Petr Lebeda: Česká diskuse o EU potřebuje racionální a pragmatický základ

Petr Lebeda, ředitel think-tanku Glopolis.

Česká republika by v době krize v eurozóně neměla stát stranou a měla by do debat o budoucnosti evropského projektu aktivně vstoupit, říká Petr Lebeda, ředitel think-tanku Glopolis a jeden z iniciátorů výzvy, ve které zástupci byznysu a neziskovek české politiky žádají, aby učinili vše pro setrvání Česka v jádru Evropské unie.

  • Jaké jsou záměry iniciativy, která dnes, těsně před summitem Evropské rady, na kterém se bude jednat o další evropské integraci, vystoupila s prohlášením požadujícím sebevědomější vystupování České republiky v Evropské unii (EurActiv 27.6.2012)?

Klíčovým záměrem je rozpoutat kvalitnější, věcnější a pestřejší debatu o Evropské unii a vztahu České republiky k ní. Naší snahou je vyplnit chybějící střed této debaty. Diskuse o EU je dnes totiž velmi polarizovaná mezi extrémně antievropské a nekriticky proevropské názory. S řadou kolegů v organizacích občanské společnosti a v byznysu se shodujeme na tom, že to diskusi škodí a že by bylo třeba ji usadit na nějakém racionálním, reálném a pragmatickém základu.

Debata se musí odrážet od toho, co je pro běžné občany a podnikatele na vztahu k Evropské unii důležité a měla by se vrátit k reflexi takových přínosů, jako je volné cestování, možnost pracovat bez problémů v evropských zemích nebo využívat evropské fondy.

Ve chvíli, kdy Evropa prožívá silnou krizi, je jednoznačným zájmem, aby ČR do této diskuse vstoupila, upozornila na sebe a dala najevo, že jsme součástí tohoto velkého celku a chceme se na řešení konstruktivně podílet.

  • Říkáte, že česká diskuse je vychýlená. Jaké to má podle vás důvody?

Myslím si, že příčinou je malý zájem velké části veřejnosti, a nedostatečná reflexe mezinárodního kontextu, ve kterém se Česká republika pohybuje.

Máme tendenci být uzavřeni ve svých národních a místních záležitostech a nehledíme příliš na to, že svět kolem nás se poměrně dramaticky proměňuje a prochází různými krizemi, a že my jako samostatný stát nejsme schopni se se všemi problémy sami vypořádat.

Ta doba, kdy národní státy mohly spoléhat pouze na vlastní síly, je pryč. Některé státy tak mohou fungovat samozřejmě i dnes, ale my mezi ně svou velikostí ani bohatstvím nepatříme. Je třeba se dívat víc za plot naší malé zahrádky a reflektovat, co je v pragmatickém zájmu a jak bychom této zemi měli zajistit bezpečnost a prosperitu.

  • Není příčina obecně nižšího zájmu o Evropskou unii také v tom, že pro běžné lidi je její fungování nesrozumitelné?

Fungování Evropské unie určitě komplikované je, ale na druhou stranu to zas tak velká věda není. Je tam jen trochu jiný typ institucí a množství různých procesů mezi nimi. Fungování české státní správy je ale také poměrně složité. Kdo může s klidným srdcem říci, že rozumí tomu, jak funguje česká politika?

Jinak to ale ani být nemůže. Je zřejmé, že pokud se potřebujeme koordinovat na vyšší úrovni s dalšími zeměmi, může být těžko ten mechanismus jednodušší. Musíme se smířit s tím, že v komplikovaném světě jsou k řízení zapotřebí komplikovanější struktury.

  • Narážím na to, že zájem o politiku není obecně moc vysoký a to ani na národní úrovni. Když se pak posunete do vyššího patra rozhodování na úrovni EU, bude zájem zřejmě ještě menší, nebo ne?

To je otázka. Myslím si, že jsou země a kultury, kde je zájem větší. Nemyslím si ale, že by jim to bylo shůry dáno – spíš zjistily, že je to v jejich zájmu a jsou nastavené tak, aby lidé vnější prostředí vnímali tak, aby se do něj zapojovali. Přitom jsou to často menší země, než je Česká republika – jedná se o země ve Skandinávii nebo Beneluxu.

Lidé si tam mnohem více uvědomují vnější svět a o to víc pak investují času a energie do sledování, co se za jejich humny děje. Odráží se to pak i v tom, jak se zapojují do diskuse o evropských záležitostech.

  • Stížnosti na to, že lidé nemají větší zájem o evropské záležitosti, zaslechnete ale i v dalších evropských zemích, mimo jiné i v těch, které jste jmenoval. Odráží se to nakonec také ve volbách do Evropského parlamentu, kterým často i jinde v Evropě dominují národní témata.

To je asi logické. Národní témata hrají velkou roli ale i na mezinárodní úrovni. Právě jsem se vrátil ze summitu OSN v Rio de Janeiru (Světový summit o Zemi, pozn. red.), kde bylo 193 zemí a na takové úrovni je dohoda ještě mnohem komplikovanější. Všichni se ale shodují na tom, že jiná cesta není, že spolu musí komunikovat a musí se snažit najít společnou dohodu.

Očekával bych ale, že politické vedení, které má určitou odpovědnost vůči svým voličům, tomu bude rozumět a bude to takto prezentovat.

Myslím si, že jeden z důvodů, proč je v České republice zájem o EU malý a diskuse je polarizovaná, je v tom, že politické vedení nemá potřebu být občanům inspirací a dobrým příkladem a nemá potřebu jim dodávat vize a argumenty, proč je třeba některé věci udělat.

  • Do své iniciativy se snažíte zapojit i zástupce byznysu. Co je důvodem?

Na byznys jsme se obrátili proto, že pro drtivou většinu lidí patří fungování ekonomiky mezi klíčové zájmy. Je třeba, aby naše země prosperovala, abychom měli zaměstnání, aby se zde investovalo a abychom měli rozumné mzdy. To jsou věci, na kterých záleží skoro každému.

Proto se snažíme ukázat vazbu mezi českou prosperitou a Evropskou unií. Proto také mluvíme s podnikatelskou sférou a předpokládáme, že skrze jejich zapojení by se tyto argumenty mohly srozumitelně zpřístupnit i lidem, kteří o tom takto neuvažují.

  • Ve vaší iniciativě několik jmen z podnikatelské sféry je, ale na tiskové konferenci jste zmínili, že vám otevřenou podporu mnozí zástupci byznysu odřekli. Proč podle vás není zájem soukromého sektoru větší?

Zaprvé, řada lidí naši iniciativu podporuje, ale z různých důvodů se k ní nechtěli připojit veřejně, nebo se jejich zaměstnavatelům nelíbilo, že by v ní mělo figurovat jméno firmy. Myslím si ale, že podpora není menší než například v neziskovém sektoru.

Jde asi o to, že firmy se dostávají mnohem častěji do situací, kdy v Evropské unii narážejí na problematické body. Věřím ale, že přínosy EU vnímáme všichni stejně, je jen otázkou, na co se klade jaký důraz. Pokud se přínosy berou automaticky, nezdůrazňují se a řeší se pouze problémy (a my nezastíráme, že tam jsou), může se celkový obrázek vychýlit směrem k negativnímu názoru.

  • Jaká témata byste v rámci platformy chtěli řešit? Jaké budou vaše další kroky?

Máme seznam různých aspektů vztahu České republiky k EU a vize Evropské unie, které u nás dlouho nikdo neřeší. Jedním z takových příkladů je geopolitická situace. Svět za hranicemi Evropské unie se mění velmi dramaticky a západní civilizaci začíná trochu ujíždět vlak. Je proto třeba se zamyslet nad alternativami a nad reakcí, kterou si tato situace vyžaduje. To, že by taková odpověď měla být společná, aby měla efekt, pochybuje z těch, kteří o tom přemýšlejí, málokdo.

Dalším tématem může být například využívání evropských fondů: Je problém v tom, že je příliv peněz zvenčí příliš velký nebo v tom, že nejsme schopni jej dobře zadministrovat, dobře si určit priority a zkontrolovat si, že peníze jsou využívány účinně a na ty účely, na které chceme?

Existuje ale i celá řada dalších témat, kterým bychom se chtěli postupně věnovat.

  • Patří mezi ně i energetika?

Myslím si, že česká energetická diskuse zrovna evropský rozměr má. Mluví se o chytrých sítích, mluví se o tom, co bude znamenat německý přechod z atomu na jiné typy zdrojů, mluví se o společné energetické politice nebo o energetické bezpečnosti a společném postupu vůči Rusku. Tam evropský rozměr tedy je.

Na druhou stranu je ale pravda, že česká energetická debata není podmnožinou evropské debaty, ale spíš naopak.

  • Člověka občas zaráží, že zatímco Evropa diskutuje vážně o obnovitelných zdrojích a energetických úsporách, u nás se ve veřejném prostoru tyto zdroje vykreslují jako hrozba české konkurenceschopnosti (čímž samozřejmě nechci jakkoli předjímat, jaké zdroje a v jakém množství by ČR měla využívat).

Problém je v tom, že naše diskuse jsou založeny často na apriorních přesvědčeních a názorech, než na analýzách, na faktech, na zohlednění různých názorů a na porovnání se zahraničím. Diskuse i rozhodnutí jsou potom daleko víc plytké, povrchnější a z definice extrémnější.

Na jedné straně tedy potřebujeme debatu o faktech a na druhé straně kultivaci diskuse jako takové.

  • Dnes vaše platforma vystoupila s prohlášením, ve kterém požadujete sebevědomější vystupování Česka v Evropské unii. Co plánujete do budoucna?

V září chceme uspořádat velkou konferenci, ale za její horizont zatím nevidíme. Teď se soustředíme hlavně na přípravu základní publikace, chceme se věnovat se mediální debatě a diskutovat s byznysmeny o dalších formách smysluplné spolupráce.