Brexit může usnadnit rozhodování v Radě EU v některých politikách. Jinde bude zase britský hlas chybět

[© Shutterstock/AB Visual Arts]

Po odchodu Spojeného království může být na půdě Rady ministrů jednodušší přijímat unijní legislativu v některých oblastech, jako jsou justice a vnitřní věci, institucionální a rozpočtové záležitosti a zahraniční politika. Britský hlas bude naopak scházet v případě hospodářských otázek, vnitřního trhu, energetiky a životního prostředí.

Někteří popisují brexit jako začátek dezintegrace EU. Bližší pohled na změnu složení Rady EU po odchodu Británie však nabízí odlišný obrázek hlubší integrace EU27 v dlouhodobém horizontu. Tvrdí to analytici Attila Kovacs a Levente Kocsis z maďarského webu eulytix.eu, jež se zabývá legislativou EU.

Na základě analýzy hlasovacích vzorců v deseti konfiguracích Rady pokrývajících 16 politických oblastí v období posledních 10 let došli výzkumníci k závěru, že bez Spojeného království lze očekávat méně konfliktní rozhodování v Radě.

V řadě případů byl nesouhlasný postoj Spojeného království překážkou pro hlubší integraci a hladší spolupráci mezi zeměmi EU. Kolem britských zástupců totiž často vznikaly blokační menšiny.

Po brexitu může EU zrychlit. Česko zase ztratí svého spojence, říkají odborníci

Ať už bude podoba brexitu jakákoliv, EU podle odborníků odchodem Británie ztratí brzdu evropské integrace. Uvolní se naopak prostor pro francouzsko-německý motor.

Změny v jednáních Rady ministrů

Z analýzy dosavadních hlasování vyplývá, že brexit bude mít největší vliv na Radu pro spravedlnost a vnitřní věci (JHA), která se zabývala mnoha ožehavými politickými tématy včetně Schengenu, spojeného v poslední době s migrační krizí a jejími následky.

Druhou zasaženou oblastí po brexitu bude Rada pro všeobecné záležitosti. Británie totiž během jednání často varovala před rozšiřujícími se kompetencemi institucí EU nebo zvýšením unijního rozpočtu. Typickým příkladem obou oblastí je britský nesouhlas s nařízením č. 1131/2014 a č. 1142/2014 o financování evropských politických stran nebo neúčast na hlasování o změnách Evropského soudního dvora.

Na třetím místě jsou zahraniční záležitosti, v nichž se britské priority často odlišovaly od unijního mainstreamu, například v otázce vztahů s Ruskem či Trumpovou administrativou. Spojené království si například drží odstup od Ruska, zatímco Německo a řada zemí ze střední a východní Evropy se snažila zachovat si s východním sousedem vyrovnané vztahy.

V Radě pro zemědělství a rybářství (AGRIFISH) se zájmy Británie rovněž mnohdy odlišovaly od zbytku zemí EU, zejména v otázce financování Společné zemědělské politiky. Příkladem jsou nařízení č. 1303/2013 o společných ustanoveních týkajících se Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, nebo nařízení č. 1309/2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci. V obou případech byla Británie proti jejich přijetí.

Na druhé straně barikády stojí Rada pro ekonomické a finanční záležitosti (ECOFIN) a pro konkurenceschopnost (COMPET), kde se zájmy Britů s ostatními často shodovaly. Londýn totiž považoval evropskou integraci za ekonomický projekt, takže její podpora souvisejících politik byla v souladu s unijním mainstreamem.

Brexit: Od osudného referenda až po vyjednané dohody

Představitelé Velké Británie a Evropské unie zahájili 19. června 2017 oficiální jednání o brexitu. Téměř rok po konání britského referenda a tři měsíce po spuštění článku 50 Smlouvy o EU. Co předcházelo samotným rozhovorům, jak probíhala a co se vyjednalo?

Britský hlas v politikách EU

V případě konkrétních politických oblastí, nikoliv formací Rady, je situace trochu jiná. Kromě spravedlnosti a vnitřních věcí a institucionálních záležitostí je na vrcholu žebříčku oblastí, které mohou po brexitu pocítit největší změny, konkrétně zaměstnanost a sociální politika. Důvodem je zřejmě politizace pracovní migrace na britském ostrově a sociální práva migrantů.

Po brexitu se tak dá očekávat, že tyto politiky budou méně konfliktní a bude tak usnadněn jejich další rozvoj.

Ekonomika a společný trh jsou naopak až na konci žebříčku. Britové si totiž uvědomovali výhody plynoucí z ekonomické integrace a byli tak motorem pro její další prohlubování.

Britský hlas bude chybět i v oblasti energetiky, životního prostředí a ochrany spotřebitele. Spojené království totiž často stálo v čele rozvoje těchto politik.

[© Attila Kovacs, Levente Kocsis/eulytix.eu]