#jasnovEU – díl 2: Jak Česko přichází o dividendy

Do Česka tečou evropské dotace, z Česka naopak tečou dividendy. Výsledek: špatný. My v redakci máme raději, když teče pivo. Ale je postní doba, do hospody se nechodí, a tak jsme v ušetřeném čase napsali další díl seriálu #jasnovEU, který čerpá ze sociálních sítí a dělá jasno v evropských otázkách.

Seriál #jasnovEU vážně i nevážně osvětluje některá sporná témata spojená s EU. Inspiraci čerpá na sociálních sítích.

Jasně, s evropskými dotacemi je to všechno moc pěkné. Minule jsme psali, jak jsou pro Česko přínosné a mají zbytečně špatnou pověst. A říkali jsme, abyste se sami podívali, co se díky unijním penězům postavilo ve vašem okolí. Vyprovokovalo to dokonce skutečnou akci:

Jenže! Každá strana má dvě mince. Minimálně se to říká.

Z unijního rozpočtu více dostáváme, než kolik do něj odvádíme. Jenže ty daně a dividendy…

Jako první nás napadla stejná otázka, jakou na Twitteru velice příhodně položil Poslední skaut:

Díky tomu se rozběhla zajímavá diskuze, ze které lze vypíchnout některé argumenty:

Jste laikové a neorientujete se? Nevadí, my zatím také ne. Prozatím si bereme tento závěr:

Černobílé to není. Jenže dotace v Česku nečerpají jen firmy. A pokud čerpají, nemusí to být firmy se zahraničními akcionáři. To pro upřesnění, aby to bylo ještě méně černobílé.

Zaměřme se ovšem na dividendy. Nedávno se tématu věnoval web Manipulátoři.cz:

Vybrali jsme ze článku některé zajímavé citace:

„Dividenda je peněžité plnění akciových společností vyplácené akcionářům. (…)  Ideální představa je, že výše dividendy závisí především na zisku akciové společnosti po zaplacení daní, ale dividendu může vyplácet i společnost momentálně bez zisku nebo naopak i zisková společnost nemusí vyplácet žádné dividendy. Tedy, jedná se o transakce mezi akciovými společnostmi sídlícími v Česku a jejich akcionáři.“

(…)

„Je to přirozený důsledek toho, že před 15 lety přitekl do České republiky západní kapitál. Ten tady vytvořil spoustu pracovních míst, zlepšil obchodní bilanci, zlepšil běžný účet platební bilance, pomohl zvýšit životní úroveň v České republice. Za to majitelé tohoto kapitálu nyní požadují zisk ze svých investic,“ vysvětlil v rozhovoru pro ČT24 hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek.

(…)

„Počítat výhodnost či nevýhodnost vstupu zahraničního kapitálu do ČR by byl čistý odhad. Bylo by nutné totiž spočítat, kolik zaměstnanců by byly schopni zaměstnat české firmy a kolik lidí, kteří nyní pracují v zahraničních společnostech, by nemělo práci. Případná nezaměstnanost by pak měla samozřejmě přímý negativní vliv na českou pokladnu. Český stát by od nich neinkasoval daně z příjmů fyzických osob, naopak by musel vyplácet sociální podpory. Stát by též neměl žádné příjmy přímo od podniků, či by měl nižší příjem na DPH.“

Co si z toho bereme: Firma se zahraničními akcionáři v Česku vydělá, zisk zdaní a vyplatí z něj akcionářům dividendu, která tak odejde do zahraničí. No problemo, řeklo by se. Jedině by byl ten odliv peněz příliš velký. Což v případě Česka asi je, když se o tom tak mluví.

Jak s tím ale souvisí členství v EU?

Pro lepší představu jsme se podívali do vládní studie z roku 2016, která se zabývá odlivem zisků z ČR.

Ta říká, že deficit výnosů je v České republice v poměru k HDP třetí nejvyšší v EU. Hůře je na tom jen Lucembursko a Irsko, které mají specifickou strukturu ekonomiky. Například (nám podobné) Slovensko je na tom ovšem lépe. Možná je tedy problém domácí?

Studie navrhuje také několik řešení, která by mohla pomoci. Tedy zajistit, že více peněz zůstane v Česku, protože je tu firmy například znovu do něčeho investují. Překvapivě mají některá z těch řešení něco společného s naším členstvím v EU.

Doporučuje se například vytvoření technologické instituce, která by byla schopna spolupracovat s podniky. Proč by taková instituce nemohla využívat peníze z evropského rozpočtu určené na podporu výzkumu?

Také by se prý měl sladit vzdělávací systém s potřebami podniků. To znamená posílení odborného vzdělávání – tedy něco, co EU považuje za důležitou věc.

Nebo třeba posílení schopnosti domácího finančního systému poskytovat zdroje malým a středním firmám. To zní jako snaha EU přeorientovat se od nenávratných dotací ke zvýhodněným půjčkám nebo zárukám.

Podle studie by také pomohlo omezení nekalé daňové optimalizace, boj s daňovými ráji a harmonizace daňového základu na úrovni EU. Což jsou aktivity, které se na úrovni EU odehrávají. Zní to částečně jako evropská regulace, že?

Studie pak také vyzývá k debatě nad nerovnováhami na vnitřním trhu EU. Zde se dostáváme ke kohezní politice, tedy evropským fondům. Právě ty by totiž měly nerovnosti mezi zeměmi vyrovnávat. Aby to fungovalo, pomůže stanovení priorit, na které budeme kohezní peníze využívat. Z výše zmíněných doporučení vyplývá, že by to mohlo být třeba vzdělávání, konkurenceschopnost malých a středních podniků, digitalizace a inovace.

Pokud Vás téma začalo bavit, doporučujeme k přečtení debatu, na kterou odkazuje tento tweet.

My odcházíme od počítače lehce poučeni, s dojmem, že nic není černobílé, ale jak si kdo ustele, tak si lehne.

Příště nám snad osud přihraje nějaké odlehčenější téma. Snad něco v tomto stylu.

Každopádně s #jasnovEU nekončíme. Materiálu bude ještě dost.