EU konečně pochopila sebereflexi a chce slyšet názor zdola, říká český účastník první občanské agory

Skupina účastníků prvního občanského panelu včetně Vladimíra Šorfa (čtvrtý zleva). © European Union 2021

V sídle Evropského parlamentu se v září sešlo 200 občanů EU vybraných podle národnosti, věku, pohlaví či socioekonomického zázemí, aby diskutovali, jak si představují budoucnost Evropské unie. Jak první „občanskou agoru“ hodnotí český zástupce? 

Vladimír Šorf je českým občanem, který se účastnil prvního občanského panelu v rámci Konference o budoucnosti Evropy. Na něm se stal tzv. ambasadorem, je tedy jedním z 20 evropských občanů, který bude priority občanského panelu prosazovat na plenárním zasedání Konference o budoucnosti Evropy.

Jak jste se stal jedním z účastníků prvního občanského panelu?  

Obdržel jsem telefonát od agentury, a protože jsem alergický na telemarketing, ptal jsem se, o koho jde. Shodou okolností šlo o agenturu, se kterou už asi 20 let spolupracuji. Po mém souhlasu jsem už komunikoval s organizátory. Jsem zvyklý cestovat, domluvím se španělsky a německy, takže jsem se toho nebál a řekl jsem si, že to nebude problém, i když jsem byl ujištěn, že bude zajištěn simultánní překlad.

Spolu s Vámi bylo v panelu dalších 199 evropských občanů, celý víkend jste v menších skupinkách diskutovali o tom, co je pro Vás s výhledem na budoucnost Evropské unie prioritou. Jaké to bylo?

Každá skupina diskutovala o jiných tématech. Těch témat k diskusi bylo hrozně moc a nebylo možné, aby je všechna řešila každá skupina. Takže třeba naše skupina měla přiděleno pět témat a s nimi související podtémata.

Diskuse byla organizovaná moderátorem, který podle mě odvedl úžasnou práci. V naší skupině bylo asi 11 lidí, k dispozici jsme měli simultánní překlad do čtyř jazyků. V diskusi jsme mohli k danému tématu říct, co jsme měli na srdci a bylo to velmi zajímavé.

Mě jako zástupce starší generace na tom fascinoval zájem mladé generace o změnu nebo o sebereflexi Evropské unie. Mladí lidé vidí, že Unie stagnuje, že je těžko řiditelná a že je potřeba změna. A přesně k tomu tato konference směřuje. Třeba lidé okolo 30 let tady hodně mluvili o přístupu ke vzdělání, odstranění diskriminace, zelené energii. Zajímá je lobbing, školství, náboženství… A ke všem těmto tématům jsme vedli bohatou diskusi.

Konference o budoucnosti Evropy se zatím příliš nedaří. Pomůže její „horká fáze“?

S ročním zpožděním zahájená Konference o budoucnosti Evropy, bezprecedentní iniciativa, která do rozhodování o budoucím směřování EU zapojuje samotné občany, přinesla zatím oproti původním očekáváním spíše zklamání.  

EU chce znát názor zdola 

To znamená, že jste na daná témata ve skupině diskutovali a vzájemně si říkali, kam by se v těchto oblastech mohla Evropa posunout?

Ano, přesně tak. Moderátor pak sdělené názory rozděloval do skupin a postupně s dalšími diskusemi z nich vzešla prioritní témata.

Někteří ze skupiny měli i zájem o diskusi na jiné téma, chtěli se bavit například o ekonomice, protože jsou v tomto oboru znalí. To ale nebylo možné a odpověď organizátorů byla celkem jasná – odborníků máme dost, nás zajímá spíš názor laický, bez znalosti hlubších souvislostí, který odborníci mnohdy přehlíží.

Zkrátka, aby nápady a prioritní témata vzešla od „běžných občanů“?

Přesně tak. Když to řeknu lidově, chtějí názor zdola, což na tomto zasedání velmi oceňuji. Evropská unie podle mě konečně pochopila sebereflexi. Už jsem tady, i v naší skupině, slyšel mnoho kritických názorů. Například, že EU neví, co řídí, je zkostnatělá, není příliš populární v členských státech a tak podobně.

Toto (Konference o budoucnosti Evropy – pozn. red.) je podle mě první krok k tomu, aby se Evropská unie změnila, a proto jsme zvolili 20 ambasadorů, kteří budou zastupovat názory ze skupin na plenárních zasedáních.

I odborníci se ale dostali ke slovu. V sobotu k Vám promlouvali experti, kteří přibližovali diskutovaná témata a měli jste možnost jim klást otázky. Bylo to přínosné?

Pro nás to přínosné nebylo, a není to jen můj názor, prezentuji názor naší skupiny. A odpovídá tomu i to, co jsme řešili v kuloárech.

Expert tam v podstatě prezentoval svoji práci, což nás v tom okamžiku prakticky nezajímalo. Nás zajímá řešení, a ne nastínění problému. Navíc, informací od mnoha expertů bylo v krátkém čase tolik, že to mělo mizivý účinek. Možnost klást expertům otázky na konkrétní témata ale přínosná byla.

Experti byli také přítomni na skupinových diskusích, a když jsme je vyzvali, tak se k zrovna diskutovanému tématu mohli také vyjádřit.

Na závěr občanského panelu z diskusí ve skupinách vzešly priority, o kterých se budete bavit na dalších dvou setkáních. Jak jste k nim došli?

Každá skupina měla určitá témata, které moderátor roztřídil, a my jsme potom anonymně každému tématu dali důležitost. V naší skupině byla vysoká priorita vzdělávání a s ním související záležitosti jako digitalizace, problematika vysokých škol, studium v zahraničí, ale třeba i sport a zdraví.

K seznamu priorit však zazněly i kritické ohlasy, že se některá důležitá témata nediskutovala, a tak se do priorit ani nepromítla. Jeden z účastníků v této souvislosti zmiňoval například zemědělství a potravinovou soběstačnost…

Ten pán vlastně vystoupil s tím, že vůbec nebylo řečeno zemědělství, vzápětí se tam ozval hoch ze Španělska, že toto téma v jeho skupině řešili. Čili to vyplynulo z neznalosti. A moderátorka nám to předtím jasně řekla, že není možné, aby všechny skupiny probíraly všechna témata.

Takže když ten pán přišel s tím, že se nemluvilo o zemědělství, tak mě okamžitě napadlo, že se vlastně vůbec nemluvilo o energetice, energetické nezávislosti, ale uvědomil jsem si, že to mohlo proběhnout v dalších skupinách.

Navíc občanský panel zaměřený na ochranu klimatu, kam bezesporu spadne energetika, teprve proběhne…

Ano, přesně tak.

A vy osobně jste s výsledkem, s těmi prioritami, které z diskusí vzešly, spokojený?

Jsem. Respektuji, že některá témata jsou schovaná a že jsem o nich nemohl diskutovat.

Třeba mě osobně, jelikož jsem elektrotechnického zaměření, by právě zajímala ta energetika. Zajímala by mě také digitální transformace, ne ve smyslu hardwaru, ale softwaru. To však řešili v jiných skupinách. V té naší jsme se v rámci tématu digitalizace bavili například o kyberšikaně.

Podcast: Občané musí mít v EU větší slovo, říká mladý aktivista

Poslechněte si první epizodu srpnové minisérie podcastu Evropa zblízka s mladými lidmi, kteří se profesně či jinak věnují EU. Tentokrát s aktivistou Adamem Trunečkou. Jak si představuje budoucnost Evropské unie? A jaké bylo jeho setkání s předsedkyní Evropské komise?

Pohled občana 

Jak vnímáte Evropskou unii?

Já Evropskou unii vnímám pozitivně, protože vidím, že je tady z její strany pomoc. Sice nás v něčem i omezuje, například v produkci potravin – což mimochodem také zaznělo na jedné z diskusí – ale pro mladé lidi, kterým strašně fandím, znamená Evropská unie neomezené cestování, neomezené vzdělání a mohou také pracovat kdekoliv v EU.

Trošku už jste to otevřel, když se ale zeptám konkrétně… Co je podle vás benefitem a co nevýhodou členství Česka v EU?

Řeknu vám pohled prostého občana. V pozitivním slova smyslu pro nás EU znamená dotace. Ano, přispíváme něco do rozpočtu EU, ale nedáváme do něj tolik, kolik bereme. Jako občan vím, že se z evropských fondů dělá mnoho staveb a infrastruktury. A to je jedna z prvních věcí, kterou já jako občan vnímám.

Naopak negativně vidím například ty kvóty produkce. Já bych uvítal, kdyby ty kvóty byly trošku rozvolněny, a ne tak striktně nařízeny.

Jako účastníka diskuse o budoucnosti EU se Vás nemůžu nezeptat – co Vy byste chtěl, aby se na Unii do budoucna změnilo?

Tak přesně o tom jsme tady hovořili a každý jsme si vyjádřili své preference. Bylo mezi nimi vzdělávání, přístupnost bydlení pro mladé rodiny, podpora studentů ze sociálně slabších rodin. Pak zazněla i bezpečnost, ale tolerance, aby se člověk nebál vyjít na ulici, a to je asi tak v kostce všechno. To jsou hlavní priority naší skupiny.

Já osobně prostě fandím mladým. Vidím, že dnes nejsou mladí lidé bez úvěru schopní začít, bydlí v podnájmech, což podporuje černý trh s byty, nájmy jsou předražené, a když si vezmou úvěr, tak ho splácí do konce života. A to neomezuje jenom je, ale také realizaci vzdělání jejich dětí. Když nebudeme mít vzdělanou mladou generaci, tak budeme jen na nízké úrovni.

Tento panel byl věnovaný vzdělávání, zaměstnanosti, kultuře, sportu, ekonomice a digitální transformaci. Právě třeba kultura a vzdělávání nejsou oblasti, ve kterých má EU silné pravomoci a členské státy si je řeší samy. Uvítal byste, kdyby se tyto politiky řešily více na evropské úrovni?

Určitě. A zaznělo to i v diskusi, například v souvislosti se vzděláváním. Úroveň vzdělávání je v každé zemi různá. Zazněl nápad, že by mohla vzniknout evropská certifikace vzdělávacího procesu. Na konci studia určitých odborů by měli mít absolventi mezinárodní certifikát, který by jim umožňoval pracovat v EU, měl by mezinárodní platnost a takový certifikát by byl pod dohledem EU. Nemohl by ho zkrátka vydat kdokoliv.

Byl jste vybrán jako tzv. ambasador, takže pojedete zastupovat názor občanů na plenární zasedání Konference o budoucnosti Evropy, kde se setkáte s národním i unijními politiky. Jaká máte očekávání?

Jaká mám očekávání? Rád bych prosazoval to, o čem spolu celou dobu hovoříme. Jelikož na plenárním zasedání nebude díky simultánnímu překladu existovat jazyková bariéra, tak se vůbec nebojím prosazovat to, co mi skupina uloží. A když to neprosadím, tak mě pochopitelně bude od „pánů z Bruselu“ zajímat proč. Myslím si totiž, že ne všem je tato konference příjemná.

Je mi ctí, že můžu prosadit myšlenky širšího fóra pro budoucí generace, které budou žít v Evropské unii. Už se docela těším.

Podcast: Nelze očekávat, že debata o budoucnosti EU vzbudí v ČR masový zájem, říká analytička Stuchlíková

Co může celoevropská debata o budoucnosti EU přinést ČR? „Největší potenciál spočívá v tom, že vrací do debaty evropská témata. To je něco, co Česko potřebuje, aby si občané uvědomili, že budoucnost Evropské unie je jejich budoucností,“ říká Zuzana Stuchlíková.