Kateřina Konečná: Sebevražedné hamižné finančníky umíme pojmenovat

Kateřina Konečná; lídr kandidátky KSČM v Moravskoslezském kraji; zdroj: www.kscm.cz.

„Myslím, že nikdo z nás neviděl samoléčebnou neviditelnou ruku trhu,“ říká v rozhovoru pro EurActiv poslankyně za KSČM Kateřina Konečná. Na jedné straně hájí přísnou regulaci finančních trhů, ale na druhou stranu překvapí liberálními postoji k zemědělství. „Je například jasné, že uvolnit evropský trh pro zemědělské produkty z třetího světa by mohlo vést k úsporám na pomoci do těchto zemí,“ říká Konečná.

Interview s ní je dalším ze série předvolebních rozhovorů, v nichž se EurActiv ptal představitelů politických stran na jejich postoje k otázkám, které by v případě účasti na příští vládě museli ve vztahu k Evropské unii řešit. O postojích k evropským otázkám se s námi již podělili předseda TOP09 Karel Schwarzenberg a Jiří Čáslavka, zahraničně-politický expert Strany zelených.

  • Jak by podle Vás měla ČR vystupovat v EU? Mnozí pozorovatelé se domnívají, že image ČR utrpěla předsednictvím v EU… Je třeba vůbec něco napravovat?

Myslím, že naše předsednictví, přestože bylo v době výrazných událostí, jako byla plynové krize, je již zapomenuto: bylo v zásadě nevýrazné, bez originálních nápadů, bez dořešení nějakého ze závažnějších problémů Unie. Ukazuje se, že naší vládě chybělo jak porozumění pro celoevropská témata, tak i pro naše národní zájmy. Z toho vyplývá, jak by měla vypadat změna: mnohem aktivnější podíl na definici cílů Unie a nové vymezení zahraničněpolitické doktríny České republiky.

  • V případě, že se KSČM stane součástí vlády, jedním z nejdůležitějších témat bude hospodářská krize. Jak se Vaše strana staví k současné podobě řešení na evropské úrovni ? Do jaké míry by se měla EU do hledání řešení zapojovat? Kdy a za jakých podmínek (úroveň hospodářského růstu, nezaměstnanosti apod.) lze zahájit ústup od protikrizových opatření?

Především jsme jednoznačně proti tomu, aby důsledky krize dopadly na ty, kdo krizi nezpůsobili. Jsme pro přísnější regulaci finančních trhů, protože krize jasně ukázala falešnost představ o dokonalosti živelných mechanismů: myslím, že nikdo z nás neviděl samoléčebnou neviditelnou ruku trhu, ale sebevražedné hamižné finančníky dokážeme pojmenovat. Obhajoba evropských principů sociálního státu je nutnou součástí překonávání krize – nezaměstnanost je velké plýtvání, bez vzdělání a zdravotní péče nemůže mít žádný moderní sociální systém budoucnost a podobně. Velkým problémem Evropské unie pak nadále zůstává schopnost naplnit dobře zformulované vlastní plány – jak tomu bylo například v případě Lisabonské strategie.

  • KSČM je v otázce přistoupení ČR k eurozóně dost zdrženlivá. Je z dlouhodobého hlediska výhodnější euro mít či nemít? Kdy, pokud vůbec, by Česko mělo přijmout euro? Proč není ve Vašem volebním programu o euru ani zmínka?

Současná krize v Řecku a problémy Portugalska i Španělska naznačují, že ne vše je s eurem v pořádku. Samotná idea jednotné evropské měny je podle mého názoru správná, nejsem si ale jista, že dnešní mechanismy jejího zavádění a kontroly hodnoty jsou dobré. Proto ty rozpaky. Jednotnou měnu co nejdříve, ale zdravou.

  • V následujícím volebním období bude v EU probíhat důležitá diskuse o podobě unijního rozpočtu po roce 2013. Dejme tomu, že KSČM zasedne v příští české vládě. Jak by měl podle Vašeho názoru budoucí rozpočet vypadat? V současné době jeho třetinu spolkne společná zemědělská politika a stejný podíl odchází na evropské fondy. Stačila by podle Vás restrukturalizace rozpočtu nebo je třeba upravit i jeho absolutní výši?

Společný rozpočet Evropské unie je v přepočtu na jednoho občana EU z hlediska objemu malý. Nelze ale diskutovat o velikosti částky, když není jasné, jak má být investovaná – jaké budou politiky Unie. Zemědělství je z řady ohledů „přefinancováno“. Je například jasné, že uvolnit evropský trh pro zemědělské produkty z třetího světa by mohlo vést k úsporám na pomoci do těchto zemí, protože by se tam zvýšila zaměstnanost. Právě tak ale platí, že je nutné zajistit zaměstnanost v Evropě, dbát o krajinotvorbu, kterou dotváří především zemědělství, ale i zajištění strategických zájmů pro budoucnost. Řečeno stručně, chybí veřejná diskuse o prioritách Unie, protože jen po sjednocení se pokud jde o cíle, můžeme se rozumně dohadovat o prostředcích.

  • Z Bruselu a „starých“ členských zemí je cítit tlak na zavádění zelených technologií související zejm. s bojem proti klimatickým změnám. U českých politiků je tento proud přijímán s určitou skepsí. Domníváte se – coby stínová ministryně KSČM pro životní prostředí –, že to může být způsobeno jeho nepochopením u tuzemských politiků, či přílišným optimismem v západních zemích?

Potřebu zelených technologií uznává každý. Spory se vedou o to, kde a jaká z technologií je efektivní jak z hlediska ochrany životního prostředí, tak i pokud jde ekonomiku. Osobně se domnívám, že je třeba zelené technologie prosazovat mnohem aktivněji než dosud, ale bránit se před nejrůznějšími lobby, které si z obnovitelných zdrojů udělaly lukrativní kšeft.

  • Od přijetí Lisabonské smlouvy si EU slibuje posílení své role ve světě, která souvisí mj. i s oblastí energetické bezpečnosti. Soudě podle dosavadních zkušeností je EU mnohdy vnímána spíše jako spolek nezávislých států, které nehovoří společným hlasem. Myslíte si, že se může v dohledné době (třeba i díky přijetí Lisabonu) něco podstatného změnit?

V této chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by se něco mohlo výrazně změnit: zahraniční politika Unie i po Lisabonské smlouvě zůstává součtem národních politik s právem veta každého členského státu. To znamená, že v případě otázek, u kterých se shoda nachází jen nahodile, se nepodaří politiku Unie zformulovat. To platí i o tématu energetické bezpečnosti, kde se míchají bezpečnostní otázky s ekonomickými – a v neposlední řadě i s „rusofonními předsudky“ mnohých „nových“ zemí. To není nejlepší terén pro sjednocení názorů a tak každý poběží sám za sebe, byť se bude tvářit, že nese unijní triko.

  • Řada odborníků se shodne, že poslanecká sněmovna zpravidla nevěnuje projednávání návrhů evropské legislativy dostatečnou pozornost (návrh Evropské komise projedná Výbor pro evropské záležitosti a plénum ho často bez rozpravy schválí). Lisabonská smlouva v tomto ohledu posílila pravomoci národních parlamentů – myslíte si, že jich ten český dokáže využít?

Záleží na výsledku voleb koncem měsíce. „Euronaivita“ sociální demokracie a „eurocynismus“ občanských demokratů moc příslibů nedávají.

  • Ve Vašem volebním programu nedostávají evropské otázky mnoho prostoru. Slibujete například, že zajistíte „rovnoprávné postavení ČR a ostatních malých členských států“ či „rovnoprávné podmínky pro české zemědělce“ v rámci EU. Co si pod tím konkrétně představit? Jakým způsobem chcete těchto cílů dosáhnout?

Prací. Uvidíme, jaké podmínky pro práci nám volby přinesou. Pravděpodobnost naší účasti ve vládě po těchto volbách je velmi malá. V podstatě máme jen dvě možnosti, jak se ke stanoveným cílům přiblížit: aktivity v českém a evropském parlamentu z jedné strany a pomoc při akcích takových institucí bránících zájmy zemědělců, jako je Agrární komora. Akcí uvnitř zmíněných parlamentů, mimoparlamentní opozice, ale i lobbismu. Je málo pravděpodobné, že uvedených cílů dosáhneme během jednoho volebního období.


Na rozhovor s představitelem další politické strany se můžete těšit ve středu 19. května 2010.