Biopaliva podle vědců možná kvalitu ovzduší nezlepšují

Zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Evgeni Dinev.

Před několika lety zahájila Evropská komise tlak na výrazné zvýšení podílu biopaliv na výrobě energie. Zdálo se, že jde o ideální řešení, které přinese užitek zemědělcům, posílí energetickou bezpečnost, sníží emise skleníkových plynů a zlepší kvalitu ovzduší. Nyní se ale ukazuje, že tyto argumenty nejsou zdaleka tak samozřejmé.

V roce 2003 byla přijata směrnice o biopalivech a v roce 2009 legislativa o obnovitelných zdrojích energie. Tyto dokumenty předpokládají plynulý přechod k biopalivům, jejichž využívání má podpořit vedoucí roli Evropské unie na poli ochrany životního prostředí a omezování spotřeby fosilních paliv.

Tato politika však nyní čelí rostoucí kritice. Existují totiž důkazy, že biopaliva nemají tak příznivý dopad na množství emisí skleníkových plynů, jak se očekávalo. Navíc prý jejich produkce ohrožuje životní prostředí rozvojových zemí, které jsou jejich hlavními vývozci.

Varování pro evropské politiky

Britské Sdružení místních samospráv například vyslovilo pochybnosti o používání bionafty na základě údajů o tom, že při používání biopaliv je produkováno více pevných částic vypouštěných do ovzduší než při spalování tradičních pohonných hmot.

Letos vydalo britské ministerstvo životního prostředí studii, která ukázala, že přínos bionafty a bioethanolu ke zlepšení kvality ovzduší je sporný.

Jiný výzkum ukázal, že produkce biopaliv přináší mnohá negativa, která mohou převážit nad výhodami, jaké má jejich využívání pro snižování emisí skleníkových plynů. Týká se to činností, které doprovázejí výrobu paliv vyráběných z rostlin – kácení lesů, obdělávání půdy, používání hnojiv a přeprava pohonných látek do vzdálených oblastí, například z Asie nebo Jižní Ameriky do Evropy.

Vědci z univerzity v Leicesteru nedávno vydali studii zabývající se produkcí palmového oleje na jihoasijských plantážích. Palmový olej je hlavní součástí bionafty. Podle studie přináší jeho výroba planetě více škod než klasické pohonné hmoty.

Palmový olej prý zanechává stejnou uhlíkovou stopu jako benzín. Při jeho výrobě totiž dochází ke kácení tropických lesů a rostou tak emise způsobené obděláváním půdy.

Výzkum by měl být varováním pro evropské politiky, řekla Susan Page, vedoucí týmu, který studii na univerzitě v Leicesteru zpracoval.

„V posledních letech Evropa pravděpodobně učinila několik špatných rozhodnutí, protože se na otázku biopaliv dívala příliš obecně a nevzala v úvahu konkrétní případy. Na příkladě palmového oleje vidíme, že bychom mohli jednoduše spalovat benzín nebo naftu namísto biopaliv, protože množství emisí skleníkových plynů se celkově nezmění.“

Rašelinné půdy mají svůj význam

Britští vědci přiznávají, že rozsah jejich výzkumu byl poměrně omezený a zaměřil se hlavně na palmový olej pěstovaný na rašelinné tropické půdě v Indonésii nebo Malajsii.

Vlhká rašelina v těchto oblastech má podobné vlastnosti jako houba, která nasákne oxid uhličitý a další plyny, a tak přirozenou cestou bojuje proti globálnímu oteplování. Když ale dojde k vysušení této půdy a jejími obdělávání, zachycený oxid uhličitý uniká do ovzduší stejně jako například oxid dusný, jehož vliv na ozónovou vrstvu je rovněž negativní.

Vysoušení rašelinných půd a kácení lesů navíc podle vědců uvolňuje do atmosféry prach a toxiny, čímž snižuje kvalitu vzduchu.