Ondřej Liška: Krize je vhodnou příležitostí pro investice do OZE

Ondřej Liška, předseda Strany zelených; autor: Evropská komise.

„Myslím si, že krize je extrémně vhodná příležitost začít investovat a dokonce se kvůli tomu, řeknu rouhačsky, i zadlužovat. Je dobré investovat do takových oblastí, kde environmentální a zároveň ekonomická návratnost je vysoká,“ říká v rozhovoru pro EurActiv předseda Strany zelených Ondřej Liška. Redakce si s ním kromě podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE) v České republice povídala i o „zeleném“ předsednictví Dánska, energetické spolupráci Evropy a nutnosti energetických úspor.

  • Dánské předsednictví, které odstartovalo 1. ledna letošního roku, ve svých prioritách klade velký důraz na životní prostředí, OZE a vůbec zelenou energetiku. Je to svým způsobem pochopitelné, Dánsko samo o sobě v současné době pokrývá třetinu poptávky po energii pouze z obnovitelných zdrojů. Koncem roku dokonce prohlásilo, že chce být do roku 2050 úplně nezávislé na uhlí, ropě a plynu. Je to vůbec možné? 

Dánský plán energetické koncepce, který počítá s tím, že Dánové do roku 2050 přejdou na sto procent obnovitelných zdrojů, je nejen ambiciózní, ale také naprosto realistický. Dánsko chce do roku 2020 v maximální možné míře vytěžit energii z větrníků a do roku 2030 úplně upustit od využívání uhlí a fosilních paliv. Kromě toho Dánové do roku 2050 plánují nejenom spotřebovávat energii z obnovitelných zdrojů, ale chtějí navíc svůj průmysl a veřejné služby kompletně transformovat do té podoby, aby tento cíl mohli splnit, a to včetně vytápění nebo dopravy. 

Je ale pravda, že v českém kontextu se to může zdát nemožné. Stačí si jen vzpomenout na politiky, kteří si při slovech německé kancléřky Merkel poklepávají na čelo. I Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, nedávno kvitovala fakt, že Němci mají svou cestu dobře promyšlenou a může jim přinést významnou konkurenční výhodu. I Dánové jsou v tomto ohledu opravdu daleko.  

  • Co může Dánsko k takové cílené politice vést? Samotné příznivé přírodní podmínky, jaké pro některé obnovitelné zdroje země má, nejspíše nestačí. Nebo ano? 

Tyto cíle si Dánové nastavili nejen pro to, že by si to přáli, ale protože je mají podložené velmi detailní a sofistikovanou ekonomickou analýzou, která dnešní Dánsko přesvědčila, že se mu to z dlouhodobého hlediska vyplatí. A to i přesto, že objem prostředků, které budou muset Dánové investovat do této transformace, bude obrovský.  

Dánové se stanou nezávislými na fosilních zdrojích, ale zároveň jejich ekonomika učiní velký krok kupředu – nejenže se stane úspornější, ale také konkurenceschopnější, a tím pádem levnější. 

Musím říct, že velmi vítám, že si toto Dánové vybrali jako jednu z priorit svého předsednictví. Ukazuje se totiž, že bez někoho v čele, jinými slovy bez silného „leadershipu“, který by se za určitou věc postavil, se v Evropě nic nepohne. 

  • Často hovoříte o nutnosti racionální podpory OZE. Co tím myslíte? 

Myslím tím, aby mantinely a míra podpory obnovitelných zdrojů byly motivující, ale na druhou stranu, aby se nestávaly rejdištěm pro spekulanty. To se přesně stalo v České republice. Vidíme, že Česko má potenciál v oblasti biomasy a bioplynových elektráren, každý si ale všiml, k jak velkému boomu došlo ve fotovoltaice. Na něm ovšem oproti původním záměrům vydělali především velcí hráči jako ČEZ a s ním spojená lobby. Elektrárny se stavěly i na cenné půdě, kam fotovoltaika v žádném případě nepatří, místo toho, aby se systematicky podporovala například na střechách domů nebo brownfieldech. Z toho je vidět, že nejde jen o to prosadit správnou myšlenku, ale taky velmi přísně dbát na to, aby se správně implementovala, především co do legislativy a následné regulace. Právě v tomto ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) i Energetický regulační úřad fatálně selhaly. 

Smutným příkladem je také novela zákona o podporovaných zdrojích energie, která se vrátila ze Senátu do Poslanecké sněmovny. Úprava sice představuje v řadě ohledů velký posun, ale i tak spoustu velkých problémů ponechává bez řešení. Na druhou stranu původní vládní novela znamenala bez přehánění likvidaci výroby obnovitelné energie. 

  • Jaké problémy máte na mysli? 

Ukázalo se například, že se ČEZ namlsal a drtivou většinu často neprůhledných firem, které zde vznikaly a do fotovoltaických elektráren investovaly, skoupil. Pak se novelou podpora utnula a nikdo další na trh de facto nemůže vstoupit. To je první velký problém. 

Za další problém považuji to, že stát chce až do roku 2015 finančně podporovat spoluspalování biomasy a uhlí. Osobně to považuji za ekonomický a enviromentální zločin. Množství biomasy, které se k uhlí v elektrárnách přimíchává, je z hlediska celkového spalování úplně zanedbatelné. Je to pouze ČEZ, kdo dostává peníze za to, že tam biomasu přidává.  

Ve skutečnosti to má zároveň destruktivní účinky na trh s palivem – když si doma nebo na chalupě topíte ekobriketami nebo peletami z biomasy, cena takového paliva se pro vás, koncového uživatele, podstatně zvyšuje. Podle mě vláda a obě komory měly možnost takovouto nesmyslnou, ba trestuhodnou podporu ukončit do roku 2013 a zlobované období spoluspalování neprodlužovat. Ale neudělaly to. 

Také bych rád připomněl, že spolu se senátními návrhy se do sněmovny dostal i návrh na vyškrtnutí podpory ostrovních systémů, tedy domů, které jsou naprosto energeticky soběstačné. To je velká škoda. 

Na druhou stranu přijaté senátní pozměňovací návrhy posunuly stav od totální likvidace alespoň ke stagnaci obnovitelných zdrojů.  

  • Proč je podle Vás dánská diskuse o OZE racionálnější než v České republice? Může za to pouze tradice? 

Zaprvé, kvalita rozhodování ve veřejné správě je v Dánsku na tisíce světelných let vzdálená od té naší. To znamená, že dánská státní správa skutečně pracuje s analýzami a politikou založenou na faktech, statistikách a nejnovějším poznání. 

Je tam také mnohem nezávislejší státní správa – tady se osazenstva ministerstev mění vždy s příchodem strany, která zvítězí ve volbách. Proto energeticko-ekonomické vazby, které si strany nesou s sebou, přetrvávají a mají obrovský vliv na státní koncepci. 

Stejně tak je to energetická atomově-těžařská lobby. Ta tady těží především z toho, že veřejný diskurs je mnohem méně rozvinutý než v Dánsku a Německu, kde se o těchto věcech diskutuje svobodně už padesát let. Zato my se po dvaceti letech svobody dostáváme k nějaké otevřené debatě a šíření relevantních a nezávislých informací až teprve nyní. Navíc si je lidé musí usilovně hledat, pokud se k nim chtějí dopracovat.

Vliv má určitě i vzdělání. Je to otázka osvěty a informovanosti, která, byť se zvyšuje, u nás zůstává v limitované míře. 

  • Nemyslíte si, že investice do nových, třeba i nevyzkoušených energetických technologií, mohou být v období hospodářské krize přinejmenším riskantní? 

Myslím si, že krize je naopak extrémně vhodná příležitost začít investovat a dokonce se kvůli tomu, řeknu rouhačsky, i zadlužovat. Je dobré investovat do takových oblastí, kde environmentální a zároveň ekonomická návratnost (to není jedno, nebo druhé, ale oboje) je vysoká. 

Mnoha světovým finančním lídrům dochází, že čistá politika snižování dluhů založená na škrtech má nejenom za následek tlumení ekonomiky a spotřeby, ale že to zároveň vůbec neřeší to, z čeho má vyrůstat nová a udržitelná prosperita, díky níž budou ekonomiky znovu vzkvétat. Je potřeba investovat do takových projektů, které střednědobě a dlouhodobě přinesou konkurenceschopnost a růst společně s úsporami. Toto je přesně příklad Dánska. 

  • Můžete to upřesnit? 

Dánové si velmi přesně spočítali, že mají dobré předpoklady k tomu stát se lídry v oblasti špičkových technologií, například ve větrné energetice. Tím, že budou v příštích čtyřiceti letech masivně investovat právě do tohoto typu obnovitelných zdrojů, dokážou zmobilizovat soukromé prostředky, akademickou expertízu a transfer technologií z inkubační fáze do té praktické, a tím pádem se budou také moct stát vlastníky nesčetných patentů. Ve chvíli, kdy budou ostatní země přistupovat k využívání těchto technologií, budou Dánové prostřednictvím patentů získávat zpět finance na pokrytí investicí, o kterých teď rozhodli. 

Myslím si, že bychom se tím měli inspirovat. Je nutné, aby se někdo na horních patrech české politiky už konečně začal zabýval reálnými čísly a následně tomu přizpůsobil i praktickou politiku. Například biopaliva jsou u nás v zásadě slepá ulička. A to říkám jako člen Strany zelených. Energetická výnosnost ze zemědělské plochy v případě biopaliv je třináctkrát menší, než kdyby se tyto plochy využívaly na biomasu.  

  • Do jaké oblasti energetiky by tedy podle Vás měla Česká republika investovat? Když zohledníme přírodní podmínky, jaké mají větrné elektrárny v Dánsku, jsme přeci v obrovské nevýhodě…

Energetický problém Evropy nejde řešit bez vzájemné spolupráce mezi členskými státy. Dnes víme, že se dostaneme na nějaký limit dílčí soběstačnosti v zemích s vhodnou polohou, ale celkově leží mnohem větší potenciál v nadnárodní spolupráci, a to především na platformě Evropské unie. 

Celá severní část Evropy těží z větrných elektráren a jih Evropy, tedy země jako Španělsko, Itálie a Řecko, získává solární energii. Je proto namístě opravdu přemýšlet o tom, a takové koncepty a strategie už skutečně na papíře existují, jak nastavit a zahájit spolupráci evropských zemí na velkých energetických projektech. 

  • Jakou roli by v nich mohla hrát Česká republika?

Prvním domácím úkolem, který je nasnadě, jsou zmíněné energetické úspory. Kdyby se česká vláda rozhodla odsunout OZE na druhou kolej a jako svou prioritu si stanovila energetické úspory, budu jí tleskat a společně se mnou i zahraničí a velká část české společnosti. Jsme totiž zemí, kde se ve srovnání se zbytkem Evropy neuvěřitelně plýtvá. V některých průmyslových odvětví se ale skrývá až sedmdesátiprocentní potenciál úspor. 

Třeba součástí dánské strategie do roku 2050 je dvojče Zelené úsporám, jednoho z prvních evropských programů, který investuje a převádí zisky z obchodu s emisnímu povolenkami do konkrétních energetických úspor koncových uživatelů, tedy domácností. Takové programy jsou obrovskou příležitostí, jak uspořit nejen ve spotřebě, a tedy i v peněženkách konkrétních lidí, ale podpořit tím i rozvoj inovativního průmyslu a technologií. V tom je opravdu velký potenciál. Platí, že nejlevnější zdroj energie jsou přece kilowatty, které nikdy nebyly vyrobeny.  

  • Jaké zdroje by měl podle Vás zahrnovat český energetický mix? 

Vhodný energetický mix musí v sobě sladit zájem ochrany krajiny, využití zemědělské půdy, a samozřejmě ekonomických možností, které se nám nabízejí, abychom dokázali takovouto transformaci ufinancovat. 

Na prvním místě je to tedy biomasa a bioplynové stanice, další potenciál tkví i ve větrnících a vodní energii. 

Ukazuje se, že i my, tedy Česká republika, máme do roku 2050 šanci pokrýt minimálně osmdesát procent veškeré své spotřeby z obnovitelných zdrojů. A nejsou to jen pouhá slova, tyto závěry se opírají o data, která jsou dnes považována za konsensuální, to znamená data Pačesovy komise. Jde tedy pouze o to vést férovou a otevřenou debatu. 

  • Co je pro to potřeba udělat? 

Především se musí změnit způsob, jakým se o těchto věcech rozhoduje. Dokud dozorčí rada ČEZu bude plnit funkce vlády České republiky a vláda České republiky bude nadále tiskovým oddělení firmy ČEZ, mnoho se nezmění.

  • A kde dál má Česká republika ještě co dohánět? 

Druhým bodem je širší pohled na kvalitu rozhodování o veřejné správě. Dokud nebude v České republice funkční a platný zákon o státní službě, nikam se nepohneme. Jsme koneckonců jediná země Evropské unie, kde tento zákon není účinný, a podle toho kvalita rozhodování ve státní správě vypadá. Propojení veřejné správy a neprůhledného byznysu je tak enormní, že nějaké rozhodování ve veřejném zájmu zde moc nefunguje. 

Za třetí překážku považuji to, že Česká republika neinvestuje do expertízy. Zatímco především ve skandinávských zemích se prosadil způsob politického rozhodování, který se zakládá na otevřené metodě konzultací a odbornosti, u nás to bývá v řadě případů naopak. Často se vydá politické rozhodnutí, které je v něčím zájmu, a pak se pro to začnou vyrábět odborné argumenty. Dokud tady nebude skutečně otevřená soutěž myšlenek, strategií, scénářů, a nebude v jejich kontextu jasně formulováno, co je ve veřejném zájmu, tak se nikdy neuplatní to skutečně lepší. 

  • Vraťme se ještě k Dánsku. Mezi priority dánského předsednictví patří také úspěšné dokončení jednání o evropské směrnici o energetické účinnosti, o jejíž podobě se v EU vedou poměrné ostré spory. Myslíte, že mají Dánové šanci nalézt celoevropskou shodu? 

Myslím, že tato ambice je správná, a Dánové mají všechny předpoklady k tomu, aby debatu o této směrnici posunuli někam dál. Dosud totiž byla blokovaná velkými energokoncerny, které se obávaly o ztrátu svých odběratelů a trhů. 

  • Jaký by mělo její přijetí význam pro Českou republiku? 

Pokud by byla směrnice schválena tak, jak je navrhovaná, byla by jednoznačně ku prospěchu České republiky. Jeden z jejích důsledků by kromě samotných úspor energie a ochrany životního prostředí byla totiž i transformace českého průmyslu, který v současnosti patří v průměru k nejšpinavějším v EU.  

Česku by ale její přijetí pomohlo i z ekonomického hlediska. Velký potenciál v tomto ohledu existuje v průmyslových odvětvích, jako je těžký průmysl, papírenství nebo potravinářství. Proti tomu se ale zcela jistě ve členských státech vzedme obrovská lobby těžařských a energetických společností.

  • Největší diskuse se v souvislosti s touto směrnicí točí kolem závaznosti jejích cílů. Česká vláda se proti úsporám jako takovým nestaví, ale příliš se jí nelíbí, aby jí byly nařizovány seshora…   

To máte jako s korupcí. Když se řekne, že se nemá krást, ale nebude to ošetřeno zákony, tak se prostě a jednoduše pořád krást bude. Náš právní stát, a vůbec demokracie západního typu tak, jak se vyvinuly, fungují na principu norem a práva a jejich vymahatelnosti. Jestliže máme právo na zdravý život, tak jej musíme i někde vymáhat. Není to podle mého o tom, že by se uvalila nějaká klatba na znečišťovatele, je to pro ně i velká příležitost. 

Směrnice je docela dobře promyšlená, protože je nutné ji spojit s iniciativami ze strany vlád členských zemí, které prostřednictvím daňových úlev a různých motivačních programů pomohou průmyslu v jeho transformaci.  

  • Na závěr mi dovolte trochu odlehčený dotaz. Nedlouho poté, co byla na podzim loňského roku sestavena nová dánská vláda, její členové jeli Kodaní navštívit královnu na kole. Myslíte, že se to někdy stane v České republice (tedy vyjma té královny)?

Když dánský velvyslanec v Praze jezdil na e-kole (kolo s elektromotorem; pozn. red.), říkal jsem si, že by bylo skvělé, kdyby to čeští politici dělali také. Proč třeba premiér Petr Nečas takto nejede do práce? Nestojí ho to nic, mohl by být aspoň trochu „eko“ a zároveň si zachovat svoje názory – mohl by říct, jezdím na kole, ale nabíjím jej zásadně z Temelína. Takový kompromis.

Teď vážně. Opravdu si myslím, že se to jednou nevyhnutelně prosadí, včetně plného krytí naší spotřeby z obnovitelných zdrojů. Je to totiž především otázka změny stylu myšlení a zbytek už pak přijde tak nějak sám.