Klimatická krize a volby: zůstane Parlament tahounem pro odvážná řešení?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Shutterstock

Voliči letos mají ve svých rukou mimořádně velkou zodpovědnost. Nový Evropský parlament a Komise budou rozhodovat o zásadních otázkách, jako je boj se suchem nebo neudržitelný hospodářský model. Některé kandidující strany ale těmto otázkám nedávají vážnost, píše Kateřina Davidová.

Autorka působí v nevládní organizaci Centrum pro dopravu a energetiku (CDE) a Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.

Téma klimatické změny se dostává stále více do popředí ve veřejném prostoru a bude nepochybně hrát důležitou roli také v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu, které proběhnou v členských zemích od 23. do 26. května 2019. V mnoha státech, zejména pak západní Evropy, je problém klimatických změn a jejich řešení jednou z nejvíce skloňovaných otázek v předvolebních debatách. Velký vliv na to má především vlna veřejných protestů a studentských stávek, kterých se od loňského roku zúčastnily statisíce občanů po celé Evropě. V některých státech, jako například v Dánsku nebo Belgii, může být klimatická změna dokonce právě tím tématem, které tyto volby rozhodne.

V České republice se veřejnost o globální změny klimatu zatím tolik nezajímá (jako prioritní téma je podle průzkumu společnosti Ipsos označilo 69 % potenciálních voličů, zatímco evropský průměr je 77 %). Avšak otázky spojené s dílčími problémy, jako je nadměrné sucho nebo neudržitelný hospodářský model, se zde již také dostávají do zorného pole veřejného zájmu.

Evropský parlament jako progresivní síla (s výjimkami)

V průběhu minulých pěti let se Evropský parlament vyjadřoval k velkému množství ekologických a klimatických legislativních návrhů a často byl tou nejambicióznější institucí, volající po co nejvyšších cílech například v otázce navyšování cílů pro využívání obnovitelných zdrojů energie či cílů energetické účinnosti (na rozdíl od Evropské komise a zejména zástupců členských států, kteří často tyto ambice naopak podrývali).

Evropský parlament však není v žádném případě jednolitý a v otázkách klimatu se často silně rozchází. Nejvíce rozhodnutí na ochranu klimatu doposud prošlo buď díky dostatečné podpoře největších centristických frakcí (lidovci z EPP, socialisté z S&D a liberálové z ALDE) nebo díky silné sjednocené podpoře levicově orientovaných frakcí (socialisté z S&D, frakce Zelených a frakce Evropské sjednocené levice – Severské zelené levice GUE-NGL).

Video: Klima se mění rychleji, než vědci čekali. Vodní eroze postihuje čtvrtinu EU

Do roku 2050 budou až čtyři miliardy lidí na světě žít v suchých oblastech, což může způsobit další migrační vlnu. Je to jeden z důvodů, proč by změna klimatu měla zajímat i EU.

Podle hodnocení organizace CAN Europe se letos končící Parlament dá rozdělit na tři skupiny podle toho, jak jejich členové hlasovali o důležitých legislativních návrzích: klimatičtí obhájci, klimatičtí zbržďovači a klimatičtí dinosauři.

Nejlépe si v tomto hodnocení vedli členové frakcí Zelených, GUE-NGL a S&D. Průměrný výsledek pak získali členové frakcí EFDD (Evropa svobody a přímé demokracie) a ALDE. Nejhůře pak z hodnocení vyšly frakce ENF (Evropa národů a svobody), EPP a ECR (Evropští konzervativci a reformisté).

Z českých stran se mezi ty nejlépe hodnocené nedostal vůbec nikdo. V průměrné skupině klimatických zbržďovačů se nachází pouze ČSSD. Všechny ostatní strany (STAN, ANO, TOP09, KDU-ČSL, KSČM, Svobodní a ODS) se potom nachází na úplně nejhorší úrovni klimatických dinosaurů.

Rostoucí popularita anti-systémových stran je špatnou zprávou pro klima

Nedávná studie německého think tanku Adelphi zkoumala volební programy a veřejná prohlášení všech pravicových populistických stran ucházejících se o místa v Evropském parlamentu. Došla k závěru, že pro většinu pravicových populistů buď není klimatická změna důležitým tématem, nebo nevěří v její existenci, případně v její způsobení člověkem. Dva ze tří stávajících členů Evropského parlamentu, kteří se hlásí k pravicovým populistickým stranám, pravidelně hlasují proti klimatickým opatřením. V současném Parlamentu mají pravicoví populisté 15 % křesel, ale mají na svědomí 48 % všech hlasů proti politikám na ochranu klimatu.

Podle posledních průzkumů lze očekávat, že poměr populistických a anti-systémových stran po květnových volbách v Evropském parlamentu dále vzroste. To by byla jednoznačně špatná zpráva pro ochranu klimatu a snahu Evropy, potažmo světa, zpomalit postupující klimatickou změnu. Jak již bylo řečeno, bývá Evropský parlament často tou nejprogresivnější evropskou institucí hlasující pro ta nejambicióznější opatření, a tak by byl nárůst populistů v jeho křeslech velkým problémem. Politické bariéry pro vyšší ambice by tak nebyly již jen na straně některých členských států, ale vyrostly by i v rámci Parlamentu.

Situace ovšem není černobílá a ne všechny populistické strany jsou stejně klima-skeptické. Těmi, kteří nejaktivněji proti klimatickým politikám vystupují, jsou zejména německá Alternative für Deutschland (AfD), britská UKIP (a nově i Brexit Party), rakouská Svobodná strana (FPÖ) či Švédští demokraté. Tyto strany programově klimatickou změnu popírají či zlehčují a aktivně blokují politiky na její řešení.

Životní prostředí je u eurovoleb klíčové pro čtyři z pěti Čechů

Pro čtyři z pěti potenciálních českých voličů je před volbami do Evropského parlamentu důležité, zda má politický subjekt jako priority ochranu životního prostředí, zvířat a přírody, udržitelné zemědělství či snižování znečištění ovzduší.

Poté je zde poměrně velká skupina populistických stran, které nemají silnou pozici vůči klimatické změně, ale často nakonec stejně hlasují proti klimatickým opatřením. Sem patří například italská Liga severu či polské Právo a spravedlnost (PiS), stejně tak jako francouzské Národní sdružení (dříve Národní fronta). Jejich odpor vůči evropským klimatickým politikám pramení zejména z přesvědčení, že se jedná o narušování národní suverenity a posilování globálního multilateralismu, proti kterému se ideologicky vymezují.

Poslední a nejmenší skupinkou populistických stran jsou výjimky, které klimatickou změnu uznávají jako problém a podporují některá opatření na její mitigaci. Do této skupiny patří Strana Finů, lotyšská Národní aliance a maďarská vládnoucí strana Fidesz.

Zodpovědnost v rukou voličů

Nárůst populistických členů Parlamentu oslabí centristické frakce a může vést k tomu, že centristé do jisté míry převezmou extremistickou rétoriku a podporu klimatických politik spíše upozadí. Dosud panující klimatický konsensus se tak oslabí a procentu členů Parlamentu, kteří by ve prospěch ambiciózních klimatických politik hlasovali, se sníží.

Příští Evropský parlament a Evropská komise ovšem budou rozhodovat o zásadních otázkách budoucnosti evropské klimatické a energetické politiky – například o tom, jak rychle a jakým způsobem bude EU snižovat emise skleníkových plynů do roku 2030 a 2050. To, kdo bude zvolen do budoucího Parlamentu, proto zásadně ovlivní, jakým směrem se bude EU v řešení klimatické krize nadále ubírat, a voliči proto mají letos ve svých rukou mimořádně velkou zodpovědnost.