Brexit: Od osudného referenda až po vyjednané dohody

brexit fakta

@ Shutterstock

Referendum, spuštění článku 50, vyjednávání rozvodové dohody, její následné odmítnutí britským parlamentem a další série vyjednávání. Jak probíhala jednání o brexitu, jaké jsou pozice, scénáře a jaká je realita?

Průzkumy veřejného mínění před britským referendem odhadovaly velmi těsné výsledky. Ráno po konání lidového hlasování přesto překvapilo celou Evropu i svět.

„Britští občané v rámci svobodného a demokratického procesu vyjádřili své přání odejít z Evropské unie. Litujeme tohoto rozhodnutí, ale respektujeme je,“ uvedli ve společném prohlášení předseda Evropské rady Donald Tusk, předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, tehdejší předseda Evropského parlamentu Martin Schulz a nizozemský premiér Mark Rutte, jehož země v tu dobu (červen 2016) končila své půlroční předsednictví v Radě ministrů EU.

Referendum o brexitu odstartovalo sérii událostí. Informace k jednotlivým etapám jsou k dispozici v následujícím souhrnu:

Historie členství Velké Británie v EU a cesta k referendu. Více >>>>

23. června 2016: referendum o brexitu;

25. června 2016: Didier Seeuwse jmenován zástupcem Rady EU pro vyjednávání o brexitu;

13. července 2016: David Cameron rezignoval, do čela britské vlády nastupuje Theresa Mayová;

27. července 2016: Michel Barnier jmenován hlavním vyjednavačem Evropské komise;

8. září 2016: Guy Verhofstadt jmenován zástupcem Evropského parlamentu pro vyjednávání o brexitu;

2. října 2016: britská premiérka Theresa Mayová oznámila datum zahájení formálních procesů vyjednávání do konce března 2017;

15. prosince 2016: Evropská rada rozhodla o způsobu a harmonogramu vyjednávání brexitu;

17. ledna 2017: Mayová předložila svou dvanáctibodovou strategii pro vystoupení Spojeného království z EU včetně záměru opustit jednotný trh potvrzující tak tzv. tvrdý brexit;

24. ledna 2017: Nejvyšší soud v Londýně rozhodl o povinnosti britské vlády žádat souhlas britského parlamentu k notifikaci článku 50 Smlouvy o EU (ve znění Lisabonské smlouvy), a naopak odmítl toto právo parlamentním shromážděním ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku;

26. ledna 2017: britská vláda představila v parlamentu návrh zákona ke spuštění jednání o brexitu;

1. února 2017: britský Parlament v prvním čtení podpořil návrh zákona o aktivaci článku 50 Smlouvy o EU, který umožňuje zahájit jednání o odchodu Británie z EU. Pro návrh se vyslovilo 498 poslanců vládních konzervativců a opozičních labouristů, proti bylo 114 poslanců;

2. února 2017: předložena Bílá kniha britské vlády o odchodu Spojeného království z EU a novém partnerství s ní;

13. března 2017: britský Parlament schválil zákon umožňující vládě zahájit vyjednávání o brexitu;

16. března 2017: britská královna Alžběta II. podepsala zákon o zahájení brexitu, který tím vstoupil v platnost;

29. března 2017: dopisem britské premiérky Spojené království oficiálně spustilo článek 50 Smlouvy o EU a zahájilo dvouletý proces vyjednávání o odchodu z Unie;

5. dubna 2017: Evropský parlament vydal usnesení týkající se vyjednávání s Velkou Británií;

18. dubna 2017: premiérka Mayová ohlásila záměr vypsat předčasné volby s cílem posílit svůj mandát pro jednání o brexitu;

19. dubna 2017: britský Parlament schválil konání předčasných voleb;

29. dubna 2017: přijaty Pokyny Evropské rady pro jednání o brexitu definující základní rámec pro vyjednávání, celkovou pozici EU a její priority;

22. května 2017: Rada EU přijala Směrnici pro sjednání dohody se Spojeným královstvím o podmínkách jeho vystoupení z EU, oficiálně jmenovala Komisi vyjednavačem EU, přijala rozhodnutí zmocňující k zahájení jednání o brexitu, zřídila ad hoc pracovní skupiny Rady pro záležitosti týkající se vystoupení Spojeného království z EU;

8. června 2017: den konání předčasných parlamentních voleb ve Spojeném království;

19. června 2017: oficiální zahájení vyjednávání o vystoupení Velké Británie z EU a dosažení první dohody o časovém plánu a prioritách jednotlivých kol společného jednání o vystoupení;

26. června 2017: Mayová předložila návrh na zachování rovných práv občanů EU a Britů po brexitu;

13. července 2017: britská vláda představila tzv. Repeal Bill (velký odvolávací/zrušovací zákon) a první tři poziční dokumenty k jednotlivým oblastem budoucí spolupráce s EU;

17. – 20. července 2017: druhé kolo vyjednávání (resp. první kompletní kolo vyjednávání) týkající se přechodného období po brexitu, finančního vyrovnání, budoucích hranic mezi Irskem a Severním Irskem nebo budoucí aplikace evropského práva v Británii;

15. srpna 2017: britská vláda předložila první dokument o budoucím partnerství s EU týkající se zejména celních požadavků;

21. srpna 2017: publikován poziční dokument Británie před třetím kolem vyjednávání o pokračování dosavadního obchodu se zbožím a službami s EU po brexitu;

28. – 31. srpna 2017: třetí kolo vyjednávání mezi EU a Británií týkající se například otázek uznávání odborných kvalifikací či hospodářských práv, dále diskuse o vzájemných finančních závazcích, otázce irských hranic, způsobu řízení dohody o vystoupení, vztahu Británie k Euratomu po brexitu, zboží uvedené na trh v době vystoupení, justiční spolupráci v občanských a trestních věcech;

22. září 2017: projev britské premiérky Mayové ve Florencii zdůrazňující snahu Británie setrvat v jednotném trhu a pokračovat ve spolupráci s unijní sedmadvacítkou v oblasti obrany; požaduje také dvouleté přechodné období;

25. – 28. září 2017: čtvrté kolo vyjednávání mezi EU a Británií, během něhož se stále nepodařilo dosáhnout shody na třech klíčových otázkách – zajištění práv občanů EU v Británii, finančním vyrovnání a řešení hranic mezi Irskem a Severním Irskem;

9. – 12. října 2017: páté kolo vyjednávání mezi EU a Británii, opět bez úspěchu v dosažení dohody o právech občanů a finančním vyrovnání;

9. – 10. listopadu 2017: šesté kolo vyjednávání mezi EU a Británií, po němž stále zůstávají nevyřešené otázky sjednocování rodin, budoucího systému sociálního zabezpečení a role Soudního dvora EU po brexitu;

20. listopadu 2017: členské státy rozhodly o přesunu dvou evropských agentur z Londýna – Evropská bankovní agentura (EBA) přesídlí do Paříže, Evropská léková agentura (EMA) získá nové sídlo v Amsterodamu;

15. prosince 2017: Evropská rada, na doporučení Komise, rozhodla o dostatečném pokroku v jednání první fáze týkající se vystoupení Británie a přijala pokyny pro zahájení druhé fáze týkající se přechodného období a budoucích vztahů;

17. ledna 2018: Dolní sněmovna britského parlamentu přijala zákon o vystoupení z EU;

29. ledna 2018: členské státy, na doporučení Komise, přijaly směrnice pro další jednání o brexitu a rozhodly o přechodném (či někdy nazývaném „implementačním“) období po vystoupení Británie z Unie v délce 21 měsíců, od 30. března 2019 do 31. prosince 2020;

6. – 9. února 2018: sedmé kolo jednání o brexitu a první kolo rozhovorů o budoucích vztazích EU s Británií zaměřující se na přechodné období po brexitu, řešení irských hranic a správu dohody o vystoupení;

12. února 2018: europoslanci rozhodli, že ze 73 křesel europarlamentu, které jsou dnes obsazeny britskými zástupci, bude 27 z nich po brexitu rozděleno mezi země, které byly dosud mírně znevýhodněné ve svém zastoupení. 46 křesel zůstane neobsazeno (a vyhrazeno pro případné přistoupení nového člena do EU);

28. února 2018: Evropská komise předložila první návrh dohody o vystoupení Británie z Unie včetně návrhů pro zachování práv občanů EU v Británii po brexitu, finančním vyrovnání britských závazků, hranice mezi Irskem a Severním Irskem a dalších bodů související s rozlukou;

2. března 2018: projev Mayové o budoucím partnerství Británie s Unií;

14. března 2018: Evropský parlament přijal usnesení o možném rámci budoucích vztahů mezi EU a Británií, v němž navrhuje vyjednání asociační dohody zahrnující oblasti obchodních a hospodářských vztahů, vnitřní bezpečnosti, spolupráce v oblasti zahraniční politiky a obrany a dalších oblastech (např. výzkum a vývoj);

13. – 19. března 2018: intenzivní jednání o dohodě o brexitu. Shoda padla na finančním vyrovnání britských závazků, právech občanů EU v Británii po brexitu, podobě přechodného období po brexitu (do konce roku 2020) a dalších bodech. Nevyřešena stále zůstává otázka irských hranic;

23. března 2018: Evropská rada na svém zasedání posoudila a uznala dosažený pokrok v jednáních o brexitu a schválila pokyny k rozhovorům o budoucím vztahu EU a Velké Británie;

duben 2018: Sněmovna lordů schválila 15 dodatků k zákonu o brexitu týkající se například zachování Listiny základních práv EU nebo setrvání v celní unii po brexitu;

7. června 2018: Britská vláda předložila návrh, aby se provizorní řešení budoucího pohraničního režimu vztahovalo na celé Spojené království, tedy nejen pouze na irský ostrov, a bylo časově omezeno do konce roku 2021;

13. června 2018: Dolní sněmovna britského parlamentu zamítla dodatky k zákonu o brexitu předložené Sněmovnou lordů či opozičními labouristy;

19. června 2018: v jednáních dosažena shoda v oblasti cel, DPH, Euratomu a osvědčení pro zboží po brexitu. Nedořešené otázky nadále přetrvávají v případě policejní a soudní spolupráce či budoucnosti irských hranic po brexitu;

20. června 2018: britský parlament definitivně schválil finální podobu zákona o odchodu Británie z EU, který má zajistit právní kontinuitu po brexitu;

21. června 2018: britská vláda předložila podmínky, které budou muset splnit občané zemí EU po brexitu, aby mohli v zemi zůstat i po přechodném období trvající do konce roku 2020;

6. července 2018: premiérka Mayová předložila plán na ujednání zóny volného obchodu mezi EU a Británií po brexitu, která by se vztahovala na průmyslové zboží a zemědělské produkty;

9. července 2018: britský ministr pro brexit David Davis a někteří členové jeho resortu, spolu s ministrem zahraničí Borisem Johnsonem rezignovali kvůli nesouhlasu s britskou pozicí k odchodu země z Unie – resort pro odchod z EU převzal Dominic Raab, zahraniční vztahy získal na starost Jeremy Hunt;

12. července 2018: Britská vláda předložila podrobný plán (bílou knihu, později známou jako dohoda/plán z Chequers) o budoucích vztazích Spojeného království s Unií po brexitu, s volným pohybem zboží, „flexibilním“ pohybem služeb a bez volného pohybu osob, které by byly právně zakotveny ve formě asociační dohody;

19. července 2018: v kontextu stále neuzavřené „rozvodové dohody“ a přetrvávajícím neshodám v jednáních o brexitu přijato Sdělení Komise vyzývající občany, podniky a správní orgány na všech úrovních v Británii a EU k přípravám na obě varianty brexitu (s dohodou či bez ní) a jejich důsledky;

24. července 2018: premiérka Mayová přebírá vedoucí roli v jednání s Unií o brexitu (místo ministra pro brexit Raaba); vláda také ve svém dokumentu o právním rámci rozvodové dohody  potvrdila britskému parlamentu, že se unijní právo bude v zemi uplatňovat až do konce přechodného období (tj. do konce roku 2020) vč. dohledu Soudního dvora EU nad uplatňováním legislativy EU v Británii;

srpen 2018: rostou obavy z brexitu bez dohody; na takový scénář se začínají připravovat jak EU jako celek, tak členské státy, Spojené království samotné i jednotlivé podniky; 80 procent dohody je sice dojednáno, neshody ale panují zejména (ale nejenom) nad budoucím režimem na irské-severoirské hranici;

26. července 2018: jednání Barniera s Raabem o budoucí spolupráci v oblasti (vnitřní i vnější) bezpečnosti, zahraniční politice a obraně, nebo celní unii – potvrzeno, že je již hotovo zhruba 80 % dohody o vystoupení;

31. srpna 2018: dohodnuto, že po brexitu bude vnitřní bezpečnost založena na 4 pilířích: efektivní výměna informací, spolupráce policejních složek, soudní spolupráce v trestních věcech a partnerství v boji s praním špinavých peněz a financováním terorismu;

19. – 20. září 2018: neformální zasedání hlav států a vlád v rakouském Salcburku, kde se otevřela možnost svolání mimořádné Evropské rady pro finální potvrzení rozvodové dohody, ovšem jen v případě, že bude v jednáních dosažen významný posun;

30. září – 3. října 2018: čtyřdenní výroční sjezd britské vládní Konzervativní strany, na které se premiérka Mayová snažila přesvědčit své spolustraníky o svém brexitovém plánu; neshody mezi nimi ale přetrvávají;

14. října 2018: proběhlo „tajné“ setkání unijního vyjednavače Barniera s jeho britským protějškem Raabem; zprávy o dosažení finální rozvodové dohody na pracovní úrovni byly vzápětí Barnierem zpochybněny;

17. října 2018: proběhlo zasedání Evropské rady ve formátu článku 50 Smlouvy o EU; premiérka Mayová ve svém asi 20ti-minutovém projevu seznámila hlavy států a vlád se současným stavem jednání, přičemž dohoda, kterou měl summit odsouhlasit, zatím ještě nebyla dokončena; otevřela se možnost prodloužení již dohodnutého dvouletého přechodného období, které by mohlo usnadnit dosažení finální rozvodové dohody;

22. října 2018: premiérka Mayová potvrdila britskému parlamentu, že dohoda o brexitu je z 95 procent hotová;

9. listopadu 2018: odstupuje další člen britské vlády, ministr dopravy Jo Johnson, kvůli nesouhlasu s podobou premiérčina plánu rozvodové dohody;

12. listopadu 2018: po víkendovém intenzivním jednání se v rámci rozvodové dohody dosáhlo pokroku v otázce chráněných zeměpisných označení či autonomie právního řádu EU včetně role Soudního dvora EU;

13. listopadu 2018: Návrh rozvodové dohody byl na technické úrovni dokončen, včetně řešení budoucího režimu na irské-severoirské hranici (zkrácená verze vysvětlující výstupovou dohodu publikována v únoru 2019);

14. listopadu 2018: jednání kabinetu premiérky Mayové o finální verzi rozvodové dohody s pozitivním výsledkem; unijní vyjednavač Barnier potvrdil dosažení dohody; předseda Komise Juncker vyzývá ke svolání zasedání hlav států a vlád 27 členských zemí (formát článku 50 Smlouvy o EU);

15. listopadu 2018: rezignoval ministr pro brexit Dominic Raab, ministryně práce Esther McVeyová a několik členů parlamentu z důvodu jejich nesouhlasu s podobou dohody o brexitu;

16. listopadu 2018: novým ministrem pro brexit se stal Stephen Barclay;

22. listopadu 2018: dokončena politická deklarace stanovující rámec budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím;

25. listopadu 2018: na mimořádném zasedání Evropské rady hlavy států a vlád potvrdily výstupovou dohodu a přijaly deklaraci o rámci budoucích vztahů mezi EU a UK;

10. prosince 2018: Soudní dvůr EU rozhodl ve zrychleném řízení, že Británie může vzít jednostranně zpět své rozhodnutí o vystoupení (v odpovědi na předběžnou otázku skotského soudu a v souladu s názorem generálního advokáta z 4. prosince 2018);

11. prosince 2018: plánované klíčové hlasování v britském parlamentu o „rozvodové“ dohodě nakonec odloženo;

15. ledna 2019: britský parlament podle očekávání dva roky projednávanou dohodu o odchodu země z Unie neschválil poměrem 202 pro ku 432 hlasů proti; další postup je ve hvězdách, alternativ je několik;

16. ledna 2019: hlasování o nedůvěře vládě, které po včerejším debaklu o brexitové dohodě vyvolali labouristé v čele s Jeremy Corbynem, podle očekávání vláda premiérky Mayové ustála v poměru 325 proti vyslovení nedůvěry ku 306 pro vyslovení;

21. ledna 2019: premiérka Mayová předložila tzv. „plán B“, nic nového však nepřináší; nadále bude jednat o možnostech, jak se vyhnout brexitu bez dohody; také zrušila poplatek za registraci unijních občanů, kteří chtějí po brexitu setrvat v Británii; v reakci na premiérčin projev začali poslanci předkládat dodatky o odložení brexitu či svolání dalšího referenda;

29. ledna 2019: dolní komora britského parlamentu schválila dodatek k brexitovému plánu vlády, který žádá premiérku o vyjednání alternativy k tzv. irské pojistce; britští poslanci naopak odmítli odchod bez dohody, nepodpořili ani odklad brexitu či konání dalšího referenda;

14. února 2019: premiérka Mayová utrpěla další porážku v Dolní sněmovně, když britští poslanci, byť v „symbolickém“ hlasování, odmítli podpořit snahu o úpravu tzv. irské pojistky v „rozvodové dohodě“, přestože se předsedkyně vlády snažila v předchozích dvou týdnech o její opětovné vyjednání s EU, která však nové rozhovory nechce začínat; v ten samý den předseda Evropské rady Tusk a předseda Komise Juncker poskytli ve společném dopise britskému parlamentu přídavné ujištění vztahující se k irské pojistce;

21. února – 10. března 2019: v mezidobí probíhají vzájemné rozhovory mezi lídry a vyjednavači EU a Británie o zajištění schválení rozvodové dohody (zejm. snaha o alternativní ujednání tzv. irské pojistky); zároveň se na brexit bez dohody připravuje EU, Británie i zbývajících 27 členských států;

26. února 2019: premiérka Mayová představila britskému parlamentu svůj další plán o postupu v brexitu, v němž mj. potvrdila dřívější závazek dát poslancům opět hlasovat o brexitové dohodě nejpozději 12. března a prvně připustila dosud odmítanou možnost odložit brexit za předpokládaný datum odchodu 29. března; EU by odklad podpořila jen pokud bude racionálně odůvodněn ze strany Británie;

27. února 2019: britský parlament při další příležitosti svým hlasováním podpořil brexitový plán premiérky Mayové předložený o den dříve; naopak alternativní plán brexitu od opozičních labouristů byl zamítnut, což otevřelo cestu k možnému dalšímu referendu;

11. března 2019: mezi EU a Británií dosažena právně závazná interpretace brexitové dohody garantující, že irská pojistka nebude fungovat po neomezenou dobu; rovněž přijato společné prohlášení doplňující politickou deklaraci o budoucím rámci vztahů mezi EU a Británií a zavazující obě strany, aby se do prosince 2020, kdy má skončit přechodné období, snažily dosáhnout „alternativního ujednání“, díky němuž by nemusela sporná pojistka vůbec vstoupit v platnost;

12. března 2019: další hlasování v britském parlamentu o „rozvodové dohodě“ upravující odchod Británie z Unie, o politické deklaraci k ní připojené, o dvou nových textech přijatých předešlý den, a o jednostranném prohlášení Británie, podle něhož bude moci Londýn přijmout opatření, díky nimž bude platnost pojistky pouze dočasná skončilo neúspěchem; brexitový plán premiérky Mayové byl odmítnut 391 hlasy proti ku 242 hlasy pro;

13. března 2019: britský parlamentu v dalším hlasování odmítl brexit bez dohody za všech okolností; britská vláda dnes zároveň předložila opatření pro tento scénář, jímž předpokládá ponechání zboží mířícího z Irska do Severního Irska dočasně bez kontrol pro předejití zavedení tvrdé hranice mezi oběma částmi ostrova; Londýn také v případě tohoto scénáře rozšíří seznam zboží dováženého ze zemí mimo EU, které nebude podléhat clům;

14. března 2019: britský parlament schválil odkladu brexitu do konce června tohoto roku, ovšem s tím, že musí do 20. března schválit tu samou rozvodovou dohodu, kterou již dvakrát odmítl;

18. března 2019: třetí hlasování o již dvakrát odmítnuté rozvodové dohodě ohrozil předseda Dolní sněmovny John Bercow podmínkou, že je možné rozhodovat jen o podstatně pozměněném textu, nikoliv tom samém, co již byl předtím několikrát odmítnut;

20. března 2019: premiérka Mayová požádala o odklad odchodu Británie z Unie z původně plánovaného 29. března na 30. června 2019;

21. března 2019: lídři 27 členských zemí se na summitu v Bruselu jednomyslně shodli na odložení brexitu a to v podobě dvou variant – do 22. května (tj. před evropskými volbami) v případě, že rozvodová dohoda bude schválena britským parlamentem v dalším týdnu; nebo jen do 12. dubna v případě neschválení dohody, do kdy by Mayová měla stanovit další postup;

25. března 2019: britští poslanci odhlasovali převzetí kormidla nad brexitem;

27. března 2019: britský parlament zamítl všech svých osm návrhů týkajících se podoby brexitu a budoucích vztahů země s EU;

29. března 2019: plánované datum odchodu Británie z EU, které však bylo kvůli patové situaci v britském parlamentu odsunuto na duben či květen v závislosti na osudu vyjednané rozvodové dohody, o níž se po třetí rozhodovalo právě v tento den; ani na potřetí se však pro dva roky dojednávanou dohodu nenašla mezi britskými poslanci dostatečná podpora;

1.dubna 2019: další hlasování v britském parlamentu o možných variantách (po) brexitu skončilo opět neúspěšně – žádný z následujících návrhů, o kterých se hlasovalo, neprošel: setrvání Británie v celní unii, setrvání Británie v celní unii a jednotném trh (aka společný trh 2.0 či model Norska), druhé referendum o brexitu, zrušení brexitu ve snaze vyhnout se odchodu bez dohody;

2. dubna 2019: premiérka Mayová nabídla jednání opozičním labouristům ve snaze nalézt východisko ze současné patové situace kolem brexitu;

5. dubna 2019: premiérka Mayová znovu požádala EU o další odklad brexitu, opět dokonce června tohoto roku, jako již tak učinila v první žádosti;

10. dubna 2019: lídři členských států se na mimořádném summitu EU dohodli na odkladu brexitu do konce října s tím, že v červnu bude přezkoumán stav brexitové krize, a zároveň pod podmínkou, že Británie se zúčastní květnových voleb do Evropského parlamentu;

21. května 2019: premiérka Mayová předložila nový desetibodový plán pro odchod země z EU, jehož součástí je i návrh na uspořádání druhého referenda o brexitu; před jeho konáním však britský parlament musí schválit již třikrát odmítnutou dohodu, v níž vláda vyjednávala s opozicí změny, ovšem neúspěšně.

18. července 2019: britský parlament rozhodl udržet si své slovo nad brexitem až do konce října tím, že jeho schůze nemůže být do té doby ukončena;

23. července 2019: bývalý starosta Londýna Boris Johnson se stal třetím brexitovým premiérem; křeslo lídra vlády převzal od odstoupivší Theresy Mayové o den později;

19. srpna 2019: premiér Johnson zaslal předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi dopis s žádostí o opětovné vyjednání brexitové dohody, která by neobsahovala spornou (a dle Johnsonových slov „nedemokratickou“) irskou pojistku; se svým požadavkem však příliš neuspěl;

srpen-září 2019: snahy vlády o opětovné jednání nad rozvodovou dohodou, které ale EU bez funkčních alternativ nehodlá otevírat; snahy opozice zabránit neřízenému odchodu z Unie, ke kterému vláda směřuje; další a další analýzy o katastrofálních dopadech brexitu bez dohody; přípravy na tento černý scénář doma i v zahraničí;

28. srpna 2019: na návrh vlády a za souhlasu britské královny by mělo být od půlky září do poloviny října přerušeno jednání parlamentu;

4. září 2019: hlasování Dolní sněmovny o opozičním návrhu na případný odklad brexitu ve snaze vyhnout se jeho neřízené podobě bylo úspěšné; odklad ale nemá podporu premiéra Johnsona a zřejmě ani EU; poslanci zároveň prozatím odmítli návrh vlády na vypsání předčasných voleb;

9./10. září 2019: britští poslanci opětovně zamítli vypsání předčasných voleb a požadují po vládě zveřejnění dokumentů týkající se brexitu;

10. září – 14. října 2019: vynucená přestávka britského parlamentu před datem odchodu země z EU;

24. září 2019: britský Nejvyšší soud rozhodl po sérii soudních líčení nižších soudů o nezákonnosti vynucené přestávky Dolní komory britského parlamentu nařízené vládou;

25. září 2019: poslanci Dolní sněmovny britského parlamentu se po dvou týdnech vrátili do svých lavic, kde je čekala ostrá výměna názorů s vládou nad dalším postupem kolem brexitu;

2. října 2019: Johnson zaslal do Bruselu nový návrh brexitové dohody, který má nahradit irskou pojistku mechanismem, v jehož rámci by Severní Irsko zůstalo v jednotném trhu, ale spolu se zbytkem Spojeného království mimo celní unii EU;

17. října 2019: vyjednavači EU a Británie dosáhli po týdnech a měsících intenzivních jednáních úprav Protokolu o Irsku/Severním Irsku a revize politické deklarace o budoucích vztazích EU a Británie připojené k výstupové dohodě, které poté na svém večerním zasedání Evropské rady schválily členské státy a nyní jej v této podobě čeká schválení Radou ministrů, Evropským parlamentem a britským parlamentem, kde by však mohla narazit na odbor opozičních stran;

19. října 2019: Z plánovaného hlasování britského parlamentu o revidované výstupové dohodě sešlo kvůli dodatku požadujícím nejprve zavedení brexitové dohody do britského práva; ještě téhož dne zaslal premiér předsedovi Evropské rady dopis požadující odklad odchodu z EU, který ale nepodepsal a přidal k němu dodatek, že s oddálením data vystoupení nesouhlasí;

22. října 2019: britská Dolní sněmovna odsouhlasila návrh zákona, který zavádí do britského práva opatření z dohody o brexitu vyjednané s EU a poslali jej do dalšího projednávání; zamítla naopak vládní harmonogram pro zrychlené schvalování tohoto obsáhlého dokumentu (počítající se schválením během třech dní); britská vláda na základě toho pozastavila přijímání tohoto zákona;

28. října 2019: členské státy EU schválily již třetí odklad data odchodu Británie z Unie, tentokrát do konce ledna roku 2020 s tím, že bude-li výstupová dohoda v britském parlamentu schválena dříve, tak i Británie přestane být členem Unie dřív; večer by měli britští poslanci hlasovat o předčasném vypsání voleb na začátek prosince;

31. října 2019: staré datum odchodu Británie z Unie;

31. ledna 2020: nové datum odchodu Británie z Unie. 

Unie byla na vyjednávání připravena od počátku. Dva dny po konání referenda Rada jmenovala belgického diplomata Didiera Seeuwse za svého zástupce pro vyjednávání brexitu. Na konci července byl ustaven hlavní vyjednavač Unie, bývalý francouzský premiér a komisař pro jednotný trh (2010-2014) Michel Barnier. Až poté, co Rada ministrů přijala Směrnici pro sjednání dohody se Spojeným královstvím o podmínkách jeho vystoupení z EU, byl Barnier oficiálně zmocněn zastupovat všech 27 členských států v rozhovorech o brexitu. Aby ani Evropský parlament nebyl pozadu a mohl ve vyjednávání hrát aktivní roli, rozhodl se za svého zástupce zvolit Guye Verhofstadta, předsedu liberální frakce ALDE.

Tři rytíři ve zbroji. Kdo jsou evropští vyjednavači pro brexit?

Evropský parlament nedávno jmenoval svého zástupce ve vyjednávání o podmínkách odchodu Velké Británie z Evropské unie. Postu se ujal lídr liberální frakce ALDE Guy Verhofstadt. Bývalý belgický premiér doplnil diplomatické duo, které tvoří belgický diplomat Didier Seeuws (Rada EU) a Michel Barnier (Evropská komise). Kdo tito vyjednavači pro brexit vlastně jsou?

Britská vláda založila Společný ministerský výbor pro vyjednávání s EU složený ze zástupců jednotlivých regionálních parlamentů, v jehož čele stál do své rezignace v červenci 2018 ministr pro odchod Británie z Unie David Davis. Ten zároveň vedl za Spojené království vyjednávání s Unií. Po Davisovi nastoupil do ministerského úřadu Dominic Raab. I ten ale ve funkci nevydržel a ještě v roce 2018 jej nahradil Stephen Barclay.

Hlavním vyjednavačem EU zůstal po celou dobu vyjednávání Michel Barnier.

Předsedkyně vlády Theresa Mayová oficiálně spustila svým dopisem z 29. března dvouletou lhůtu pro vyjednání odchodu z Unie. Počátek jednání však byl opět odložen a Mayová o tři týdny později předložila svůj záměr vypsat předčasné volby, aby posílila svůj mandát k tvrdému brexitu. Opak se stal pravdou a rovnováha sil se v dolního komoře britského parlamentu změnila v neprospěch vládnoucí Konzervativní strany.

Před volbami se zvyšovala pravděpodobnost tvrdého brexitu představeného v Bílé knize o odchodu Británie z EU. Ve volbách si ale výrazně polepšila opoziční Labouristická strana, která přístup Mayové k brexitu ostře kritizuje. Opět se tak začalo hovořit o takzvaném měkkém brexitu.

brexit fakta

Konzervativci ztratili 12 křesel, zatímco labouristé si o 29 polepšili. Zdroj: BBC

Analýza výsledků voleb naznačila, že tentokrát získali převahu ti, kdo v referendu minulý rok hlasovali pro setrvání v Unii. K nim se přidalo i více mladých lidí, kteří jsou obecně (většinou) více proevropští než starší občané. Právě to lze považovat za důvod úspěchu labouristů oproti předchozím volbám.

Celkově byla volební účast vyšší než v předchozích volbách za posledních dvacet let. S 68,7 % byla účast nejvyšší od roku 1997, kdy k volbám přišlo přes 70 % právoplatných voličů.

Mayová nakonec po dlouhých jednáních uzavřela v pondělí 26. 6. 2017 dohodu se severoirskou Demokratickou unionistickou stranou (DUP). Ta má v Dolní sněmovně britského parlamentu zajistit nutnou podporu pro schvalování návrhů zákonů její menšinové vlády.

Navzdory výsledkům voleb a opětovným obavám o odložení zahájení vyjednávání brexitu, britská vláda dostála slibům a 19. června mohli britští a unijní vyjednavači zasednout ke společným jednáním.

Infografika: Otázky a odpovědi k brexitu

Britská premiérka Theresa Mayová aktivovala článek 50 Smlouvy o Evropské unii. Na jeho základě spustil Londýn proces tzv. brexitu. Ať již se britská vláda s Bruselem dohodne na jeho podmínkách či ne, opustí Spojené království EU do dvou let. Co Brity k tomuto rozhodnutí vedlo a za jakých podmínek bude brexit probíhat? Přečtěte si podrobné otázky a odpovědi na toto téma.

Priority Británie pro vyjednávání o brexitu

  • Bezcelní přístup na jednotný trh pro britské vývozce, ale bez plného členství v celní unii;
  • zachování volného pohybu nejen zboží, ale také služeb (a zejména těch finančních);
  • nové obchodní dohody se zeměmi v Evropě i mimo ni;
  • zabránění návratu tvrdých hranic, zachování otevřených hranic s Irskem včetně společné cestovní zóny (např. za pomoci kamer a dronů, ale bez fyzické kontroly), pokračující respekt k mírové Velkopáteční dohodě z roku 1998, zachování integrity britského imigračního systému;
  • snížení daní z příjmů právnických osob na 15 %, aby i po vystoupení z jednotného trhu zůstalo londýnské City atraktivní pro zahraniční kapitál a přitáhlo do země nejlepší světové firmy i investory;
  • občanům EU žijícím ve Spojeném království alespoň 5 let by měla být zachována stejná práva jako Britům, například v otázce lékařské péče a vzdělávání, protože budou moci žádat o statut „usedlíka“ a následně i o britské občanství;
  • zabezpečení práv Britů žijících v jiném členském státě;
  • kontrola přistěhovalců;
  • ochrana práv pracujících;
  • ukončení jurisdikce Soudního dvora EU nad Velkou Británií;
  • zajistit na základě speciální dohody bezpečnostní spojenectví Británie s Unií po brexitu včetně policejní, zpravodajské a vojenské spolupráce, spolupráce v boji proti trestné činnosti a terorismu, zachování britského příspěvku na unijní vojenské mise a rozvojové programy;
  • zachování spolupráce v oblasti vědy, výzkumu a inovací, včetně účasti Británie v programu Erasmus

Priority EU pro vyjednávání brexitu

  • Transparentnost a otevřenost jednání;
  • základní práva občanů EU žijící ve Spojeném království, kterých je podle odhadů asi 3,2 milionů (z toho 2 miliony v zaměstnání; cca 100 tisíc Čechů, z toho až 40 tisíc pracujících), a práva britských občanů pobývajících v EU, kterých je zhruba 1,2 milion (z toho půl milionu pracujících);
  • finanční otázky a vyrovnání všech závazků EU;
  • nové hranice mezi Irskem a Severním Irskem bez zavedení povinných víz a zachování plynulé obchodní výměny mezi oběma částmi irského ostrova;
  • budoucí postavení britských výsostných oblastí na Kypru (Akrotiri a Dhekelia);
  • dohoda se Španělskem o území Gibraltaru;
  • ochrana dat a digitální jednotný trh;
  • zachování výrobků právně uvedených na společný trh v době vystoupení Británie z Unie a postupy založené na právních předpisech Unie;
  • ukončení britských závazků k Evropskému společenství pro atomovou energii (Euratomu);
  • ukončení členství britských zástupců v institucích, orgánech a agenturách EU;
  • vytvoření institucionálního rámce pro implementaci a dohled nad budoucí dohodou o vystoupení;
  • řádné dokončení probíhajících procedur v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech vč. zachování přístupu k osobním datům z EU i ze Spojeného království;
  • dokončení soudních řízení v občanských a obchodních záležitostech;
  • vytvoření rámce pro ukončení soudních procesů a administrativních procedur týkajících se Británie v době jejího vystoupení z EU;
  • zachování vzájemného uznávání diplomů.

Priority ČR pro vyjednávání brexitu

  • Jednotný postup všech členských států;
  • volný pohyb všech čtyř svobod a zejména pak pohyb pracovních sil;
  • práva Čechů pobývajících a pracujících v Británii;
  • zachování ekonomických vazeb, především v automobilovém a strojírenském průmyslu;
  • komplexní dohoda o volném obchodu, která zabrání vzniku tarifních i netarifních překážek;
  • ochrana českých podniků;
  • finanční vyrovnání včetně zachování současné podoby kohezní politiky, nebo alespoň co nejmenší dopady na ni;
  • partnerství v bezpečnostní a vojenské oblasti;
  • dohled Soudního dvora EU na aplikaci dohody o vystoupení Británie;
  • zabránění právního vakua.

Česko po brexitu: studie naznačuje tři možné scénáře

Brexit Česku umožňuje rozvážit priority, které by měla v EU zastávat, říká studie, jež předkládá tři možné scénáře dalšího vývoje. Které to jsou?

V první fázi vyjednávání odchodu Britů z EU prosazovalo Česko zejména ochranu práv českých občanů žijících v Británii. V jednáních o budoucích vztazích Británie s Unií usiluje Praha o zachování spolupráce v oblasti obrany, bezpečnosti, justice a vnitřních věcí. Obranná a bezpečnostní politika je v zájmu i samotné britské premiérky Mayové. Ke konci června 2018 se například Británie již připojila k dalším osmi členským zemím při ustavení nové intervenční iniciativy.

Pro český export budou důležité také budoucí hospodářské vztahy a zajištění co nejvýhodnějšího vzájemného obchodu po brexitu.

Tvrdý brexit zasáhne český export do Británie. Ekonomové odhadují pokles až o 20 procent

Velká Británie je pátým největším obchodním partnerem České republiky. Brexit může toto postavení ohrozit.

Po neúspěšném referendu z roku 2016 se začaly objevovat různé scénáře budoucího partnerství mezi Velkou Británií a Unií, protože odchod země z EU je pro Evropu novou zkušeností. Jak se záhy ukázalo, žádný z existujících modelů vztahů EU s ne-členskými státy nebyl pro Spojené království přijatelný. Specifický charakter členství si přeci jen Británie udržovala po celých 45 let v Evropských společenstvích (vč. několika svých opt-outů/výjimek z unijního práva).

Navzdory počátečním snahám o setrvání alespoň v některých svobodách nakonec Spojené království zvolilo tvrdý brexit a úplnou odluku od společného trhu. Odmítnutí setrvat v jednotném trhu potvrdila i Bílá kniha britské vlády o odchodu z Unie, která mluví o novém strategickém partnerství založeném na vzájemné spolupráci.

V ní však přesto nalezneme odkazy na zachování britského členství v některých unijních oblastech, například společné zemědělské politice, strukturálních a investičních fondech, vědeckých a výzkumných projektech atp. Británie se na nich zamýšlí podílet jak svými finančními prostředky, tak čerpáním jejich výhod.

brexit fakta

Donald Tusk a Theresa Mayová. Zdroj: European Union, 2016

Následné Pokyny Evropské rady přijaté měsíc po spuštění článku 50 Smlouvy o EU však vyjadřují přání zachovat úzké vazby se svým ostrovním protějškem. Takové partnerství sice nebude skýtat výhody unijního členství, ovšem má jít nad rámec běžných obchodních dohod, které na nediskriminačním základě upravují vztahy mezi EU a třetími zeměmi.

Černý scénář by nastal, pokud by se obě strany nedokázaly dohodnout a vzájemné vztahy by byly založeny mimosmluvně na základě aplikace pravidel Světové obchodní organizace (WTO). Ani EU ani Londýn si tuto variantu nepřejí. Výrazněji by taková forma zasáhla britské producenty a spotřebitele než ty unijní. Došlo by totiž například ke zvýšení cen potravin a jiných produktů. Přesto premiérka Mayová během složitých jednání již několikrát upozornila, že nebude preferovat špatnou dohodu – to raději žádnou, několikrát zopakovala.

Spojené království mělo na výběr z několika možností budoucích vztahů s EU. Za prvé se mohlo vrátit do mezivládního Evropského společenství volného obchodu (EFTA/ESVO), které v roce 1960 spolu s dalšími šesti státy založilo, ale v němž přestalo být členem po vstupu do Evropských společenství (dnešní EU). V tomto případě mohlo přijmout buď norský model, který spočívá na spolupráci v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP) a využívat tak výhod jednotného trhu, ovšem bez možnosti rozhodovat o povinnostech, které by UK muselo plnit. Anebo jít cestou Švýcarska, které má s Unií speciální vztahy založené na souboru bilaterálních dohod. Obě varianty by odpovídaly měkkému brexitu.

Jinou alternativou spadající pod tvrdý brexit byla celní unie, kterou má EU například s Tureckem, nebo obchodní dohoda, jakou si například Unie vyjednala s Kanadou (CETA).

Hybridní model mezi oběma typy brexitů, takzvané „kontinentální partnerství“, navrhli ve svém článku Jean Pisani-Ferry, Norbert Röttgen, André Sapir, Paul Tucker a Guntram Wolff. Specifická forma vztahů je na pomezí mezi plným členstvím a členstvím v EHP či dohodou o volném obchodu. Tento model představil bruselský think tank Bruegel, který mimo jiné vytvořil přehled jednotlivých variant brexitu a jejich vztahu k politikám a procesům v EU.

brexit fakta

Zdroj: Bruegel

Jak jednání o brexitu postupují dále a konečná dohoda je  zatím stále v nedohlednu, objevují se nové varianty budoucího rámce vztahů mezi EU a Británií, které jsou modifikací těch předchozích.

Mohlo by se tak jednat o dohodu „CETA plus“, která by k původní Komplexní hospodářské a obchodní dohodě přidala finanční služby, které jsou pro Británii, a zejména pro londýnské City, klíčové. Taková dohoda by se Británii zamlouvala, protože by díky ní mohla převzít kontrolu nad svou národní politikou a zároveň si mohla vyjednat obchodní dohody se zbytkem světa. Oproti EHP by tato forma spolupráce podle další studie think-tanku Bruegel také pro Brity pravděpodobně znamenala nižší příspěvky do unijního rozpočtu a menší dohled Soudního dvora EU.

Jinou možností by podle druhé zmiňované studie mohl být model „EHP minus“, který by ze zavedeného partnerství vyjmul volný pohyb osob coby hlavní důvod brexitu.

EU i Británie si zejména přejí, aby společné rozhovory vedly ke spravedlivé dohodě s rovnocennými podmínkami pro obě strany. Nikdo naopak nechce, aby dvouletá lhůta skončila bez dohody. To však znamená nalézt kompromis mezi migrační politikou, kterou si chce Londýn určovat sám, a přístupem na jednotný trh včetně aplikace čtyř svobod.

V pondělí 19. června 2017 se uskutečnilo první kolo vyjednávání, při němž byl dohodnut časový rámec, organizace a priority pro vzájemné rozhovory. Původně se počítalo pouze se čtyřmi vyjednávacími schůzemi. Nejasná a proměnlivá pozice Británie zapříčiňující neshody s Unií ukázala, že bude potřeba více úsilí a diskusí.

Každý měsíc pak následovala jednotlivá kola jednání o dílčích oblastech spolupráce po brexitu. Jako nejpalčivější se ukázala otázka práv unijních občanů žijících v Británií a Britů žijících na kontinentu, dále vzájemné vyrovnání finančních závazků mezi EU a Spojeným královstvím, irské hranice, dohled Soudního dvora EU nad budoucí dohodou a další otázky spojené s rozlukou. Až v polovině března 2018 v rámci již osmého kola společných rozhovorů bylo mezi britským a unijním vyjednavačem dohodnuto několik klíčových bodů. Největším problémem byl budoucí režim na irských hranicích.

brexit_proces

V rámci každého kola jednání se konala plenární zasedání a zasedání vyjednávací skupiny, v jejichž čele zasedli hlavní vyjednavači a koordinátoři. Ustaveny mohly být také ad hoc skupiny pro specifické oblasti separátního vyjednávání. Obě strany měly vést rozhovory v angličtině a francouzštině.

Hlavní slovo a politickou kontrolu nad celým procesem vystupování mají mít v rukou členské státy, které schvalují zásadní kroky vyjednávání.

Ještě před zahájením samotných rozhovorů začala Evropská komise předkládat poziční dokumenty týkající se jednotlivých oblastí a jejich budoucnosti po odchodu Britů z Unie. Stanoviska se nejprve věnovala finančním otázkám a občanským právům, následně se zaměřila na vystoupení Spojeného království z Euratomu.

V průběhu jednání byly přijaty další akty, které se dále zaměřily na oblast policie a justice, soudní a administrativní procedury v době oficiálního vystoupení, justiční záležitosti v civilních a obchodních věcech, fungování unijních institucí, orgánů a agentur po brexitu či návrhy na vytvoření institucionální struktury pro dohodu o vystoupení nebo ujišťují zachování těch výrobků, které byly uvedeny na společný trh v době vystoupení země z EU.

Finální návrh dohody o brexitu je na světě. EU ho vítá, Británie kritizuje

Po 17 měsících intenzivních vyjednávání dosáhli britští a unijní vyjednavači shody nad finálním návrhem dohody o odchodu Spojeného království z EU. Teď je na čase přesvědčit britský a evropský parlament a členské státy o její ratifikaci.

Na základě společných rozhovorů, Evropská komise na konci února 2018 předložila první návrh dohody o vystoupení mezi EU a Spojeným královstvím. Po úspěšných březnových jednáních návrh následně ještě upravila a vyznačila v dokumentu oblasti, na kterých již panuje shoda, dále ty, co vyžadují technické úpravy, ale také ty části, na kterých je potřeba ještě zapracovat. Transparentnost vyjednávání, s publikací snad všech dokumentů vztahujících se k brexitu, byla patrná po téměř celou dobu společných rozhovorů.

Hlavy států a vlád se již v polovině prosince 2017 shodly, že v jednáních o nejasnostech kolem brexitu bylo dosaženo dostatečného pokroku pro to, aby se rozhovory mohly posunout do druhé fáze jednání, které se týkalo přechodného období po brexitu a budoucího partnerství po něm.

Tyto závěry nakonec Evropská rada potvrdila také na svém dalším zasedání v březnu 2018. Na něm zároveň Britům připomněla, že stále ještě zbývají některé záležitosti nevyřešené, zejména budoucí režim na hranicích mezi Irskou republikou a Severním Irskem, nebo územní působnost „rozvodové dohody“, především ve vztahu k Gibraltaru. Rovněž Británii upozornila, že musí počítat s negativními hospodářskými důsledky opuštění vnitřního trhu a celní unie.

Sněmovna lordů na scéně

Komplikace v odchodu Britů z EU nepředstavovala pouze společná jednání mezi britskými a unijními vyjednavači, ale jasno neměla ani samotná Británie. Nevolená Sněmovna lordů, kde vládní konzervativci nemají většinu, schválila během dubna 2018 několik dodatků k zákonu o vystoupení z EU, který dolní komora přijala v lednu tohoto roku.

Mezi přijatými dodatky byl například ten požadující setrvání Spojeného království v celní unii s EU, dále zachování práv pracovníků či spotřebitelů podle unijních standardů, nebo zachování Listiny základních práv EU v britském právním řádu po brexitu, přestože z ní má Británie vyjednanou určitou výjimkou (založenou na interpretaci zakotvených ustanovení a vyjasnění uplatňování Listiny). Jedním z požadavků byla také větší role britského parlamentu, pokud by se nepodařilo schválit dohodu o brexitu. To ovšem Mayová podle agentury Reuters odmítla.

Jak tehdy informovala ČTK, zastánci zachování unijní Listiny v britském právu argumentovali tím, že vláda by mohla odstranění dokumentu využít k oslabení práv občanů. Odpůrci naopak varovali, že bez vyřazením Listiny bude Británie vystavena vlivům cizích právních systémů, což by mohlo vést k ústavním potížím.

Přehledně: Blíží se „rozvod“, jaký EU ještě nezažila. Podívejte se, co už je v brexitu jisté

Do brexitu zbývá deset měsíců. Brusel a Londýn už vyřešily některé z potíží. Mimo jiné přistoupily na přechodné období, během kterého bude Británie nadále členem jednotného trhu a celní unie. Kde jinde panuje shoda a kde se vyjednávací týmy míjejí?

Na počátku května 2018 schválili členové horní komory britského parlamentu další dodatky týkající se možnosti zablokovat či odložit konečnou dohodu o odchodu země z Evropské unie, dále setrvat v jednotném trhu (v rámci EHP) i po brexitu, neuvádět v zákoně přesné datum odchodu z EU a udržet účast v agenturách EU.

ČTK nicméně již několikrát uvedla, že britská vláda považuje zákon o vystoupení z EU, jak ho v lednu 2018 přijala Dolní sněmovna britského parlamentu, za tu nejlepší cestu pro hladký odchod z evropského bloku.

Osud 15 dodatků ale nakonec ležel na rozhodnutí dolní komory, kde má premiérka zajištěnou těsnou většinu. Proto nebylo překvapující, že v polovině června 2018 zamítla Dolní sněmovna všechny návrhy horní komory a opozičních labouristů.

Jednání o brexitu jde do finále. Obavy o odchod bez dohody jsou ale čím dál větší

Podzimní summit EU, kdy by měla být na stole dohoda o odchodu Britů z Unie, se nezadržitelně blíží, ale otázka irských hranic nebo budoucích vztahů stále nemá odpověď. Londýn zatím chrlí další představy o své budoucnosti mimo jednotný trh. 

Finální fáze jednání o „rozvodové dohodě“

Přestože byla v červnu 2018 dosažena shoda nad dalšími dosud nejasnými otázkami, třeba ty o clech nebo daních, s blížícím se datem odchodu se postupně začalo zvyšovat riziko, že jednání o rozvodové dohodě nebudou včas uzavřena a dohoda o vystoupení řádně schválena jak samotnou Británií, tak také EU (resp. Radou ministrů členských států po souhlasu Evropského parlamentu). K nejasnostem nepřispěly ani vnitropolitické spory v Británii posílené rezignacemi některých členů vlády v průběhu druhé poloviny roku 2018, či nejasné pozice samotné premiérky, konzervativní strany a parlamentu.

EU, její členské státy i samotná Británie se tak postupně začaly připravovat na scénář odchodu bez dohody. Evropská komise, na základě svého akčního plánu předloženého na konci roku 2018 začala předkládat návrhy unijních předpisů pro zmírnění dopadů takové podoby brexitu. Dohromady bylo navrženo 19 legislativních a stejný počet nelegislativních aktů, z nichž 11 právních aktů bylo k 12. březnu již přijato Evropským parlamentem a Radou EU.

Po řadě dalších, formálních i neformálních, jednání hlav států a vlád i vyjednavačů EU a Británie v průběhu druhé poloviny roku 2018, byla nakonec finální „rozvodová dohoda“, a následně i politická deklarace o budoucích vztazích EU a Británie připojená k výstupové dohodě, dojednán v polovině listopadu 2018.

Britové se s postojem k brexitu velmi silně identifikuji, říká odbornice Brusenbauch Meislová

Čas brexitu se neúprosně krátí. O současné patové situaci na britské politické scéně, případném dalším referendu či o pozici ČR v brexitovém jednání hovořila redakce s odbornicí na brexit Monikou Brusenbauch Meislovou. 

Všem dnům konec ale rozhodně nebylo. Britský parlament totiž dohodu dojednávanou posledních 18 měsíců nepřijal v odloženém hlasování, původně plánovaném na prosinec 2018 a nakonec uskutečněném v polovině ledna 2019, a to historickým rozdílem hlasů. Spornou otázkou byla totiž obava z tzv. irské pojistky zakotvené v rozvodové dohodě, která by podle britských poslanců mohla vést k trvalému připoutání Británie k Unii i po brexitu.

Premiérka Mayová musela do třech dnů po odmítavém hlasování předložit „plán B“, jak dál postupovat. Ten však v podstatě nic nového nepřinášel, jen další úsilí pokračovat v jednáních. Na konci ledna pak britští poslanci vyzvali premiérku, aby dojednala s Bruselem „alternativní podobu“ irské pojistky, avšak nespecifikovali, jak si změny představují. Poslanci také odmítli odchod bez dohody, odklad odchodu či další referendum.

Opětovné otevření společných rozhovorů však Unie od konce roku 2018 odmítá, považují totiž rozvodovou dohodu za tu nejlepší a jedinou možnou. Přesto od konce ledna až do 10. března 2019 probíhaly schůzky unijních lídrů s premiérkou Mayovou a britskými i irskými zástupci, jejichž snahou bylo nalézt východisko z patové situace.

To, že nejasnosti na straně Británie i měsíc a půl před oficiálním brexitem přetrvávají, potvrdilo další hlasování Dolní komory britského parlamentu v polovině února, kdy byla odmítnuta snaha předsedkyně vlády o vyjednání změn v irské pojistce. Začalo se tak hovořit o dalším referendu, které iniciovali zejména opoziční labouristé, nebo o odkladu brexitu, který postupně připustila i premiérka, jež tuto variantu dosud odmítala.

Nakonec se na poslední chvíli, před dalším hlasováním v britském parlamentu o rozvodové dohodě naplánovaném na 12. března 2019, podařilo EU a Británii dosáhnout právně závazného ujištění k brexitové dohody a k ní připojené politické deklaraci, že tzv. irská pojistka bude dočasná. Ačkoliv tedy předpovědi o výsledku hlasování byly 11. března skeptické, po večerním jednání premiérky Mayové s Junckerem 11. března se šance na schválení dohody v britském parlamentu podle tisku zvýšily. Přesto lídr opoziční strany Corbyn nebyl s výsledkem rozhovorů spokojen a nadále odmítal dohodu podpořit. Pochyby panovaly zejména nad právní závazností přijatých dodatků.

Opakované ujišťování EU nakonec nepomohlo. Dolní komora britského parlamentu 12. března po druhé nepodpořila 18 měsíců dojednávanou rozvodovou dohodu a k ní připojenou politickou deklaraci o rámci budoucích vztahů Británie a EU po brexitu. O den později britští poslanci odmítli odchod z EU bez dohody a týden hlasování o brexitu završili schválením pouze „technického“ odkladu odchodu do konce června, aby byl čas na přijetí nezbytné legislativy. Odklad však premiérka Mayová podmínila schválením jí vyjednané výstupové dohody.

Týden hlasování o brexitu je u konce. Jaké jsou varianty dalšího postupu?

Dohoda o odchodu Británie z EU zatím nebyla schválena. Vystoupení má přijít za 14 dní. Britští poslanci tento týden neschválili ani dohodu, ani odchod bez ní. Ve hře je krátký nebo dlouhý odklad brexitu, předčasné volby, referendum, nebo žádný brexit.

Třetí šanci však dvakrát zamítnutá dohoda zatím nedostala. Předseda dolní sněmovny John Bercow totiž odkázal na staré parlamentní pravidlo, kterým ospravedlnil nemožnost hlasovat několikrát o stejném dokumentu, jež byl již nejednou poslanci zamítnut. Nové hlasování proto podmínil podstatnými změnami samotného textu.

Ty však nenastaly, mj. kvůli tomu, že EU považuje dohodu (jak mnohokrát Británii zopakovali vrcholní představitelé) za tu nejlepší a jedinou možnou. Místo dalšího hlasování tak devět dní před plánovaným odchodem premiérka Mayová požádala Evropskou unii o odklad brexitu do 30. června.

Odložení data odchodu Británie muselo jednomyslně schválit všech 27 zbývajících členských států, k čemuž měli příležitost na březnovém summitu Evropské rady. Přestože se původně mohlo zdát, že nikdo tomuto kroku nebude stát v cestě, některé země určité výhrady měly

Lídři členských zemí s vrcholnými představiteli EU se nakonec dohodli na dvou variantách odkladu – do 22. května (tj. před evropskými volbami), pokud britský parlament na konci března schválí dvakrát odmítnutou rozvodovou dohodu; nebo jen do 12. dubna, pokud dohoda nezíská podporu britských poslanců. Po summitu se premiérka Mayová snažila nalézt pro svou dohodu dostatečnou podporu. Její snahy však byly neúspěšné.

Patovou situaci ještě zkomplikovalo rozhodnutí britského parlamentu z pondělí 25. března o převzetí otěží nad brexitem. Všechny své návrhy týkající se představ o „ideálním“ brexitu a budoucích vztazích Británie s Unií však poslanci v následném středečním hlasování zamítli. Na programu se objevilo například několik podob setrvání v jednotném trhu a celní unii, vyhlášení referenda nebo odvolání brexitu.

Třetí a zatím poslední šanci dostala rozvodová dohoda v den, kdy měla Británie opustit Unii podle původního plánu (tj. 29. března 2019), tedy dva roky po oznámení premiérky Mayové o vystoupení země z EU. Podle očekávání však dohoda, o níž se tentokrát v britském parlamentu hlasovalo bez připojené politické deklarace o budoucích vztazích země s EU, schválena nebyla. Jak po výsledku upozorňovali představitelé členských zemí, zvýšila se tím pravděpodobnost brexitu bez dohody, který mohl nastat už 12. dubna, byť takovou možnost britští poslanci již několikrát odmítli.

Komplikovanou situaci se premiérka Mayová na počátku dubna rozhodla řešit společně s opozičními labouristy a nastalo tak období několika kol jednání zástupců obou stran, při nichž se diskutovala budoucnost Británie.

Pátek 12. dubna 2019 se i přes tyto snahy stal novým datem odchodu Británie z EU, jak se na něm dohodl summit EU v druhé polovině března. Do této doby musela britská vláda rozhodnout o dalším postupu. V pátek 5. dubna zaslala premiérka Mayová do Bruselu žádost o další odkladu brexitu a to opět do konce června 2019. O tomto návrhu se následně diskutovalo a rozhodovalo na mimořádném summitu členských zemí 10. dubna, který jeho předseda Donald Tusk svolal v reakci na třetí neúspěšné hlasování o výstupové dohodě v britském parlamentu.

A byla to vskutku časově náročná a zdlouhavá debata mezi lídry členských zemí Unie nad jejich návrhy, kolik přídavného času poskytnout Británii na vyřešení patové situaci kolem brexitu. Někteří navrhovali roční odklad, jiní pouze několika měsíční. Kromě toho, nezáleželo jen na přesném datu, pro opětovné oddálení brexitu bylo rovněž nezbytné poskytnout racionální zdůvodnění.

Až nad ránem druhého dne 11. dubna byl dosažen kompromis mezi unijní sedmadvacítkou, že odchod Británie z EU se odloží o půl roku, do 31. října 2019, ovšem pod podmínkou, že Británie musí uspořádat květnové volby do Evropského parlamentu. Neučiní-li tak, odejde k 1. červnu 2019, ať už se schválenou dohodou nebo bez ní. Zároveň, nové říjnové datum může být zkráceno, a to v případě, že se britskému parlamentu podaří během půl roku schválit již několikrát odmítnutou dohodu. Pokud se tak stane, Británie odejde k prvnímu dni následujícího měsíce. Lídři členských zemí se navíc dohodli, že v červnu dojde k přezkumu situaci kolem brexitu.

Další evropské volby

Pro Británii bylo poskytnutí přídavného času na vyřešení své domácí situace zřejmě vítanou předvelikonoční nadílkou. Jak ovšem po dosažení rozhodnutí upozorňovali zástupci podniků,  včetně těch českých, pro firmy znamená další odklad brexitu pokračující nejistotu nad jejich budoucím obchodem s britskými protějšky. Pro volby do EP zase výsledek summitu mění předpokládanou redukci jeho celkového počtu po květnových volbách, resp. zvýšení počtu zástupců některých zemí EU namísto těch britských. Původně se počítalo s tím, že ve 27 unijních zemích budou jejich občané volit 705 europoslanců. Kvůli tomu, že Británie nebyla schopná najít způsob, jak z Unie vystoupit nejpozději do prvního ustavujícího zasedání nově zvoleného Evropského parlamentu na počátku července 2019, a to ani navzdory snaze vlády najít kompromis s opozičními labouristy, museli jít Britové opět k evropským volbám a vybrat 73 svých zástupců. Vyhrála Strana pro brexit Nigela Farage. Počet poslanců v EP tak zůstává stejný jako byl doposud, tedy 751.

Není ale zatím ani jasné, na jak dlouho. Nová předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová se netají tím, že by bránila dalšímu odkladu. I některé státy vidí tuto možnost za reálnou ve snaze vyhnout se nepříznivým následkům tvrdého vystoupení Británie (bez schválené dohody) na konci října.

Novou kapitolu otevřel nový lídr konzervativců i vlády Boris Johnson. Jeho spolustraníci ho z tuctu zájemců zvolili 23. července. O den na to se stal dalším konzervativním premiérem, třetím v pořadí (po odstoupivší Therese Mayové a předchozím Davidu Cameronovi), který bude mít co do činění s brexitem. S jeho vizí však nesouhlasilo několik členů vlády a tak před i po jeho inauguračním proslovu rezignovali.

Ještě téhož dne Johnson odkryl své koně. Po odchodu ministra financí Philipa Hammonda bude britskou kasu střežit Sajid Javid. Britskou diplomacii místo hlavního rivala Johnsona v premiérském boji Jeremy Hunta převezme bývalý ministr pro brexit Dominic Raab. Ve své roli bude naopak nadále pokračovat současný ministr pro brexit Stephen Barclay. V čele rezortu pro mezinárodní obchod nahradí odstupujícího Liama Foxe Liz Trussová.

Jak popsal server Euronews, rezignaci na svůj post během dne oznámilo i dalších sedm členů vlády.

Do Johnsonova kabinetu naopak míří i zastánkyně tvrdého brexitu Andrea Leadsomová. Bude stát v čele úřadu pro podnikání, energetiku a průmyslovou strategii.

Vzápětí po svém zvolení Johnson jasně prohlásil, že pokud se nepodaří odstranit z rozvodové dohody s Unií irskou pojistku, která je podle něj nedemokratická, nastane brexit bez dohody. Od svého zvolení pak začal přijímat přípravné kroky na tento scénář. Zejména se navyšovala částka, která by měla zmírnit katastrofální důsledky neřízeného odchodu. Ty ale podle různých vládních (tajných) analýz, které se postupně objevovaly v médiích, přesto nastanou v jednotlivých sektorech. Bude omezena doprava na hranicích, přerušeny dodávky potravin, občané i podniky ztratí svá unijní práva. Ve snaze udržet si alespoň nějakou pozici na světové scéně začali zároveň členové vlády vyjednávat budoucí obchodní podmínky po brexitu s americkým i asijským kontinentem.

Svou rétoriku Johnson sice během srpna mírně zmírnil a začal usilovat o jednání s Unií nad změnami výstupové dohody. Zároveň ale drží svou pozici, že Británie odejde na konci října za každých okolností, ať už s dohodou nebo bez ní.

Brusel ale opakovaně zdůrazňuje, že revize dojednaných podmínek není možná bez životaschopných alternativ, které britský premiér zatím nepředložil. Interní informace uniklé do médií z vládních kruhů také potvrdily, že deklarovaný pozitivní postup rozhovorů vedený brexitovým vyjednavačem Londýna Davidem Frostem je „nesmysl“. Británie také oznámila, že od září omezí svou účast na bruselských jednáních jen na ta zasedání, která jsou pro ni nejdůležitější, mj. ohledně bezpečnostních a obranných otázek.

Boj proti tvrdému brexitu a intenzivní jednání o revizi výstupové dohody

Během srpnových prázdnin se ve snaze zabránit „šílenému“ Johnsonovu plánu na tvrdý brexit zmobilizovala koalice opozičních stran (labouristé, liberální demokraté, skotská a velšská strana, zelení a další vč. části konzervativců) a připravili návrh zákona, který by odkladem data odchodu Británie z Unie do konce ledna roku 2020 zabránil (alespoň dočasně) brexitu bez dohody. O něj by měl Johnson požádat, pokud do 19. října nevyjedná s EU jinou dohodu, kterou by britský parlament schválil, zřejmě s úpravou kontroverzní irské pojistky.

Odklad by ale museli jednomyslně schválit nejvyšší představitelé členských států. Současně předsedající Finsko nebo opětovně Francie se ale vyjadřují k tomuto kroku skepticky. Británie by musela třetí odklad řádně odůvodnit a předložit plán, co by se během přídavného času dělo. Unie je nakloněna možnosti upravit irskou pojistku do podoby, která by se vztahovala jen na Severní Irsko, nikoliv celé Spojené království. To se ale nelíbí samotným Severoirčanům, protože by to v podstatě rozdělilo Spojené království. Za pojistku naopak bojuje Irská republika, která v EU zůstává.

Návrh zákona o zabránění tvrdému brexitu a o odkladu po třech čteních prošel ve středu 4. září Dolní sněmovnou a zamířil do Sněmovny lordů, kde se mohly objevit komplikace. Nakonec se tak ale nestalo a zákon vzešel v platnost po podpisu královny 9. září. Poslanci zároveň ve stejný večer zamítli návrh vlády na vypsání (dalších brexitových) předčasných voleb, které se mohly konat v půlce října, tedy před datem aktuálního odchodu Británie z Unie. Toto své rozhodnutí pak potvrdili o týden později.

Stalo se tak ještě před tím, než bylo v polovině září přerušeno jednání parlamentu do půlky října, o kterém rozhodla britská vláda za souhlasu královny. Podle Johnsona nemělo jít o snahu zabránit opozici. Věcný důvod však nepodal. Proti tomuto kroku se zvedla vlna nevole mezi politiky i běžnými občany, kteří vyrazili protestovat do ulic a podepisovali petici. Krok vlády se dostal až před tři soudy po Spojeném království (v Belfastu, Edinburghu a Londýně). Ten skotský i londýnský nejprve potvrdily, že přerušení jednání parlamentu je v souladu se zákonem.

To následně vyvrátil skotský odvolací soud a věc se proto dostala do rukou nejvyššího soudu. Ten 24. září rozhodl, že pětitýdenní vynucená přestávka parlamentu je nezákonná. Přestávka tak trvala pouze dva týdny. Spekulovalo se nad tím, zda vyslovit vládě nedůvěru. Tomu se však bránila opozice kvůli obavě z brexitu bez dohody.

V mezičase s blížícím se datem odchodu Británie z Unie na konci října do médií unikají zprávy  a analýzy o katastrofální důsledcích neřízeného brexitu.

Černé scénáře situace odchodu Británie z Unie i další finance na brexit bez dohody

Minulý týden se nesl ve znamení prvních návštěv nového premiéra Johnsona v jednotlivých částech Spojeného království. Jeho vláda také předložila několik dalších, zejména finančních, opatření pro odchod země z EU. Spekuluje se také nad scénáři kolem brexitu.

Necelý měsíc před říjnovým datem vystoupení Británie z Unie přišel premiér Johnson s alternativním řešením kontroverzní a pro něj nedemokratické irské pojistky, kterou zamýšlel nahradit mechanismem. V rámci něho by Severní Irsko v podstatě zůstalo v unijním jednotném trhu, ale společně se zbytkem Británie by bylo mimo celní unii EU, aby mohla země vést nezávislou obchodní politiku. V Severním Irsku by do roku 2025 platila pravidla unijního trhu ohledně zemědělských i průmyslových výrobků. Došlo by však k uvalení kontrol na hranicích s Irskou republikou.

Za nový návrh sklidil britský premiér značnou kritiku opozice, Bruselu i Irska. Další jednání ve snaze zabránit brexitu bez dohody však tento krok nezastavil. Naopak, ještě více se společné rozhovory mezi unijními a britskými vyjednavači zintenzivnily a každá ze stran neztrácela naději na dosažení kompromisu. Ten se začal postupně objasňovat před unijním summitem lídrů členských států 17.-18. října.

V britské společnosti sílí pocit, že politika je rozbitá a potřebuje opravit, říká britský odborník

Poslední tři roky jsme strávili brexitem, a zanedbali tak spoustu domácích problémů, říká v rozhovoru Euan Duncan Carrs z Katedry Evropských a mezinárodních studií londýnské King’s College. 

Doslova za pět minut dvanáct (resp. něco málo před polednem) ohlásili unijní a britští lídři a jejich vyjednavači ve čtvrtek 17. října to, o čem se v posledních hodinách a dnech pouze spekulovalo – dosažení shody nad revizí Protokolu o Irsku/Severním Irsku a nezávazné politické deklarace o budoucích vztazích po brexitu. Evropská komise doporučila novou podobu dohody ke schválení lídry členských států na jejich aktuálním bruselském zasedání i Evropským parlamentem. Summit Evropské rady ještě ten den večer uposlechl a dohodu schválil.

Schválení nových ujednání, které sice zajistí zachování míru na irsko-severoirských hranicích,  ale, jak upozornilo POLITICO značně se liší od Johnsonových plánů, by mohlo opět narazit na odpor opozičních stran v britském parlamentu, zejm. Severoirské unionistické strany DUP, Skotské národní strany SNP i labouristů. Britští poslanci se obsahem změn měli zabývat v sobotu 19. října. Pomocí dodatků mohli opětovně požádat o další referendum, předčasné volby nebo odklad. Místo toho na základě tzv. Letwinova dodatku odhlasovali, že obsah výstupové dohody musí být před jejím schválením nejprve zaveden do britského práva. Znamená to tak, že premiér Johnson musel podle Bennova zákona ještě téhož dne požádat EU o odklad brexitu. Přestože to sám odmítal, nakonec ve večerních hodinách zaslal předsedovi Evropské rady Tuskovi dopis požadující odložení data odchodu Británie z Unie, ovšem bez jeho podpisu a s druhým „dodatkovým“ dopisem, že on sám s odkladem nesouhlasí. 

O zavedení výstupové dohody britští poslanci jednali hned týden poté. Přestože posunuly ratifikaci dohody do dalšího čtení, čímž se Johnsonovi podařilo dostat brexit dále než jeho předchůdkyni, neschválili možnost zrychleného schválení ratifikace ve lhůtě tří dní. EU tak zřejmě bude muset opětovně, už na potřetí, rozhodnout o dalším odkladu, nebo Británie odejde 31. října z Unie neřízenou cestou. Odklad sice měl podporu většiny členských států kvůli obavě z dopadů tvrdého brexitu bez dohody, delší dobu však panovala neshoda na jeho délce a důvodech. Nesouhlasné stanovisko s oddálením odchodu Británie nadále zastávala zejména Francie. 

EU je na cestě k dalšímu odkladu brexitu. O jaký odklad ale půjde?

Udělí evropská sedmadvacítka Británii souhlas s dalším odkladem brexitu? A pokud ano, v čem bude spočívat?

Nakonec se veškeré překážky odkladu odchodu podařilo překonat a předseda Evropské rady Donald Tusk v pondělí 28. října oznámil na twitteru, že se členské státy již potřetí dohodly na flexibilním odkladu odchodu Británie z Unie, podle očekávání do konce ledna 2020. Pokud se britským poslancům podaří schválit výstupovou dohodu dříve, Británie může odejít i dřív než na konci ledna. Odklad je podmíněn navržením britského komisaře do nové Komise, konstruktivním přístupem Británie k EU a nemožností opětovně otevírat výstupovou dohodu. Ještě před odchodem z EU však Británii čekají další (brexitové) volby, které vláda navrhla na 12. prosince 2019. Opozice žádala kvůli vánočním prázdninám dřívější datum, 9. prosince a labouristé svou podporu k jejich vypsání podmínili zajištěním odkladu brexitu, což se tak stalo. Ačkoliv pro vypsání voleb premiér Johnson nenašel v pondělí 28. října dostatečnou podporu, druhou šanci na jejich schválení měla vláda v úterý 29. října. Ještě před hlasováním labouristé přislíbili, že volby podpoří. A na druhý pokus to vyšlo. Poslanci drtivou většinou 438 hlasů podpořili vypsání předčasných voleb na 12. prosince 2019, s 20 poslanci hlasujícími proti. Den na to volby schválila i britská horní sněmovna lordů. 

Britové jdou potřetí za čtyři roky k volbám. Vítěz může určit podobu brexitu

Brexitové volby číslo tři. I tak by se daly nazvat nadcházející předčasné volby, které se budou ve Spojeném království konat 12. prosince. Co lze od nich očekávat, kdo má šanci na vítězství a jak mohou promluvit do očekávaného odchodu Británie z Unie? Redakce EURACTIV.cz se zeptala odborníků.

Zdálo by se, že jakýsi „zakopaný pes“ všech problémů kolem brexitu vycházel z britské strany. Nejen Británie ale zřejmě nepostupovala tak, jak by měla. Další článek think-tanku Bruegel z konce ledna 2019 argumentoval, že postup EU měl být více kooperativní. Podle autora článku, Jeana Pisani-Ferryho, se EU spíše zaměřila na prosazování pravidel a dodržování procesů než na dosahování výsledků. EU navíc jen v omezené míře spolupracovala s britskou občanskou společností či podniky, aby povzbudila diskusi o budoucnosti po brexitu. Naopak, unijní vyjednavač Barnier často cestoval do zemí EU-27 pro diskuse s vládami, parlamenty či sociálními partnery a stakeholdery.

Místo rozpadu semknutí. Jak jinak ještě brexit proměnil EU?

Brexit už je, pokud nebude odložen, za dveřmi. Odchod členské země Evropskou unii samozřejmě ovlivnil, obzvlášť jedná-li se o tak významnou zemi jakou je Velká Británie. Jak ale brexit EU vlastně proměnil?

Prvotní návrh Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii, který Evropská komise na základě proběhlých osmi kol vzájemných rozhovorů předložila na přelomu února a března 2018, se skládal ze šesti částí – úvodní ustanovení, práva občanů, další otázky související s rozlukou (například otázka zboží uvedeného na trh přede dnem vystoupení, zachování celních postupů), přechodná ustanovení, finanční vyrovnání, institucionální a administrativní ustanovení – a Protokolu o Irsku/Severním Irsku.

Vyjednavači EU a Velké Británie se průběžně shodli na následujících otázkách:

  • Práva občanů EU žijících v Británii a Britů pobývajících ve členských státech, stejně tak jako jejich rodinných příslušníků, po brexitu budou zachována bez omezení;
  • občané EU (vč. studentů), kteří v Británii žijí alespoň pět a více let, budou moci žádat o trvalý pobyt; ti, co zde žijí méně než pět let budou moci žádat až poté, co dosáhnout pětileté hranice; stejná pravidla se budou aplikovat na Brity žijící v jiném členském státě EU;
  • všichni „cizinci“ v Británii si budou muset zařídit novou registraci/povolení k pobytu minimálně do 6 měsíců od konce dvouletého přechodného období po brexitu – registrační procedura by měla být transparentní a co nejméně administrativně náročná; samotná žádost o registraci by měla být krátká a jednoduchá;
  • zachování práva opustit hostitelský stát či do něj vstoupit s pasem či platným občanským průkazem;
  • vstupní či výstupní víza by neměla být požadována;
  • přechodné období po brexitu včetně práv na zaměstnání, uznávání profesionální kvalifikace, koordinace systémů sociálního zabezpečení;
  • zachování práva nediskriminace na základě státní příslušnosti;
  • finanční vyrovnání britských závazků do roku 2020; Británie však může přispívat do unijního rozpočtu až do roku 2028 nebo ještě déle z důvodu aplikace některých unijních programů a aktivit na území Spojeného království;
  • finanční vyrovnání Evropské centrální banky i Evropského investičního fondu vůči Británii;
  • ztráta přístupu Velké Británie k různým sítím, informačním systémům a databázím EU;
  • vztah Británie k institucím EU;
  • dohled nad implementací dohody o vystoupení na základě speciálně ustavených výborů;
  • administrativní procedury spolupráce v oblasti cel, daní atp.

Nejdéle se vyjednávalo o těchto oblastech:

  • budoucnost hranic mezi Irskou republikou a Severním Irskem;
  • soudní procedury ve vztahu k Soudního dvora EU, automatické uznávání rozsudků, soudní spolupráce v civilních a obchodních záležitostech, policejní a soudní spolupráce v trestních věcech;
  • administrativní procedury orgánů EU ve vztahu k aplikaci unijního práva v Británii po brexitu;
  • otázka ochrany dat;
  • chráněné zeměpisné označení.

V otázce irských hranic bylo pouze dohodnuto, že by měla i po brexitu být zachována tzv. společná cestovní zóna (Common travel area), která dnes umožňuje plynulé cestování a přepravu zboží mezi Spojeným královstvím a Irskem. Podle navržené dohody by také měla pokračovat spolupráce mezi severní a jižní částí irského ostrova v oblastech jako je životní prostředí, ochrana zdraví, zemědělství, pracovní a sociální práva, pravidla hospodářské soutěže nebo daně.

V Protokolu o Irsku/Severním Irsku připojeného k Dohodě o vystoupení je navržena „pojistka“, která se aktivuje, pokud se nedosáhne shody na řešení budoucího režimu na irsko-severoirské hranici před koncem dvouletého přechodného období (do konce roku 2020). Spuštění takové pojistky by znamenalo ustavení společného celního území mezi EU a Spojeným královstvím, což by zabránilo tzv. těžké hranici mezi severem a jihem irského ostrova a zároveň se nerozdělí Spojené království hranicí vedoucí mořem, jak hrozilo a pro britskou vládu bylo nepředstavitelné. Proto v černu 2018 britská premiérka Mayová požádala, aby se taková pojistka vztahovala na celé Spojené království a trvala do roku 2021. Druhá podmínka nakonec nebyla vyslyšena.

Představy budoucího partnerství mezi EU a Velkou Británií (dle pokynů Evropské rady z března 2018)

  • Co možná nejbližší partnerství na základě ambiciózní a široce pojaté dohody o volném obchodu;
  • rovnováha práv a povinností;
  • zachování autonomie rozhodování Unie;
  • nedělitelnost vnitřního trhu se čtyřmi svobodami volného pohybu (zboží, osob, služeb a kapitálu);
  • uznání úlohy Soudního dvora EU;
  • obchodní a hospodářská spolupráce zahrnující bezcelní obchod se zbožím;
  • regulace technických otázek obchodu a sanitární a fytosanitární opatření;
  • zachování vzájemného přístupu do rybolovných oblastí a k rybolovným zdrojům;
  • obchod se službami podle pravidel hostitelského státu včetně práv usazování poskytovatelů služeb;
  • trh s veřejnými zakázkami, investice a ochrana práv duševního vlastnictví;
  • intenzivní spolupráce v oblasti boje proti terorismu a mezinárodní trestné činnosti, dále v oblasti bezpečnosti, obrany a zahraniční politiky;
  • úzká spolupráce na globálních výzvách jako změny klimatu a udržitelný rozvoj, přeshraniční znečištění;
  • koordinace systémů sociálního zabezpečení, uznávání odborných kvalifikací;
  • justiční spolupráce v občanských věcech;
  • účinná výměna informací, podpora operativní spolupráce mezi donucovacími orgány, justiční spolupráce v trestních věcech kvůli geografické blízkosti a sdíleným hrozbám;
  • dodržování základních práv v plném rozsahu;
  • pokračující dopravní propojení mezi EU a britským ostrovem na základě dohody o letecké dopravě (její bezpečnosti, ochraně před protiprávními činy) a další dohody o jiných druzích dopravy;
  • zachování spolupráce v rámci programů EU v oblasti výzkumu a vzdělávání;
  • rovné podmínky ve vybraných odvětvích, aby se zabránilo snížení úrovně ochrany v oblastech jako je např. hospodářská soutěž, daně, sociální politika nebo životní prostředí;
  • mechanismy pro vymáhání práv a řešení sporů, pro sankce a odvetná opatření, dále autonomní nápravná opatření EU úměrná rozsahu a hloubce budoucí ekonomické propojenosti EU a Británie;
  • ochrana finanční stability EU;
  • vhodné mechanismy pro vedení dialogu a konzultací, pro koordinaci, výměnu informací a spolupráci včetně zavedení dohody o bezpečnosti informací;
  • zajistit ochranu osobních údajů podle unijních pravidel.

Dohoda o vystoupení vs. dohoda o budoucích vztazích se třetí zemí

V rámci probíhajících jednání bylo nutné rozlišovat mezi dohodou o vystoupení a dohodou o vztazích po brexitu, kdy Británie už bude ve vztahu k EU třetím státem, jako je dnes například Čína.

V první fázi se utvářel nejprve návrh dohody o vystoupení Británie z Unie (nejprve v podobě Společné zprávy), který vyžadoval transformaci do právního aktu. Společná zpráva byla přijata 8. prosince 2017, kdy Komise deklarovala Evropské radě, že bylo dosaženo dostatečného pokroku pro posun jednání do další fáze. Dne 19. března 2019 pak došlo k transformaci této zprávy do právní podoby „návrhu výstupové dohody“. O konečné podobě dohody pak bude muset nejprve hlasovat britský parlament a Rada ministrů EU po souhlasu Evropského parlamentu.

Takzvaná rozvodová dohoda, která není smíšenou dohodou,nebude muset být schvalována národními parlamenty, jak se mylně uvádí. To může být přínosem kvůli omezenému času. Vzhledem k rozpolcenosti konzervativců a jejich oslabené roli po předčasných volbách v roce 2017 byl přesto podle odborníků ratifikační osud dohody nejistý, což se také dva měsíce před klíčovým datem brexitu (29. března 2019) ukázalo.

Dohoda o vystoupení Británie z Unie má zajistit, že brexit neproběhne neřízeně.

Dohoda o budoucích vztazích však je něco jiného. Nebylo na počátku zcela jasné, jakou podobu by měla dohoda mít, takže jednání se zdála být o to komplikovanější než v případě dohody o vystoupení, kde Unie dosud vystupuje jako jeden celek. Bude-li se jednat o smíšenou obchodní dohodu tu by oproti rozvodové dohodě již měly schvalovat i národní a regionální parlamenty.

Obsah Dohody o odchodu Spojeného království z EU

Finální rozvodová dohoda (z listopadu 2018) obsahuje 6 částí:

  1. společná ustanovení (o řádném fungování výstupové dohody)
  2. práva občanů (jak těch členských států žijících v UK, tak Britů žijících v jednom z 27 členských zemí) pro zajištění jejich života, práce či studia v hostitelské zemi
  3. oblasti vztahující se k řádnému vystoupení (zejm. hladké ukončení probíhajících procedur a ustanovení vztahující se ke konci přechodného období)
  4. přechodné období (do konce roku 2020, nebo možno jednou prodloužit o 1-2 roky a to vzájemnou dohodu EU-UK)
  5. finanční vyrovnání (vč. vypořádání všech finančních závazků UK a EU vůči sobě)
  6. řízení/fungování dohody (vč. její implementace a vynucení a k tomu navržený mechanismus pro řešení sporů zahrnující společný výbor a arbitrážní panel/soud)

Kromě toho jsou k dohodě připojeny 3 protokoly:

  1. o Suverénních vojenských základnách UK na Kypru (Akrotiri a Dhekelia) zajišťující ochranu zájmů Kypřanů žijících a pracujících v těchto oblastech na základě pokračující aplikace práva EU
  2. o Irsku a Severním Irsku
  3. o Gibraltaru (zajišťující administrativní spolupráci mezi Španělskem a UK ve vztahu k Gibraltaru v řadě oblastí během přechodného období vč. práv občanů, a to na základě souboru bilaterálních dohod mezi oběma zeměmi ve vztahu k Gibraltaru a pod dozorem speciálního výboru)

Klíčové body vybraných ustanovení rozvodové dohody

Práva občanů (část II)

Práva občanů se podle rozvodové dohody vztahují na občany EU pobývajících v UK a Brity pobývající v jednom z 27 členských zemí, jejich rodinné členy, kterým jsou podle unijní legislativy o volném pohybu garantována práva (tj. partneři a registrovaní partneři, rodiče, prarodiče, děti, vnoučata a osoby v trvalém vztahu, kteří sice nežijí v hostitelském státě, ale mohou se ke svým příbuzným/partnerům připojit v budoucnu), dále děti a pracovníci v pohraničí.

Těm všem budou zachována během přechodného období práva na zdravotní péči, penzi a jiné výhody sociálního zabezpečení. Budě se na ně také vztahovat zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti a právo na rovné zacházení v hostitelské zemi. Dále budou zachována pracovní práva podle legislativy EU i právo na uznání profesních kvalifikací.

Vzhledem k tomu, že výstupová dohoda má přímý účinek, občané se mohou svých práv zakotvených v dohodě dovolat u národních soudů. V případě nejasností se britské soudy mohou tázat Soudního dvora EU na interpretaci této části dohody a to až 8 let po konci přechodného období. Implementace a aplikace ustanovení dohody bude monitorována Evropskou komisí a britskými nezávislými orgány.

Separátní oblasti (část III)

  • výrobky uvedené na trh se budou moci nadále volně pohybovat až do konce přechodného období, poté budou moci dospět ke svému konečnému uživateli bez přídavných požadavků a budou předmětem přezkumu;
  • probíhající pohyb výrobků na konci přechodného období bude moci dokončit svůj pohyb podle pravidel EU vztahující se na cla či daně, stejně tak se pravidla EU budou vztahovat na přeshraniční transakce započaté před koncem přechodného období;
  • ochrana práv duševního vlastnictví – např. obchodní značky, geografická označení budou chráněna v UK (i EU) na recipročním základě;
  • probíhající policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – všechny probíhající procedury budou dokončeny podle práva EU (vč. evropského zatýkacího rozkazu – členské státy však budou moci odmítnout předat své občany do UK po brexitu, jako například podle ČTK již oznámilo Německo v polovině února 2019);
  • probíhající soudní spolupráce v občanských a obchodních záležitostech – právo EU se bude vztahovat na právní procesy započaté před koncem přechodného období;
  • výměna dat a informací před koncem přechodného období – po konci přechodného období bude UK nadále aplikovat pravidla EU na ochranu dat k osobním datům uchovaným v UK a to až do doby než EU rozhodne, že ochrana dat podle britského práva je srovnatelná s tou v EU;
  • probíhající veřejné vyšetřování budou dokončena podle unijních pravidel;
  • EURATOM – převod vlastnictví UK ze Společenství na UK, mezinárodní dohody EURATOMu se již nebudou vztahovat na UK, a další ustanovení;
  • probíhající soudní procedury – kompetence Soudního dvora EU se budou vztahovat na všechny soudní procedury registrované před koncem přechodného období až do finálního závazného rozsudku; žaloby na porušení povinnosti UK mohou být předloženy až 4 roky po konci přechodného období vztahující se na porušení pravidel EU před koncem přechodného období (nebo v některých případech i po konci tohoto období);
  • probíhající administrativní procedury (vztahující se např. k hospodářské soutěži či státní pomoci) budou dokončeny podle unijního práva – nové případy (vztahující se např. k poskytnutí státní pomoci před koncem přechodného období) budou moci být zahájeny až 4 roky po konci přechodného období;
  • fungování institucí, agentur a orgánů EU – privilegia a imunity EU přetrvají až do konce přechodného období; dokumentům, které UK získala coby člen EU, musí být garantována stejná ochrana jako před koncem přechodného období.

Přechodné období (část IV)

Během dvouletého přechodného období se bude v UK aplikovat evropské právo, ale bez účasti zástupců UK v rozhodováních EU. UK bude nadále členem celní unie a jednotného trhu včetně volného pohybu čtyř svobodami a aplikace všech politi EU. Všechny mezinárodní dohody EU se nadále budou aplikovat na UK.

UK bude během přechodného období nadále vázána sankčním režimem EU a bude muset podporovat ustanovení a pozice EU ve třetích zemích a mezinárodních organizacích. UK se také může účastnit vojenských operací a civilních misí Společné obrané a bezpečnostní politiky EU, nebo být členem agentur Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (vč. Evropské obranné agentury), ovšem bez rozhodovací role.

V případě rozšíření přechodného období se již UK nebude účastnit víceletého finančního rámce, ovšem bude muset přispívat do společného rozpočtu EU, což bude ustaveno vzájemnou dohodou.

Takové období poskytne více času pro přizpůsobení podniků a občanů situaci mimo Unii.

Finanční ustanovení (část V) 

  • UK bude přispívat do rozpočtu EU na roky 2019 a 2020 jako by byla člen EU (vč. britského rabatu)
  • Žádný členský stát by neměl platit více do či získat méně z rozpočtu EU kvůli brexitu
  • UK má splatit svůj podíl závazků během svého členství, ale rozvodová dohoda neobsahuje přesnou částku, jen způsob její kalkulace
  • Tím se zajistí, že všechny projekty a programy budou financovány podle současného víceletého finančního rámce (2014-2020)
  • Splacený kapitál UK u Evropské centrální banky bude navrácen britské centrální bance (Bank of England), stejně tak jako britský kapitál u Evropské investiční banky (který má být navrácen mezi lety 2019-2030)
  • A jiné…

Protokol o Irsku a Severním Irsku

Protokol má zabránit tvrdým hranicím mezi oběma částmi irského ostrova a má tak zajistit neporušení Velkopáteční dohody z roku 1998 vč. pokračování Společné cestovní zóny (Common Travel Area) mezi Irskem a UK a zachování společného trhu s elektřinou.

Před koncem přechodného období musí být dosažena dohoda mezi EU a UK o budoucím režimu na irských hranicích. Kvůli obavě z nedosažení dohody je možno rozšířit přechodné období.

V případě nedosažení dohody před koncem přechodného období je v rozvodové dohodě pojistka garantující, že i přes nedohodu nevznikne tvrdá hranice. Tato časově neomezená pojistka bude platná až do dosažení dohody o budoucím režimu na irských hranicích. O ukončení pojistky má rozhodnout společný přezkumný mechanismus, který získá oznámení od EU nebo UK, že část nebo celý „přechodný mechanismus“ již není nezbytný.

Pokud bude pojistka aktivována, celé Spojené království zůstane součástí celního území EU. To znamená, že UK bude aplikovat celní pravidla k vnějším tarifům EU. Zároveň však nebudou požadována žádná cla, kvóty nebo kontroly mezi EU a UK, s výjimkou rybářských a akvakulturních produktů.

Kvůli zabránění tvrdým hranicím se v případě aktivace pojistky bude na Severní Irsko vztahovat omezený soubor pravidel EU (tj. celní kodex EU, unijní legislativa o DPH a spotřebních daních, legislativa o požadavcích na produkty, sanitární pravidla pro veterinární kontroly, pravidla o zemědělských produktech, pravidla vztahující se k poskytnutí státní pomoci). UK zase bude muset aplikovat některá pravidla EU v oblasti hospodářské soutěže a státní pomoci, daní, životního prostředí a pracovní a sociální ochrany, nebo takové předpisy, které se těm unijním podobají. Dohlížet na jejich plnění a vynucovat je mají národní nezávislé orgány UK (a v případě státní pomoci unijní orgány k tomu příslušné – tj. Komise a Soudní dvůr).

Po měsících tuhých vyjednáváních bylo 17. října 2019 dosaženo dle slov Michela Barniera, hlavního unijního vyjednavače pro brexit, „spravedlivého a rozumného kompromisu“, který  reviduje Protokol o Irsku/Severním Irsku a politickou deklaraci o budoucích vztazích UK s EU ve snaze zachovat jednak mír na irských-severoirských hranicích, zároveň celistvost Spojeného království a jednota vnitřního trhu EU.

Na základě toho nevzniknou žádné tvrdé pozemní hranice mezi Irskem a Severním Irskem, protože:

  • Severní Irsko zůstane oficiálně součástí celního území UK a bude tak moci být součástí budoucích britských obchodních dohod se zbytkem světa; na zboží z mimounijních zemí či UK budou uvalena britská cla;
  • celní hranice mezi EU a UK v podstatě povede Irským mořem, takže Severní Irsko bude muset uvalovat unijní celní požadavky pouze na výrobky přicházející z Irska/unijní země;
  • Severní Irsko zůstane částečně součástí jednotného evropského trhu – pokud severoirský parlament nerozhodne prostou většinou jinak (4 roky po přechodném období a pak každý další rok), bude se zde aplikovat legislativa EU týkající se volného pohybu zboží, sanitárních opatření pro veterinární kontroly, pravidla pro zemědělské produkty, DPH a spotřební daň na zboží a pravidla státní podpory;

Kontroverzní irská pojistka včetně plánovaného jednotného celního území mezi EU a UK po brexitu je tak definitivně – na přání Británie – odstraněna z výstupové dohody.

Politická deklarace doznala změn v budoucím nastavení vztahů mezi EU a UK po brexitu. Britská vláda zvolila model založený na ambiciózní dohodě o volném obchodu s nulovými tarify mezi EU a UK. Nezměněna naopak v deklaraci zůstala budoucí spolupráce s agenturami EU či role Soudního dvora EU pro řešení rozporů s unijním právem.

Jednání mají podle primárního práva Unie trvat dva roky, mohou se však protáhnout i na pět nebo deset let, jak někteří odborníci v průběhu komplikovaných jednání odhadovali. V některých oblastech bylo možné očekávat určité scénáře:

  • Veškeré závazky, práva a povinnosti vyplývající z členství Velké Británie v Unii by měly být v jednotlivých oblastech politik ukončeny. Unijní právo proto bude muset být transformováno do toho britského, což by měl zajistit velký zrušovací zákon (Great Repeal Bill);
  • Británie si bude muset vyjednat nové obchodní dohody a dovozní tarify se světovými aktéry. Mezi ty hlavní patří nepochybně USA. Uzavírání nových smluv ale bude možné až po vyjednání a uzavření dohody o odchodu Británie z Unie na konci března 2019;
  • Po odchodu Británie přijde rozpočet EU zhruba o 10 až 14 miliard eur. Unie proto bude muset buď navýšit příspěvky jednotlivých členských států nebo nalézt nový zdroj příjmů, například ekologickou daň nebo daň z finančních transakcí;
  • Jednorázové finanční vypořádání zahrne závazky Británie vůči víceletému finančnímu rámci, Evropské investiční bance, Evropskému rozvojovému fondu a Evropské centrální bance. Financial Times spočítal, že by se mělo jednat o částku až 100 miliard eur, která by plynula do unijního rozpočtu. Takový účet ale Londýn odmítal. Pokud by Británie nesplnila své finanční závazky, došlo by zřejmě ke zkrácení dotací z unijního rozpočtu, což by mohli negativně pocítit i čeští příjemci podpory z unijních fondů;
  • Platby z britské pokladny do společného rozpočtu mohou pokračovat i po odchodu země z Unie. Premiérka Mayová totiž připustila, že výměnou za setrvání přístupu k určitým evropským programům (např. výzkumný program Horizont2020/HorizontEvropa nebo vzdělávací program Erasmus+) bude Británie nadále přispívat do rozpočtu EU. Podle jejích slov však už ne tak velkou částkou jako doposud;
  • Zástupci jiných členských států budou muset nahradit současných 73 britských poslanců Evropského parlamentu;
  • Dojde zřejmě ke snížení počtu členů u poradního Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů, kde má Spojené království 24 svých zástupců. O jednoho britského člena přijde Evropská komise, Soudní dvůr i Účetní dvůr EU. Nebude-li upraveno jinak, své pracovní poměry budou muset ukončit i Britové pracující v těchto a dalších institucích a orgánech EU, jelikož právo být zaměstnán Unií se vztahuje pouze na občany EU;
  • O jednoho člena a akcionáře bude mít méně také Evropská investiční banka (EIB) a ubude jí také kapitál ve výši 39 miliard eur (997 miliard Kč), z toho 3,5 miliardy eur představuje vložený kapitál, zbylá část je splatná na požádání (takovou změnu statutu EIB již schválil Evropský parlament v polovině ledna 2019, přestože se v průběhu jednání o brexitu se ozývaly hlasy o setrvání UK v EIB);
  • Členství Británie v evropských agenturách bude předmětem jednání;
  • Posílí se váha velkých států v Radě, což ovlivní i rozhodování o evropské legislativě. Bude snazší sestavit tzv. blokační menšinu a pozastavit tak přijímání unijních aktů;
  • Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) a Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) budou přesunuty z Velké Británie do jiné členské země. O jejich budoucím sídle rozhodly státy EU-27 na podzim roku 2017. Česká republika měla zájem především o EBA. Po dlouhých jednání nakonec rozhodl los o přesunu agentury EBA do Paříže, EMA získá nové sídlo v Amsterodamu;
  • Hlavní sídlo velitelství protipirátské vojenské operace EU (EU NAVFOR Somalia) bylo přeneseno z britského Northwoodu do španělského města Rota;
  • Velká Británie se dostane z bruselského dohledu. Otazníky visí nad ukončením jurisdikce Soudního dvora EU. Bude-li mít Británie nadále přístup na jednotný trh, nebude moci z něho čerpat pouze výhody, ale bude muset plnit také povinnosti z něho plynoucí. S dohledem však Londýn nesouhlasí;
  • Zredukuje se počet výjimek z primárního práva (opt-outů) a zruší se protokoly vztahující se na Velkou Británii. Na druhou stranu, bude muset být určitým způsobem ukotvena dohoda o vystoupení Spojeného království z EU. Mohlo by dojít k revizi zakládajících smluv Unie;
  • Bude pravděpodobně snazší dosahovat dohody v některých oblastech, s nimiž Britové jako členové nesouhlasili – například prohloubení evropského sociálního pilíře, dokončení bankovní unie, harmonizace daní nebo práv duševního vlastnictví či zvýšení výdajů na bezpečnostní a zahraniční politiku. Takové předpoklady uvedla analýza bruselského think-tanku VoteWatch;
  • Země EU mimo eurozónu ztratí partnera, který se zastával o rovnoprávné postavení těch zemí Unie, jež doposud nepřijaly jednotnou evropskou měnu;
  • Členské státy se zbaví platby za britský rabat, tj. vrácení části britského příspěvku ze společného rozpočtu (vypočítané jako rozdíl mezi příjmy a příspěvky). Česká republika na něj ročně přispívá 4-5 miliard korun;
  • Česko kvůli brexitu statisticky zbohatne o 5 až 6 procentních bodů. Přesto se po odchodu Británie očekává snížení příspěvků ze společného rozpočtu EU;
  • Hospodářský růst Velké Británie může být negativně ovlivněn. Odhalení utajované vládního analýzy o dopadech brexitu z  ledna 2018 předpovídá v různých scénářích, v různých sektorech hospodářství a v jednotlivých částech Británie větší či menší pokles ekonomiky. Brexit se dotkne i zemědělských dotací;
  • Také členské státy EU budou negativně ekonomicky ovlivněny odchodem Británie, jak informovala ČTK – podle odhadů MMF z července 2018 dojde ke ztrátě zhruba 1,5 % HDP (250 miliard dolarů) v případě brexitu bez dohody, v případě dosažení dohody o volném obchodu u průmyslového zboží se očekává škoda 0,8 % HDP (130 miliard dolarů); zhruba milion pracovních míst bude ukončeno pokud se nepodaří dosáhnout dohody o odchodu Británie z Unie. Odhady se nicméně v průběhu jednání o brexitu mění a více či méně upřesňují;
  • Omezení volného pohybu kapitálu může zásadně poškodit atraktivní pozici Londýna coby hlavního finančního centra;
  • Již v průběhu vyjednávání odchodu země z EU některé firmy oznámily svůj odchod z Británie do jiných členských zemí. Například japonská společnost Sony oznámila v lednu 2019 svůj zájem přesunout své evropské sídlo z Británie do Nizozemí, aby se vyhnula případným potížím souvisejícím s brexitem; své investice v Británii postupně omezuje i řada evropských podniků;
  • V průběhu jednání o brexitu byl také patrný pokles zájmu o Británii coby atraktivní studijní destinace; klesá také zájem o britské letní brigády či celoroční zaměstnání, například v sektoru pohostinství nebo zemědělství;
  • Mír v Severním Irsku může být ohrožen obnovením hranic mezi Irskem a Severním Irskem. Vyhnout se takovému následku by pro Británii znamenalo zůstat v celní unii i jednotném trhu, o čemž se vedou největší spory v podstatě od počátku jednání o rozvodové dohodě;
  • Vzhledem k pozitivním výsledkům nizozemských parlamentních voleb i francouzských prezidentských a parlamentních voleb se obávaný dominový efekt brexitu nekoná. Veřejná podpora pro EU se naopak mírně zvyšuje. A odchod už nechtějí ani samotní Britové.

Po brexitu může EU zrychlit. Česko zase ztratí svého spojence, říkají odborníci

Ať už bude podoba brexitu jakákoliv, EU podle odborníků odchodem Británie ztratí brzdu evropské integrace. Uvolní se naopak prostor pro francouzsko-německý motor.

Výsledek referenda by se neměl odrazit na občanech EU, podnicích a členských státech. Taková je vize předsedy Evropské rady Donalda Tuska. „Evropská sedmadvacítka neuplatňuje a nebude uplatňovat „trestající“ přístup. Brexit je trestem sám o sobě. Po více než čtyřiceti letech strávených společně si obě strany zaslouží, abychom udělali vše, co je v našich silách, aby tento rozvod proběhl pokud možno hladce,“ uvedl na tiskové konferenci 31. března při předložení návrhu Pokynů Evropské rady k brexitu.

Kvůli obavám poslanců britského parlamentu týkající se postavení občanů EU a Spojeného království Tusk upozornil, že „by chtěl předejít situaci, kdy by se občané stali v procesu jednání trumfem jedné ze stran. Aby k tomu nedošlo, budeme potřebovat konkrétní a komplexní řešení, která nebudou jen líbivá, ale poskytnou občanům skutečné záruky bezpečnosti.“

Po zasedání Evropské rady v polovině prosince 2017, na němž bylo rozhodnuto o pokroku v jednáních první fáze a potvrzeno zahájení druhé fáze, Tusk ocenil, že „druhá fáze našich jednání by nemohla být zahájena bez jednoty EU-27, mimořádného pracovního nasazení Michela Barniera a konstruktivního úsilí ze strany premiérky Theresy Mayové.“ Na následném summitu v březnu 2018 doplnil, že „chceme využít pozitivní dynamiky v jednáních ke konečnému vyřešení dosud otevřených otázek, jako je například řešení, které zabrání vzniku tvrdé hranice mezi Irskem a Severním Irskem. Souběžně s tím zahájíme první rozhovory o budoucích vztazích mezi EU a Spojeným královstvím.“

Podobně jako Tusk i hlavní unijní vyjednavač Michel Barnier potvrdil, že „chceme zajistit spořádané vystoupení Británie z Unie,“ a že „spravedlivá dohoda je lepší než žádná dohoda.“ V reakci na předložení návrhů premiérky Mayové týkající se práv občanů EU Barnier řekl, že „cílem EU je zajistit stejnou úroveň ochrany jako doposud. Je potřeba ambicióznější a jasnější garance než jakou představilo Spojené království.“

Sto tisíc Čechů se chystá na brexit. Aby zůstali v Británii, musí se zaregistrovat

Británie za šest měsíců opustí Evropskou unii. Brexit bude mít dopad nejen na samotné Brity, ale taky na sto tisíc Čechů, kteří v zemi žijí. Cizinci se budou muset registrovat ve speciální databázi, aby mohli v zemi i nadále zůstat.

Podobně se o přetrvávající nejasnosti v britské pozici domnívá i zástupce Evropského parlamentu pro brexit Guy Verhofstadt. „V porovnání s unijními prioritami je ve stanovisku britské vlády jedna odlišnost – závazek zjednodušit existující administrativní procedury. Přesto přetrvává řada limitů, které budou muset být pečlivě zváženy,“ poznamenal. Při stanovování podmínek Evropského parlamentu k brexitu, Verhofstadt však opět zdůraznil, že „je pro nás absolutní prioritou co nejdříve vyřešit práva občanů. Musí to být první otázka, kterou se musíme v rámci jednání zabývat. Občané by se neměli stát  předmětem dohadování.“

To je rovněž v zájmu Evropského parlamentu. Jeho předseda Antonio Tajani uvedl po dubnovém jednání s britskou premiérkou, že „studenti, zaměstnanci, rodiny; ti všichni si zaslouží mít jistotu ohledně své budoucnosti.“

Předseda parlamentní frakce Evropské lidové strany (EPP) Manfred Weber k tomu připomněl nedělitelnost jednotného trhu se čtyřmi svobodami. „Není možné, aby po kontinentu volně jezdily kamiony, ale občané museli zastavovat u uzavřených hranic.“ V podobném duchu hovořil i šéf druhé největší politické skupiny v Evropském parlamentu, italský socialista Gianni Pittella, který uznal, že „je dobře, že nepřistoupíme na vnímání EU jako jídelního lístku.“

„Na takové důležité otázky jako jsou práva občanů, máme mnoho společných zájmů,“ ubezpečil britský státní tajemník pro brexit David Davis po prvním dni vyjednávání s jeho unijním protějškem Barnierem.

„Zajistím nové partnerství s Evropskou unií, které nám přinese dlouhodobou prosperitu,“ prohlásila sebejistě šéfka konzervativců Theresa Mayová. „Chci zcela ujistit lid, že podle vládního návrhu žádný občan EU, který nyní legálně žije ve Spojeném království, nebude muset Británii opustit. Chceme, abyste zůstali,“ zdůraznila premiérka ve svém projevu z 26. června při specifikování plánu pro práva občanů EU žijící v Británii.

Stanoviska české vlády se shodují s těmi unijními. „Pro nás jsou klíčovou prioritou práva evropských občanů ve Velké Británii. Pak je to otázka finančního vyrovnání, přístupu na britský trh, právní kontinuita. Čtyři priority, které vidíme jak z pohledu českého mandátu, tak předpokládám, že budou i prioritami ze strany zadání Evropské rady,“ řekl bývalý český premiér Bohuslav Sobotka.

Současný šéf české vlády v demisi Andrej Babiš je podobného názoru. „Rozhodnutí Velké Británie lituji, ale respektuji ho. Velká Británie byla pro Českou republiku v EU zásadním partnerem. Věřím, že tomu tak bude nadále,“ uvedl v tiskové zprávě po březnovém jednání s unijním vyjednavačem pro brexit Michelem Barnierem. Na prosincovém summitu Evropské rady k tomu dodal, že „Brexit nebereme na lehkou váhu, ale evropská politika se nesmí smrsknout pouze na jednání o vystoupení Velké Británie. Ta pro nás vždy bude spojencem a je pro nás důležité zachovat s ní co nejlepší vztahy a ochránit práva našich občanů pracujících ve Velké Británii. Nad rámec obchodní dohody bude klíčová především spolupráce v bezpečnosti a obraně.“

Úsilí české vlády a její spolupráce s podniky ocenila v rozhovoru pro EURACTIV.cz česká europoslankyně Dita Charanzová (ANO, ALDE). „Ať už se na to podíváme z lidského hlediska – vezměte si třeba, kolik mladých Čechů v Británii studuje, nebo z hlediska toho, že je pro nás Británie čtvrtý nejdůležitější exportní trh. Proto je v této otázce výrazně aktivní i byznys. Svaz průmyslu a dopravy například pomáhá ve stanovení priorit, které budou pro české podniky zásadní. Je to tedy zatím v procesu, ale řekla bych, že kurz (vlády v demisi, pozn. red.) je nastavený dobře.“

V úterý 27. června 2017 Británie zveřejnila návrh podmínek pobytu Čechů a ostatních občanů Unie po datu, kdy Spojené království oficiálně vystoupí z EU. Britská velvyslankyně v ČR Jan Thompsonová k tomu uvedla, že „jde o férový a vyvážený návrh podmínek pro české občany a ostatní občany EU. Tyto záruky jsou pro Británii jednoznačnou prioritou.“. Velvyslankyně dále prohlásila, že bude požadovat co nejrychlejší vytvoření dohody o právech. „Za férové považujeme reciproční uzavření dohody s EU, která podobným způsobem ochrání víc než milión britských občanů v Unii,“ dodala britská diplomatka.

Analytik Jan Kovář z Ústavu mezinárodních vztahů se domnívá, že v roce 2019, kdy by měla Británie oficiálně vystoupit z Unie, nastane přechodné období. Mohla si to podle něj myslet i premiérka Mayová, což ji vedlo k vypsání předčasných voleb. „Za normální situace se totiž volby měly konat v roce 2020, což by bylo v období nedlouho po samotném vystoupení, kdy se očekává ustavení přechodného období. Pokud by se následující volby konaly v tomto období, jistě by mnozí útočili na premiérku, že i tři roky po referendu se stále aplikuje evropské právo ve Velké Británii, Soudní dvůr EU má nad Británií jurisdikci a existuje volný pohyb pracovní síly,“ ujasnil výzkumník.

Analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Kryštof Kruliš na dotaz redakce ocenil úsilí EU27 udržení jednoty v jednáních o brexitu.  „Po prvních emocionálnějších vyjádřeních některých představitelů EU, která následovala bezprostředně po referendu ve Spojeném království, začala Unie v jednáních vystupovat profesionálně a přistupuje k nim velmi zodpovědně. Zatím se daří v jednáních udržet i jednotu 27 států, které v EU zůstávají. Udržení této jednoty je ale na úkor poněkud formalizovanějšímu přístupu k jednání, kdy je pro EU obtížné jednat o nějakých zcela specifických podmínkách,“ dodal.

„Od notifikace jsme stále slýchávali jednu frázi a to, že brexit znamená brexit. Co přesně to znamená, ale nikdo neví. Velká Británie má velice jasno v tom, čeho chce dosáhnout, ale neví jak. EU si je vědoma toho, kde jsou limity, čeho chce dosáhnout, a v rámci toho nabízí možnosti Británii,“ říká Štěpán Pech, vedoucí oddělení evropského práva a institucionální podpory Úřadu vlády ČR, který se v dubnu v Brně zúčastnil debaty o brexitu. Podle něj nejednoznačná pozice britské vlády vychází z toho, že Londýn chce mít kontrolu nad vlastními hranicemi, chce mít vlastní celní režim, nechce se účastnit vnitřního trhu, ale zároveň chce, aby vše fungovalo jako doposud. Může to mít politické i strategické důvody. Pech však upozornil, že Británie už musela v průběhu jednání z některých svých původních ambiciózních požadavků ustoupit (např. souhlasí s tím, aby ti, co do Británie přijdou během přechodného období, si mohli užívat práv jako současní občané). V jednáních ovšem platí základní pravidlo, že „dokud není dojednáno vše, není dojednáno nic,“ připomněl nezbytnost vyřešit všechny otázky před uzavření konečné dohody Pech.

Pokud Británie odejde z EU bez dohody, stane se „občanem bez identity“, varují odborníci

Dohoda o odchodu Británie z EU je zatím v nedohlednu, čas na její ujednání se ale krátí. Pravděpodobnost brexitu bez dohody je podle odborníků 50:50 a je daleko vyšší než před půl rokem. Co by taková varianta znamenala?

Revidovat referendum a vyjednávání o brexitu si ale podle doktorky Moniky Brusenbauch-Meislové z katedry politologie a evropských studií Univerzity Palackého v Olomouci nikdo v Británii nedovolí. Po referendu o brexitu je ale dle ní patrný pokles zájmu o britské univerzity které jsou oblíbenou destinací pro zahraniční studenty vyjíždějící tam sbírat nové znalosti v rámci vzdělávacího programu Erasmus+. Naopak Brusenbauch-Meislová na brněnské debatě, které se účastnila stejně jako Pech, zmínila, že roste počet Britů, kteří tráví semestr či dva na českých vysokých školách. Dodala ale, že kvůli brexitu a nejistotě kolem něho dochází k tomu, že vyučující si na britských univerzitách pomalu začínají hledat místo na jiných evropských vysokých školách v jiných členských státech.

„Británie byla protiváhou německo-francouzského tandemu, který se vždycky v Evropské unii snažil prosazovat sociálně-tržní model ekonomiky. Velká Británie věřila v méně regulace, méně státu, více trhu. Proto hrozí, že se EU může uchýlit příliš nalevo, k více regulacím. To podle mě není ve světě globalizace úplně dobrý směr,“ varoval na zmíněné debatě profesor Lubor Lacina z Provozně-ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

EURACTIV

http://euractiv.cz/clanky/aktualne-v-eu/brexit-je-tu-a-co-bude-dal-013377/

http://euractiv.cz/clanky/aktualne-v-eu/infografika-otazky-a-odpovedi-k-brexitu/

http://euractiv.cz/clanky/evropske-fondy/cesko-diky-brexitu-papirove-zbohatne-z-unijni-pokladny-dorazi-min-penez/

http://euractiv.cz/clanky/budoucnost-eu/rozpocet-eu-ovlivni-brexit-i-tlak-na-hlubsi-integraci-pro-cr-je-zasadni-kohezni-politika/

https://www.euractiv.com/section/uk-europe/opinion/give-young-people-a-say-over-brexit/

http://euractiv.sk/clanky/slovensko-a-jadro-eu/po-rozhodnuti-o-brexite-su-europania-voci-unii-pozitivnejsie-naladeni/ 

Instituce EU

https://ec.europa.eu/commission/brexit-negotiations_en

http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-17-648_cs.htm 

http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-18-6423_en.htm#_ftn1 

http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-18-6422_en.htm

http://www.consilium.europa.eu/cs/policies/eu-uk-after-referendum/

http://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/priorities/20160701TST34439

Další zdroje

http://www.votewatch.eu/blog/top-8-effects-of-brexit-on-the-future-eu-policies/

http://bruegel.org/2016/10/beyond-hard-soft-and-no-brexit

https://www.ft.com/content/6734cdde-550b-11e7-9fed-c19e2700005f?mhq5j=e1

Souhrn vznikl s využitím ČTK.