Dva roky od brexitu a stále stejná písnička. Británii se úplné odříznutí od EU v praxi nedaří

© EPA-EFE/ANDY RAIN

Nejasné vize, hádky mezi Londýnem a Bruselem, porušování dojednaných pravidel i střídání jednoho přechodného období za druhým. Tak by se ve zkratce daly charakterizovat britsko-unijní vztahy dva roky od brexitu a více než rok od konce přechodného období, ve kterém se Velká Británie již zcela neřídila evropskými pravidly jednotného trhu a celní unie. O ekonomických a politických dopadech pobrexitového uspořádání ani nemluvě.

Převzít zpět kontrolu nad svou zemí a udělat z Británie globální velmoc byly dva hlavní cíle zastánců odchodu Spojeného království z Evropské unie. Ani jedno z nich se však zatím zcela nenaplnilo.

„Brexit měl navrátit suverenitu, bohatství a jednotu. Měl navrátit (Británii) kontrolu. Rok po dosažení vánoční dohody se však Santa Klaus ještě nedostavil,“ poznamenala na dotaz bruselského webu Politico na počátku roku Arancha Gonzálezová Layaová, bývalá španělská ministryně zahraničí, která se ve své funkci brexitem zabývala.

Přestože Británie již může vytvářet vlastní pravidla, stále se v jistých oblastech musí zároveň řídit unijními podmínkami, aby mohla bezcelně obchodovat s Unií.

Samotný obchod se navíc otřásl v základech. Došlo k přebudování obchodních cest z a do Spojeného království i k masivnímu propadu obchodu a zvýšení nákladů na dovoz i vývoz produktů různého druhu. Otázka brexitu pak nadále rozděluje společnost a ohrožuje rovněž celistvost samotného Spojeného království kvůli separatistickým tendencím Skotska, případně Severního Irska.

Nekončící brexit

Přechod z unijních na vlastní pravidla zároveň nebyl jednoduchý.

Británie například nebyla po celý loňský rok, kdy již nebyla součástí jednotného trhu a celní unie, schopna zavést řádné kontroly zboží přicházejícího z unijní sedmadvacítky. Jejich spuštění musela třikrát odložit a ani dosud vše nefunguje tak, jak by mělo. Část pravidel sice začala platit od počátku tohoto roku, zbývající, které se týkají například fyzických kontrol rostlinných a živočišných produktů, by však měly být vymahatelné až od poloviny roku 2022. To znamená rok a půl po konci přechodného období, během něhož se Británie měla na pobrexitový režim připravit. Unie celní pravidla pro dovoz zboží z Británie plně uplatňuje v podstatě od počátku loňského roku.

Kromě toho, další britské zákony, které do konce roku 2020 musely být v souladu s unijními pravidly, také nejsou zatím nahrazeny novými čistě britskými. Dojít by k tomu postupně mělo na základě připravovaného „zákona o brexitových svobodách“, který má ukončit zvláštní statut unijního práva v britském právu a umožnit snazší nahrazení „zastaralých“ předpisů založených na těch evropských. Omezit by se tím měly i regulace pro britské podniky v hodnotě až jedné miliardy liber.

„Řada předpisů EU, které byly i po brexitu zachovány, byly dojednány jako chaotický kompromis mezi 28 odlišnými členskými státy a často neodrážely priority či cíle Spojeného království. Mnohé z nich navíc neprošly dostatečnou kontrolou našich demokratických institucí. Poté, co jsme získali naši nezávislost, můžeme zajistit, že naše zákony budou přizpůsobeny britským potřebám,“ píše se v tiskové zprávě britské vlády.

Skutečné dopady a případné výhody brexitu se tak mohou ještě ukázat. Důsledky těch současných zároveň bude možné zcela zhodnotit až po určitém čase. Upozornil na to profesor Jiří Přibáň z univerzity ve velšském Cardiffu

„O tom, jestli si Spojené království ekonomicky polepšilo vystoupením z jednotného trhu EU, nebo ne, se budeme moci bavit teprve za nějakých pět až deset let,“ upřesnil na dotaz redakce.

Vinu současných ekonomických problémů navíc lze připsat nejen brexitu, ale i důsledkům pokračující koronavirové pandemie, kterou byla Británie obzvláště zasažena. Přibáň to dokládá na příkladu nedostatku řidičů nákladních vozidel, s nímž se Británie potýkala zejména v druhé polovině loňského roku.

„Na kontinentu se tato krize (nedostatku pracovní síly) vysvětlovala jako jednoznačný důsledek brexitu, díky kterému odešlo několik desítek tisíc východoevropských řidičů, ale celkový nedostatek řidičů přesahoval sto tisíc. To ovšem způsobil covid, v jehož důsledku se mnoho řidičů dálkových kamionů přeorientovalo na zásilkové služby a do kamionové přepravy se již nevrátili, protože pracovní podmínky v zásilkových službách jsou podstatně lepší,“ vysvětlil Přibáň.

Z expertních analýz, na které ke konci roku odkázal Bloomberg, nicméně vyplynulo, že odchod Británie z unijního jednotného trhu, izolovaný od účinků pandemie, způsobil pokles obchodu se zbožím zhruba o 15 procent, přinesl desetimiliardové náklady a zapříčinil pokles HDP.

Brexit se nepovedl. Podle průzkumu si to myslí většina Britů

Více než 60 procent Britů dnes vystoupení z Evropské unie hodnotí negativně nebo hůře, než očekávali. Jen 14 procent obyvatel ostrovní země má za to, že brexit je lepší, než čekali. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění zpracovaného institutem Opinium.

Rok či dva také nestačily na dořešení dalších záležitostí, jako je spolupráce Británie s Unií v oblasti obrany a bezpečnosti, která není součástí pobrexitové dohody o spolupráci s Unií, či dojednání dohody mezi EU a Británií o postavení Gibraltaru. V obou dvou případech se situace může změnit v prvním čtvrtletí tohoto roku.

V případě obranné spolupráce by Británie mohla být podle reflektována v právě vznikajícím unijním Strategickém kompasu, který by měl být definitivně schválen na jaře během francouzského předsednictví v Radě EU. Zatím tomu tak ale není, jak poznamenala analytička Isabella Antinozziová ve svém komentáři pro Evropskou radu pro zahraniční vztahy (ECFR).

V případě pobrexitového uspořádání Gibraltaru, který je britskou enklávou, ale zároveň sdílí pozemní hranice se Španělskem, se jednání nad novým režimem pozdržela. Podle serveru Politico je důvodem nejen koronavirová pandemie, ale také komplexnost otázek, jež je potřeba před uzavřením dohody vyřešit, jako je oblast volného pohybu osob, kontroly hranic, státní podpory atp. Tato nová dohoda má navázat na dohodu Británie se Španělskem z konce roku 2020, která dočasně zavedla vůbec poprvé Schengenský režim na tomto skalnatém ostrově.

Tak tedy vypadá realita Spojeného království, které po více než 47 letech opustilo k 1. únoru 2020 Evropskou unii a k 1. lednu 2021 také jednotný trh a celní unii.

„Hlavní poučení z brexitu je, že komplexní proces, jako je oddělení velké ekonomiky od trhu, se kterým byla v posledních dekádách silně provázána, musí být pečlivě zhodnocen, naplánován a proveden. Takový proces by měl být založen na faktech, a nikoliv na prázdných slibech,“ připomenul lživou kampaň před osudným referendem o brexitu David McAllister (CDU, EPP), německý europoslanec se skotskými kořeny, který se otázkou brexitu dlouhodobě zabývá.

Samotná britská vláda si však nedostatky brexitu nepřipouští a pokud nějaké jsou, svaluje vinu na EU.

„Dokončení brexitu před dvěma lety byl skutečně historický okamžik a začátek úžasné nové kapitoly naší zemi. Od té doby jsme učinili obrovské pokroky, abychom zúročili naše nové svobody a obnovili status Spojeného království jako suverénní, nezávislé země, která si může sama určovat svou budoucnost,“ uvedl na dvouleté výročí brexitu britský konzervativní premiér Boris Johnson. Podobná slova volil i v lednu 2020, kdy se Británie chystala k oficiálnímu ukončení členství v EU.

Jeho kabinet připravil na dvouleté brexitové výročí dokument o výhodách odchodu Británie z Unie, v němž vyzdvihl například možnost kontrolovat vlastní námořní vody, regulovat sazby DPH, modernizovat vlastní importní a exportní kontroly, vytvořit lepší regulaci digitálního sektoru či vlastní dotační systém pro podporu místních podniků, farmářů a dalších sektorů, posílit ochranu životního prostředí a zdraví zvířat či vytvořit nezávislý sankční režim vůči vnějšímu světu, k čemuž mělo po brexitu dojít nebo se plánuje, že v horizontu následujících 20 let dojde.

Sen o globální Británii se také zatím nenaplnil

Británie sice již dnes může tvořit vlastní legislativu a kontrolovat svou hospodářskou, migrační, zahraniční či vojensko-strategickou politiku, podle Přibáně se však tato síla automaticky nepřenáší na globální úroveň. Dokládá to i fakt, že zahraniční politika Británie nebyla z počátku loňského roku téměř vidět. Až druhá polovina roku přinesla změnu.

„Síla Británie se násobila tím, že byla členem EU. Z tohoto hlediska byl brexit nepochybně chybou, protože Británie ztratila možnost aktivně se podílet na formování evropské politiky,“ upřesnil právník a sociolog. Dodal, že globální strategická politika Británie se tím přesunula z evropského do atlantického prostoru, kde může po brexitu mnohem nezávisleji koordinovat svou zahraniční politiku s USA a dalšími hráči, jako je Austrálie.

Dokladem toho je v září zahájený trilaterální bezpečnostní pakt AUKUS pro spolupráci ve výrobě jaderných ponorek, k němuž se Británie připojila po boku Austrálie a Spojených států.

Také v otázce současné eskalace napětí na ukrajinsko-ruských hranicích se objevuje snaha o vlastní zapojení Británie či o koordinaci a společný postup zejména s americkými spojenci, ať už v případě sankcí nebo v případě rozmístění britských jednotek a techniky na východě Evropy.

Ke konci roku se začala postupně rozbíhat i globální obchodní politika. V polovině prosince se britské vládě podařilo po nesnadných a dlouhodobých rozhovorech podepsat první pobrexitovou obchodní dohodu, která vymezuje partnerství Británie s Austrálií. Jak připomenula ČTK, podobných pobrexitových obchodních dohod už má Británie několik, většina ale stojí na dřívějších paktech. Tato australská vznikala od základů. Podobné dohody doposud za Británii vyjednávala Evropská komise, která má v obchodní politice podle smluv EU výlučné pravomoci.

V lednu pak započala jednání Británie s Indií. Zda takové dohody přinesou zemi kýžené ovoce je však nejisté, britský úřad pro rozpočtovou odpovědnost totiž upozornil, že z podobných obchodních paktů bude mít Británie jen malý prospěch.

Britská vláda to ale vidí jinak.

„Dva roky po vystoupení z EU rozšiřujeme obchodní vazby, budujeme náš vliv a prosazujeme svobodu. Prostřednictvím silných hospodářských a bezpečnostních partnerství s našimi přáteli a spojenci vytváříme síť svobody po celém světě,“ uvedla na dvouleté výročí brexitu britská ministryně zahraničí Liz Trussová.

https://twitter.com/trussliz/status/1488124211528937472

Spolupráce s Unií a jednotlivými členskými státy je ale velmi slabá. Jak ve svém nedávném příspěvku ve Financial Times připomenul bývalý britský velvyslanec ve Francii Peter Ricketts, zvláště citlivé jsou nyní vztahy mezi Británií a Francií. Ty byly mimo jiné oslabeny zmiňovanou dohodou AUKUS, kvůli které přišla francouzská vláda o kontrakt s Austrálií na nákup ponorek.

Přibáň přičítá současné omezené britsko-unijní vztahy vyostřeným a konfrontačním brexitovým jednáním.

„Vlna konfrontační politiky nakonec vynesla v Británii do premiérského křesla Borise Johnsona, zatímco v Evropě si málokdo uvědomil, že Junckerova (bývalý předseda Evropské komise Jean-Claud Juncker, pozn. red.) slova o zrádcích podpořená Barnierovým (bývalý hlavní unijní vyjednavač pro brexit Michel Barnier, pozn. red.) výrokem, že z Británie se stal nepřítel EU, otráví vzájemné vztahy na dlouho dobu dopředu. Také díky tomu dnes neexistuje v Británii politická síla, která by měla v oficiálním programu opětovné přiblížení se Unii, o členství nemluvě,“ dodal.

Jedinou stranou, která podporuje proevropskou politiku, jsou liberální demokraté, kteří ale podle Přibáně „nemají nejmenší šanci na jakýkoliv politický úspěch“.

Podobně to vidí i europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM, GUE-NGL).

„Boris Johnson hrál tvrdě a stále jaksi zapomínal, že oba aktéři vyjednávání jsou garanty míru na Irském ostrově, o který mu mělo jít především. Bohužel dal zájmy strany nad zájmy vlastní země a měl radši silácká gesta navenek než vstřícná gesta. Důkazem toho je i to, že se Velká Británie nadále nepodílí na programu Erasmus+. To přesně považuji za ono zbytečné gesto, kterým dal najevo, že o spolupráci nestojí,“ myslí si česká zástupkyně v Evropském parlamentu.

(Před)vánoční drama se opakovalo

Problémem není jen neochota Británie více spolupracovat s Unií, ale také její neschopnost dodržovat dohodnuté závazky či vyjednat s Unií nová pravidla, ať už v otázce ožehavého Protokolu o Irsku/Severním Irsku či rybolovných právech.

V případě severoirského protokolu, který kvůli ožehavé politické situaci na irských hranicích předpokládá udržení Severního Irska v jednotném trhu a celní unii, došlo k mírnému posunu na konci loňského roku.

S blížícím se koncem přechodného období pro snazší výměnu léčiv mezi Británií a Severním Irskem, kterým byl 31. prosinec 2021, bylo potřeba dohodnout nový režim. Tak jako před rokem s novou obchodní dohodou se i na konci loňského roku odehrálo další pobrexitové drama. To nakonec v polovině prosince vyústilo v dohodnutí pravidel pro export léčiv z Británie na sever Irského ostrova. Pro dovoz léků podle nich nebude vyžadováno přídavné označování či schválení.

Podobný režim, který ještě musí schválit Evropský parlament s Radou, se bude vztahovat také na Irsko samotné a dále rovněž na Kypr a Maltu. Právě tyto ostrovní země byly před brexitem zvyklé dovážet léčiva z Británie.

Zbývající návrhy Evropské komise předložené v polovině října loňského roku, které mají za cíl zmírnit celní a administrativní pravidla obchodní výměny mezi Severním Irskem a zbytkem Spojeného království a více zapojit místní komunitu do správy pobrexitového režimu, se však zatím vyřešit nepodařilo.

Jistou nadějí na lepší zítřky mohla být výměna na postu hlavního britského vyjednavače. Dlouholetého zastánce tvrdé brexitové linie Davida Frosta vystřídala ministryně zahraničí Trussová, která v brexitovém referendu v červnu 2016 podporovala setrvání své země v Unii.

Bruselská euforie z předvánoční výměny však rychle opadla, když i Trussová potvrdila zachování dosavadní britské pozice. Jejím jádrem je zejména snaha zbavit Soudní dvůr EU dohledu nad aplikací unijních pravidel v Severním Irsku a hrozba spuštění článku 16 Protokolu o Severním Irsku, který by mohl omezit část či celý pobrexitový režim v Severním Irsku. Kromě toho požaduje odstranění veškerých kontrol zboží přicházejícího z Británie na sever Irského ostrova a zrušení striktních pravidel pro poskytování státní podpory.

„Nepodepíšu něco, z čeho nebudou Severoirčané profitovat tak jako zbytek Spojeného království, nebo něco, co by vyžadovalo pro obchodní výměnu v rámci naší země kontroly zboží,“ zdůraznila Trussová. Právě to ale severoirský protokol předpokládal.

První kola rozhovorů s unijními protějšky, které se odehrály v průběhu ledna v Kentu a Bruselu, přesto přinesla jistou změnu. Navzdory setrvání na hlavní britské vyjednávací pozici, Trussová požaduje lepší vztahy s Bruselem a usiluje o vyjednání pragmatického a konstruktivního řešení situace v Severním Irsku. Znakem pozitivní nálady byla také její společná fotografie s hlavním unijním vyjednavačem Marošem Šefčovičem i společné prohlášení přijaté po jejich prvních dvou setkáních, k čemuž za úřadování Frosta, jak si povšimla zahraniční média, nedocházelo.

Další neformální deadline pro dořešení severoirského obchodního režimu se však blíží. Tím je podle britských i unijních vyjednavačů konec února, po němž začne kampaň pro volby do 90členného severoirského parlamentu. Ty by se měly konat 5. května a téma severoirského protokolu by se v nich mohlo stát obětním beránkem, pokud nebude včas vyřešena jeho udržitelnost a funkčnost. Ta by na jednu stranu měla zachovat mír na irských hranicích a zajistila integritu jednotného trhu, na stranu druhou pak umožnit volný obchod se zbytkem Británie.

Samotní unionisté ale tlačí na dřívější datum konce britsko-unijních rozhovorů a to konkrétně 21. únor. Sami jsou pro zrušení celého protokolu kvůli jeho negativním ekonomickým důsledkům i nadměrné administrativní zátěži, kterou pro obchodní výměnu znamená.

V tom, kdo za problematické fungování protokolu může, se strany opět rozcházejí.

Zatímco Unie obviňuje Londýn z porušování dojednaných závazků, na kterých se Komise s vládou Borise Johnsona shodla na podzim 2019, britská strana hází vinu na Brusel, což nedávno zdůraznil i samotný Johnson a zbytek jeho vlády. Kritikou nešetří ani zástupci severoirské vlády.

„EU naplňuje severoirský protokol šíleným a malicherným způsobem. Potřebujeme to vyřešit,“ prohlásil Johnson v lednu v britské dolní komoře. Podobnými slovy popisoval pobrexitovou realitu před svým odchodem z vlády také David Frost.

Analýza Evropské komise z konce ledna pak potvrdila, že kontroly zboží na severoirských „hranicích se zbytkem Británie“ skutečně nefungují. Jako důvod však uvedla neadekvátní personální a infrastrukturní kapacity britské strany pro zajištění kontrol a uplatňování dojednaných pravidel. Doporučila proto jejich zlepšení a adekvátní náhradu.

Řešení komplikací se severoirským protokolem vidí Konečná v potenciálním sjednocení Irského ostrova.

„Řešení mají v rukách primárně samotní Irové, a pokud se rozhodnou pro cestu sjednocení ostrova pod vlajkou Irské republiky (potažmo EU) může být mnoho vyřešeno, ale to je opravdu pouze na občanech Irska,“ domnívá se europoslankyně.

O případném sjednocení ostrova se hovoří již od referenda o brexitu, v němž se většina severoirských hlasujících vyjádřila pro setrvání v Unii. Tato otázka se navíc může stát aktuálnější v souvislosti s nadcházejícími volbami do regionálního shromáždění, v nichž prozatím vede vůbec poprvé strana Sinn Fein, která bojuje za jednotné Irsko.

Pobrexitové spory pokračují už téměř rok, řešení v nedohlednu. Míč je na britské straně

Ani téměř rok po opuštění jednotného trhu a celní unie, a téměř dva roky po formálním ukončení členství v Evropské unii, nejsou unijní vztahy se Spojeným královstvím v rovnováze. Ba naopak.

Posun v otázce rybolovu

Konec roku přinesl ještě jedno vítězství – unijní a britská strana se dohodly na rybářských kvótách pro rok 2022.

Otázka rybolovu však jako taková zcela vyřešena stále není. Týká se to zejména povolení na výlov ryb, které britská strana nechce unijním, a zejména francouzským, rybářům poskytovat komplet. Ke konci roku se sice situace mírně zlepšila, když britská strana vydala 23 dalších licencí, pro Francii to však stále dostatečné není. Chybí podle ní dalších asi 7 procent povolení. Na přelomu roku kvůli tomu Paříž hrozila zahájením právních kroků proti Británii.

Naději na vyřešení rybolovného sporu vidí Konečná opět ve výměně premiéra Johnsona, který v posledních měsících čelí sérii kauz spojených s pořádáním večírků v jeho premiérském sídle v době nejtvrdších protikoronavirových lockdownů. Pochybení ze strany premiérovi administrativy byla před týdnem potvrzena závěry vládní úřednice Sue Grayové, která má kromě policie vyšetřování tzv. Partygate na starosti. Právě tyto skandály by mohly Johnsona stát místo v čele britské vlády. O jeho sesazení usiluje opozice i několik jeho spolustraníků.

„Osobně se nedomnívám, že se situace zlepší v době, kdy bude premiérem Velké Británie Johnson. Země EU mu budou důvěřovat stěží a on bude mít vždy tendence EU vinit a využívat jí ve svých politických hrách vždy, když bude potřebovat změnit téma,“ dodala Konečná.