Mír v Severním Irsku je křehký, bylo by bláhové se domnívat, že se násilí nemůže vrátit, říká irský historik

© Archiv GP

S blížícím se datem, do kterého lze zažádat o prodloužení přechodného období pro vyjednání budoucích vztahů mezi Británií a EU, se na scéně znovu objevuje severoirská hranice. Přestože její otázka stále zahrnuje značná rizika, podle Geralda Powera z Anglo-americké vysoké školy překážkou pro brexit nejspíš nebude.

Dr. Gerald Power je irský historik a politolog působící na Anglo-americké vysoké škole v Praze. Jeho zaměřením je kromě britské a evropské historie také Thatcherismus v českých zemích nebo britská kulturní diplomacie v Perském zálivu. Power je zároveň členem řídícího výboru pro Euro-Gulf Information Centre v Říme.

Hranice mezi Irskem a Severní Irskem byla hned od začátku jedním z hlavních témat brexitu. Proč je tato otázka tak podstatná?

Musíme v tomto směru rozlišit několik věcí. V zásadě se jedná o to, že se Velká Británie v referendu rozhodla vystoupit z EU a vyvázat se ze všech možných regulací a pravidel, které se dotýkají její suverenity. Na druhé straně je tu ale Evropská unie a její snaha ochránit integritu jednotného trhu poté, co Británie odejde. To je pochopitelně problém pro Irsko, jakožto jedinou zemi, která má s Británií pozemní hranici. A aby toho nebylo málo, tak se jedná o velmi složitou hranici. Domnívám se, že mnoho lidí na evropském kontinentu si neuvědomuje, jak moc složitou.

Proč je tedy tak složitá?

Je složitá jednak z praktického hlediska. Na hranici se totiž nachází více než 200 hraničních přechodů a ve chvíli, kdy k tomu přičteme i všelijaké soukromé cesty a neoficiální propojení, se bavíme o hranici, která je z operačního hlediska velmi těžce kontrolovatelná. Jelikož Británie a Irsko vstoupily do Evropských společenství společně, od 70. let minulého století nebylo zapotřebí tento problém řešit. Samozřejmě je pravda, že politicky byla hranice rozdělující irský ostrov vždycky problém. Nicméně za poslední generaci, od roku 1998, byla tato hranice plynule prostupná, nevyžadovala kontroly nebo přítomnost armády a hlídána byla pouze minimálně. A občané a byznys na obou stranách hranice z toho náležitě těžili.

Evropská unie trvá na „neprůstřelné“ irské pojistce

Nezbytnou součástí jakékoli dohody o britském odchodu z EU je „plně proveditelné a právně funkční řešení“ problému kolem irské hranice. Evropská komise to uvedla po dnešním setkání Michela Barniera se Stephenem Barclayem.

Před rokem 1998 byla severoirská hranice ale problematická ještě z jiného důvodu.

Přesně tak. Je tu totiž ještě politické hledisko. Historicky byla hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou ohniskem násilí v krvavém konfliktu mezi republikánskými a unionistickými skupinami v sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech. Hranice byla nejprve využívána k pašování všelijakého zboží a zejména zbraní. To bylo velice nebezpečné vzhledem k tomu, že příznivci republikánů v Irsku tímto způsobem dodávali zbraně svým spojencům na severu. Podobně tak bylo problémem i to, že přes hranici do Irska lidé prchali před zákonem. To vedlo k tomu, že hranice byla silně zmilitarizována, byla zřízena stanoviště s těžce ozbrojenými vojáky a přechody hlídala policie. To mělo pochopitelně negativní důsledky jak pro byznys, tak pro občany, jelikož přechod přes hranici kvůli tomu trval dlouhou dobu. Především to ale znamenalo, že britští vojáci, kteří na hranici hlídkovali, se stali terčem násilí, jelikož byli viděni jako nejvíce legitimní cíl. Velké množství násilí v kontextu tohoto konfliktu se tak odehrálo právě kolem severoirské hranice.

Znamená to, že kdyby mezi Irskem a Severním Irskem opět stála pevná hranice, vrátilo by se s ní i násilí?

Netvrdím, že by pevná hranice nevyhnutelně znamenala, že se problémy vrátí. Pokud by k ní ale došlo, což by obnášelo nějaký způsob kontroly, i když ne nutně vojenské, jistě by to poutalo pozornost k tomu, že Irská republika a Severní Irsko jsou rozdělené. Velkopáteční neboli Belfastská dohoda právě z roku 1998, která do značné míry utlumila tento krvavý konflikt, totiž počítá s tím, že hranice bude otevřená. A myslím si, že by bylo bláhové domnívat se, že se násilí do Severního Irska nemůže vrátit, pokud by se tato skutečnost měla změnit. Přestože násilí utichlo, základní příčiny konfliktu nebyly plně odstraněny. Irská republikánská armáda (IRA) sice oficiálně ukončila činnost, spousta jejích frakcí se ale i po Velkopáteční dohodě ukázala jako skutečná hrozba. Spousta z nich je pořád aktivní. Například loni došlo v Londonderry k vraždě novinářky pro The Guardian právě jednou odštěpenou frakcí IRA. To je připomínka toho, že mír je stále křehký.

Irská pojistka

Z toho, co říkáte je zřejmé, proč se Británie i EU snaží obnově severoirské hranice předejít. Všichni si pamatujeme v Británii nepopulární severoirskou pojistku, kterou vyjednala Theresa Mayová a která nakonec vedla ke konci její vlády. Její nástupce Boris Johnson slíbil, že se pojistky zbaví. Dokázal to?

Myslím si, že v tuto chvíli je příliš brzy na to soudit, jak chytré bylo jeho řešení. Podle mě Boris v podstatě pouze vyměnil jeden problém za druhý, alespoň tedy z pohledu lidí žijících v Severním Irsku. Takzvaný Severoirský protokol totiž řeší problém se severoirskou hranicí tím, že ji skutečně nechá otevřenou. Nicméně to činí skutečně neuspokojivou a potenciálně problematickou cestou. Johnsonův kompromis počítá s tím, že Severní Irsko zůstane součástí evropského celního prostoru a bude aplikovat evropské celní právo. Problém je ale v tom, že EU a Johnsonova vláda si zřejmě každá vykládají jinak, co to znamená v praxi. Johnson celou svou brexitovou kariéru trvá na tom, že britský odchod z EU musí být dostatečně silný na to, aby Británie mohla vstupovat do vlastních obchodních dohod a tvořit vlastní zákony. A jeho interpretace protokolu byla taková, že se Severním Irskem nebude zacházeno jinak než se zbytkem Británie a nebude třeba zavádět jakýkoli systém hraničních kontrol.

Británie chce pryč z Unie do konce roku, i za cenu cel

Tento týden začalo předposlední kolo vyjednávání o podobě budoucích vztahů mezi Evropskou unií a Británií. Čas se ale krátí a navzdory spekulacím o chystaném prodloužení je odchod bez dohody čím více pravděpodobný.

Je takový scénář možný?

EU si to rozhodně nemyslí. Naopak trvá na tom, že musí chránit jednotný trh. To znamená, že pokud by Severní Irsko zůstalo součástí celní unie, byl by zapotřebí nějaký systém kontrol mezi ním a zbytkem Británie. Takový scénář se zdá být čím dál tím pravděpodobnější a vypadá to, že v severoirských přístavech možná budou zavedeny kontroly zboží dováženého z Británie. Pokud Britové na takovou možnost nepřistoupí, tak se opět vracíme k možnosti severoirské hranice. Zatím to ale vypadá, že Johnsonova vláda začíná připouštět, že určitý způsob kontrol bude potřeba. Myslím si, že se jedná o jeden z mnoha kroků, které ještě možná přijdou a které nakonec povedou k praktickému zavedení tzv. hranice v Irském moři. Koneckonců, Johnson, jako spousta politiků ohledně brexitu, rád hraje tvrdě, ale ve skutečnosti je pragmatik.

Zdá se tedy, že hranice v Irském moři by mohla být řešením, které uspokojí jak evropskou, tak britskou stranu. Jak takovou možnost ale vnímají lidé ze Severního Irska? Nepovažují to za zradu?

Záleží, jestli se ptáte republikánů nebo unionistů. Severoirské unionistické strany, především nejdůležitější Demokratická unionistická strana (DUP), se brání čemukoliv, co by mělo za následek, že by se Severním Irskem bylo zacházeno jinak než se zbytkem království, že by bylo bráno jako zvláštní případ. To samozřejmě nedává smysl, protože Severní Irsko prokazatelně je zvláštní případ. Stačí se podívat právě na Velkopáteční dohodu a pochopíme, že to prostě není další anglický region, jako například Yorkshire. Nicméně, unionisté se podobnému řešení brání, zkrátka protože jejich výchozí pozice je udržet Severní Irsko britské. Jejich pozice má ale určitou podporu u některých podporovatelů tvrdého brexitu, kteří se brání tomu, aby byla jakákoli část Británie nebo jejího obyvatelstva obětována kvůli požadavkům Evropské unie.

Irským republikánům tedy hranice v Irském moři nevadí?

Jsou pochopitelně mnohem více nakloněni užší spolupráci s Irskou republikou a Evropskou unií. Opět to vychází z tohoto dělení, které je základem severoirské politiky. Musím ale podotknout, že mezi lidmi v Severním Irsku sílí názor, že čistě z pragmatického hlediska je takzvaná hranice v Irském moři tou nejschůdnější možností. Johnsonovi lze ale vytknout, že dlouhou dobu ujišťoval jak podporovatele tvrdého brexitu, tak unionisty, že severoirský protokol nebude zahrnovat celní kontroly, papírování, byrokracii a že nepovede k narušení vztahů mezi Severním Irskem a zbytkem Británie. Vyhnul se tím sice kritice od lidí, kteří položili vládu Theresy Mayové, jak jsme ale už zmínili, nyní se zdá, že ze svých slibů hodlá vycouvat. Nebylo by to poprvé, co premiéři z konzervativní strany nechali své podporovatele z řad severoirských unionistů na holičkách.

Můžete uvést nějaké příklady?

Churchill za druhé světové války slíbil, že pokud se Irsko přidá na britskou stranu proti Německu, navrátí mu Severní Irsko. Margaret Thatcherová byla zase hořce kritizována za to, že dosáhla dohody s vládou Irské republiky na tom, do jaké míry bude moci zasahovat do severoirských záležitostí. Takže si myslím, že až přijde na věc a Johnson bude mít dost práce s Británií jako takovou, Severní Irsko bude muset přijmout to, co je více méně vyjednáno v současnou chvíli. Myslím si, že Severní Irsko nebude překážkou pro dotažení brexitu do konce.

Na britských farmách chybí pracovníci z východní Evropy. Je to „ochutnávka“ brexitu, říká šéf zemědělské komory

Pěstitelé ovoce a zeleniny v Británii se v posledních letech obávali nedostatku sezonních pracovníků v souvislosti s odchodem své země z Evropské unie, kvůli pandemii ale musejí tomuto problému čelit ještě před koncem přechodného období brexitu.

Sjednocení Irska

Mohlo by to ale ve výsledku vést ke sjednocení Irska? Často se hovoří o tom, že vlivem brexitu opustí Velkou Británii Skotsko. Existuje taková možnost vzhledem k Severnímu Irsku?

Brexit odhaluje zásadní rozdíly a napětí mezi Anglií a nejen Skotskem, ale právě i Severním Irskem nebo Walesem. To je koneckonců viditelné i v kontextu epidemie covid-19, kdy vyplouvají na povrch rozdílnosti v hodnotách a přístupu mezi Westminsterem a zbytkem království. Otázka Severního Irska musí být vnímána v rámci tohoto širšího kontextu oslabování britské unie, ke kterému dochází od konce devadesátých let. Jednotné Irsko je tedy otázka za milion, nicméně si myslím, že unionisté mají dobrý důvod k tomu se obávat, že EU a Irská republika budou pro obyvatelé Severního Irska více a více atraktivním místem k životu.

Uvidíme v tomto století konec Spojeného království?

Nechci se tu pouštět do spekulací, ale myslím si, že minimálně s ohledem na Severní Irsko to možné je. Poměr republikánů a unionistů v populaci se začíná vyrovnávat. Navíc, je to sice pouze malý příklad, ale současná pandemie vedla k větší spolupráci mezi severem a jihem. Dochází ke koordinaci zdravotních systémů v obou částech irského ostrova, což může sloužit jako příklad pro spolupráci v dalších oblastech. Je třeba říct, že v tuto chvíli sjednocení ještě není na programu dne. Přestože se o tom často mluví, irská vláda se k této otázce tradičně stavěla velice pragmaticky, už jen kvůli možné finanční a demografické zátěži. Nicméně, v posledních irských volbách zvítězila strana Sinn Féin, která usiluje o jednotné Irsko a která je zároveň zásadním hráčem i na severu. Takže v budoucnosti je klidně možné, že se na místo Spojeného království dočkáme Spojeného Irska.

Brexit: Od osudného referenda až po vyjednané dohody

Představitelé Velké Británie a Evropské unie zahájili 19. června 2017 oficiální jednání o brexitu. Téměř rok po konání britského referenda a tři měsíce po spuštění článku 50 Smlouvy o EU. Co předcházelo samotným rozhovorům, jak probíhala a co se vyjednalo?