V britské společnosti sílí pocit, že politika je rozbitá a potřebuje opravit, říká britský odborník

© EURACTIV.cz

Poslední tři roky jsme strávili brexitem, a zanedbali tak spoustu domácích problémů, říká v rozhovoru Euan Duncan Carrs z prestižní londýnské King’s College.

Euan Duncan  Carrs působí na Katedře Evropských a mezinárodních studií King’s College v Londýně. V rámci svého výzkumu se zaměřuje na evropskou zahraniční politiku či důvěru obyvatel v mezinárodní organizace. Spolupracuje také s think-tankem Evropská rada pro mezinárodní vztahy (European Council on Foreign Relations – ECFR).

Z našeho pohledu je brexit jeden velký zmatek. Jak ho ale vnímají Britové?

Britští voliči jsou rozhodně daleko více politicky aktivní než kdy před tím. Lidé ze všech koutů země prokazují zájem o politiku a nejspíš tomu, jak britská politika funguje, rozumí více než v minulosti. Zároveň jsou ale, z očividných důvodů, poněkud znechuceni brexitem. Takže na jednu stranu tu máte nepřetržitě téma brexitu – každý den v novinách, v televizi a od učitelů, kteří o něm učí ve škole. Na druhou stranu je ale každý k celému procesu brexitu stále víc lhostejný. Zmatek je to tedy i z mého pohledu.

V posledních měsících jsme byli svědky mnoha demonstrací britských občanů, zejména těch pro-evropských. Má tato mobilizace britské společnosti v moderních dějinách země obdoby?

Ne. Je to jeden z mnoha podivných paradoxů týkajících se brexitu. Původní myšlenka stála na tom, že bychom měli svolat referendum, ve kterém pak úzká většina populace zvolila odchod. Před referendem však zastánci setrvání nevedli dostatečně efektivní kampaň, protože pokládali za samozřejmé, že zůstaneme. Od referenda tu ale máme jedno z největších – ne-li největší – aktivně pro-evropských hnutí v Evropě, což je, vzhledem k historicky složitému vztahu Spojeného království k Evropě, poněkud bizarní. Kéž by lidé byli takto motivovaní i před konáním referenda.

Brexit: Od osudného referenda až po vyjednané dohody

Představitelé Velké Británie a Evropské unie zahájili 19. června 2017 oficiální jednání o brexitu. Téměř rok po konání britského referenda a tři měsíce po spuštění článku 50 Smlouvy o EU. Co předcházelo samotným rozhovorům, jaké jsou scénáře a jaká realita?

Domníváte se, že je druhé referendum navrhované zejména Labouristickou stranou nezbytné?

Vítám dnes již poněkud jasnější postoj labouristů k otázce druhého referenda. Obávám se ale, že s tím přichází příliš pozdě. Jeremy Corbyn a další vysocí představitelé Labouristické strany nikdy nevysvětlili své rozdílné názory na brexit široké společnosti. Teď říkají, že pokud vyhrají volby, první věc, co udělají, bude to, že pojedou do Bruselu vyjednat novou výstupní dohodu a následně nechají „rozhodnout lid“, zdali setrvat v EU, nebo odejít dle jimi vyjednaných podmínek. Hlavní praktická překážka je ale v tom, že pokud by mělo dojít k novému referendu, tak budeme téměř jistě potřebovat další odklad, abychom měli čas jednat s Bruselem a abychom stihli uspořádat druhé hlasování. Jediné strany, které se zavázaly článek 50 odvolat bez referenda, jsou Liberální demokraté a Skotská národní strana, jejich šance na získání většiny jsou ale velice mizivé.

Britové nahlíží na domácí témata optikou brexitu

Bude brexit hlavním tématem nadcházejících voleb? Nebo budou více o domácích záležitostech?

Rozhodně doufám, že budou o brexitu. I když mě, tak jako každého v této zemi, frustruje, že jsme poslední tři roky strávili brexitem, a zanedbali tak spoustu domácích problémů, stále se domnívám, že v této otázce potřebujeme další „de facto“ referendum. Navíc i naše domácí témata jsou od chvíle referenda nahlížena skrze optiku brexitu. Musíme ten mrtvý bod vyřešit jak v politice, tak ve společnosti. Labouristé touží směřovat debatu i mimo brexit, což je v určitém směru úctyhodné, neboť Spojené království se stejně jako jiné země potýká se spoustou jiných problémů, které je třeba řešit. Domnívám se však, že konečné slovo budou mít voliči. Politici mohou agitovat za co chtějí, podle posledních průzkumů je to ale „Evropa a brexit“, co nadále zůstává hlavním tématem. Je tak dokonce důležitější než NHS (Národní zdravotní služba), což je téměř nevídané, vzhledem k tomu, že NHS byla historicky vždy hlavním volebním tématem. Je důležité pamatovat také na to, že existují dvě strany, které se rozhodně zaměří výhradně na brexit – Liberální demokraté bojující za setrvání a Strana pro brexit.

Britové jdou potřetí za čtyři roky k volbám. Vítěz může určit podobu brexitu

Brexitové volby číslo tři. I tak by se daly nazvat nadcházející předčasné volby, které se budou ve Spojeném království konat 12. prosince. Co lze od nich očekávat, kdo má šanci na vítězství a jak mohou promluvit do očekávaného odchodu Británie z Unie? Redakce EURACTIV.cz se zeptala odborníků.

Je možné, že brexit má takový dopad na voličstvo, že se lidé budou rozhodovat na základě jejich postoje k brexitu na místo tradiční inklinace k politickým stranám?

Samozřejmě. Stranická afiliace byla desítky let velice silná, ale brexit ji zásadně narušil. Lidé se teď daleko méně ztotožňují s tím, jestli jsou voliči labouristů či konzervativců, ale spíše s jejich postojem k brexitu. Tentokrát se konzervativci dokonce pokouší přebrat voliče i v okrscích, ve kterých tradičně vítězí labouristé – tak to v minulosti nebývalo.

V některých volbách v Evropě jsme v posledních několika letech mohli pozorovat posun lidí od tradičních stran směrem k novým celkům. Domníváte se, že by se tento trend mohl objevit i ve Velké Británii?

V britské společnosti sílí pocit, že politika je rozbitá a potřebuje opravit. Na druhou stranu, i kdyby byl náš systém dvou stran ve svém posledním tažení, tak způsob, jakým vnímáme britskou politiku zejména v kontextu brexitu, je na něm z velké části postaven. Pokud se posuneme směrem k více poměrnému volebnímu systému, který dá větší šanci malým a rozmanitějším stranám, tak by se lidé mohli začít po alternativách ohlížet častěji. I kdyby tyto strany nezískaly většinu k tomu, aby mohly rovnou řídit vládu, mohly by alespoň utvořit koalici – něco, co se více podobá našim evropským sousedům. Domnívám se, že touha po změně tu je.

Alternativní strany jsou často spojeny s novými vůdci. Ve Velké Británii máme v současné době Borise Johnsona a Jeremyho Corbyna, ale máme také nějakou „hvězdu na vzestupu“, která by nepocházela z dvou tradičních stran?

Osobně bych pozorně sledoval Jo Swinsonovou z Liberálních demokratů. Tato strana si v nedávných evropských volbách vedla velmi slušně. Swinsonová už prokázala, že dokáže být celkem přesvědčivá, a zaujímá velice jasné stanovisko vůči brexitu. Za to je i kritizována, neboť odvolání článku 50 by nejspíše ublížilo demokracii ještě více. Swinsonová ale stojí v čele nejjasněji středového projektu ve Velké Británii za hodně dlouhou dobu. To je právě ten problém s labouristy a konzervativci – oni se vydali buď dál doprava, nebo dál doleva, takže myšlenka středu byla v britské politice více a více opomíjena. Myslím, že s ohledem na brexit a polarizovanou politiku a společnost napříč Velkou Británii potřebujeme rozumnou střední cestu víc než kdy dřív. Liberální demokraty navíc posílila i řada přestupů jak z Labouristické, tak Konzervativní strany. Do těchto voleb tak vstupují v dobré kondici.

Britové půjdou 12. prosince k předčasným volbám, labouristé chystají radikální kampaň

Poslanci Dolní sněmovny britského parlamentu včera schválili návrh zákona o uspořádání předčasných voleb, které mají ukončit brexitový pat. Uskuteční se 12. prosince.

A co Strana pro brexit? Dá se považovat za relevantního politického hráče?

V období mezi evropskými volbami a předsednictvím Borise Johnsona jím rozhodně byla. Myslím, že konzervativci budou mít pocit, že nyní udělali dostatek pro to, aby nalákali stoupence odchodu, kteří hodlali hlasovat pro Stranu pro brexit v době, kdy byla premiérkou Theresa Mayová. Jejich postoj k brexitu je teď tvrdší a zdá se, že ve světle nedávného přeskupování jsou teď jednotně pro odchod. Zároveň je ale třeba zdůraznit, že Nigel Farage v těchto volbách přitvrzuje a plánuje postavit 600 kandidátů – to bude potíž jak pro konzervativce, tak pro labouristy při snaze získat onu důležitou většinu. Ve výsledku bude záležet na tom, jestli budou mít voliči dostatek důvěry v konzervativce, aby je nechali „brexit dotáhnout“, nebo jestli se budou rozhodovat pouze na základě otázky brexitu, a zvolí si tak stranu, která je pro tvrdý odchod.