Britské referendum: jak to dopadne s klimaticko-energetickou politikou?

zdroj: Pixabay.com

Pokud Británie vystoupí z Evropské unie, jaký vliv to bude mít na její klimaticko-energetickou politiku? V evropské energetické unii by mělo Spojené království pravděpodobně zájem setrvat, ztratilo by ale možnost ovlivňovat vytváření pravidel, píší zahraniční autoři.

Kdyby Britové příští týden v referendu rozhodli o vystoupení své země z Evropské unie, podílelo by se Spojené království na fungování evropské energetické unie?

Podle analýzy nadnárodní právnické firmy Norton Rose Fulbright vazba na jednotný energetický trh EU přetrvá, ať už hlasování o členství dopadne jakkoliv. Energetická provázanost s kontinentální Evropou by to totiž vyžadovala.

„Protože britská vláda zatím stála v čele v čele snah o liberalizaci energetiky a vytváření přeshraničních energetických trhů, předvídáme pokračování tohoto politického směru,“ uvádí se v analýze.

Pokud Británie z Evropské unie vystoupí, ale bude chtít setrvat v unii energetické, bude muset vyjednat podmínky budoucího partnerství. Každopádně však bude podléhat evropské legislativě v této oblasti.

„Rozdíl by ovšem spočíval v tom, že by Spojené království pravděpodobně nemělo možnost zasahovat do vytváření a výkladu evropských pravidel, pokud by si nevyjednalo pokračující členství v institucích, které evropské regulace koordinují,“ upozorňují autoři.

Mezi tyto organizace patří Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), Evropská síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E) a Evropská síť provozovatelů přenosových soustav pro plyn (ENTSO-G).

Podle odborníků britského výzkumného centra Oxford Institute for Energy Studies (OIES) nemá Británie důvod evropskou energetickou unii opouštět. Unijní politika se totiž v minulosti často řídila právě britskými myšlenkami liberalizace a tržního přístupu, ale také důrazu na nízkouhlíkové technologie.

Navíc zatím Evropská komise nekladla příliš velké překážky britským národním plánům. „Komisi se příliš nezamlouvají současná intervencionistická opatření. Umožnila ale Spojenému království provést ve své politice radikální obrat, když schválila státní pomoc pro výstavbu jaderné elektrárny Hinkley Point C a britský kapacitní trh, který má podpořit záložní výrobu elektřiny z konvenčních zdrojů,“ uvádí David Buchan and Malcolm Keay z OIES.

Klimatická politika

S klimatickými cíli Británie by toho Brexit příliš mnoho neudělal, protože jsou uzákoněny na národní úrovni. Zákon o klimatických změnách z roku 2008 zavazuje britské vlády k postupnému snižování emisí skleníkových plynů, které má v roce 2050 dosáhnout 80 procent ve srovnání s rokem 1990. To je víc, než předpokládají doposud přijaté cíle v rámci EU.  

Bylo by však nutné vyřešit vztah k závazkům přijatým v rámci Pařížské klimatické dohody z prosince loňského roku, upozorňuje Norton Rose Fulbright. Spojené království se totiž k dohodě přihlásilo jako člen EU, která chce ke snižování globálních emisí přispět 40% redukcí do roku 2030.

Výraznější změna by mohla nastat u politiky v oblasti obnovitelných zdrojů (OZE), pokud by se Británie vedle členství v EU vzdala i účasti v Evropském hospodářském prostoru. Pak by totiž nebyla vázána evropskou směrnicí o obnovitelných zdrojích, která členským zemím ukládá podíl OZE na konečné spotřebě energie, jehož musí do roku 2020 dosáhnout.

To by mohlo britské vládě vyhovovat, protože se zdá, že země svého 15% cíle do roku 2020 nedosáhne, a zároveň dochází ke snižování finanční podpory těmto zdrojům. Na druhé straně, cíle pro OZE už po roce 2020 nebudou závazné, takže tlak by se v tomto ohledu snížil, připomíná OIES.

EU ETS

Zajímavá je také otázka, jestli Spojené království zůstane součástí evropského systému obchodování s emisními povolenkami EU ETS. Byla to totiž právě Británie se svým pilotním schématem pro obchodování s emisemi z roku 2002, která ostatní evropské partnery k vytvoření tohoto systému inspirovala. A přestože se ETS dlouhodobě potýká s problémy, Británie patří mezi státy, které si přejí jeho posílení a další pokračování.

V případě Brexitu se nabízí možnost setrvat v EU ETS, jehož součástí je i Norsko, Lichtenštejnsko a Island – tedy země, které nejsou členy EU. Podobně jako v případě jiných politik by ale v případě takového scénáře došlo k tomu, že Británie by se musela řídit pravidly, na jejichž vytváření by neměla vliv.  

„Důsledky by byly pro Velkou Británii vážné. V EU ETS má 768 zařízení, která v roce 2014 vypustila 198 milionů tun CO2. Norsko má pro srovnání jen 137 zařízení v EU ETS odpovídající 25 milionům tun CO2. Británie hraje o víc, a tak potřebuje být při vytváření pravidel, aby zastupovala zájmy firem, kterých se legislativa týká,“ píše blog Galbraith and Dáyīng, který se zabývá klimatickou politikou.

Adéla Denková