Lukáš Macek: Evropské volby 2014 budou pro další fungování EU zlomové

Lukáš Macek

„Je sice snadné propadnout iluzi, že každé volby jsou zlomové, ale tyto by jimi skutečně být mohly,“ říká o blížících se volbách do Evropského parlamentu ředitel dijonské pobočky Sciences Po Lukáš Macek a dodává, že způsob, jakým tyto volby proběhnou a co se po nich stane, bude mít přímé důsledky na institucionálního fungování Unie. Čím budou nadcházející evropské volby jiné? A bude se v kampani mluvit i o evropských otázkách?

Lukáš Macek je ředitelem dijonské pobočky Pařížského institutu politických studií (Sciences Po). Ve volbách do Evropského parlamentu v  roce 2009 byl lídrem kandidátky SNK Evropských demokratů. Působil také jako poradce Josefa Zieleniece a Jana Švejnara nebo jako tajemník senátní delegace do Konventu o budoucnosti Evropy. Rozhovor vznikl v rámci konference Vládnutí v EU po Lisabonské smlouvě a eurokrizi, kterou pořádal Mezinárodní politologický ústav ve spolupráci s Konrad-Adenauer-Stiftung.

  • 1. prosince uplynuly čtyři roky ode dne, kdy vešla v platnost Lisabonská smlouva. Díky ní získal Evropský parlament několik nových pravomocí, a to například v oblasti rozpočtu, a byla mimo jiné zavedena takzvaná běžná legislativní procedura (o institucionálních reformách způsobených Lisabonskou smlouvou si přečtěte zde). Pokud se podíváme zpětně na poslední čtyři roky, došlo podle Vás k reálnému posílení vlivu Parlamentu?

Změny způsobené přijetím Lisabonské smlouvy nebyly nikterak skokové, ale spíše prodloužením dlouhodobé tendence. Ani v reálu proto nedošlo k okamžitým, fatálním změnám, ale spíše bych mluvil o určité kontinuitě, a to se týká jak fungování Evropského parlamentu, tak i institucionálního rámce Evropské unie jako celku. Je však nesporné, že tato kontinuita zahrnuje posilování vlivu Parlamentu a skutečnost, že je tato instituce brána svými partnery, tedy zejména členskými státy a Evropskou komisí, stále vážněji.

  • Mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty jsou však stále velké rozdíly. Které byste označil za hlavní?

Podle mého názoru je nejdůležitějším rozdílem fakt, že Parlament ani jeho členové nemají možnost iniciovat legislativu. Jedno ze specifik Evropské unie, tedy takzvané komunitární metody rozhodování, která existuje od počátku evropské integrace, spočívá v tom, že na navrhování nové legislativy má monopol Evropská komise. Z tohoto hlediska zůstává Evropský parlament slabším, než jsou parlamenty národní.

Dále je tu například řada dalších rozdílů praktického rázu, které mají i politický přesah, jako je třeba jazykový režim, tj. problémy spojené s vícejazyčností Parlamentu. Nesmíme zapomínat ani na to, že na národní úrovni parlament má dohled nad státním rozpočtem v celé jeho šíři, tedy jak výdaje, tak i příjmy. Rozpočet Evropské unie zůstává relativně slabým, a co se týče příjmové stránky, ta zůstává v rukou členských států.

  • Lze nalézt také rozdíly, které jsou pro Evropský parlament pozitivní?

V rámci národních systémů je parlament často ve vleku vlády, protože vládní většina funguje často jako „hlasovací mašina“, která schvaluje vládní návrhy, a to dost často bez připomínek. Legislativa parlamentního původu není v některých zemích běžná. Naopak na evropské úrovni je vliv Evropského parlamentu na výslednou legislativu relativně vysoký. Jeho rozhodování je méně předvídatelné, a to nemusí být nutně špatně.

  • Jednou z novinek, kterou by měly kvůli přijetí Lisabonské smlouvy přinést příští volby do Evropského parlamentu, bude možnost jednotlivých evropských uskupení navrhnout své kandidáty na post předsedy Evropské komise, který by měl také stranu v kampani vést. Šéfa evropské exekutivy volí většinou svých hlasů právě europoslanci. Může toto zapříčinit vznik určité parlamentní „koalice“?

Vliv to mít samozřejmě může a bylo to, myslím, i úmyslem autorů Lisabonské smlouvy. V té je explicitně řečeno, že Evropská rada navrhuje kandidáta na předsedu Evropské komise, kterého volí Evropský parlament a návrh Evropské rady je činěn s ohledem na výsledky evropských voleb. Z tohoto pohledu máte nepochybně pravdu, že je tento trend nastolen.

Na druhou stranu zůstává otázkou, nakolik bude tento záměr letos naplněn. Během evropských voleb v roce 2009 sice Lisabonská smlouva ještě neplatila, ale počítalo se s její platností. Evropské politické strany tak už v předstihu mohly tuto věc aplikovat, pravolevá logika se však příliš neprosadila. Předpokládám, že v nadcházejících volbách se tento princip projeví silněji, ale stále si myslím, že budeme hodně daleko od toho, co známe z národní úrovně, kde jsou jasní volební lídři a kandidáti na budoucího premiéra a také celkem jasná struktura politické scény. Z tohoto hlediska zůstává evropská politická scéna mnohem komplexnější a méně předvídatelná.

  • Ještě bych se zastavila u tématu společného lídra. Myslíte si, že to může mít vliv na národní kampaně jednotlivých stran?

Zatím jsou evropské politické strany do značné míry spíše prázdné skořápky, jejichž vliv na politickou strategii národních členských stran je velmi malý, takže bych to nepřeceňoval. Na druhou stranu je jasné, že v momentě, kdy bude určitá evropská politická strana pociťovat šanci na to, že se budoucím předsedou Evropské komise stane někdo z jejích řad, může tato strana začít mobilizovat i národní strany, aby dohromady sladily noty. Také pro národní strany to může být zajímavé, jedná se o dimenzi, kterou zkrátka nebudou moci ignorovat.

Nedělám si ale iluze o tom, že by v budoucnu národní strany přestaly mít tendenci využívat evropských voleb pro národní témata a národní politické strategie. A svým způsobem je to normální. Ale národní logika zatím dominuje velmi silně, takže pokud bude oslabena, byl by to krok dobrým směrem. Podle mě existují poměrně silné mechanismy k tomu, aby národní logika postupně skutečně ustupovala a ponechala alespoň nějaký prostor pro celoevropskou strategii politických stran.

  • Jistého kandidáta mají již evropští sociální demokraté, ty by měl vést současný předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Přestože se jedná o jednu z nejznámějších „bruselských tváří“, může podle Vás na národní úrovni voliče zaujmout?

Hodně bude záležet na tom, jak se k tomu postaví jeho politická rodina, tedy evropští sociální demokraté. Jestli budou jednotlivé národní strany aktivní. Věřím tomu, že v některých zemích to zafunguje, a že například francouzští socialisté na Martina Schulze vsadí. Nicméně v nějakých rozumných rozměrech, protože François Hollande si nebude chtít komplikovat vztahy s Angelou Merkelovou.

Na druhou stranu existují nepochybně jiné členské státy, ve kterých o Martinu Schulzovi během volební kampaně ze strany sociálních demokratů příliš neuslyšíme. Jak se k tomu postaví například ČSSD, je pro mě záhadou. Celkově si myslím, že je potřeba toto vnímat jako utváření politického systému, které je postupné a dlouhodobé. I pro Evropskou unii by bylo špatně, kdyby docházelo ke skokovému vývoji.  Před patnácti lety by tyto věci, o kterých se bavíme, zněly jako sci-fi. Dnes to začíná být reálný scénář. Ale nesmíme přeceňovat tempo, jakým bude realizován.

  • Letos v červenci schválilo plenární zasedání Evropského parlamentu doporučení Výboru pro ústavní záležitosti (AFCO), jehož cílem je, aby byly následující volby „atraktivnější“ a „evropštější“. Toho má být mimo jiné docíleno tak, že na hlasovacích lístcích spolu se seznamy kandidátů by se měly objevit i názvy a loga evropských politických stran, ke kterým patří jednotlivé národní politické strany, jména kandidátů na europoslance by měla být zveřejněna minimálně šest týdnů před termínem voleb, nebo by na kandidátkách mělo být více žen. Jedná se nicméně pouze o nezávazné doporučení…

Domnívám se, že členské státy, které v těchto záležitostech zůstávají dominantní, nebudou příliš vstřícné. Některé symbolické věci jsou představitelné, ale myslím si, že ze strany Evropského parlamentu jde spíše o zbožná přání.

Ostatně mnohem důležitější věc, která v této souvislosti leží na stole v podstatě téměř od podpisu Římských smluv, je otázka jednotného volebního systému pro celou Evropskou unii s eventuální možností nadnárodních kandidátek. To by byla skutečně zásadní změna. Nicméně to je přesně ten typ změny, na kterou zatím členské státy a politické strany na národní úrovni připraveny nejsou.

  • Odvážil byste se odhadnout, kdy k tomu může dojít?

To by bylo spíše věštění z koule. Bude hodně záležet na tom, jak následující volby proběhnou. Je sice snadné propadnout iluzi, že každé volby jsou zlomové, ale tyto by jimi skutečně být mohly. Ty současné jsou první po tom, co vešla v platnost Lisabonská smlouva. Jsou to první volby, kdy hlavní politické strany, zdá se, skutečně postaví kandidáty na předsedu Evropské komise. Pokud toto zafunguje, tedy pokud se zvýší volební účast, alespoň částečně se v kampani prosadí evropská témata a po volbách si Evropská rada netroufne ignorovat jejich výsledek a svěří post předsedy Evropské komise tomu, kdo byl lídrem vítězné evropské politické strany, půjde o velký krok dopředu, který může výše nastíněný vývoj urychlit.

Pokud to ale dopadne opačně, tak to může celý proces naopak výrazně zbrzdit. Koneckonců nezapomínejme, že se v Evropské unii ozývají i hlasy, které navrhují, aby byl Evropský parlament zrušen. Způsob, jakým tyto volby proběhnou a co se po nich stane, bude mít zkrátka přímé důsledky pro další směřování Evropské unie. Alespoň co se týče jejího institucionálního fungování.

S Lukášem Mackem hovořila Anna Kuznická.