Britové se s postojem k brexitu velmi silně identifikuji, říká odbornice Brusenbauch Meislová

[© Archiv Monika Brusenbauch Meislová]

Čas brexitu se neúprosně krátí. O současné patové situaci na britské politické scéně, případném dalším referendu či o pozici ČR v brexitovém jednání hovořila redakce s odbornicí na brexit Monikou Brusenbauch Meislovou.

Monika Brusenbauch Meislová je odbornou asistentkou na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzitě v Brně. Věnuje se především britské politice a vztahům mezi Velkou Británií a Evropskou unií. Na toto téma publikovala řadu textů v ČR i zahraničí. 

Británie nyní stojí na rozcestí a má před sebou hned několik možností, jak postupovat. Jak současnou situaci hodnotíte?

Nynější situace je opravdu bezprecedentní – velmi komplikovaná, nejasná a vyhrocená. Alternativ, jak postupovat dál, je na stole hned několik. Jednou z nich je opakovaně předkládat Dolní sněmovně mírně pozměněnou výstupní dohodu a doufat, že pod tíhou časového tlaku v podobě rapidně se blížícího 29. března nakonec ustoupí a dohodu schválí. Člověk se však chtě nechtě neubrání myšlence, že taková strategie by mohla vyjít za předpokladu, že by původní dohoda byla bývala odmítnuta 50 hlasy, nikoli drtivě 202 hlasy, jako se tomu stalo. Tato varianta se nicméně právě nyní odehrává.

Britský parlament zamítl brexitovou dohodu. Je nejvyšší čas připravovat se na neřízený brexit

Je rozhodnuto, brexitová dohoda padá. Premiérka má nyní tři dny na předložení plánu B, zítra navíc bude čelit hlasování o nedůvěře.

Co by měla podle Vašeho názoru Británie nyní udělat?

Samozřejmě mi nepřísluší udělovat jakékoli rady – tím méně, že všechny potenciální scénáře jsou nesmírně komplexní a žádný z nich není bezproblémový. Veškeré úsilí by se však mělo napnout k tomu, aby se zabránilo brexitu bez dohody neboli divokému či neřízenému brexitu, který by měl dramatické dopady nejen na ekonomiku. Ačkoli si jej žádná ze stran nepřeje, reálné riziko takového odchodu neustále narůstá. Brexit bez dohody je jakousi defaultní možností. Pakliže britský parlament neschválí alternativní postup, implicitně se kloní k této variantně. Avšak jak už to tak u defaultních možností někdy chodí, ne vždy jsou všem tak zřejmé, jak by patrně být měly.

Co se může dít dál?

Dá se odhadnout, co by se dělo v případě rozšíření termínu odchodu Británie z Unie? Otevřela by se opět jednání o rozvodové dohodě nebo by to znamenalo jen „zdržující taktiku“ a prodlužování nejistoty nad budoucností Británie, jak nedávno prohlásil britský ministr pro obchod Liam Fox?

Podle článku 50 Smlouvy o EU je možné prodloužit vyjednávací lhůtu, a tím fakticky oddálit odchod členského státu, jenom tehdy, budou-li s žádostí odstupující země souhlasit všechny členské státy EU. Někteří evropští lídři se již vyjádřili v tom smyslu, že odkladu bránit nebudou.

Podle mnohých by odkladem odchodu vznikl prostor pro konání druhého referenda. Jsou tací, podle nichž je odložení termínu britského odchodu z EU již naprosto nevyhnutelné, chceme-li se brexitu bez dohody vyhnout. I kdyby totiž britský parlament výstupovou dohodu v polovině února nakrásně schválil, již nezbyde čas na přijetí další potřebné legislativy a ratifikaci dohody v Evropském parlamentu. Jinými slovy, není možné během pouhých osmi týdnů stihnout vyjednat novou britskou pozici, přesvědčit o ní členské státy a evropské instituce a ratifikovat výstupovou dohodu v britském i Evropském parlamentu.

Oddálení by však přineslo celou řadu praktických problémů – mimo jiné v tom smyslu, že pokud by bylo delší než dva měsíce, musela by se země pravděpodobně zúčastnit květnových voleb do Evropského parlamentu a nově zvolení britští europoslanci by se podíleli na určování nové podoby Evropské komise. Opačný postup by znamenal porušení evropského práva, i když teoreticky by snad tuto záležitost mohl vyřešit nějaký zvláštní protokol.

Co znamená odklad brexitu pro volby do Evropského parlamentu?

Pokud se odložení termín brexitu, Británie se bude muset zúčastnit květnových voleb do Evropského parlamentu, jinak jí hrozí žaloba před Soudním dvorem EU. Diplomaté EU se obávají, že Britové do Štrasburku pošlou 73 Nigelů Faragů.

Dodejme, že ze všech myslitelných alternativ je však pouze varianta schválení výstupové dohody či revokace článku 50 permanentním řešením. Všechny ostatní de facto pouze jen oddalují těžkou volbu poslanců, a prodlužují tak období nejistoty.

Strasti dalšího referenda o brexitu

Co by znamenalo další referendum o brexitu? Vyřešilo by něco?

Velká Británie nemá zákon o obecném referendu, takže ke každému referendu je potřeba zvlášť přijmout příslušnou legislativu. V tomto kontextu možnost konání druhého referenda naráží na dvě zásadní procedurální bariéry. Zaprvé, v Dolní sněmovně chybí pro konání druhého referenda většinová vůle, a to i přesto, že Labouristická strana by dle Jeremy Corbyna byla připravena o jeho podpoře případně uvažovat. Zadruhé, vláda Theresy May není ochotná takovou legislativu zákonodárcům vůbec předložit. Druhé referendum, v nějž odpůrci brexitu nepřestávají doufat, totiž opakovaně a rezolutně odmítá s tím, že její povinností je naopak uvést do praxe výsledek referenda prvního. Podle ní by druhé referendum společnost ještě více polarizovalo, zásadně podkopalo důvěru občanů k demokracii a mohlo vyústit až v projevy občanské nespokojenosti.

K zamyšlení je i to, jak by vlastně otázka předložená v referendu byla konstruována. Setrvání versus aktuální podoba výstupové dohody? Nebo by se k tomu jako jedna z variant přidal ještě brexit bez dohody? Nebo by se ptala na to, zda britští voliči na základě současných podmínek souhlasí s revokací článku 50?

Ze současných průzkumů se zřejmě dá očekávat, že by referendum dopadlo ve prospěch zastánců setrvání Británie v Unii. Nebo tomu tak není?

Ačkoli se může na první pohled zdát, že by dnes v referendu jednoznačně vyhráli zastánci setrvání, ve skutečnosti výzkumy poukazují – možná až překvapivě – jen na velmi mírné posuny ve voličských preferencích. Ano, většina Britů sice v nynější době považuje výsledek referenda za špatný, jedná se však o většinu jen velmi těsnou. Pouhá hrstka těch, kteří hlasovali pro odchod, své rozhodnutí reálně zpochybňuje.

Jedním z důvodů této názorové stability je skutečnost, že lidé se se svým postojem k brexitu velmi silně identifikují. Identifikace s brexitem je dnes například mnohem silnější než identifikace stranická. Zatímco v případě brexitu pouze 1 z 16 Britů nepociťuje sounáležitost buď s táborem Remain, či táborem Leave, v případě politických stran je to 1 z 6 Britů.

Brexit: Od osudného referenda až po vyjednané dohody

Představitelé Velké Británie a Evropské unie zahájili 19. června 2017 oficiální jednání o brexitu. Téměř rok po konání britského referenda a tři měsíce po spuštění článku 50 Smlouvy o EU. Co předcházelo samotným rozhovorům, jaké jsou scénáře a jaká realita?

Jak hodnotíte brexitový „plán B“, který premiérka Mayová předložila 21. ledna? Přinesl vůbec něco nového?

O onom plánu B, tedy o návrhu dalšího postupu předloženého Theresou May týden poté, co poslanci v polovině ledna drtivě odmítli dohodu dojednanou s EU, Dolní sněmovna hlasovala v úterý 29. ledna. Ačkoli Theresa May při předkládání plánu B argumentovala tím, že je očividné, že se postoj vlády změnil a změnit musel, ve skutečnosti návrh v zásadě nic nového nepřinesl. To ostatně neustále zdůrazňuje Jeremy Corbyn, který navíc premiérku vyzývá k tomu, aby závazně vyloučila scénář brexitu bez dohody.  Za největší změnu tak lze považovat zrušení poplatku ve výši 65 liber, který měli složit občané EU žijící v Británii při žádosti o možnost v zemi zůstat.

Brexitový „plán B“ neobsahuje nic nového. Britští poslanci navrhují odklad odchodu

Zbývá 67 dní do „oficiálního brexitu“. Včerejší vystoupení premiérky Mayové v britském parlamentu nepřineslo v zásadě nic nového. Britští poslanci v reakci předkládají návrhy na možnosti odkladu brexitu. Komplikací zůstává nadále budoucnost irských hranic.

Tzv. irská pojistka se zdá být asi tím největším jablkem sváru v podstatě od počátku jednání o brexitu. Jak by se s pojistkou měla EU a Británie vypořádat?

Hraniční režim mezi Irskem a Severním Irskem je nesmírně komplikovanou a citlivou záležitostí. Tzv. irská pojistka má za cíl zamezit vzniku tvrdé hranice a ochránit tamní křehký mír. Odpůrci její současné podoby ji a s ní i celou výstupovou dohodu odmítají, neboť se mimo jiné bojí toho, že by pojistka mohla Velkou Británii trvale připoutat k unijním strukturám. Členské státy, samozřejmě včetně zcela klíčového Irska, i Evropský parlament však kontroverzní pojistku nijak měnit nehodlají a poukazují na to, že ona samotná je výsledkem mnoha kompromisů na obou stranách, jejichž vyjednání trvalo dlouhé měsíce. Pokud by bylo možné pojistku časově omezit či ji jednostranně vypovědět, ztratila by svůj smysl.

O vysoké míře citlivosti irské otázky ostatně svědčí i to, že právě v této oblasti dochází k prvním trhlinám v dosavadní jednotě EU vůči brexitu. Minulý týden například polský ministr zahraničí jako jediný z EU27 navrhl, aby platnost irské pojistky byla časově omezena na pět let.

Britští poslanci v úterý 29. ledna schválili návrh, který žádá vládu, aby znovu otevřela jednání s Unií o „rozvodové dohodě“ a pokusila se vyjednat alternativní řešení k irské pojistce. Zároveň také odmítli odklad brexitu či brexit bez dohody. Co na výsledek úterního hlasování říkáte?

Schválené dodatky nejsou právně závazné a vláda se jimi nemusí řídit, nicméně je zřejmé, že se na jejich základě Theresa May bude snažit změny ve výstupové dohodě vyjednat. Z Bruselu v návaznosti na úterní hlasování již nicméně zaznělo – jako ostatně již mnohokrát předtím – že se právní text tvrdě vyjednané výstupové dohody otevírat nebude. Na Theresu May tak čeká úkol takřka nadlidských rozměrů a situace zůstává stejně nejistou a nepřehlednou jako dřív. Jediný rozdíl je v tom, že do 29. března zbývají již pouhé dva měsíce.

Jednoho vítězství – jakkoli možná pyrrhického – však Theresa May v úterním vypjatém a emocemi nabitém hlasování přece jen dosáhla. Do značné míry se jí podařilo porazit Labouristickou stranu a rebely ve vlastních řadách. Jeremy Corbyn dokonce souhlasil s tím, že bude s ministerskou předsedkyní osobně jednat, což doposud vehementně odmítal.

Britský parlament včera rozhodl. Žádá nové vyjednání irské pojistky a odmítá odklad brexitu

Britští poslanci včera schválili návrh na vyjednání alternativní podoby tzv. irské pojistky a návrh na odmítnutí brexitu bez dohody. Naopak neprošel návrh na odklad brexitu či konání dalšího referenda.

Nepřijde Vám britská politika v brexitových záležitostech někdy absurdní? Jeremy Corbyn například tlačí na premiérku, aby vyloučila odchod země z Unie bez dohody. Na druhou stranu ale sám neřekl, jak by měl podle něho vypadat „ideální brexit“. Jaké může mít vyjednávání o brexitu důsledky pro pozici Británie ve světě?

Absurdní ta politika bezesporu je, což je ještě znásobeno tím, že celý výstupový proces provází nevídaný politický chaos. Okolní svět sleduje dění na britské politické scéně s nevěřícným úžasem, nicméně je třeba si uvědomit, že ona paralýza odráží velmi hlubokou a přetrvávající polarizaci britské společnosti v otázce vztahu k EU, respektive brexitu. Podle posledních výsledků analýzy prezentované v polovině ledna Johnem Curticem zůstávají Britové takřka nesmiřitelně rozděleni na dva velmi vyrovnané tábory.

Až odchod Velké Británie z EU naplno ukáže, nakolik byly představy politiků, voličů a novinářů o tzv. globální Británii, která se zbavena evropského jařma konečně ujme role globální velmoci, reálné a nakolik se jednalo o iluzorní představy.

Česko drží kurz s Unií

Podíváme-li se na závěr ještě na pozici ČR v jednáních o brexitu. Jak byste ji zhodnotila?

Priority ČR vůči brexitu zůstávají po celou dobu výstupového procesu stabilní a v podstatě neměnné. Jedná se o ochranu práv českých občanů v Británii, udržení dobrých obchodních vztahů, finanční vyrovnání a pokračující spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany. Obdobné priority prosazuje většina ostatních členských zemí. ČR z logiky věci nepřišla s žádnou specificky českou prioritou, jako například Španělsko či Irsko. Vláda si rovněž dává velký pozor na to, aby nijak nešla proti jednotné pozici EU a až na občasná ukročení typu výroků bývalého ministra Chovance o tom, že ČR by měla s Velkou Británií vyjednávat sama, či Andreje Babiše o druhém referendu, se jí to zatím daří.

Je Česko dostatečně připraveno na jednotlivé scénáře brexitu?

Přípravy na obě základní varianty brexitu, tedy s dohodou i bez dohody, se v ČR v posledních měsících zintenzivnily – proběhl například screening bilaterálních dohod mezi ČR a VB a příslušné legislativy, Ministerstvo průmyslu a obchodu spustilo portál s názvem Průvodce pro podnikatele k dopadům brexitu a tak dále.

Vláda navíc v polovině ledna schválila zákon, který bude v případě varianty bez dohody upravovat postavení britských občanů v ČR, přičemž zástupci parlamentních stran se shodli na tom, že zákon v poslanecké sněmovně podpoří již v prvním čtení. Česká vláda přitom očekává, že stejný reciproční krok učiní i britská strana.

Tvrdý brexit zasáhne český export do Británie. Ekonomové odhadují pokles až o 20 procent

Velká Británie je pátým největším obchodním partnerem České republiky. Brexit může toto postavení ohrozit.