EU a západní Balkán

[© Shutterstock/lukaszimilena]

Region západního Balkánu je pro EU strategicky důležitý především z bezpečnostního hlediska. V 90. letech zde proběhlo několik ozbrojených konfliktů těsně za hranicemi EU. Cílem EU tedy je zabránit tomu, aby se tato situace někdy opakovala. V červenci 2013 vstoupilo do EU Chorvatsko. Kandidátský status má Srbsko, Černá hora, Makedonie a Albánie. Potenciálními kandidáty jsou Kosovo a Bosna a Hercegovina.

Nejnovější vývoj a další kroky

  • 1991: Deset dní trvající slovinská válka za nezávislost;
  • 1991 – 1995: Chorvatská válka za nezávislost;
  • 1992 – 1995: Válka v Bosně a Hercegovině;
  • 1999: konflikt v Kosovu mezi kosovskými Albánci a Srby, Kosovo pod správou mise OSN (UNMIK);
  • 2000: summit EU ve Feiře – zemím západního Balkánu je přislíbena perspektiva členství v EU;
  • 2003: summit EU v Soluni – Albánie, Bosna a Hercegovina, Makedonie (FYROM), Srbsko a Černá Hora jsou potenciálními kandidátskými zeměmi;
  • 2005: Makedonie získává kandidátský status;
  • 2010: Černá Hora získává kandidátský status;
  • 2012: Srbsko získává kandidátský status;
  • červen 2012: Začaly přístupové rozhovory s Černou horou;
  • červenec 2013: Chorvatsko vstupuje do EU (EURACTIV 1.7.2013);
  • leden 2014: Měly by začít přístupové rozhovory se Srbskem (EURACTIV 20.12.2013);
  • červen 2014: Albánie získává kandidátský status;
  • 28. srpna 2014: zahájen mezivládní Berlínský proces (iniciován Německem) mezi zeměmi západního Balkánu a vybranými členskými státy EU pro zlepšení vztahů v rámci regionu a podporu integrace západobalkánských zemí do Unie, které zatím nejsou jejími členskými státy;
  • březen 2017: členské státy EU jednoznačně podpořily evropskou perspektivu západního Balkánu;
  • únor 2018: Přijata Strategie pro „přesvědčivou perspektivu rozšíření pro západní Balkán a větší angažovanost EU v tomto regionu“, která usiluje o vstup Srbska a Černé Hory do roku 2025 (EURACTIV 6.2.2018);
  • březen 2018: Summit Evropské rady znovu podpořil evropskou perspektivu zemí západního Balkánu;
  • duben 2018: Evropská komise vydala své pravidelné zprávy o pokroku, v nichž doporučila vstup Albánie a Makedonie (EURACTIV 17.4.2018);
  • květen 2018: summit hlav států a předsedů vlád EU a představitelů zemí západního Balkánu v bulharské Sofii (EURACTIV 17.5.2018);
  • červenec 2018: Londýnský summit lídrů zemí západního Balkánů a unijních představitelů v rámci Berlínského procesu o posílení spolupráce v oblasti bezpečnosti, zvýšení ekonomické stability a investic v regionu, rozvoji dopravní infrastruktury, dobrých sousedských vztazích nebo válečných zločinech bývalé Jugoslávie; předložen nový garanční nástroj pro sdílení finančních rizik (s kapitálem ve výši až 150 milionů eur na období 2019 až 2020).

Souvislosti

Cílem politiky EU na Balkáně je dosáhnout situace, kdy bude vojenský konflikt mezi státy tohoto regionu nemyslitelný a bude zde vládnout mír a prosperita. EU se snaží dosáhnout tohoto cíle pomocí hlubší integrace států západního Balkánu do EU. EU k dosažení tohoto cíle slouží politika rozšíření.

Na summitu v Záhřebu v roce 2000 byla všem státům regionu západního Balkánu přislíbena perspektiva členství v EU. Na tomto základě pak EU zahájila Stabilizační a asociační proces (SAP), do nějž jsou již zapojeny všechny země regionu. V průběhu několika let EU podepsala s téměř všemi státy západního Balkánu Stabilizační a asociační dohody (SAA), jejichž podpis otevírá bránu plnému členství v EU. Nástrojem SAPu je Evropské partnerství, které každému státu stanovuje rámec pro reformy v klíčových oblastech, určuje pravidla pro přidělení finanční pomoci na jejich realizaci a stanoví principy pro fungování partnerství.

Od roku 2000 do roku 2006 čerpaly státy finanční podporu převážně z programu CARDS. Na nové rozpočtové období 2007 – 2013 jej však nahradil Nástroj předvstupní pomoci (IPA – Instrument for Pre-accession Assistance), který je jediným nástrojem finanční pomoci pro kandidátské země i pro státy, které o získání kandidátského statutu teprve usilují.

Unijní společnosti jsou dnes největšími investory v zemích západního Balkánu. Během posledních pěti let zde investovaly přes 10 miliard eur. Největší podíl unijních zahraničních investic směřuje do Makedonie, Srbska a Albánie.

Podíl EU na západobalkánském exportu a importu také není zanedbatelný. Export do EU se během deseti let, mezi lety 2006 – 2016, zvýšil o 10 miliard eur a dnes 83 % exportu ze západního Balkánu směřuje do členských států EU. Na většinu exportovaných produktů směřujících do EU se od roku 2000 nevztahují celní poplatky ani kvantitativní omezení. Import z EU se během těchto let zvýšil o téměř 12 mld. eur a dnes činní 67 % importu zemí regionu přichází z EU. Přehledně to ukazuje aktuální infografika EU.

Země západního Balkánu se také mohou účastnit některých unijních programů – např. vzdělávacího výměnného programu Erasmus+.

Do budoucna se vzhledem k obnovené podpoře EU pro integraci zemí západního Balkánu očekává navýšení finančních prostředků.

Díky Stabilizačnímu a asociačnímu procesu mají všechny tyto státy téměř neomezený přístup na jednotný evropský trh a získávají z EU finanční podporu pro své reformní úsilí. Stabilizační a asociační proces je významným nástrojem pro postupnou integraci států západního Balkánu do struktur EU včetně politického a ekonomického dialogu.

Postupně získaly kandidátský statut Chorvatsko, Makedonie (Former Yugoslav Republic of Macedonia), Černá hora, Srbsko a Albánie. Potenciálními kandidátskými státy jsou Bosna a Hercegovina a Kosovo. 1. července 2013 se stalo Chorvatsko 28. členem Evropské unie (EURACTIV 1.7.2013).

Další kroky

V roce 2013 bylo patrné celkové utlumení v přístupových procesech s jednotlivými zeměmi, přičemž podpora dalšího rozšíření EU byla u jejích obyvatel na historickém minimu.

Ačkoliv Komise již poněkolikáté doporučila zahájit přístupové rozhovory s Makedonií, jednání mezi Řeckem a Makedonií ohledně názvu země zkrachovala.

Pozitivně se v současné době jeví přístupový proces pro Černou Horou, se kterou byly zahájeny přístupové rozhovory v roce 2012, a Srbsko, které s EU o vstupu jedná od roku 2014.

Albánie je na dobré cestě k EU. Díky reformám primárně v právní sféře jí byl v roce 2014 udělen statut kandidáta. V roce 2016 Komise vyzvala členské státy k zahájení přístupových rozhovorů s Albánií a stejné stanovisko zopakovala i ve své hodnotící zpráva z roku 2018.

Přestože SAA s Bosnou a Hercegovinou podepsaná roku 2008 dlouho nevstoupila v platnost z důvodu nesplnění podmínek, v roce 2015 se tak stalo. O necelý rok později pak země podala žádost o vstup do EU.

Vyhlídky vstupu pro Srbsko a Kosovo se zlepšily díky jejich jasné vůli řešit vzájemné vztahy. Velmi bude záležet mimo jiné i na pozici těch států EU, které Kosovo zatím neuznaly.

V březnu 2017, v souvislosti s uprchlickou krizí, přijala Komise speciální opatření ve výši 30 milionů eur na zlepšení pohraničních kapacit a řízení migrace v zemích západního Balkánu.

Od roku 2018 dostal proces rozšiřování EU o země západního Balkánu nový náboj, především ve snaze zabránit rostoucímu vlivu Ruska, Číny a Turecka v regionu (EURACTIV 16.5.2018). Předcházel tomu projev předsedy Komise Jeana-Clauda Junckera o Stavu Unie v září 2017, v němž vyzývá Unii k přesvědčivé perspektivě rozšiřování pro země západního Balkánu. Zvýšenou pozornost a podporu dává západnímu Balkánu i Bulharsko během svého šestiměsíčního předsednictví Radě EU v první polovině roku 2018.

Na konci února 2018 předložila Komise Strategii pro západní Balkán, která zejména zdůrazňuje nutnost základních reforem v regionu. Strategie ustavuje akční plán do roku 2020 se šesti vlajkovými iniciativami, které se zaměřují na konkrétní oblasti společného zájmu – zejména na vládu práva, bezpečnost a migraci, socio-ekonomický rozvoj, digitální agendu, urovnání a dobré sousedské vztahy. Evropská komise také navrhla zvýšit finance v Nástroji předvstupní pomoci (IPA). Stanovuje rovněž závazek dokončit přístupové rozhovory s Černou Horou a Srbskem do roku 2025.

17. května se v bulharské Sofii, hlavním městě země, která v současné době předsedá Radě EU a jejíž prioritou je mimo jiné právě západní Balkán, konal summit hlav států a vlád členských států EU a vedoucích představitelů šesti zemí západního Balkánu o společné budoucnosti.

Na programu bylo opětovné potvrzení závazku EU vůči zemím západního Balkánu a připomenutí jejich provázanosti s Evropou/EU. Diskutovalo se také posílení vazeb mezi EU a západním Balkánem v oblasti infrastruktury, digitální konektivity a propojení na mezilidské úrovni, a užší spolupráce EU s regionem při řešení společných výzev jako jsou například bezpečnost, migrace, geopolitický vývoj a dobré sousedské vztahy.

Z agendy jednání bylo naopak vyjmuto samotné rozšiřování a proces stabilizace a přidružení.

Jak uvedla ČTK, Unie se v závěrečné deklaraci summitu (Sofijském prohlášení) zavázala k většímu zapojení do politické, hospodářské a sociální oblasti transformace v regionu, dále k boji proti terorismu, dezinformacím a dalším hybridním hrozbám, a také k větší vzájemné propojenosti a spolupráci v oblasti dopravy, energetiky, digitalizace, migrace a jiných prioritních otázek (EURACTIV 17.5.2018).

Témata

EU – Chorvatsko

  • únor 2003: Podána přihláška ke vstupu do EU;
  • duben 2004: Komise zveřejnila svůj názor na připravenost Chorvatska na vstup do EU;
  • červen 2004: Rada přiznává Chorvatsku statut kandidátské země;
  • říjen 2005: Jsou zahájena přístupová jednání;
  • listopad 2008 – září 2009: Pozastavení přístupových jednání s Chorvatskem kvůli sporu se členskou zemí EU Slovinskem, ve kterém jde o vytyčení hranic v Piranském zálivu v Jaderském moři. Lublaň zablokovala otevření devíti nových kapitol. Výbor slovinského parlamentu schválil odblokování přístupových 29. září 2009 (EURACTIV 30.9.2009);
  • červen 2011: Evropská komise dala zelenou vstupu Chorvatska do EU (EURACTIV 13.6.2011);
  • 1. prosince 2011: Evropský parlament schválil vstup Chorvatska do Evropské unie k 1. červenci 2013 (EURACTIV 2.12.2011);
  • leden 2012: V Chorvatsku proběhlo referendum o přistoupení země k EU. Pro vstup do EU byly dvě třetiny občanů (EURACTIV 23.1.2012);
  • 12. červen 2013: Evropský parlament potvrdil nominaci Chorvata Nevena Mimicy do role evropského komisaře pro ochranu spotřebitele (EURACTIV 13.6.2013);
  • 1. července 2013: Chorvatsko vstoupilo do EU (EURACITV 1.7.2013);

Chorvatsko je první zemí, která vstoupila do Evropské unie po Rumunsku a Bulharsku (obě země se staly členy EU v roce 2007). 28. členem a v současnosti posledním přistoupivším se stalo 1. července 2013. Jednalo se již o sedmé rozšíření v historii evropské integrace. Vztahu Evropské unie a Chorvatska se věnuje samostatný Links Dossier.

EU – Makedonie (FYROM – Former Yugoslav Republic of Macedonia)

  • 1996: První vzájemná dohoda, která umožnila Makedonii čerpat pomoc z programu PHARE;
  • 1997: Dohoda o spolupráci (v platnosti do r. 2004);
  • duben 2001: V Lucemburku podepsána SAA;
  • duben 2004: SAA vstoupila v platnost;
  • březen 2004: Makedonie podává přihlášku do EU;
  • listopad 2005: Komise zveřejnila svůj názor na připravenost Makedonie na vstup do EU;
  • prosinec 2005: Evropská rada přiznává Makedonii kandidátský statut (EURACTIV 8.11.2005);
  • říjen 2009: Komise poprvé doporučila zahájit přístupové rozhovory;
  • říjen 2013: Komise již popáté doporučila zahájit přístupové rozhovory;
  • duben 2018: Komise opět doporučila členským státům zahájit přístupová jednání díky dosaženému pokroku (EURACTIV 17.4.2018)

Vztahy EU s Makedonii nyní upravuje SAA, která vstoupila v platnost v dubnu 2004. Po podání přihlášky Makedonie ke vstupu do EU se Komise zabývala její připraveností na vstup. Komise zveřejnila svůj názor v listopadu 2005. Komise shledala, že Makedonie splňuje politická kritéria vstupu, ale není prozatím schopná obstát konkurenci na jednotném evropském trhu.

Komise doporučila přiznat Makedonii kandidátský statut. Na základě jejího doporučení Evropská rada přiznala Makedonii kandidátský statut v prosinci 2005. Pro zahájení přístupových jednání však musí Makedonie provést řadu významných reforem. Komise každoročně vypracovává zprávu o pokroku Makedonie na její cestě do EU.

Makedonie čerpá a čerpala pomoc z těchto programů EU: ECHO, Obnova, PHARE, Program pro pohotovostní reakci (Emergency Response Programme) a CARDS. Od roku 2007 má Makedonie nárok na finanční pomoc z IPA. Finanční asistence z IPA se soustřeďuje především na čtyři oblasti: podpora budování institucí, zlepšení přeshraniční spolupráce, příprava na zapojení do politiky soudržnosti a rozvoje venkova EU, příprava na decentralizované řízení (správu) EU fondů.

V současném rozpočtovém období 2014-2020 je pro Makedonii vyčleněno 664,2 milionů eur, které směřují na demokratické reformy, životní prostředí a boj s klimatem nebo dopravu.

Díky předvstupní pomoci byly například modernizovány části dálnice Panevropského Koridoru X a železničního Koridoru VII a X.

Od roku 1999 poskytla Evropská investiční banka zemi půjčky v hodnotě 649 milionů eur.

Od prosince 2009 mají obyvatelé Makedonie (stejně jako Černé Hory a Srbska) bezvízový přístup do zemí schengenského prostoru.

V říjnu 2013 Komise znovu doporučila zahájit přístupové rozhovory, k čemuž je však zapotřebí souhlas všech členů EU. V roce 2015 a 2016 Komise podmínila zahájení jednání implementací Dohody z Pržiny (z června 2015) a postupem v implementaci urgentních reformních priorit. Po volbách v prosinci 2016 a ustavení nové vlády v lednu 2017 Makedonie překonala hlubokou politickou krizi. Nová vláda se zavázala postoupit s reformami EU.

Díky tomu Komise v roce 2018 opět doporučila zahájit jednání o vstupu s Makedonií. Zahájení rozhovorů bránil dlouhodobě spor mezi Makedonií a Řeckem o název státu „Makedonie“ (EURACTIV 13.10.2010). V polovině června 2018 ovšem přišel zásadní krok – premiéři obou zemí se po letech dohodli na novém názvu „Republika Severní Makedonie“. Osud dohody je však nejistý, musí projít ratifikací v obou zemích. Představitelé EU i NATO dosažený pokrok vítají.

EU – Černá Hora

  • 21. květen 2006: V referendu se občané Černé Hory vyslovili pro odtržení od Srbska;
  • 12. červen 2006: Evropská rada se rozhodla, že bude nadále rozvíjet vztahy se suverénním a nezávislým státem Černá Hora;
  • červenec 2006: Zahájen Stálý posílený dialog s Černou Horou;
  • září 2006: Začala jednání o SAA;
  • listopad 2006: Komise zveřejnila první zprávu o pokroku Černé Hory na cestě do EU;
  • leden 2007: Evropská rada schválila Evropské partnerství pro Černou Horu;
  • říjen 2007: Parlament Černé Hory schválil ústavu, která je v souladu s evropskými principy;
  • 15. říjen 2007: Podpis SAA;
  • 1. leden 2008: Vstoupila v platnost Prozatímní dohoda;
  • prosinec 2010: Černá Hora získala kandidátský status;
  • červen 2012: Byly zahájeny přístupové rozhovory

Černá Hora je nezávislým státem od 3. června 2006, kdy se odtrhla od Srbska po referendu, v němž zvítězili 21. května 2006 zastánci nezávislosti. EU tedy od té doby jedná s Černou Horou jako se samostatným státem. Od prosince 2009 mají obyvatelé Černé Hory (stejně jako Srbska a Makedonie) bezvízový přístup do zemí schengenského prostoru. Zemi se daří naplňovat předvstupní podmínky, jak ukazují pravidelné zprávy Evropské komise.

Černá Hora získala kandidátský status v prosinci 2010 a v červnu 2012 byly zahájeny přístupové rozhovory. Po pěti letech předvstupních rozhovorů, bylo v roce 2017 otevřeno 30 ze 35 vyjednávacích kapitol, předběžně uzavřeny byly tři – Věda a výzkum, Vzdělání a kultura a Vnější vztahy. Nová Strategie Komise k rozšiřování o západní Balkán z února 2018 počítá se vstupem Černé Hory do EU do roku 2025. Podle zprávy Komise o pokroku z roku 2018 bude pro další postup na cestě ke členství Černé Hory v EU nezbytný zejména pokrok v oblasti právního státu.

Černá Hora má v současné době nárok na finanční pomoc z IPA. V rozpočtovém období 2014-2020 sem směřovalo z unijní kasy 270 milionů  eur, které byly zacílené na sedm oblastí: demokracie a vládnutí, právní stát a základní práva, životní prostředí a klimatické změny, doprava, konkurenceschopnost a inovace, vzdělávání, zaměstnanost a sociální politika, zemědělství a rozvoj venkova.

Diplomatické vztahy mezi Černou Horou a EU jsou zajištěny skrze černohorskou misi při EU v Bruselu (od 2006) a delegaci EU v Podgorici (od 2007).

Černá Hora zároveň dlouhodobě usilovala o vstup do NATO, pro nějž bylo potřeba podniknout řadu reforem. I přes kritiku Ruska se Černá Hora nakonec stala 5. června 2017 děvětadvacátou členskou zemí Severoatlantické aliance. V Černé hoře je používaná měna euro.

EU – Srbsko

  • 2003: Srbsko se zapojilo do Stabilizačního a asociačního procesu;
  • 2004: Evropská rada schválila Evropské partnerství pro Srbsko;
  • duben 2005: Zahájeno jednání o SAA;
  • duben 2008: Podpis SAA;
  • prosinec 2009: Srbsko oficiálně zažádalo o vstup do EU;
  • březen 2012: Srbsko získalo kandidátský status;
  • září 2013: Vstup v platnost SAA;
  • leden 2014: Zahájeny přístupové rozhovory se Srbskem

Srbsko se oficiálně zapojilo do Stabilizačního a asociačního procesu až v roce 2003. Jednání o SAA se Srbskem EU přerušila, když Srbsko dostatečně nespolupracovalo s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). SAA byla nakonec podepsána v dubnu 2008. Ratifikace SAA se dlouho odkládala právě kvůli pochybám o bezvýhradné spolupráci srbské vlády s ICTY. Srbská vláda sice dopadla v červenci 2008 Radovana Karadžiće, ale další mezinárodně hledaný Ratko Mladić se řadu let ukrýval neznámo kde. Až v květnu 2011 byl zatčen a vydán do Haagu, kde si v listopadu 2017 vyslechl trest doživotního odnětí svobody.

Dohoda o vízech a vracení nelegálních imigrantů vstoupila v platnost 1. ledna 2008. Díky nim se výrazně zjednodušila pravidla pro udílení víz. Srbsko čerpalo finanční pomoc z EU díky programu CARDS a od ledna 2007 pak prostřednictvím IPA. Mezi lety 2007-2013 získala země z rozpočtu EU 2,2 miliardy eur. V období 2014-2020 Srbsko čerpá z unijního rozpočtu 1,5 miliard eur, které směřují do 8 oblastí: justice a vnitřní věci, reformy veřejné správy, doprava, životní prostředí a klimatické změny, sociální rozvoj, zemědělství a rozvoj venkova, rozvoj soukromého sektoru, a jiné.

Vztahy EU a Srbska velmi zkomplikovala otázka Kosova. Srbsko se této provincie nechtělo vzdát, protože jde o historicky významné území, kde stále žije početná menšina etnických Srbů. Na stranu Srbska se v tomto sporu postavilo Rusko. Kosovo však vyhlásilo jednostranně nezávislost 18. února 2008 a většina zemí EU jeho nezávislost uznala. Srbsko nezávislost Kosova uznat odmítá.

V prosinci 2009 Srbsko podalo přihlášku ke vstupu do EU. Od března 2012 má status kandidátské země. Podle zprávy Evropské komise z října 2012 není uznání nezávislosti Kosova Bělehradem podmínkou pro zahájení přístupových rozhovorů, avšak normalizace vztahů na základě vzájemné dohody z dubna 2013 je jako podmínka vstupu požadována. Přístupová jednání začala v lednu 2014. Do června 2018 bylo otevřeno 14 vyjednávacích kapitol z 35, z nichž dvě byly prozatímně uzavřeny (Věda a výzkum a Veřejné zakázky).

Nová strategie EU pro západní Balkán počítá se vstupem Srbska do EU do roku 2025.

Podrobnější informace naleznete v Links Dossier.

EU – Albánie

  • červen 2006: Podpis SAA;
  • leden 2008: V platnost vstoupila Dohoda o zpětném přebírání osob (readmisní dohoda);
  • duben 2009: Albánie podává přihlášku ke vstupu do EU;
  • duben 2009: V platnost vstoupila SAA;
  • prosinec 2010: Zahájen bezvízový styk EU s Albánií;
  • říjen 2012: Komise podmiňuje udělení statusu kandidátské země dalšími reformami;
  • červen 2014: Albánie získala statut kandidátské země;
  • listopad 2016: Komise doporučila zahájit přístupová jednání EU s Albánií;
  • duben 2018: Komise opět doporučila zahájit přístupová jednání EU s Albánií

Komise každoročně publikuje zprávu o pokroku Albánie na její cestě do EU. V lednu 2006 Evropská rada schválila revidované Evropské partnerství, které identifikuje prioritní oblasti, na které by se Albánie měla zaměřit v rámci reformního procesu. Prozatímní dohoda, která umožňovala Albánii profitovat z obchodních výhod SAA, vstoupila v platnost v prosinci 2006. Ratifikace SAA byla dokončena v dubnu 2009. Od roku 2010 mohou Albánci cestovat do zemí Schengenu bez víz.

V letech 2001 – 2006 Albánie čerpala pomoc z programu CARDS a od ledna 2007 může čerpat finanční pomoc v rámci grantů z IPA. Do roku 2013 sem zamířilo 594 milionů eur z rozpočtu EU. Pro období 2014-2020 je zemi vyčleněna částka 649,4 miliard eur, která směřuje zejména na demokratické reformy, vládu práva a lidská práva nebo životní prostředí a klima.

Podle zpráv EU z let 2012 a 2013 o pokroku potenciálních členů musí Albánie před udělením statusu kandidátské země zintenzivnit proces reforem v klíčových oblastech, jakými je například funkční právní stát.

V červnu 2014 udělila Rada ministrů Albánii statut kandidátské země.

V listopadu 2016 doporučila Evropská komise členským státům zahájit přístupové rozhovory s Albánií díky pokroku země v reformách soudnictví. V dubnu 2018 zopakovala Komise svou podporu v zahájení jednání o vstupu Albánie do EU, ale upozornila, že další kroky budou záviset na postupu zejména v oblasti právního státu a při provádění pěti klíčových priorit, které jsou pro zemi stanoveny.

EU – Bosna a Hercegovina

  • červen 2008: Podpis SAA;
  • červen 2012: EU a Bosna a Hercegovina zahájily dialog o přípravách na podání přihlášky ke vstupu do EU;
  • červen 2015: Vstup v platnost SAA;
  • únor 2016: Žádost o vstup do EU;
  • únor 2018: Země předala předsedovi Komise vyplněný dotazník ke členství v EU (EURACTIV 28.2.2018)

Jednání o podpisu SAA byla zahájena v listopadu 2005 a podepsána pak byla až v červnu 2008, když se zlepšila spolupráce Bosny a Hercegoviny s Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a byla provedena reforma veřejné správy.

Od roku 1991 EU poskytla Bosně a Hercegovině podporu ve výši 2,5 miliard eur. Bosna a Hercegovina čerpala finanční pomoc z programů ECHO, PHARE, Obnova. V letech 2001 – 2006 pak získala z CARDS více jak 500 milionů eur. Od roku 2008 začala čerpat z programu IPA. EU je nejdůležitějším obchodním partnerem Bosny a Hercegoviny. Mezi lety 2014-2017 sem směřovalo z rozpočtu EU 167,1 milionů eur na reformy v oblasti demokracie, právního státu či posílení konkurenceschopnosti a inovace.

V rámci mise EUFOR/ Althea působilo na konci roku 2012 na území Bosny a Hercegoviny kolem 900 příslušníků ozbrojených složek z EU a mimoevropských zemí, kteří zde dohlíží na dodržování míru a pořádku a pomáhají místním autoritám v plnění jejich povinností. K roku 2018 je zde kolem 600 vojenských jednotek z 22 zemí. Misi EUFOR/Althea schválila Evropská rada v červenci 2004 a její působení v Bosně a Hercegovině je v souladu s Evropskou bezpečnostní a obrannou politikou. Souběžně zde až do června 2012 působila Evropská policejní mise (EUPM), která pomáhala místním policejním složkám.

Od roku 2010 mohou obyvatelé Bosny a Hercegoviny, kteří vlastní biometrický pas, cestovat do zemí schengenského prostoru bezvízově.

Podle Zprávy o pokroku potenciálních členů z října 2013, kterou každoročně vydává Evropská komise, dosáhla Bosna a Hercegovina ze všech hodnocených zemí nejmenšího pokroku.

SAA nebyla dlouho v platnost, protože země neplnila všechny podmínky, zejména v právní oblasti. Mezi politickými představiteli země neexistovala shoda ohledně celkového směřování státu a chyběla rovněž vnitřní diskuse základních témat, jako je mimo jiné evropský integrační proces. SAA nakonec vstoupila v platnost v polovině roku 2015.

V zemi působí také Zvláštní zástupce EU i unijní Delegace, kteří prosazují cíle EU a informují místní občany o prioritách EU v Bosně a Hercegovině.

Bosna a Hercegovina předložila svou žádost o vstup do EU v únoru 2016. V září téhož roku vyzvala Evropská rada Komisi k dodání svého stanoviska o této žádosti. V reakci na to unijní exekutiva vypracovala dotazník o přístupových kritériích, na který získala od Bosny odpověď v únoru 2018.

EU – Kosovo

  • 1999: Kosovo pod správou mise OSN v Kosovu (UNMIK);
  • duben 2005: Komise zveřejnila sdělení „Evropská budoucnost pro Kosovo“;
  • 18. únor 2008: Kosovo vyhlásilo nezávislost;
  • leden 2012: zahájení jednání o vízové liberalizaci;
  • říjen 2013: Zahájeno jednání o SAA;
  • duben 2016: Vstup v platnost SAA;
  • červenec 2017: Kosovo podle Komise splnilo poslední dvě podmínky pro vízovou liberalizaci, zavedení bezvízového styku nyní bude muset schválit Evropský parlament a Rada EU

Kosovo bylo do února 2008 součástí Srbska. EU je nejštědřejším dárcem finanční pomoci Kosovu a zároveň Kosovo je v přepočtu na hlavu nejvyšším příjemcem dotací EU. Od roku 2007 čerpá Kosovo finanční prostředky z programu IPA. Za tu dobu přesáhla částku 2 miliardy eur. Prostředky z tohoto zdroje jsou používány na vytváření fungujících institucí a na přeshraniční spolupráci. Na léta 2014-2020 je pro Kosovo vyčleněno 645,5 milionu eur, které směřují na reformy v oblasti demokratického vládnutí, právního státu, energetiky a dalších.

Kosovo je zapojeno do Stabilizačního a asociačního procesu. Od roku 2005 Komise zveřejňuje každý rok hodnotící zprávu o pokroku Kosova na cestě do EU. Od roku 2008 vede EU v rámci UNMIK (United Nations Interim Administration Mission in Kosovo) svou misi EULEX (European Union Rule of Law Mission).

Na konci října 2013 byla zahájena jednání o Stabilizační a asociační dohodě, která začala platit od dubna 2016. V listopadu téhož roku Komise ve spolupráci s kosovskou vládou předložila Evropskou reformní agendu, v níž definovala prioritní oblasti reforem pro Kosovo.

V dubnu 2016 Komise navrhla ustavit bezvízový styk s Kosovem. Jedním z kritérií bylo přijetí dohody o vymezení hranic s Černou Horou, k čemuž došlo v březnu 2018. V červenci 2017 schválila Rada Rámcovou dohodu mezi EU a Kosovem, která umožňuje účast země v unijních programech, například v programu Erasmus+, COSME či Evropa pro občany.

Podrobnější informace naleznete v samostatném Links Dossier.

Stanoviska

„Budeme usilovat o posílení vazeb s tímto regionem i vazeb v rámci tohoto regionu. Tyto vazby sahají od větších investic do dopravní infrastruktury, přes zvýšení počtu výměn pro vzdělávací a kulturní účely až po usnadnění a urychlení komunikace mezi našimi občany,“ zdůraznil předseda Evropská rady Donald Tusk k vrcholné schůzce členských států o západním Balkánu konající se 17. května 2018, jejímž cílem je také posílení spolupráce v oblastech společného zájmu, včetně bezpečnosti a migrace.

„Bezpečnost v oblasti západního Balkánu má přímý dopad na bezpečnost v EU. Jsme odhodláni zlepšit spolupráci v daném regionu za účelem boje proti hrozbám vyplývajícím z organizované trestné činnosti a terorismu, a zvýšit tak i bezpečnost občanů EU,“ uvedl bulharský ministr vnitra Valentin Radev v březnu 2018 při jednání ministrů členských států nad otázkou spolupráce se západním Balkánem v oblasti vnitřní bezpečnosti a boje proti terorismu.

„Naše politika v oblasti rozšíření bude i nadále hlavním motorem, jenž pohání reformy v zemích západního Balkánu. Modernizuje ekonomiky a společnosti tohoto regionu, a tak posiluje jeho prosperitu a stabilitu, což je rovněž ve vlastním zájmu EU,“ řekl komisař pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření Johannes Hahn při přeložení pravidelných zpráv o pokroku zemí západního Balkánu na jejich cestě do EU v dubnu 2018.

„Západní Balkán je třeba motivovat k reformám. Nesmíme donekonečna protahovat přístupové rozhovory, jinak EU promarní příležitost, kterou západobalkánský region poskytuje,“ řekl při konání Národního konventu o „Postoji k západnímu Balkánu a Východnímu partnerství“ český státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař. A dodal, že „Pokud chce být Unie významným geopolitickým hráčem, je integrace západního Balkánu nezbytná.“ Česká republika podle něj podporuje začlenění zemí západního Balkánu do EU kvůli hospodářským, bezpečnostním i geopolitickým zájmům.

Z doporučení Národního konventu o EU, který se konal na konci dubna 2018 k otázce západního Balkánu a Východního partnerství, vyplývá, že ČR se má aktivně účastnit politických a diplomatických jednání EU s regionem a má přispět k posílení bilaterální a regionální spolupráce se západobalkánskými zeměmi. Doporučení také povzbuzuje zástupce ČR k permanentnímu dialogu s představiteli tamní občanské společnosti i s českou veřejností o procesu rozšiřování. ČR má rovněž podporovat zahájení přístupových rozhovorů s Albánií a Makedonií.