Olga Letáčková: O přínosu evropských fondů musí politici mluvit

Letáčková čerpání dotací

© Ministerstvo pro místní rozvoj

„Česku se evropské peníze čerpat daří,“ tvrdí náměstkyně ministryně pro místní rozvoj, která za koordinaci fondů zodpovídá. „Bohužel se ale potýkáme s negativním mediálním obrazem. Je to škoda, když vezmeme v úvahu, co všechno se už s pomocí evropských peněz podařilo vybudovat a co ještě máme před sebou,“ říká. Problematické oblasti přesto existují.

Čerpání evropských fondů je v Česku bolestivá otázka. Všeobecně panuje dojem, že se nám nedaří. Ministerstvo pro místní rozvoj za koordinaci evropských fondů zodpovídá. Jak na tom tedy jsme?

Pokud otázku pokládáte, zda se nám daří, nebo nedaří čerpat, tak musím říct, že jednoznačně daří. Bohužel se ale potýkáme s negativním mediálním obrazem. Je to škoda, když vezmeme v úvahu, co všechno se už s pomocí evropských peněz podařilo vybudovat a co ještě máme před sebou. Ano, nejsme v čerpání na prvním místě. Ale nemůžeme to zobecnit tak, že Česko neumí čerpat evropské fondy.

Rozhovor s Petrem Moozem z Evropské komise: ČR nepřistoupila k čerpání evropských peněz úplně šťastně >>>>

Jak to tedy vypadá v současném programovém období, které běží od roku 2014 a končí v roce 2020?

Rozjezd byl bezpochyby pomalejší. Nemohli jsme to ale příliš ovlivnit, i když nechci, aby to znělo příliš obranně. Příslušná evropská legislativa byla vydána v polovině prosince 2013. Teoreticky jsme měli začít čerpat od 1. ledna 2014. Když si uvědomíme, že jen na vyjednání dokumentů s Evropskou komisí je potřeba nejméně dvou let, tak si říkám, že legislativa měla být hotová dříve.

Ještě nejsou zcela známy všechny okolnosti, které podobu příštího víceletého rozpočtu ovlivní – odchod Velké Británie, důraz na nové priority jako bezpečnost, vyřešení migrace a tak dále.

Začínají přípravy na další programové období po roce 2020. Myslíte, že se podaří vyhnout tomu, aby to probíhalo podobně?

Doufám, že ano, ale spíše se tomu nevyhneme, protože už teď je termín 1. ledna 2021 ohrožen. Je to jednak kvůli tomu, že pro vyjednání nových pravidel jsou zkrátka nutné určité lhůty a procesy. A navíc ještě nejsou zcela známy všechny okolnosti, které podobu příštího víceletého rozpočtu ovlivní – odchod Velké Británie, důraz na nové priority jako bezpečnost, vyřešení migrace a tak dále. Je tam více neznámých a bylo by nešťastné, kdyby to i za několik let bylo interpretováno tak, že členské státy nebyly připraveny. To by nebylo fér.

Přečtěte si rozhovor s odborníkem: EU by měla dávat víc peněz na společný výzkum a obranu. Důležitější než papírování by měly být výsledky >>>>

Když se tedy vrátíme k současnému stavu čerpání – jak na tom jsme?

Počáteční zpoždění se nám podařilo překonat. Loni už Evropská komise při našich pravidelných setkáních s potěšením konstatovala, že ČR zrychlila čerpání a posunula se mezi státy, které jsou v průměrném pásmu čerpání. Trend je tedy dobrý a cíle, které si stanovujeme, se postupně daří plnit.

Jaké to jsou cíle?

Minulý rok jsme si stanovili, že všechny programy mají mít zazávazkováno alespoň 40 % prostředků, které mají alokovány. To znamená, že by mělo být vydáno rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo smlouva o převodu podpory. Když to shrnu do jednoho čísla, tak jsme se na úrovni všech programů na konci loňského roku dostali na 47 %. Takže ten milník jsme překonali.

Finanční prostředky alokované pro rok 2014 a 2015 musí být reálně vyčerpány nejpozději do konce roku 2018.

Ke konci loňského roku bylo proplaceno téměř 100 miliard korun, což je přes 16 % z hlavní alokace, a Evropská komise už nám přibližně 65 miliard proplatila zpět. Proplácení ze strany Komise probíhá zhruba třikrát do roka, takže další aktuální údaje budeme mít na jaře. V proplacených prostředcích ale očekáváme meziměsíčně nárůsty minimálně v jednotkách miliard.

Letos budeme poprvé konfrontováni s tím, že budeme muset naplnit takzvané pravidlo n+3. To v praxi znamená, že například finanční prostředky alokované pro členský stát pro rok 2014 a 2015 musí být reálně vyčerpány nejpozději do konce roku 2018.

Na jaře děláme tradičně hodnocení rizikovosti programů, což je náš známý semafor: vysoce rizikové programy označujeme červeně, středně rizikové oranžově a málo rizikové zeleně. Budeme tedy znovu hodnotit, jak se čerpání daří. Na podzim pak obvykle děláme další hodnocení, ve kterém sledujeme trendy, jak se čerpání vyvíjí.

Kde je problém

Které programy zatím vypadají rizikově?

Jako složitější se jeví téma vysokorychlostního internetu, které se řeší na té nejvyšší politické úrovni. Je to také oblast energetických úspor, kde se daří hůře nacházet projekty, jež by mohly žádat o podporu. Takže některé rizikové oblasti existují, ale věnujeme se jim a hledáme cesty, jak zvýšit potenciál. Pokud dojdeme k tomu, že problém je hlubší, budeme vstupovat do formálních jednání s Evropskou komisí. Budeme také přistupovat i k úpravám některých programů, abychom neztráceli čas a použili peníze na jiné prospěšné oblasti. Priority se přece jen dojednávaly zhruba před pěti lety a situace se může v průběhu času měnit.

Právě o zvýšení flexibility v čerpání fondů se docela často mluví. Jak to udělat, aby se daly peníze snáze přesouvat tam, kde se lépe čerpají nebo jsou více potřeba?

Jsou dva základní faktory, které to ovlivňují. Zaprvé jde o to, co vůbec můžete financovat. Pro tohle programové období bylo ze strany EU definováno 11 tematických oblastí, ke kterým mohou programy přispívat. Ty oblasti mají stanové cíle, které končí provazbou na strategii Evropa 2020. Na nich by se měla ukazovat přidaná hodnota kohezní politiky.

Chtěli bychom si určit oblasti, které má smysl financovat z evropských peněz, což bude mít vždycky trochu složitější pravidla než české dotační tituly. A naopak chceme určit i věci, se kterými si poradíme lépe na národní úrovni.

Druhým faktorem je nastavení implementační struktury. To znamená – kolik máte operačních programů. Změny, které děláte mezi programy, mají složitější proceduru a podléhají schválení ze strany Komise. Když máte méně „větších“ programů, můžete být v jejich rámci flexibilnější. Pro nové programové období bychom rádi cílili na méně priorit. Chtěli bychom si určit oblasti, které má smysl financovat z evropských peněz, což bude mít vždycky trochu složitější pravidla než české dotační tituly. A naopak chceme určit i věci, se kterými si poradíme lépe na národní úrovni.

Zmiňovala jste úspory energie. Ty lze podporovat z různých operačních programů. Ministerstvo pro místní rozvoj má pod sebou jeden z nich – z Integrovaného operačního programu lze podporovat úspory energie v bytových domech mimo Prahu. A je to právě jeden z těch programů, které mají potíže. Podle tvrzení firem z oblasti šetrného stavebnictví je to kvůli složitým administrativním podmínkám. Je trochu ironické, že právě MMR, které by mělo fondům nejlépe rozumět, má v programu takové „začátečnické“ chyby.

Jedna věc je koordinace evropských fondů a jiná věc je role řídícího orgánu daného operačního programu. Takže to nejde úplně směšovat. Pokud jde o nastavení podmínek, ta je ta situace na dobré cestě. V průběhu uplynulých měsíců všechny řídící orgány zjednodušovaly své programy tak, jak to jen šlo. Tak aby byly požadavky na žadatele a příjemce co nejmenší, ale aby byla zároveň zachována transparentnost a dotace byly poskytovány v souladu s legislativou. Pokud tedy tento problém v minulosti existoval, tak už by to tak do budoucna být nemělo.

V průběhu uplynulých měsíců všechny se programy zjednodušovaly, jak to jen šlo.

Jako další problém se v čerpání fondů ukazuje rezortismus nebo rozbroje mezi sekcemi na jednotlivých ministerstvech. V minulosti to trochu vypadalo jako soutěž o to, kdo začne dříve čerpat, a podmínky programů kvůli tomu někdy byly špatně nastaveny. Nepomohlo by třeba, kdyby čerpání jakožto nejsilnější orgán koordinoval Úřad vlády?

Domnívám se, že tohle není otázka koordinace, ale marketingu jednotlivých rezortů nebo osobního přístupu. Ano, měli jsme problém s tím, že některé řídící orgány chtěly být první bez ohledu na to, jestli měly perfektně připravenou výzvu. Ze zkušenosti se ale domnívám, že to jsou spíše jednotlivé případy než systémový problém. Koordinaci fondů nelze dělat bez znalosti věci. Nelze ji postavit pouze na síle a nadrezortním přesahu. Fondy mají své cykly, které nelze obejít. Kolegové z jiných zemí, kteří měli jiné nastavení než my, museli někdy řešit podobné problémy jako my a nedalo se tomu vyhnout.

Měli jsme problém s tím, že některé řídící orgány chtěly být první bez ohledu na to, jestli měly perfektně připravenou výzvu.

V minulosti se také objevovaly stížnosti na monitorovací systém evropských strukturálních a investičních fondů MS2014+. Nejvyšší kontrolní úřad loni konstatoval, že systém je komplikovaný a nestabilní. Podařilo se už problémy vyřešit?

Ne ve všech hodnoceních jsme byli s NKÚ ve shodě, ale pro nás bylo důležité, že byla zpráva uzavřena s tím, že MMR postupovalo ve všech procesech správně a nebyly zjištěny žádné finanční dopady a podobně. Ten systém si sedá. Je to stejné jako jakýkoliv jiný software. Když vyjdou nové Windows, také na ně všichni rok nadávají a pak si zvyknou, než zase přijde nějaká nová verze. Což by u nás nastat nemělo. Další vývoj už by měl být pouze stabilizační a odlaďovací. Podařilo se vyřešit zásadní problémy, uživatelé si na něj zvykají. V systému je jich už 50 tisíc, což je obrovské množství lidí.

Monitorovací systém si sedá. Když vyjdou nové Windows, také na ně všichni rok nadávají a pak si zvyknou, než zase přijde nějaká nová verze.

Ten systém nepadá, občas sice dojde k nějakým zpožděním, ale nejsou to fatální věci. Na jednom mezinárodním jednání nedávno kolegové z jedné nejmenované země říkali, že jim monitorovací systém spadl a byli půl roku bez něj, kvůli čemuž málem spadla i vláda. Takovou zkušenost Česko naštěstí nemá.

Bohatneme, peněz z fondů bude míň

Česko je nyní čistým příjemcem z evropského rozpočtu – dostává více peněz, než kolik do Bruselu posílá. Loni to bylo o 55,4 miliardy korun víc. Víme už s nějakou mírou jistoty, že budeme čistým příjemcem i po roce 2020?

Nevíme to najisto. V tuto chvíli není jasné, jak přesně bude rozpočet vypadat. Zejména proto, že po vystoupení Spojeného království bude v rozpočtu každoročně asi 15 miliard eur chybět. Za určité konstelace by se už mohlo stát, že bychom byli v příštím programovém období spíše čistým plátcem než příjemcem. Záležet bude na mnoha proměnných, které zatím neznáme.

Infografika: Jak funguje rozpočet EU a kolik z něj dostává Česko >>>>

Do hry určitě vstoupí i fakt, že se – zejména právě díky kohezní politice – podařilo některé české regiony posunout na žebříčku vyspělosti. Například region Jihovýchod nám do kategorie více vyspělého regionu poskočil už před dvěma lety, takže už jsme v rámci současného období museli část peněz vracet. Regiony Jihozápad nebo Střední Čechy se už také pohybují těsně kolem hranice 75 % průměru HDP EU nebo ji už překročily. Pokud tedy pro nové období zůstane milníkem právě hranice 75 %, je možné, že mimo kategorii více vyspělých už v Česku zůstanou stát třeba jen tři regiony.

Za určité konstelace by se už mohlo stát, že bychom byli v příštím programovém období spíše čistým plátcem než příjemcem.

V novém období se také podle všeho bude klást větší důraz na návratné finanční nástroje než nenávratné dotace, jak je známe dnes. S tím souvisí transformace Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) na národní rozvojovou banku. Jak se s ní pokročilo?

Transformace se teď odehrává pod taktovkou ministerstva průmyslu a obchodu. Připravuje se nový zákon, podle kterého se bude transformace řídit. Měla by vzniknout investiční strategie, která by umožnila využít banku tak, aby mohla fungovat univerzálně a řešit finanční nástroje na národní úrovni.  Tato investiční strategie je v běhu, ale práce se zpomalily kvůli změně vlády. Budeme rádi, když se je zase podaří rozpohybovat, protože jsme jako národní koordinační orgán žádali, aby bylo možné transformovanou banku pilotně vyzkoušet ještě v tomto programovém období. To fakticky znamená do konce roku 2023, kdy ještě můžeme v tomto programovém období čerpat.

Přečtěte si rozhovor se šéfem ČMZRB o transformaci banky >>>>

Obecně jsou finanční nástroje určitě tématem, které se hodně diskutuje, ale ne všude dávají smysl a jsou využitelné. Proto má ČR celkem jasnou pozici: finančním nástrojům říkáme „ano“, ale zároveň by měly zůstat zachovány tradiční formy finanční podpory i pro ty oblasti, kde finanční nástroje prostě nejsou vhodné. Platí to třeba pro sociální politiku nebo vzdělávání, i když i tam lze přijít s nějakými nápady, jak finanční nástroje využít.

Špatné zprávy jsou pro běžného čtenáře zajímavější než si číst o tom, že se někde podařilo vybudovat čističku odpadních vod nebo nový most.

Na začátku jste mluvila o špatném mediálním obrazu fondů. Ten taky souvisí s kauzami, o kterých se vždy hodně mluví. Není třeba chodit daleko – největší kauzou současné doby je Čapí hnízdo, kvůli kterému je z dotačního podvodu podezírán Andrej Babiš. Dá se vyčíslit, jaký je podíl „špatných“ projektů, které jsou poznamenány podvody nebo nějakými závažnými pochybeními?

V minulém období 2007 až 2013 bylo podpořeno okolo 75 tisíc projektů. Pokud bychom toto číslo vzali jako hodnotu 100 %, pak budou kauzy a problémy, které se medializují, tvořit zlomek procenta. Drtivá většina jsou dobré projekty, které proběhly v pořádku. Samozřejmě, že špatné zprávy jsou pro běžného čtenáře zajímavější než si číst o tom, že se někde podařilo vybudovat čističku odpadních vod nebo nový most. Pokud to není zrovna D1, zajímá to spíše lidi v daném místě. Člověka z Klatov asi nebude zajímat, že se na Moravě podařilo postavit most a že díky tomu lidé dojedou rychleji do práce.

A jak se dá komunikace o fondech zlepšit?

Záleží hodně na ochotě a angažovanosti lidí na obcích, městech, krajích a samozřejmě u nás na ministerstvech až po Úřad vlády, nakolik se daří přesvědčovat politické reprezentanty, aby se k těmto věcem vyjadřovali. Aby zaznívaly i jiné zprávy, než že někde někdo něco zpronevěřil nebo zkazil.

Dobrých výsledků je opravdu obrovské množství. Když mluvíme o čističkách odpadních vod, těch se za minulé období podařilo vybudovat 160. To vůbec není špatné. Podařilo se postavit 255 nových kilometrů dálnic nebo silnic vyšších tříd. Díky evropským fondům se podařilo vytvořit skoro 100 tisíc nových pracovních míst. Je nutno říci, že nejde jen o jeho vytvoření, ale že je stanovena i nutná doba, po kterou musí dané místo existovat. Takže nejde o to, že by někdo vytvořil pracovní místo a za měsíc ho zrušil. Takto bychom mohli jít do jednotlivých oblastí a ukázalo by se, že ten přínos evropských fondů je opravdu velký.

Jsou evropské dotace pro Česko přínosné? Odpovídá jeden z dílů našeho seriálu #jasnovEU >>>>