Komentář Kryštofa Kruliše: Zdanění v Evropské unii v době po COVID-19

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© AMO

Nově nastalá situace může otevřít okno příležitosti pro realizaci ambiciózních plánů Evropské komise v oblasti agendy „Spravedlivého zdanění,“ píše v komentáři Kryštof Kruliš.

Kryštof Kruliš je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a předsedou správní rady Spotřebitelského fóra. Dlouhodobě se věnuje například tématu brexitu.

Pandemie COVID-19, následný propad globální ekonomiky a enormní výdaje veřejných rozpočtů přinesou do agendy zdanění na národní i evropské úrovni výraznou novou dynamiku. Zamrzlá ekonomika nedokáže generovat příjmy domácnostem, podnikům a stejně tak omezuje i daňové výnosy. Přes propad fiskálních příjmů naopak výdaje veřejných rozpočtů znatelně rostou. Po překlenutí první fáze hospodářského propadu výrazným deficitním financováním však budou veřejné rozpočty nakonec nuceny hledat cestu, jak se navrátit k dlouhodobě udržitelnému financování. Lze toho docílit omezením výdajů a/nebo posílením příjmové stránky rozpočtů, tedy zejména zvýšením výnosu daní. Cesta rozsáhlých výdajových škrtů však nebude v řadě států politicky průchodná, a to i s ohledem na narativ společenského dopadu výdajových škrtů aplikovaných v návaznosti na předchozí finanční krizi. Plošné posílení daňových příjmů může být zase s ohledem na stav ekonomiky nerealizovatelné. Obecné zvyšování daňové zátěže by navíc podvazovalo ekonomickou aktivitu soukromých subjektů a omezovalo dynamiku obnovování ekonomiky. Do popředí tak pravděpodobně bude vystupovat zejména zaměření se na ty oblasti ekonomiky, které dosud nebyly zdaněny přiměřeným způsobem.

Nově nastalá situace tak může otevřít okno příležitosti pro realizaci ambiciózních plánů Evropské komise v oblasti agendy „Spravedlivého zdanění“. To se týká zejména slibovaného zintenzivnění opatření proti daňovým únikům využívajícím daňové ráje. Některé členské státy Evropské unie (Polsko, Dánsko, Francie) již začaly podmiňovat poskytování veřejné podpory soukromým subjektům v souvislosti s pandemií COVID-19 tím, že konečný příjemce není registrován v některé daňové jurisdikci, která je považována za daňový ráj. To ukazuje na zvyšující se míru politické poptávky po opatřeních proti daňovým rájům. Evropská komise plánuje do konce roku 2020 představit akční plán pro boj s daňovými úniky. Ten by měl navrhnout plán na intenzivnější tlak na země na společné černé listině nespolupracujících daňových jurisdikcí mimo Evropskou unii, na které se shodla Rada. Tlak však bude pravděpodobně vytvářen i na jurisdikce blížící se daňovým rájům, a to včetně těch, které se nacházejí uvnitř Evropské unie. Na konci roku 2020 končí přechodné období v souvislosti se zrušením nechvalně známé mezery v daňových předpisech v Irsku. To však nelze považovat za definitivní stržení nálepky „polovičního daňového ráje“ z Irské republiky. Zavře se jen jedna z nejvíce mediálně známých cest agresivního daňového plánování, tzv. double Irish. Věčná debata v Evropské unii o tom, kam až sahá férová soutěž daňových jurisdikcí, bude pokračovat i nadále. Evropská komise se může snažit tuto debatu z odborného hlediska komentovat, finální řešení však závisí na nalezení shody podporované všemi členskými státy, protože v otázce daní je v Radě nadále potřeba jednomyslnost.

Unie zařadila Panamu a Seychely na černý seznam daňových rájů

Evropská unie rozšířila seznam zemí nespolupracujících v daňové oblasti o čtyři státy. Rozhodli o tom dnes ministři financí členských zemí, kteří přidali na listinu daňových rájů Panamu, Seychely, Palau a Kajmanské ostrovy. Seznam tak bude obsahovat celkem 12 zemí.

Obdobnou popularitu bude mít v některých členských státech i avizované srovnání daňové zátěže mezi tradičními podniky a podniky aktivními v digitální oblasti. Zastánci digitální daně mohou nově argumentovat také tím, že poptávka po službách digitálního sektoru narostla a život lidí se v důsledku pandemie COVID-19 skokově přesunul do digitální oblasti. Odpůrci digitální daně budou naopak poukazovat na pravděpodobný přesun daňové zátěže na koncového uživatele digitálních služeb skrze zvýšení jejich cen a problematičnost takového zdražení právě v době, kdy se digitální služby stávají nepostradatelnou součástí fungování hospodářského života. Poslední snaha o zavedení digitální daně na úrovni Evropské unie selhala na odporu Dánska, Švédska a Irska. Evropská komise po nástupu Ursuly von der Leyenové slibovala návrat k digitální dani, pokud do konce roku 2020 nebude nalezeno řešení problematiky mezinárodního zdanění digitálních služeb na úrovni OECD. Administrativa prezidenta Trumpa se však v červnu 2020 z jednání OECD o digitálním zdanění stáhla a zdůraznila, že bude bedlivě vyhodnocovat, zda návrhy digitální daně třetích států nejsou vůči společnostem z USA diskriminační. Ve Spojených státech má sídlo a z podstatné části své služby vyvíjí většina globálních firem v digitálním sektoru. Pokud se evropská digitální daň zaměří pouze na společnosti s obřím globálním obratem, jako tomu bylo při posledním návrhu, bude většina potenciálních poplatníků takové daně pocházet z USA. V takovém případě by ze strany USA mohla přijít odvetná opatření, která by zotavující se ekonomiky mohla postihnout ještě více, než by byl případný výnos takové daně.

EU se nedohodla na zavedení digitální daně, Visegrád se proto chystá jednat na vlastní pěst

Evropský plán na zdanění digitálních gigantů ztroskotal kvůli odporu některých členských států. Komise proto navrhuje, aby Rada EU rozhodovala o této oblasti kvalifikovanou většinou. Země V4 nový způsob hlasování odmítají a digitální společnosti chtějí místo toho danit po svém.

K posílení fiskálních příjmů by konečně mohlo přispět i zjednodušení daňových systémů a odstranění daňových bariér pro přeshraniční podnikání na vnitřním trhu Evropské unie. Evropská komise již avizovala, že hodlá v rámci svého mandátu prosadit desetiletí odkládanou úpravu tzv. společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob. Ten by právě k takovému zjednodušení a překonání bariér mohl vést. Zároveň by mohl sloužit i coby nástroj alespoň částečného omezení agresivního daňového plánování. Otázkou však zůstává, zda státy EU naleznou shodu na klíči, podle kterého by se mezi ně dělil daňový základ vypočtený podle společných pravidel. Nelehká ekonomická realita po pandemii COVID-19 by mohla být přesvědčivým argumentem, který pomůže vyřešit tento dlouhé roky nepřekonatelný rébus. Úspěch bude ovšem záležet i na míře flexibility nastavené pro přistoupení k takové úpravě ze strany států. Hodně států se jinak bude obávat, že dohodnutý klíč pro ně nemusí být tak výhodný a z obav před uzamknutím se do nevýhodného formátu budou návrh torpédovat, jako tomu bylo doposud.

Na cestě z koronavirové krize: Co obsahuje evropský plán obnovy?

S úderem koronavirové pandemie se Evropa ocitla nejen v krizi zdravotní, ale také v krizi ekonomické. Redakce EURACTIV.cz přináší detailní popis plánu, který by měl pomoci ekonomiku EU opětovně nastartovat.