Tento článek je součástí Special reportu: Ohlédnutí za rokem 2020: Klima, brexit, právní stát a mnoho dalšího
Má-li být rok 2020 označen za rok koronavirový, na unijní úrovni musí mít bezesporu podtitulek brexitový.
Spojené království totiž po 47 letech členství v Evropských společenstvích a následné EU de facto vystoupilo k 31. lednu 2020. De jure se ale na jeho občany a firmy nadále vztahovala unijní pravidla vnitřního trhu, celní unie a dalších oblastí. Zbylých 11 měsíců bylo vyčleněno na dojednání dohody, která by upravila budoucí partnerství mezi EU a Británií.
Ještě před tím, během ledna, doschválil britský parlament prováděcí zákon k výstupové dohodě dojednané v říjnu roku 2019. Tu podepsali také předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a předseda Evropské rady Charles Michel. Svůj souhlas s ní nakonec vyjádřili i europoslanci. Provádění výstupové dohody dostal na starost zvláštní společný výbor v čele se slovenským eurokomisařem Marošem Šefčovičem.
V únoru vyjednavači přijali mandát pro následující rozhovory o budoucích vztazích. Už tehdy bylo jasné, jaké oblasti budou pro jednání klíčové, a že Británie bude tvrdý soupeř. Londýn totiž chce získat od roku 2021 „hospodářskou a politickou nezávislosti“ a naopak se nechce podřizovat pravidlům z Bruselu.
Nejspornějšími oblastmi se tak od počátku stalo dodržování rovných pravidel vnitřního trhu (tzv. level playing field) s důrazem na rovnou hospodářskou soutěž a finanční služby, dohled nad dohodou a podoba rybolovu v britských vodách.
Vyjednávání byla zahájena na začátku března, kvůli vypuknutí koronavirové pandemie se však musel harmonogram devíti kol jednání přepracovat a posunout do online prostoru. Koronavirus se totiž hned v březnu potvrdil u hlavního unijního vyjednavače Michela Barniera i britského premiéra Borise Johnsona.
Další jednání proběhla až v dubnu. Už tehdy vyvstávaly zejména na unijní straně obavy nad včasným uzavřením komplexní dohody.
Naopak Británie v té době avizovala, že je připravena i na tvrdý odchod, tedy ukončení spolupráce s Unií na konci roku bez dohody a tím na základě pravidel Světové obchodní organizace.
Byla zde možnost prodloužit jednání o jeden až dva roky, o to ale Británie do poloviny roku, do kdy tak bylo nutné učinit, nepožádala. Společná jednání se přitom nikam neposouvala.
Čas přitom běžel dál, ale ani v červenci, ani v srpnu se zásadní průlom nepodařilo dojednat.
Mezitím se obě strany začaly připravovat na situaci po konci roku 2020. Británie například představila nový imigrační systém.
Už během roku však zejména Británie pociťovala jisté změny spojené se svým odchodem z Unie.
Aby celá záležitost nebyla tak jednoduchá, situace se ještě zkomplikovala poté, co britská vláda na počátku září předložila kontroverzní návrh zákona o vnitřním trhu, který jasně porušoval výstupovou dohodu, zejména Protokol o Irsku/Severním Irsku.
Komise proto v říjnu zahájila řízení o porušení evropských pravidel. Londýnu dala měsíc na vyřešení situace, k čemuž ale nedošlo.
Mezitím stanovil britský premiér Johnson „první“ deadline pro dokončení vyjednávání, a to na polovinu října, kdy se konal summit lídrů zemí EU. Termín se ale nepodařilo dodržet, rozpory nad klíčovými oblastmi totiž přetrvávaly dál.
A začalo kolečko obviňování, kdo by měl dříve ze svých tvrdých pozic ustoupit, zda Británie či Unie. Kvůli tomu se dokonce na pár dní zcela pozastavily kontakty mezi Londýnem a Bruselem. Ruku v ruce s tím klesala i naděje na včasné vyjednání podmínek rozchodu.
A začaly padat další hraniční termíny pro dojednání dohody – polovina listopadu, počátek prosince, 13. prosince, půlnoc z 20. na 21. prosince nebo 24. prosince. Ani jeden z nich se zatím nepodařilo dodržet. Tím hlavním deadlinem je 31. prosinec.
Mezitím zasáhla do vyjednávání druhá koronavirová vlna, která kvůli nákaze uvnitř vyjednávacího týmu opět paralyzovala na několik dní společné rozhovory.
Od konce listopadu se začaly objevovat zprávy o tom, že dohoda je z větší části hotová. Klíčové oblasti však dořešeny dlouho nebyly.
Čas se začal krátit snad ještě rychleji než předtím. Do konce přechodného období zbýval měsíc. Naděje na včasné dokončení a následnou ratifikaci komplexní dohody do konce roku 2020 začala ještě více klesat zejména mezi unijními lídry.
Na výzvu členských států proto Komise předložila návrhy čtyřech nouzových opatření pro oblast letecké a pozemní nákladní a osobní dopravy a také pro rybolov, která by se po jejich schválení aplikovala od 1. ledna 2021 v případě, že by dohoda o budoucím partnerství nebyla včas platná.
Objevily se ale i dobré stránky věci. Podařilo se totiž zajistit, že od nového roku nevznikne na irském ostrově tvrdá hranice. Brusel totiž přesvědčil Londýn o stažení kontroverzních částí návrhů zákona o vnitřním trhu a daních, které porušovaly výstupovou dohodu. Stalo se tak díky dořešení sporných otázek nad implementací již platné výstupové dohody.
A postupně nastaly i mírné posuny v klíčových a nejspornějších otázkách budoucí (obchodní) dohody.
I přesto se ale začalo uvažovat o dojednání jen částí dohody, provizorní ratifikaci s dodatečným souhlasem europoslanců v příštím roce, případně prodloužení vyjednávání za konec roku 2020. Brusel byl k pokračujícím rozhovorům i za hraniční termín otevřen, Londýn už nikoliv. Británie totiž již během vyjednávání několikrát avizovala, že je připravena stát jako suverénní země již od 1. ledna 2021, ať už bude dohoda s Unií dojednána či nikoliv.
Před Vánoci navíc koronavirová pandemie zasáhla do jednání potřetí, a to v souvislosti s tím, že na jihovýchodě Anglie se objevila nová mutace viru, která vedla země EU k uzavření svých hranic před cestovateli z Británie. Řidiči kamionů tak byli nečekaně postaveni před situaci, která může na sklonku roku nastat na březích Lamanšského průlivu, jež nebude možné tak jednoduše překročit jako dosud.
Zda-li se brexitová sága stane nikdy nekončícím příběhem nebo nalezne v posledních dnech roku 2020 své rozřešení, bude záležet na politické a diplomatické vůli EU a Británie a na otevřenosti k ústupkům jedné či druhé strany.
