Frane Krnić: Ratifikaci chorvatské přístupové smlouvy by mohl ohrozit i český opt-out

Chorvatský velvyslanec pro Českou republiku Frane Krnić

Na jaře příštího roku by Chorvatsko už mohlo znát přesné datum vstupu do Evropské unie. O tom, jaké reformy ho ještě do té doby čekají a jak by mohl probíhat budoucí ratifikační proces přístupové smlouvy, hovořil s EurActivem chorvatský velvyslanec pro Českou republiku Frane Krnić.

  • Nově zveřejněná Strategie pro rozšíření Evropské unie hodnotí celkový pokrok Chorvatska velmi pozitivně. Chorvatsko se nyní nachází v závěrečné fázi přístupových jednání, doposud uzavřelo 25 kapitol z celkových 35. Na druhou stranu však některé oblasti zůstávají nadále problematické. Komisař Štefan Füle zdůraznil, že největší potíže působí Chorvatsku kapitola č. 23, která se týká soudnictví a základních lidských práv. Mohl byste vysvětlit, v čem spočívá problém v této oblasti?

Na úvod, kapitola č. 23 má komplexní rámec, a je pro nás velmi důležitá. Stejně tak bude tato kapitola náročná v budoucnu i pro ostatní kandidátské země v regionu, protože úzce souvisí se sociálním a politickým životem, kde je stále zapotřebí významný pokrok vpřed.

V rámci této kapitoly, pokud si dobře vzpomínám, jsme z Bruselu obdrželi největší počet tzv. kritérií (benchmarks), které v procesu rozšiřování představují novinku. Žádná kandidátská země před Chorvatskem nic takového nedostala. Tato kritéria nám pomohla najít cestu k přijetí nutných reforem nutných k vyřešení problémů v soudnickém systému. Nadále však v této oblasti zbývají témata, na něž musíme najít řešení. Jsem si ale jistý, že tak učiníme včas a efektivním způsobem.

Obvykle, když přijde řeč na kapitolu č. 23, lidé se hned začnou ptát na naši spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu (ICTY). Od té doby, co soudní senát ICTY uznal plnou spolupráci Chorvatska a politickou vůli chorvatské vlády válečné zločince stíhat, nemáme už v této oblasti žádné problémy. Některá minulá nedorozumění a obvinění, že Chorvatsko s ICTY plně nespolupracuje, byla výsledkem neoprávněného politického tlaku, který byl na nás vyvíjen. Naštěstí, už to všechno patří minulosti.

Věřte mi, vím, o čem mluvím, před tím než jsem přišel do Prahy, jsem šest let pracoval jako velvyslanec Chorvatska v Haagu. Většinu věcí, které se týkají této záležitosti, proto znám opravdu podrobně.

  • Můžete tedy blíže nastínit, jakým problémům jste ve spolupráci s ICTY v minulosti čelili?

Jen stručně, spor se týkal nějaké dokumentace, kterou po nás pan Brammertz (hlavní žalobce ICTY, pozn. red.) požadoval. Je obecně známý fakt, že Chorvatsko již před mnoha lety zpřístupnilo všechny archivy vyšetřovatelům z Haagu, zároveň jsme však nějakou část této dokumentace nevlastnili a nějaké listiny byly zničeny. Dokonce jsme sami vyšetřovali osoby, které byli podezřelé z toho, že nesou odpovědnost za ukrývání nebo ničení těchto dokumentů.

Obvinění, že schováváme nějakou část důkazní dokumentace, jsme považovali za opravdový nesmysl. Každý přece ví, že doposud Chorvatsko předalo do Haagu stovky tisíc dokumentů, přičemž některé z nich byly citlivé dokonce i z pohledu naší národní bezpečnosti. Proč bychom takovým chováním týkající se dokumentů, jež nemají žádný veliký význam, ohrozili náš nejdůležitější národní zájem – vstup do EU?

Našemu postoji nakonec po dvou a půl letech zvažování soudní senát vyhověl a odmítl Chorvatsku doručit soudní předvolání, jak požadoval hlavní žalobce Brammertz. Musím však ještě dodat, že ve spolupráci s panem Brammertzem pokračujeme, ačkoliv některé otázky nebyly ještě zcela dořešeny.

  • Jaké vyžaduje tato kapitola reformy na domácí chorvatské scéně?

Reforma soudního systému, stejně jako další reformy v jakékoliv společnosti, jsou vždy více či méně bolestné. Na druhou stranu je jejich přijetí nutné. Nevytváříme tyto reformy pouze z důvodu, že to požadují maastrichtská, kodaňská a jiná kritéria EU, ale děláme to především pro sebe. Myslím, že v tomto úsilí máme širokou podporu chorvatské veřejnosti.

Změny se týkají především pozice a pravomocí Národní soudcovské rady, orgánu, který je zodpovědný za jmenování soudců, státních zástupců a dalších osob, které jsou činné v soudním systému. Dalším velkým tématem v této oblasti je boj proti korupci. Jeden z kroků byl, že jsme provedli úpravu Ústavy, jež má zajistit absolutně nezávislé postavení soudců. Zároveň by tato úprava měla pomoci vymýtit z naší společnosti korupci, což dnes představuje hlavní prioritu chorvatské vlády. Ještě před dvěma lety bylo zcela nepředstavitelné, že by mohl být například místopředseda vlády nebo některý z ministrů zatčen. Mezi Chorvaty o tom dokonce dnes koluje taková fráze: „Koho asi zatknou zítra?“

Na závěr bych chtěl dodat, že v Bruselu náš energický boj proti korupci zřetelně oceňují. Jsem si jistý, že během příštího jara, v roce 2011, úspěšně uzavřeme tuto kapitolu a s ní samozřejmě i všechna související kritéria (benchmarks).

  • Další téma, které je pravděpodobně pro chorvatskou ekonomiku dost zásadní, jsou loděnice. Proč nebyla dosud příslušná kapitola (č. 8 – Hospodářská soutěž) uzavřena (Chorvatský loďařský průmysl je silně závislý na dotacích ze státního rozpočtu. Výrazná restrukturalizace tohoto odvětví, tak, aby nebylo závislé na státních financích, je jednou z podmínek Evropské unie; pozn. red.)?

Ano, na prvním, nejvíce problematickém, místě stojí loděnice, v menší míře se však potýkáme s potížemi i v jiných průmyslových odvětvích. Ale zpět k loděnicím. Evropská komise v této otázce trvá pouze na jediné věci: žádné státní dotace, žádné další finance ze státního rozpočtu, které by plynuly do těchto doků.

Naplnili jsme tedy požadavek Komise a zastavili jsme veškeré toky peněz do loděnic. Zároveň se nyní snažíme najít nějaké dlouhodobé řešení jak čelit vzniklým sociálním problémům. V zásadě se totiž Evropská komise nezajímá o to, jaká opatření budou nyní následovat. Zda budeme loděnice (dnes se ve státním vlastnictví nachází pět velkých loděnic, pozn. red.) privatizovat nebo budeme tuto situaci řešit nějakým jiným způsobem. V této otázce očekáváme, že nám Brusel pomůže a poskytne nám nějakou radu.

Loděnice pro nás dnes představují společensky velmi citlivý problém z toho důvodu, že s tím, jak do těchto pěti nebo šesti doků přijde nový styl podnikání, kolem šedesáti tisíc pracovníků, včetně jejich rodin, bude touto novou situací ekonomicky zasaženo. Tento problém ještě navíc zkomplikovala současná hospodářská krize, které negativně dolehla na všechny loděnice v Evropě.

  • Nová Strategie upozornila také na téma základních lidských práv, konkrétně poukazuje na případy porušování svobody projevu a plurality médií. Zpráva o pokroku v Chorvatsku říká, že ačkoliv jsou přijímány zákony, které mají tyto svobody zajistit, v praxi jsou někteří novináři stále nuceni pracovat pod politickým tlakem. Je toto opravdu skutečný obraz chorvatských médií?

Zaprvé, pokud mám osobně v rukou jakékoliv chorvatské noviny, vždy se v nich dočtu o různých politických názorech, často i velmi protichůdných, potom si nemůžu zkrátka myslet, že jsou u nás média vystavována jakémukoliv tlaku. Avšak čas od času si někteří novináři v určitých regionech stěžují, že pracují pod politickým tlakem. To pak musím vzít na vědomí jako skutečnost.

Co bych k tomu tedy dodal? Řekl bych, že na národní úrovni je všechno v pořádku. Problémy se ale občas vyskytují na zmíněné lokální úrovni. Tamní soukromí vlastníci médií trvají totiž na tom, že musí podpořit a zviditelnit názory místních politických stran atd. Avšak vláda, Parlament a všechny relevantní politické strany zastávají jednotný postoj, který odmítá jakýkoliv tlak nebo cenzuru v chorvatských médiích.

  • Evropská komise uvítala posílenou regionální spolupráci mezi Chorvatskem a Srbskem. Na druhou stranu však vyzývá k lepší komunikaci a životním podmínkám pro národnostní menšiny (mám na mysli Romy a Srby). Jsou tito lidé v Chorvatsku předmětem nějakého zastrašování, nebo diskriminace, například na pracovním trhu? A jak se Chorvatsko v praxi konkrétně zasazuje o klidné a mírové soužití?

Srbská menšina je v Chorvatsku ta nejpočetnější. Již jsme přijali a s úspěchem naplňujeme legislativu, která zaručuje jakékoliv menšině v Chorvatsku ochranu v politické i sociální oblasti. Například srbští představitelé pracují na mnoha místních úřadech, stejně tak i další menšiny. Navíc, jedna z největších srbských politických stran (Srbská demokratická sociální strana, SDSS) je v nynější době součástí koaliční chorvatské vlády.

Nemůžu říct, že jsme všechny problémy spojené se srbskou menšinou dodnes vyřešili, například je stále otevřena otázka týkající se návratu srbských uprchlíků. Na druhou stranu si nemyslím, že bychom nyní měli se srbskou menšinou nějaký opravdu závažný problém. Úplně stejná je situace ohledně italské, maďarské nebo české menšiny. Navíc podle mého názoru je Chorvatsko jednou ze zemí, a to nejen v regionu střední Evropy, která nemá žádné zásadní konflikty s romskou populací.

  • Co si, osobně, myslíte o tom, že Evropská komise v dokumentu nestanovila konkrétní datum vstupu Chorvatska do EU? Nemůže to znamenat, že si Komise nechává „otevřené dveře“ pro případ, že se jednání zpozdí?

Ne, já zcela Komisi rozumím, proč nechce o možném datu pro Chorvatsko mluvit. Toto není pouze názor Bruselu samotného, ale stejný postoj mají i některé členské země. S největší pravděpodobností je to následek špatných zkušeností z minula. Jak známo, rozhodnutí nestanovovat pro kandidátské země datum vstupu a vyčkat s tímto krokem až do zcela závěrečné fáze jednání, bylo přijaté v Bruselu hned po posledním rozšíření.

Na druhou stranu si přece jen myslím, že stanovení data by v tomto momentě mohlo přinést spíše pozitiva. Proto jsem také komisaři Štefanu Fülemu na minulé konferenci v Praze (12. listopadu) řekl, že jsem mu velmi vděčný za to, že naznačil, že možná na jaře příštího roku bude už Chorvatsko datum vstupu znát.

  • V jakém smyslu by upřesnění data vstupu do Evropské unie Chorvatsku mohlo pomoci?

Myslím, že přesný termín je důležitý nejen z technických důvodů, ale především z čistě politických. Mám tím na mysli důležitost podpory ze strany veřejnosti. V minulosti totiž, když jsme řešili neshody s ICTY, které byly z našeho pohledu neoprávněné, klesla podpora občanů na dost nízkou úroveň. Chorvatští občané přestávali věřit, že se chováme čestně a začali o našem budoucím členství v Unii pochybovat.

Dnes popularita integračního procesu opět stoupá, pohybuje se okolo 62 %. Z části tomu napomohla i vládní kampaň, která veřejnost informuje o našem budoucím členství. Z tohoto důvodu se domnívám, že nyní by mohla nastat ta pravá chvíle, abychom znali konkrétní termín přijetí.

  • Poslední otázka se týká budoucího ratifikačního procesu. Neobáváte se, že by mohly některé státy, se kterými jste měli v minulosti spory, například Slovinsko nebo Nizozemí, jež kritizovalo právě Vaši spolupráci s ICTY, zablokovat podpis přístupové smlouvy? Připomeňme jen, že tuto smlouvu musí ratifikovat všechny členské státy Evropské unie.

Osobně, myslím, že s Nizozemím už žádné problémy nehrozí. I oni pro nás nakonec zvedli ruku v otázce plné spolupráce s ICTY. Pokud vezmeme v potaz, jak se věci skutečně mají, jakýkoliv jiný postoj Nizozemců by byl jen těžko pochopitelný. Stejné je to i se Slovinskem, způsob, jakým řešíme náš bilaterální spor (jedná se o námořní hranici, a část pozemní hranice, více informací například zde EurActiv 7.6.2010, pozn. red.) by mohl posloužit jako zářný příklad pro celé mezinárodní společenství.

Proces ratifikace je velmi technický a jeho provedení se liší podle ústavní zvyklosti v každé zemi. Neobáváme se tedy žádného zdržování, protože nás Brusel ujistil, že žádné technické překážky nám již nehrozí. Jisté obavy však máme z jiné věci. Společně s naší přístupovou smlouvou se totiž bude schvalovat také český opt-out (z Listiny základních práv EU, pozn. red.), irské výjimky a změny v Lisabonské smlouvě, které prosazuje Německo a Francie (více např. zde EurActiv 28.10.2010, pozn. red.). Tyto otázky by mohly v národních parlamentech vyvolat docela dlouhé diskuse.

Ještě nemám k dispozici přesné informace, ale v této chvíli by měli právní experti v Bruselu hledat cestu, jak technicky zajistit to, že když se pro nějaké z těchto dodatečných témat bude hlasovat negativně, aby tímto naše přístupová smlouva nebyla nijak ovlivněna. Vzhledem k tomu, že v současnosti v žádné zemi neexistuje politická opozice k našemu vstupu, jsem ohledně našeho členství velký optimista.