Spolupráce EU s Afrikou – od investic až po boj proti teroristům

EU Afrika

@ European Union, 2017

Afrika je pro Evropu obchodním partnerem s výrazným potenciálem, ale také velká výzva. Do Evropy z ní míří tisíce migrantů, řada z nich nelegálně. Unie se proto snaží pracovat v Africe tak, aby místní neměli důvod svůj rodný kontinent opouštět.

Budoucnost mladých Afričanů byla hlavním tématem summitu Evropské a Africké unie, který se uskutečnil 29. a 30. listopadu v Abidžanu.

Oba dva kontinenty totiž čelí stejné výzvě – migraci. Zároveň stojí na opačných březích Středozemního moře. Zatímco Evropa čelí přílivu nespokojených Afričanů, kteří hledají na druhé straně moře práci a lepší život, Afrika se potýká s obrovskou migrací na svém území, kterou způsobují bezpečností, ekonomické ale také klimatické hrozby.

Řešení spočívá v Africe, která se musí stát prostředím, kde se místním lidem bude žít lépe a nebudou mít důvod utíkat – ať už směrem z jednoho afrického státu do druhého, nebo až do evropských zemí.

Lídři afrických a evropských zemí se shodují, že Africe je potřeba pomoci, a to v různých oblastech. Od investic do vzniku nových pracovních míst a škol, přes podporu vzdělávání a výměnných studijních programů až po společný boj proti teroristům, převaděčům osob nebo třeba suchu a změnám klimatu.

Spolupráce v těchto oblastech však pro Unie není nic nového. Pátý summit Africké a Evropské unie se zařadil mezi ostatní milníky ve vývoji evropsko-afrických vztahů a navazuje na předchozí práci.

  • 1. ledna 1958: Vstoupily v platnost Římské smlouvy, které obsahují kořeny rozvojové spolupráce a obchodních výhod mezi EHS a zeměmi Afriky, Karibiku a Pacifiku
  • 60. léta: Většina bývalých afrických kolonií získala nezávislost
  • 1963: Vyjednána smlouva z Yaoundé mezi EHS a 18 africkými zeměmi, které chtěly ve spolupráci i nadále pokračovat
  • 1975: Dohodou z Lomé byla vytvořena skupina ACP (Afrika, Karibik, Pacifik), jednalo se o skupinu 46 zemí, se kterou EHS vzájemně spolupracovalo (dnes skupinu tvoří 79 zemí). Dohoda byla později 4krát revidována
  • 2000: Podepsána Dohoda z Cotonou s platností na 20 let zaměřující se na rozvojovou, hospodářskou a obchodní spolupráci
  • 3. – 4. dubna 2000: V hlavním egyptském městě Káhiře se konal 1. summit EU-Afrika
  • 9. července 2002: Vznikla Africká unie
  • 2005: Dohoda z Cotonou byla poprvé revidována a byly uzavřeny nové preferenční dohody mezi EU a skupinou ACP
  • 9. prosince 2007: 2. summit EU-Afrika – byla přijata Společná strategie EU – Afrika. EU tak nově navázala nejintenzivnější partnerství s celým africkým kontinentem. Následovalo naplňování přijatého akčního plánu
  • 9. – 30. listopadu 2010: 3. summit EU-Afrika – přijat nový akční plán
  • 2. – 3. dubna 2014: 4. summit EU-Afrika – vytvořen nejnovější akční plán pro období 2014 až 2017, který vymezuje 5 společných oblastí spolupráce.
  • 29. – 30. listopadu 2017: 5. summit mezi EU a Africkou unií
  • 23. února 2018: Summit mezi sahelskými zeměmi G5, Africkou Unií a EU v Bruselu
  • 29. března 2018: Africká Unie odsouhlasila společný akční plán pro jednání s EU o formátu společné spolupráce po roce 2020, kdy má vypršet dosavadní uspořádání zavedené Dohodou z Cotonou.
  • 8. července 2018: Německý ministr pro rozvojovou pomoc, Gerd Müller, slíbil, že německé firmy nebudou platit daně ze zisků spojených s rozvojovými projekty v Africe. Takzvaný německý Marshallův plán pro Afriku by tak navazoval na podobný německý projekt z osmdesátých let.
  • 3. srpna 2018: Italský ministr vnitra Matteo Salvini, řekl, že Itálie hodlá v severní Africe investovat miliardu eur a zmírnit tak napětí na maghrebské migrační trase

5 faktů o současných vztazích mezi EU a Afrikou

1. Příspěvky EU tvoří až 50 % celkové rozvojové pomoci, kterou Afrika dostává.

2. EU je největším obchodním partnerem Afriky.

3. EU je největším zahraničním investorem v Africe.

4. EU vede v Africe celkem 9 civilních operací a investovala 2,5 miliardy eur do afrických mírových projektů.

5. Unie řeší migraci z Afriky do Evropy. Letos je počet nelegálních migrantů o 30 % nižší než v loni.

5 oblastí, ve kterých EU a Afrika dosáhly pokroku

Po přijetí akčního plánu během 4. summitu EU-Afrika v Bruselu v roce 2014 spolupráce výrazně pokročila. Tématem tohoto summitu bylo „Investování do lidí, prosperita a mír.“ Akční plán pro rok 2014-2017 stanovil pět oblastí spolupráce: (1) Mír a bezpečnost, (2) Demokracii, řádnou správu věcí veřejných a lidská práva, (3) Lidský kapitál, (4) Udržitelný a inkluzivní rozvoj a růst a oblast kontinentální integrace, (5) Globální a nově vznikající problémy.

Mír a bezpečnost

První oblast akčního plánu věnující se míru a bezpečnosti se zaměřuje na přecházení konfliktů, problematiku terorismu, organizovaného zločinu a obchodu s lidmi a potírání námořních hrozeb.

V rámci této oblasti působí mise Africké unie v Somálsku (AMISOM), která se snaží maximalizovat bezpečnost na tomto území. Několik misí bylo zahájeno také po vojenském převratu v africké republice Guinea-Bissau.

V roce 2015 byla také vytvořena Mnohonárodnostní společná pracovní skupina (MNJTF), která působí v oblastech postižených aktivitami povstaleckého uskupení Boko Haram.

Další iniciativou je pracovní skupina operující v prostoru středoafrického subregionu, kde působí destabilizační uskupení Armáda Pána odporu (LRA). Pracovní skupina je složena z vojáků postižených zemí a má za úkol vyhledávat bojovníky a základy skupiny LRA.

V březnu roku 2015 byla také završena bezpečnostní mise EUFOR CAR o síle 700 mužů ve Středoafrické republice. Ta byla zahájena v lednu 2014 pod záštitou rezoluce OSN č. 2134 za účelem pomoci kontingentu modrých přileb stabilizovat zemi po vypuknutí občanské války v roce 2012. Součástí plánu byl i výcvik místní armády. Mise byla výjimečná tím, že se na ní podílelo 152 vojáků z Gruzie v rámci obranné spolupráce se zeměmi Východního partnerství.

Úspěšné jsou také stále probíhající vojenské výcvikové mise EUTM v Somálsku (od dubna 2010) a Mali (od  února 2013) , kde vojenští instruktoři z EU cvičí místní jednotky k dosažení lepší bojeschopnosti proti místním islamistickým teroristickým buňkám. Mise EUTM Mali vycvičila přes 10  tisíc malijských vojáků, tedy více než třetinu celkových sil. V roce 2016 také skončila mise EUSEC v Demokratické republice Kongo, kde od roku 2005 pomáhala konžské vládě s reformou bezpečnostního sektoru.

Zajímavým zvratem v evropské bezpečnostní strategii v Africe je financování a vybavování lokálních bezpečnostních složek, které by jinak na udržování mírových misí neměly prostředky. Evropská metoda je o to pokrokovější v tom, že finanční asistence nejde jednotlivým státům či ozbrojeným skupinám, ale regionálním politickým uskupením, čímž podporuje regionální integraci států. Například EU financuje značnou část mírové mise Africké Unie v Somálsku AMISOM, která byla zahájena v roce 2007 a pokračuje dodnes. EU na misi přispěla už přes 1,3 miliardy eur.

Podobným způsobem se Evropská Unie pod vůdčí rolí Francie angažuje v Sahelu. Francie v roce 2011 vyslala na vlastní pěst jednotky do Mali, kam se časem připojila i podpůrná mise EUTM Mali, které se účastní i tři desítky českých vojáků. Stabilita Sahelu je podle EU klíčová pro vlastní bezpečnost, a proto podporuje vojenské aktivity skupiny G5 Sahel. Regionální spolupráce ve formátu G5 byla zahájena 16. února 2014 v Mauritánii a zahrnuje pět zemí: Niger, Mali, Mauritánii, Čad a Burkinu Fasso. Organizace se zaměřuje se na spolupráci v oblasti bezpečnosti a rozvojové politiky. Síly G5 dosahují při plném nasazení až 5 tisíc místních jednotek a měla by v polovině roku 2018 dosáhnout plné operability.

Jednotky G5 spolupracují s francouzským kontingentem o síle 4 tisíc vojáků, kteří jsou od roku 2014 nasazeni v Čadu v rámci přeshraniční protiteroristické operace Barkhane. Ke stabilizaci Sahelu také přispívá mise OSN, MINUSMA, kde Německo nasadilo přes 900 modrých přileb.

EU během společného jednání s představiteli sahelských zemí slíbila přispět na vojenské operace skupiny G5 50 milionů eur, zatímco USA přislíbili 60 milionů dolarů. Saudská Arábie přispěla 100 miliony eur, a vyzdvihla tak celkový rozpočet na 280 milionů eur. Na to ale Francie a EU slíbily přispět zhruba 10 miliard eur na místní rozvoj v rozmezí příštích pěti let.

Podstatný krok vpřed je také zreformovaný Evropský mírový nástroj (European Peace Facility), který byl představen 13. června 2018. Fond o hodnotě 10,5 miliardy eur do budoucna posílí podporu a výcvik afrických ozbrojených složek a bude sloužit i k nákupu vojenské techniky. Evropská komise chce, aby členské státy fond schválily, aby EU mohla už na začátku roku 2021 peníze využívat.

Demokracie, řádná správa věcí veřejných a lidská práva

Druhá oblast akčního plánu se věnuje demokracii a lidským právům a klade si za cíl vybudovat transparentní demokratické prostředí, právní stát a dodržování lidských práv.

V rámci této oblasti jsou například vytvářeny volební pozorovatelské mise EU, které dohlížejí na průběh voleb v afrických zemích.

Na podporu lidských práv v Africe byl vytvořen program „Posilování afrického systému lidských práv,“ který poskytuje 10 milionu eur na tuto oblast. Program se zaměřuje i na blahobyt dětí.

Dalších 11 milionů eur bylo v roce 2015 poskytnuto v rámci programu UNFPA-UNICEF, který se zaměřuje na boj proti mrzačení ženských genitálií. Cílem programu je urychlit opuštění této škodlivé praxe v rámci celé Afriky.

Na summitu EU-Afrika v listopadu 2017 se dohodla EU a Africká Unie na založení společného týmu pozorovatelů pro dodržování lidských práv v Africe. V říjnu 2017 se v Gambii uskutečnil sedmý Seminář o lidských právech a občanské společnosti na téma mučení. Podstatný byl také třináctý dialog mezi EU a AU na téma lidských práv, který se také konal v Gambii při příležitosti třicátého výročí založení Africké komise pro lidská práva. Jedním z hlavních úspěchů dialogu bylo přijetí Akčního plánu pro desetiletí lidských práv.

AU a EU dále společně vítají zahrnutí protokolu o právech postižených lidí do Africké charty lidských práv a také směrnic o dodržování svobody shromažďování a sdružování. Celkově dva ze tří projektů financovaných z Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva byly úspěšné a vyústily v implementaci směrnic pro potírání sexuálního násilí a pro dohled afrických policistů na veřejných shromáždění. Evropská Unie ale pohořela se svým projektem zabývajícím se trestem smrti, jelikož AU žádný protokol na toto téma nepřijala.

Další z otálejících evropských iniciativ je projekt pro podporu Afrického systému pro lidská práva v hodnotě 10 milionů eur. Orgány AU, které mají tuto agendu na starost, se teprve chystají uvolnit první platby. Administrativě AU ale chybí lidé, kteří by rozuměli politickým a administrativním procesům EU. EU také přispěla skrze program AU Support Program III 870 000 amerických dolarů na podporu politické a právní sekce sekretariátu Komise Africké Unie.

Lidský kapitál

V oblasti rozvoje a podpory lidského kapitálu, jakožto třetí kategorie akčního programu, je cílem posílit vazby mezi vzděláváním, odbornou přípravou, vědou a inovacemi a lepším řízením mobility lidí, aby nedocházelo k nelegální migraci.

EU financuje téměř 600 výzkumných projektů, na kterých se podílejí evropští i afričtí výzkumníci a společně pracují na otázkách souvisejících se zdravím, bezpečností potravin, změnou klimatu a energií.

V rámci spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání se do akademické mobility zapojilo 157 univerzit z celé Afriky. Další forma spolupráce probíhá například prostřednictvím projektu Erasmus +.

V roce 2015 byl spuštěn Fond EU pro pomoc při mimořádných událostech pro Afriku, který má podporovat stabilitu v regionech při řešení problému nelegální migrace. V květnu 2016, Evropská komise schválila padesát projektů v hodnotě 730 milionů eur z celkové sumy 1,88 miliardy eur, kterou má fond k dispozici.

Udržitelný a inkluzivní rozvoj a růst 

Čtvrtá oblast akčního plánu se zaměřuje na stimulování hospodářského růstu, tvorbu pracovních míst a podporu malých a středních podniků. Dalším bodem je podpora kontinentálního integračního procesu, který má urychlit vývoj v oblasti infrastruktury, energetiky, industrializace a investic.

Dosud se uskutečnilo celkem 6 obchodních fór mezi EU a Afrikou, přičemž to poslední právě při příležitosti 5. summitu. Podnikatelská fóra poskytují oběma stranám výměnu názorů a otázek týkajících se vzájemných kontinentálních vztahů v oblastech investic a obchodu.

Od roku 2010 byl zahájen vzájemný program na podporu spolupráce v oblasti obnovitelných zdrojů. V roce 2014 pak byl zahájen program na podporu africké infrastruktury ve výši 7 milionu eur, který má zlepšit oblasti energetiky, vody a dopravy.

Mezi lety 2011 a 2014 EU poskytla 2 miliardy do oblasti bezpečnosti potravin a výživy a udržitelného zemědělství v Africe.

V roce 2015 přispěla 6,8 milionu eur na program pro vytvoření celoafrického statistického úřadu (StatAfric). V tomto roce EU dále přispěla 7,5 milionu eur na přípravné fáze a administrativní podporu pro vytvoření Africké volné obchodní zóny, jejíž vznik afričtí lídři schválili na červencovém summitu AU. Během pařížské klimatické konference COP 21 zahájila EU program ElectriFI, které podporují investice do konektivity a elektrifikace afrického kontinentu.

V listopadu 2015 začal působit African Investment Facility, nebo-li Africký investiční nástroj, zaměřený na rozvoj infrastruktury, který používá takzvané smíšené finanční metody kombinující jednorázové finanční příspěvky z humanitárních fondů s progresivními půjčkami od evropských a jiných finančních institucí.

období 2015-2016 měl tento nástroj k dispozici 905 milionů eur a celkově uvolnil 288 milionů eur v podobě nesplatných grantů na šestnáct různých projektů v celkové hodnotě 2,3 miliardy eur. Z toho 188 milionů eur bylo vyčleněno na dopravní projekty a 85 milionů eur na projekty z oblasti energetiky. Zbytek peněz byl vynaložen na vývoj informačních technologií a vodohospodářství.

Díky úspěchu Afrického investičního nástroje se Evropská komise rozhodla se metodu smíšeného financování rozšířit a navrhla tak v září 2016 vytvoření vnějšího investičního plánu, který by investoval do klíčových ekonomických sektorů v Africe a sousedských zemích. Plán by se hlavně zaměřoval na investice do sociální infrastruktury, zemědělství a udržitelných zdrojů.

Spojením disponibilních financí v hodnotě 4,1 miliardy eur by tato iniciativa za pomocí finančního inženýrství mohla podle odhadů zmobilizovat až 44 miliard eur přímých investic pro africkou ekonomiku.

Globální a nově vznikající problémy

Poslední kategorie akčního plánu se zaměřuje na dosažení společných postojů a společných řešení globálních výzev, a to na globálních fórech i při mezinárodních vyjednáváních. Hlavními prioritami této oblasti jsou otázky spojené se změnou klimatu, životního prostředí, nelegální migrace, terorismu a nelegálních finančních toků.

V roce 2013 proto uvolnila EU příspěvek ve výši 28 milionů na iniciativu s názvem „CLIMDEV Africa“ s cílem posílit institucionální kapacity, které budou vytvářet politiky věnující se klimatickým změnám.

V roce 2015 spustila EU významný program ve výši 80 milionů eur na podporu řízení katastrof v subsaharské Africe. Program má zlepšit systémy připravenosti a včasného varování a vytvořit takové systémy, které pomohou lépe pochopit vznik katastrof, aby bylo možné jim v budoucnu předcházet.

Hlavy afrických států se na summitu AU dohodly 2. července na vytvoření , který by lépe koordinoval národní migrační a návratovou politiku. Afričtí lídři tím dali jasně najevo, že odmítají „vyloďovací střediska“ na africkém území, na kterých se o několik dní před summitem AU shodli evropští lídři během červnové Evropské rady. Návrh o zřízení tohoto orgánu navrhlo Maroko (úřad bude také sídlit v marockém hlavním městě Rabat), přes které v letošním roce proudí do Evropy největší počet migrantů a je tak jedním z nejaktivnějších hráčů v plénu AU v migrační a azylové politice.

Politickou úzkost Maroka pociťuje i Španělsko, jenž je od letošního roku hlavní destinací sub-saharských migrantů směřujících do EU. Španělský premiér Pedro Sanchez v otevřeném dopise v červenci apeloval na předsedu Evropské komise Jeana-Clauda Junckera aby marockým žádostem o pomoc vyhověl.

Pro budoucí vztahy EU s Afrikou bude také podstatná redefinice stávajícího systému spolupráce, který se opírá o Dohodu z Cotonou z roku 2000. Ta má v únoru roku 2020 vypršet a její nástupce se už teď vyjednává na bilaterálních jednáních a summitech. Problém ale spočívá v tom, že stávající rámec do spolupráce zakomponovaly většinu karibských, afrických, a dokonce i některých republik východního Tichomoří. Přitom ale systém úplně vylučuje státy severní Afriky, Jižní Súdán a Somálsko.

Představitelé Africké Unie si proto přejí, aby se v příštím formátu jednalo právě skrze sjednocenou AU. Předseda Komise Africké Unie, Moussa Faki Mahamat, během společného projevu se svým protějškem Jeanem-Claudem Junckerem, řekl, že „by Afrika měla jednat jako celek“. Afrika by podle Fakiho Mahamata také měla být v pozici, kde může AU promlouvat k EU „jako kontinent ke kontinentu“.

Stanoviska

Investice do mladých lidí je pro Evropu klíčem k úspěchu ve snaze omezit migraci z Afriky. V tomto duchu se nesl i 5. summit v Abidžanu.

„Mladí Afričané tvoří 60 % africké populace. Bez investice do jejich vzdělávání, zaměstnávání, intelektu, kultury, sportu či uměleckého rozvoje nemá Afrika budoucnost,“ uvedl předseda Africké unie Moussa Faki  Mahamat.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker s ním souhlasí.

„Již dnes je většina afrických občanů mladší než 25 let. V  polovině tohoto století bude každý čtvrtý člověk na Zemi Afričan,“ prohlásil Juncker.  „Právě proto budeme investovat do vzdělávání, infrastruktury, míru a bezpečnosti a do dobré správy veřejných záležitostí. To vše bude následně inspirovat příznivé podnikatelské prostředí, což povede k vytváření velmi potřebných pracovních míst a k ekonomickému růstu.“

S touto strategií souhlasí i Česko, které na summitu reprezentovala tehdejší ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová.

„Ztotožňujeme se se zaměřením summitu primárně na investice do mladé generace. Je třeba se věnovat všem rovinám této problematiky – zajištění kvalitního vzdělávání, pracovních míst, podnikatelských příležitostí či možnostem zapojení do veřejného života. Jen tak bude v budoucnu možné využít mimořádný potenciál, který Afrika s ohledem na svou mladou populaci má,“ prohlásila exministryně.

Sama Česká republika se přitom v Africe angažuje, a to nejen obchodně, ale i ve snaze pomáhat místním. Při příležitosti summitu představila česko-italský projekt v hodnotě 2 milionů eur, který má pomoci uprchlíků na území Pobřeží Slonoviny.

Finanční pomoc Africe je důležitá i podle předsedy Evropské rady Donalda Tuska. Ten na summitu znovu připomněl, že členské země by měly přispívat do nouzového svěřeneckého fondu pro Afriku. Tusk dále upozornil na zoufalý stav lidských práv v Libyi, přes kterou míří většina Afričanů do Evropy mnohdy i z donucení ze strany pašeráků osob.

„Pokud nezajistíme, aby se lidé zachycení v Libyi dostali bezpečně domů, nikdy nebudeme efektivní,“ zdůraznil.

Pomoci by mohla také zvláštní jednotka EU, Africké unie a OSN, na které se dohodli představitelé obou Unií s generálním tajemníkem OSN Antoniem Guterresem.

Summitu se zúčastnila také vysoká představitelka EU pro zahraniční politiků Federica Mogheriniová. Vystoupila i na 6. podnikatelském fóru, kde zdůraznila, jak důležité jsou evropské investice v Africe. Zároveň upozornila, že se „nejedná o charitu, ale o vlastí zájem EU“. Projekty v Africe totiž vytváří nejen přidanou hodnotu na jejím území, ale také dávají práci Evropanům.

„Máme tři části: Maghreb, Jižní Afriku, která má vlastní dohodu s EU a pak zbývají členové APC (Africká, Karibská a Pacifická skupina států)… chtěli bychom jednat jako jeden jednotný kontinent.“ řekl předseda Komise Africké Unie, Moussa Faki Muhamat.

Evropský komisař pro mezinárodní spolupráci a rozvoj, Neven Mimica, se v v Bruselu 7. června 2018 zúčastnil se svými protějšky z politicko-regionální organizace Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) a Západoafrické ekonomické a měnové Unie (UEMOA) konference věnované zaměstnanosti a růstu v západní Africe. Mimica na konferenci řekl, že: „Západní Afrika má značný lidský kapitál, rostoucí střední třídu a nadbytek přírodního bohatství.“. Jejich setkání se dle jeho slov odehrálo proto, aby „zapojili patřičné hráče do debaty o tom, jak tento potenciál zrealizovat, zprostředkovat potřebné investice a reformy“ a aby „vytvořili ekonomické příležitosti, zvýšili platy a tím zajistili prosperitu pro všechny.“