová nakonec podpořila vize francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o diferencované Evropě, v souvislosti se zdravotní krizí i ona, společně s dalšími politiky z EU, mění kurz.

„Evropa vyjde z krize (covid-19, pozn. red.) posílena jen tehdy, pokud budeme ochotni, navzdory všem našim rozdílům, najít společná řešení… a vzájemně porozumět svým perspektivám. Evropa bude silnější po krizi než-li dřív, pokud posílíme ducha našeho společenství,“ prohlásila kancléřka Merkelová ve svém projevu na počátku německého předsednictví v červenci 2020 v Evropském parlamentu.

I po nadcházejících parlamentních volbách, které Německo čekají v září 2021 a v nichž již kancléřka Merklová nebude kandidovat, se dá dle Vladimíra Handla, odborníka na německou politiku, očekávat pokračování podobného pro-evropského kurzu. Alespoň to tak vyplývá z volebních programů německých stran, s výjimkou krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) a do jisté míry také levicové strany Die Linke.

Doporučení pro budoucnost EU

Odborníci na evropskou, českou a německou politiku se shodují, že flexibilní, ale zároveň co nejvíce jednotný postup v rámci EU s 27 či více členy je jediným způsobem, jak se vypořádat s minulými i dalšími krizemi a jak se stát jako Unie silnějším i na mezinárodním poli. Diverzita názorů mezi členskými státy se má řešit nikoliv vytvářením užších kruhů spolupráce, ale vyjednáváním kompromisů u jednoho vyjednávacího stolu.

Na stole je například větší využívání hlasování kvalifikovanou většinou, namísto jednomyslnosti, či podpora evropských hodnot, větší vzdělání občanů a jejich zapojování do evropských záležitostí. V neposlední řadě cestou k úspěšné budoucnosti EU je posilování mezinárodních vazeb EU s USA, asijskými státy či Austrálií.

Zároveň, v tuto dobu není vhodné podle odborníků iniciovat změny smluv kvůli obavě z neúspěšných referend v členských státech, či kvůli tomu, že současné smlouvy stále obsahují mechanismy, které zatím nebyly plně využity.

Oblastí další evropské spolupráce má být dle názorů odborníků klimatická politika, digitalizace a další technologický rozvoj, vnitřní i vnější bezpečnost či obrana a zahraniční politika včetně rozšiřování Unie na západní Balkán.

„Je potřeba posílit evropskou suverenitu na různých úrovních. Za prvé, omezit závislost a zranitelnost Evropy, která se ukázala v době pandemie. Je potřeba posílit technologickou suverenitu v Evropě. Akt pro digitální trh a digitální služby a návrh v oblasti umělých technologií v tomto ohledu hraje důležitou roli. Otevřená strategická autonomie v oblasti obchodu umožní posílit evropské hodnoty na mezinárodním poli. Je také potřeba diverzifikovat dodavatelské řetězce. Myslet inovativně a zaměřit se na budoucnost. Musíme se rovněž zaměřit na posílení finančního trhu,“ uvedl na debatě Hans-Peter Hinrichsen.

Všechny zmíněné oblasti jsou i politikami, na které se zaměřuje strategická agenda EU na léta 2019-2024 i agenda současné Evropské komise Ursuly von der Leyenové, jejímž hlavním leitmotivem je tzv. Zelená dohoda pro Evropu a po koronavirové krizi rovněž Plán na oživení Evropy (NextGenerationEU). Řada ze zmíněných oblastí je již dnes naplňována nezávaznými akčními plány i závaznými legislativními opatřeními v oblasti zelené politiky, energetiky, digitalizace, dezinformací, průmyslu, migrace, sociální politiky, a v neposlední řadě také zdravotnictví.

Slovy bílé knihy o budoucnosti Evropy se tak zdá, že EU jede dál, v nových oblastech a co nejvíce pospolu.

„Víme, jak rychle se mohou počty nakažených vymknout naší kontrole. Musíme proto pokračovat v řešení této pandemie s extrémní péčí, odpovědností a jednotou…(nástroj NextGenerationEU) je významným okamžikem pro naši Unii. Je to výsledek, na který bychom měli být společně hrdí,“ uvedla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém projevu o stavu Unie v září loňského roku s odkazem na pandemii covid-19 a přijetí bezprecedentních nástrojů pro oživení evropských ekonomik.

Zda tato jednota zůstane i do budoucna, bude záležet na tom, jak se země vypořádají s obnovou ekonomik po pandemii, klimatickou krizí i potenciální krizí demokracie. V posledních letech totiž realita vyjednávání v Radě i Evropské radě ukazuje, že státy se mohou uskupovat do různých větších či menších skupin podle svých národních zájmů a projednávaných iniciativ, a ne vždy je tak snadné nalézt žádoucí kompromis, zvláště v době řešení nastalých krizí. Příkladem toho bylo vyjednávání fondu obnovy a budoucího víceletého finančního rámce, při němž se proti většině postavila tzv. šetřivá čtyřka (Rakousko, Dánsko, Nizozemsko a Švédsko, plus Finsko).

Odborníci na evropské záležitosti také upozorňují na rostoucí politizaci evropských záležitostí, která vede k méně konsensuálnímu rozhodování v Radě ministrů a v důsledku toho také k další diferenciaci v rámci EU.

Policy Brief vznikl při příležitosti on-line debatyFuture of European integration: Together or in multiple speeds? Impacts of recent crises including Covid-19 pandemic“, kterou uspořádal Spolek pro evropskou politiku, ve spolupráce s nadací Hanns-Seidel-Stiftung a portálem EURACTIV.cz.

Odborná literatura

Piris, Jean-Claude. The future of Europe: towards a two-speed EU?. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2012.

https://www.academia.edu/38592492/VISEGRAD_COUNTRIES_AND_MULTISPEED_EUROPE_PERCEPTIONS_POSITIONS_STRATEGIES.

http://europeum.org/data/articles/policy-paper-en-3.pdf

https://www.globsec.org/publications/is-europes-future-multi-speed-today-seems-like-nothing-but-schengen-type-of-cooperation-matters/

https://ecpr.eu/Events/Event/PanelDetails/10477

Stránky institucí EU

https://ec.europa.eu/info/future-europe/white-paper-future-europe/white-paper-future-europe-way-ahead_en

https://ec.europa.eu/info/sites/default/files/soteu2018-speech_cs_0.pdf

https://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2019/06/20/a-new-strategic-agenda-2019-2024/

https://ec.europa.eu/info/files/political-guidelines-new-commission_en

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=LEGISSUM%3Ajl0005

https://www.esm.europa.eu/about-us/intro

https://www.esm.europa.eu/about-us/history/10-years 

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=LEGISSUM:1403_3#BREXIT

https://futureu.europa.eu/processes/Democracy/f/6/proposals/39139

https://ec.europa.eu/health/funding/eu4health_en

https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/SPEECH_20_1655

https://www.europarl.europa.eu/at-your-service/files/be-heard/eurobarometer/2018/delivering_on_europe_citizens_views_on_current_and_future_eu_action/report.pdf

https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2019/06/20/a-new-strategic-agenda-2019-2024/

https://ec.europa.eu/info/files/political-guidelines-new-commission_en

EURACTIV.cz

https://euractiv.cz/section/ekonomika/news/cesko-se-do-bankovni-unie-nehrne-spravne-rozhodnuti-reaguje-ceska-bankovni-asociace/

https://euractiv.cz/section/aktualne-v-eu/news/vicerychlostni-evropa-je-pro-cesko-nebezpecna-varuji-odbornici/

https://euractiv.cz/section/klima-a-zivotni-prostredi/news/ochrana-klimatu-ma-svuj-evropsky-zakon-eu-zacina-s-radikalnim-snizovani-emisi/ 

https://euractiv.cz/section/ekonomika/news/investice-prestavaji-byt-jen-o-zisku-ty-ohleduplne-ke-klimatu-maji-oporu-v-evropske-legislative/.

https://euractiv.cz/section/energetika/special_report/jaka-bude-energeticka-budoucnost-evropy-a-ceska/

https://euractiv.cz/section/digitalni-agenda/linksdossier/internetova-revoluce-je-tady-komise-zverejnila-regulaci-digitalnich-gigantu/

https://euractiv.cz/section/digitalni-agenda/news/eu-bojuje-s-dezinformacemi-regulace-nestaci-mela-by-trestat-platformy-radi-experti/

https://euractiv.cz/section/prumysl-a-inovace/news/prumysl-po-pandemii-ma-byt-sobestacnejsi-a-odolnejsi-vuci-krizim-komise-pripravuje-krizovy-nastroj-pro-vnitrni-trh/

https://euractiv.cz/section/evropska-unie-a-svet/news/eu-meni-migracni-politiku-reforma-bude-trvat-roky-musi-zohlednit-i-dopady-pandemie/

https://euractiv.cz/section/ekonomika/news/socialni-fond-zchudl-eu-ma-pritom-velke-socialni-ambice-zvladne-jim-cr-dostat/

https://euractiv.cz/section/budoucnost-eu/interview/tomas-kafka-polsko-by-chtelo-ovlivnovat-hodnoty-cele-eu-cesi-tuto-ambici-nemaji/

https://euractiv.cz/section/evropska-unie-a-svet/news/mela-by-eu-o-zahranicni-politice-rozhodovat-vetsinove-berlin-rozviril-diskusi-orban-se-brani-kritice/

Další

http://international.blogs.ouest-france.fr/archive/2017/09/29/macron-sorbonne-verbatim-europe-18583.html

https://www.vlada.cz/cz/evropske-zalezitosti/dokumenty/rimska-deklarace–25–brezna-2017-155380/

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/babis-projekt-vicerychlostni-eu-nesmi-rozdelit-evropu/r~e3b4cdd45a8a11e8a72bac1f6b220ee8/

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/babis-evropska-unie-polsko-varsava-vyroci.A190501_104319_zahranicni_rts

https://www.euroskop.cz/8952/32777/clanek/prezident-zeman-podepsal-fiskalni-pakt-evropske-unie/

https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=772506

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/evropsky-parlament/rimsky-summit-rozhodne-budoucnosti-eu/r~34ba000c106611e7b5e5002590604f2e/

https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/vicerychlostni-evropa-uz-tu-davno-je-ale-nesmi-trhat-jednotu_420960.html.  

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/evropsky-parlament/rimsky-summit-rozhodne-budoucnosti-eu/r~34ba000c106611e7b5e5002590604f2e/

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/evropsky-parlament/summit-v-sibiu-brexit-pro-nas-neni-inspirace/r~8846b614724f11e9b6a9ac1f6b220ee8/

https://www.eu2020.de/eu2020-en/news/reden/speech-chancellor-merkel-european-parliament/2366782

https://ecfr.eu/article/commentary_how_the_frugal_four_could_grow_in_number_and_influence/

https://blogs.lse.ac.uk/europpblog/2021/05/10/how-differentiated-politicisation-affects-voting-behaviour-in-the-council-of-the-european-union/