Frans Timmermans: Evropa je součást řešení, ne problému

Frans Timmermans - nizozemský ministr pro evropské záležitosti

Frans Timmermans, nizozemský ministr pro evropské záležitosti, je přesvědčen, že parlament podpoří vládní rozhodnutí vyhnout se referendu o nové evropské smlouvě. Zároveň ovšem připouští, že je zapotřebí učinit více pro podporu veřejnosti, která je podle jeho názoru v současné době „docela nízká“. O těchto a dalších tématech hovořil s portálem EurActiv.sk.

Holandsko bylo jednou z dvou zemí, které v referendu odmítly evropskou ústavní smlouvu. Ústavu dnes nahradila Reformní smlouva, která vyžaduje politický souhlas evropské sedmadvacítky. Vláda premiéra Petra Balkenendeho minulý týden na doporučení Státní rady, nejvyššího poradního orgánu vlády, rozhodla, že se referendum o nové smlouvě konat nebude. Konečné slovo však náleží parlamentu, který i v roce 2005 rozhodnul v rozporu s preferencemi premiéra o konání lidového hlasování.

Frans Timmermans je ministrem pro evropské záležitosti ve čtvrté vládě Petra Balkenedeho. Je sociální demokrat, člen strany PvdA.

  • Holandská vláda rozhodla, že referendum o nové Reformní smlouvě EU není zapotřebí. Myslíte si, že parlament tento postoj podpoří?

Pokud je nám známo, většina v parlamentu v současné době podporuje náš postoj. Budeme o tom diskutovat příští čtvrtek (11. října – pozn. red.), ale zdá se, že nás většina podpoří.

  • Do jaké míry holandská veřejnost podporuje Reformní smlouvu?

Myslím si, že všeobecně existuje podpora pro změny oproti ústavní smlouvě. Převládá pocit, že jsme vyjednávali dobře a výsledek je pro nás lepší. Ale je třeba také říci, že musíme na veřejné podpoře pro Evropu zapracovat, jelikož v současnosti je poměrně nízká.

  • Jedním z argumentů kritiků ústavní smlouvy bylo, že Holandsko ztrácí v rozšířené Evropě sílu. Myslíte si, že rozšíření snížilo vliv starých členů?

Je samozřejmé, že pokud máme 27 členů namísto šesti, je náš vliv relativně menší. Zároveň je ale 27 zemí a 500 milionů obyvatel jako celek daleko silnější než EU se 6 členy. Záleží na tom, zda chcete vidět sklenici poloplnou nebo poloprázdnou. Řekl bych, že se náš vliv po rozšíření relativně zvýšil, protože máme větší možnost ovlivnit dění ve světě, než jsme měli když nás bylo méně.

  • To ale platí pouze v případě, že je 27-členný blok schopen dospět k nějakému rozhodnutí. Myslíte si, že by „vícerychlostní Evropa“ byla řešením případné neschopnosti přijímat rozhodnutí?

V některých oblastech to funguje, ale ne v rámci EU. Neměli bychom mít vícerychlostní Evropu v EU, ale mimo ní a pak se do ní vrátit. Schengen je výborným příkladem toho, jak několik zemí zahájilo užší spolupráci mimo rámec EU a když se ukázalo, že je spolupráce úspěšná, byla začleněna do EU a dnes všichni členové usilují o to, aby se stali její součástí. To je cesta vpřed. Vytvořit vícerychlostní spolupráci uvnitř EU je velmi komplikované. Narazíte na problémy s rozhodováním, transparentností, kontrolou, atd.

  • Co je zapotřebí udělat, aby se z Evropy stal globální aktér?

Evropa musí mluvit jedním hlasem, daleko více než je tomu dnes. Jednou z největších výzev, které čelíme je naše politika vůči Rusku. Pokud je v Evropě mnoho názorů, oslabuje to naší pozici tváří v tvář Moskvě. Řekl bych, že je zapotřebí přijít s jednotnými politikami v některých oblastech, to nás dělá silnými. Viděli jsme to ve vztahu k Ukrajině – Evropa udávala tón při jednání s Ukrajinou po krizi protože byla jednotná, měla jednu politiku. A Američané a Rusové šli potom za tím, co dělala Európa. Jednou z nejdůležitějších otázek, kde bychom měli dospět k jednotě je environmentální politika a reakce na klimatické změny. Myslím si, že máme dobrý základ v dohodě na Evropské radě z března, na tom bychom měli stavět.

  • Jaký má holandská vláda názor na spolupráci mezi NATO a EU v bezpečnostních otázkách a krizovém managementu?

NATO by bylo bez EU ztracené a EU potřebuje při svých operacích zkušenosti a kapacity NATO. Vítám francouzské rozhodnutí vyplnit mezeru mezi NATO a Francií. To je velmi důležité. Evropa by zároveň v této oblasti měla spolupracovat více, než je tomu dosud. Není třeba se bát, že by užší spolupráce byla na úkor NATO. Naopak, pokud by Evropa mluvila v otázkách bezpečnosti jedním hlasem, posílilo by to i NATO.

  • V poslední době se často mluví o „sociální Evropě“. Myslíte si, že je to jen politická rétorika, nebo je vytváření „sociální tváře“ EU skutečně zapotřebí má-li se EU přiblížit potřebám a očekávaní svých občanů?

Vidím jasný soulad mezi sociálními a hospodářskými strukturami EU. Před deseti lety populární myšlenka, že by v některé evropské zemi – řekněme na Slovensku, v České republice nebo kdekoliv jinde – mohla být hospodářská a sociální sféra organizována podle amerického modelu, se neuskutečnila. My Evropané se stále více navzájem přibližujeme v způsobu organizace ekonomiky, přičemž klademe důraz na sociální struktury, v názorech na sociální služby a síť sociálního zabezpečení, atd. To by mělo být základem pro spolupráci. Tím vůbec neříkám, že bychom měli mít sociální politiku na evropské úrovni. Ta by se měla vytvářet na národní úrovni. Společný model by však měl být základem pro naše hospodářské politiky v rámci Lisabonské agendy.

  • V uplynulých letech jsme byli svědky vlny euroskepticismu v zemích EU. Myslíte si, že jde o výsledek zpomalení ekonomického růstu nebo jiného vnějšího faktoru, nebo je to proto, že EU zašla příliš daleko a příliš rychle?

Existuje řada důvodů. Z pohledu starých členských zemí přišlo rozšíření často příliš rychle a země nestihly udržet krok s vývojem. To sehrálo svojí roli v kampaních k referendům ve Francii a Holandsku. Domnívám se, že globalizace k nám přichází takovým tempem a s takovou silou, že lidé nahlíží na Evropu spíše jako na součást problému než na součást řešení. Myslím si též, že 11. září a všechno to napětí ve společnosti dovedlo mnoho zemí ke krizi identity. Takže bylo mnoho důvodů a je těžké poukazovat jen na jeden element.