Brexit: Od osudného referenda až po vyjednané dohody

brexit fakta

@ Shutterstock

Představitelé Velké Británie a Evropské unie zahájili 19. června 2017 oficiální jednání o brexitu. Téměř rok po konání britského referenda a tři měsíce po spuštění článku 50 Smlouvy o EU. Komplikovaná jednání, v nichž hlavní (ale ne jedinou) překážku představoval budoucí režim na irských hranicích, se nakonec podařilo vyřešit v polovině listopadu 2018 a předložit konečný návrh rozvodové dohody  mezi EU a Spojeným královstvím a později i doprovodnou politickou deklaraci o budoucích vztazích. Oba dokumenty ale v polovině ledna zamítl britský parlament. Co předcházelo samotným rozhovorům, jaký je jejich průběh, jaké jsou pozice jednotlivých stran, jaké jsou scénáře a jaká realita?

Průzkumy veřejného mínění před britským referendem odhadovaly velmi těsné výsledky. Ráno po konání lidového hlasování přesto překvapilo celou Evropu i svět.

„Britští občané v rámci svobodného a demokratického procesu vyjádřili své přání odejít z Evropské unie. Litujeme tohoto rozhodnutí, ale respektujeme je,“ uvedli ve společném prohlášení předseda Evropské rady Donald Tusk, předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, tehdejší předseda Evropského parlamentu Martin Schulz a nizozemský premiér Mark Rutte, jehož země v tu dobu končila své půlroční předsednictví v Radě ministrů EU.

Factsheet: Historie členství Velké Británie v EU a cesta k referendu. Více >>>>

Jak šel čas po referendu o brexitu

23. června 2016: referendum o brexitu;

25. června 2016: Didier Seeuwse jmenován zástupcem Rady EU pro vyjednávání o brexitu;

13. července 2016: David Cameron rezignoval, do čela britské vlády nastupuje Theresa Mayová;

27. července 2016: Michel Barnier jmenován hlavním vyjednavačem Evropské komise;

8. září 2016: Guy Verhofstadt jmenován zástupcem Evropského parlamentu pro vyjednávání o brexitu;

2. října 2016: britská premiérka Theresa Mayová oznámila datum zahájení formálních procesů vyjednávání do konce března 2017;

15. prosince 2016: Evropská rada rozhodla o způsobu a harmonogramu vyjednávání brexitu;

17. ledna 2017: Mayová předložila svou dvanáctibodovou strategii pro vystoupení Spojeného království z EU včetně záměru opustit jednotný trh, čímž potvrdila tzv. tvrdý brexit;

24. ledna 2017: Nejvyšší soud v Londýně rozhodl o povinnosti britské vlády žádat souhlas Westminsteru k notifikaci článku 50 Lisabonské smlouvy, a naopak odmítl toto právo parlamentním shromážděním ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku;

26. ledna 2017: britská vláda představila v parlamentu návrh zákona ke spuštění brexitu;

1. února 2017: britský Parlament v prvním čtení podpořil návrh zákona o aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy, který umožňuje zahájit jednání o odchodu Británie z EU. Pro návrh se vyslovilo 498 poslanců vládních konzervativců a opozičních labouristů, proti bylo 114 poslanců;

2. února 2017: předložena Bílá kniha britské vlády o odchodu Spojeného království z EU a novém partnerství s ní;

13. března 2017: britský Parlament schválil zákon umožňující vládě zahájit vyjednávání o brexitu;

16. března 2017: britská královna Alžběta II. podepsala zákon o zahájení brexitu, který tím vstoupil v platnost;

29. března 2017: dopisem britské premiérky Spojené království oficiálně spustilo článek 50 Smlouvy o EU a zahájilo dvouletý proces vyjednávání o odchodu z Unie;

5. dubna 2017: Evropský parlament vydal usnesení týkající se vyjednávání s Velkou Británií;

18. dubna 2017: premiérka Mayová ohlásila záměr vypsat předčasné volby s cílem posílit svůj mandát pro jednání o brexitu;

19. dubna 2017: britský Parlament schválil konání předčasných voleb;

29. dubna 2017: přijaty Pokyny Evropské rady pro jednání o brexitu definující základní rámec pro vyjednávání, celkovou pozici EU a její priority;

22. května 2017: Rada EU přijala Směrnici pro sjednání dohody se Spojeným královstvím o podmínkách jeho vystoupení z EU, oficiálně jmenovala Komisi vyjednavačem EU, přijala rozhodnutí zmocňující k zahájení jednání o brexitu, zřídila ad hoc pracovní skupiny Rady pro záležitosti týkající se vystoupení Spojeného království z EU;

8. června 2017: den konání předčasných parlamentních voleb ve Spojeném království;

19. června 2017: oficiální zahájení vyjednávání o vystoupení Velké Británie z EU a dosažení první dohody o časovém plánu a prioritách jednotlivých kol společného jednání o vystoupení;

26. června 2017: Mayová předložila návrh na zachování rovných práv občanů EU a Britů po brexitu;

13. července 2017: britská vláda představila tzv. Repeal Bill (velký odvolávací/zrušovací zákon) a první tři poziční dokumenty k jednotlivým oblastem budoucí spolupráce s EU;

17. – 20. července 2017: druhé kolo vyjednávání (resp. první kompletní kolo vyjednávání) týkající se přechodného období po brexitu, finančního vyrovnání, budoucích hranic mezi Irskem a Severním Irskem nebo budoucí aplikace evropského práva v Británii;

15. srpna 2017: britská vláda předložila první dokument o budoucím partnerství s EU týkající se zejména celních požadavků;

21. srpna 2017: publikován poziční dokument Británie před třetím kolem vyjednávání o pokračování dosavadního obchodu se zbožím a službami s EU po brexitu;

28. – 31. srpna 2017: třetí kolo vyjednávání mezi EU a Británií týkající se například otázek uznávání odborných kvalifikací či hospodářských práv, dále vyjednavači diskutovali vzájemné finanční závazky, otázku irských hranic, způsob řízení dohody o vystoupení, vztah Británie k Euratomu po brexitu, zboží uvedené na trh, justiční spolupráci v občanských a trestních věcech;

22. září 2017: projev britské premiérky Mayové ve Florencii zdůrazňující snahu Británie setrvat v jednotném trhu a pokračovat ve spolupráci s unijní sedmadvacítkou v oblasti obrany; požaduje také dvouleté přechodné období;

25. – 28. září 2017: čtvrté kolo vyjednávání mezi EU a Británií, během něhož se stále nepodařilo dosáhnout shody na třech klíčových otázkách – zajištění práv občanů EU v Británii, finančním vyrovnání a řešení hranic mezi Irskem a Severním Irskem;

9. – 12. října 2017: páté kolo vyjednávání mezi EU a Británii a stále bez úspěchu v dosažení dohody o právech občanů a finančním vyrovnání;

9. – 10. listopadu 2017: šesté kolo vyjednávání mezi EU a Británií, po němž stále zůstávají nevyřešené otázky sjednocování rodin, budoucího sociálního zabezpečení a role Soudního dvora EU po brexitu;

20. listopadu 2017: členské státy rozhodly o přesunu dvou evropských agentur z Londýna – Evropská bankovní agentura (EBA) přesídlí do Paříže, Evropská léková agentura (EMA) získá nové sídlo v Amsterodamu;

15. prosince 2017: Evropská rada, na doporučení Komise, rozhodla o dostatečném pokroku v jednání první fáze týkající se vystoupení Británie a přijala pokyny pro zahájení druhé fáze týkající se přechodného období a budoucích vztahů;

17. ledna 2018: Dolní sněmovna britského parlamentu přijala zákon o vystoupení z EU;

29. ledna 2018: členské státy, na doporučení Komise, přijaly směrnice pro další jednání o brexitu a rozhodly o přechodném (či někdy nazývaném „implementačním“) období po vystoupení Británie z Unie v délce 21 měsíců, od 30. března 2019 do 31. prosince 2020;

6. – 9. února 2018: sedmé kolo jednání o brexitu a první kolo rozhovorů o budoucích vztazích EU s Británií zaměřující se na přechodné období po brexitu, řešení irských hranic a správu dohody o vystoupení;

12. února 2018: europoslanci rozhodli, že ze 73 křesel europarlamentu, které jsou dnes obsazeny britskými zástupci, bude 27 z nich po brexitu rozděleno mezi země, které byly dosud mírně znevýhodněné ve svém zastoupení. 46 křesel zůstane neobsazeno;

28. února 2018: Evropská komise předložila návrh dohody o vystoupení Británie z Unie včetně návrhů pro zachování práv občanů EU v Británii po brexitu, finančním vyrovnání britských závazků, hranice mezi Irskem a Severním Irskem a dalších bodů související s rozlukou;

2. března 2018: projev Mayové o budoucím partnerství Británie s Unií;

14. března 2018: Evropský parlament přijal usnesení o možném rámci budoucích vztahů mezi EU a Británií, v němž navrhuje vyjednání asociační dohody zahrnující obchodní a hospodářské vztahy, vnitřní bezpečnost, spolupráci v oblasti zahraniční politiky a obrany a dalších oblastech (např. výzkum a vývoj);

13. – 19. března 2018: intenzivní jednání o dohodě o brexitu. Shoda padla na finančním vyrovnání britských závazků, právech občanů EU v Británii po brexitu, podobě přechodného období po brexitu (do konce roku 2020) a dalších bodech. Nevyřešena zatím zůstává otázka irských hranic;

23. března 2018: Evropská rada na svém zasedání posoudila a uznala dosažený pokrok v jednáních o brexitu a schválila pokyny k rozhovorům o budoucím vztahu EU a Velké Británie;

duben 2018: Sněmovna lordů schválila 15 dodatků k zákonu o brexitu týkající se například zachování Listiny základních práv EU nebo setrvání v celní unii po brexitu;

7. června 2018: Britská vláda předložila návrh, aby se provizní řešení budoucího pohraničního režimu vztahovalo na celé Spojené království, tedy nejen pouze její část na irském ostrově, a trvalo jen do konce roku 2021;

13. června 2018: Dolní sněmovna britského parlamentu zamítla dodatky k zákonu o brexitu, které předložila Sněmovna lordů či opoziční labouristé;

19. června 2018: v jednáních dosažena shoda v oblasti cel, DPH, Euratomu a osvědčení pro zboží. Nedořešené otázky nadále přetrvávají v případě policejní a soudní spolupráce či budoucnosti irských hranic po brexitu;

20. června 2018: britský parlament definitivně schválil finální podobu zákona o odchodu Británie z EU, který zajistí právní kontinuitu po brexitu;

21. června 2018: britská vláda předložila podmínky, které budou muset splnit občané zemí EU po brexitu, aby mohli v zemi zůstat i po přechodném období trvající do konce roku 2020;

6. července 2018: premiérka Mayová předložila plán na ujednání zóny volného obchodu mezi EU a Británií po brexitu, která by se vztahovala na průmyslové zboží a zemědělské produkty;

9. července 2018: britský ministr pro brexit David Davis a někteří členové jeho resortu, spolu s ministrem zahraničí Borisem Johnsonem rezignovali kvůli nesouhlasu s britskou pozicí k odchodu země z Unie – resort pro odchod z EU převzal Dominic Raab, zahraniční vztahy získal na starost Jeremy Hunt;

12. července 2018: Britská vláda předložila podrobný plán (bílou knihu, později známou jako dohoda/plán z Chequers) budoucích vztahů Spojeného království s Unií po brexitu, s volným pohybem zboží, „flexibilním“ pohybem služeb a bez volného pohybu osob ve formě asociační dohody;

19. července 2018: přijato Sdělení Komise vyzývající občany, podniky a správní orgány na všech úrovních v Británii a EU k přípravám na obě varianty brexitu (s dohodou či bez ní) a jejich důsledky;

24. července 2018: premiérka Mayová přebírá vedoucí roli v jednání s Unií o brexitu (místo ministra pro brexit Raaba); vláda také ve svém dokumentu o právním rámci rozvodové dohody  potvrdila britskému parlamentu, že se unijní právo bude v zemi uplatňovat až do konce přechodného období (tj. do konce roku 2020) vč. dohledu Soudního dvora EU nad uplatňováním unijního práva v Británii;

srpen 2018: rostou obavy z brexitu bez dohody; na takový scénář se začínají připravovat jak EU jako celek, tak členské státy, Spojené království samotné i jednotlivé podniky; 80 procent dohody je sice dojednáno, neshody ale panují zejména (ale nejenom) nad budoucím režimem na irské-severoirské hranici;

26. července 2018: jednání Barniera s Raabem o budoucí spolupráci v oblasti (vnitřní i vnější) bezpečnosti, zahraniční politice a obraně, nebo celní unii – potvrzeno, že je již hotovo zhruba 80 % dohody o vystoupení;

31. srpna 2018: dohodnuto, že po brexitu bude vnitřní bezpečnost založena na 4 pilířích: efektivní výměna informací, spolupráce policejních složek, soudní spolupráce v kriminálních otázkách a partnerství v boji s praním špinavých peněz a financováním terorismu;

19. – 20. září 2018: neformální zasedání hlav států a vlád v rakouském Salcburku, kde se otevřela možnost svolání mimořádného Evropské rady pro finální potvrzení rozvodové dohody, ovšem jen v případě, že bude v jednáních dosažen významný posun;

30. září – 3. října 2018: čtyřdenní výroční sjezd britské vládní Konzervativní strany, na které se premiérka Mayová snaží přesvědčit své straníky o svém brexitovém plánu; neshody mezi nimi ale přetrvávají;

14. října 2018: proběhlo „tajné“ setkání unijního vyjednavače Barniera s jeho britským protějškem Raabem; zprávy o dosažení finální dohody na pracovní úrovni byly vzápětí Barnierem zpochybněny;

17. října 2018: proběhlo zasedání Evropské rady ve formátu článku 50 Smlouvy o EU; premiérka Mayová ve svém asi 20ti-minutovém projevu seznámila hlavy států a vlád se současným stavem jednání, přičemž dohoda, kterou měl summit odsouhlasit, zatím ještě nebyla dokončena; otevřela se možnost prodloužení již dohodnutého dvouletého přechodného období, které by mohlo usnadnit dosažení finální rozvodové dohody;

22. října 2018: premiérka Mayová potvrdila britskému parlamentu, že dohody o brexitu je z 95 procent hotová;

9. listopadu 2018: odstupuje další člen britské vlády, ministr dopravy Jo Johnson, kvůli nesouhlasu s podobou premiérčina plánu rozvodové dohody;

12. listopadu 2018: po víkendovém intenzivním jednání se v rámci rozvodové dohody dosáhlo pokroku v otázce chráněných zeměpisných označení či okolo autonomie právního řádu EU včetně role Soudního dvora EU;

13. listopadu 2018: Návrh rozvodové dohody byl na technické úrovni dokončen, včetně řešení budoucího režimu na irské-severoirské hranici;

14. listopadu 2018: jednání kabinetu premiérky Mayové o finální verzi rozvodové dohody s pozitivním výsledkem; unijní vyjednavač Barnier potvrdil dosažení dohody; předseda Komise Juncker vyzývá ke svolání zasedání hlav států a vlád 27 členských zemí (formát článku 50 Smlouvy o EU);

15. listopadu 2018: rezignoval ministr pro brexit Dominic Raab, ministryně práce Esther McVeyová a další z důvodu jejich nesouhlasu s podobou dohody o brexitu;

16. listopadu 2018: novým ministrem pro brexit se stal Stephen Barclay;

22. listopadu 2018: dokončena politická deklarace stanovující rámec budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím;

25. listopadu 2018: na mimořádném zasedání hlav států a vlád schválena dohoda o vystoupení Británie z Unie a politická deklarace o budoucích vztazích EU a UK;

10. prosince 2018: Soudní dvůr EU rozhodl ve zrychleném řízení, že Británie může vzít jednostranně zpět své rozhodnutí o vystoupení (v odpovědi na předběžnou otázku skotského soudu a v souladu s názorem generálního advokáta z 4. prosince 2018);

11. prosince 2018: plánované klíčové hlasování v britském parlamentu o „rozvodové“ dohodě nakonec odloženo;

15. ledna 2019: britský parlament podle očekávání dva roky projednávanou dohodu o odchodu země z Unie neschválil poměrem 202 pro ku 432 hlasů proti; další postup je ve hvězdách, alternativ je několik;

16. ledna 2019: hlasování o nedůvěře vládě, které po včerejším debaklu o brexitové dohodě vyvolali labouristé v čele s Jeremy Corbynem, podle očekávání vláda premiérky Mayové ustála v poměru 325 proti vyslovení nedůvěry ku 306 pro vyslovení.

Jmenování vyjednavačů a nové britské vlády

Unie byla na vyjednávání připravena od počátku. Dva dny po konání referenda Rada jmenovala belgického diplomata Didiera Seeuwse za svého zástupce pro vyjednávání brexitu. Na konci července byl ustaven hlavní vyjednavač Unie, bývalý francouzský premiér a komisař pro jednotný trh (2010-2014) Michel Barnier. Až poté, co Rada ministrů přijala Směrnici pro sjednání dohody se Spojeným královstvím o podmínkách jeho vystoupení z EU, byl Barnier oficiálně zmocněn zastupovat všech 27 členských států ve společných rozhovorech o brexitu. Aby ani Evropský parlament nebyl pozadu a mohl ve vyjednávání hrát aktivní roli, rozhodl se za svého zástupce zvolit Guye Verhofstadta, předsedu liberální frakce ALDE.

Tři rytíři ve zbroji. Kdo jsou evropští vyjednavači pro brexit?

Evropský parlament nedávno jmenoval svého zástupce ve vyjednávání o podmínkách odchodu Velké Británie z Evropské unie. Postu se ujal lídr liberální frakce ALDE Guy Verhofstadt. Bývalý belgický premiér doplnil diplomatické duo, které tvoří belgický diplomat Didier Seeuws (Rada EU) a Michel Barnier (Evropská komise). Kdo tito vyjednavači pro brexit vlastně jsou?

Britská vláda založila Společný ministerský výbor pro vyjednávání s EU složený ze zástupců jednotlivých regionálních parlamentů, v jehož čele stál do své rezignace v červenci 2018 ministr pro odchod Británie z Unie David Davis. Ten zároveň vedl za Spojené království vyjednávání s Unií.

brexit fakta

Michel Barnier a David Davis. Zdroj: European Union, 2017

Předčasné volby zkomplikovaly pozici Mayové

Předsedkyně vlády spustila oficiálně lhůtu pro odchod z Unie svým dopisem z 29. března. Počátek jednání však byl opět odložen a Mayová o tři týdny později předložila svůj záměr vypsat předčasné volby, aby posílila svůj mandát k tvrdému brexitu. Opak se stal pravdou a rovnováha sil se v dolního komoře britského parlamentu změnila v neprospěch vládnoucí Konzervativní strany.

Před volbami se zvyšovala pravděpodobnost tvrdého brexitu představeného v Bílé knize o odchodu Británie z EU. Ve volbách si ale výrazně polepšila opoziční Labouristická strana, která přístup Mayové k brexitu ostře kritizuje. Opět se tak začalo hovořit o takzvaném měkkém brexitu.

brexit fakta

Konzervativci ztratili 12 křesel, zatímco labouristé si o 29 polepšili. Zdroj: BBC

Analýza výsledků voleb naznačila, že tentokrát získali převahu ti, kdo v referendu minulý rok hlasovali pro setrvání v Unii. K nim se přidalo i více mladých lidí, kteří jsou obecně více proevropští než starší občané. Právě to lze považovat za důvod úspěchu labouristů oproti předchozím volbám.

Celkově byla volební účast vyšší než v předchozích volbách za posledních dvacet let. S 68,7 % byla účast nejvyšší od roku 1997, kdy k volbám přišlo přes 70 % právoplatných voličů.

Mayová nakonec po dlouhých jednáních uzavřela v pondělí 26. 6. 2017 dohodu se severoirskou Demokratickou unionistickou stranou (DUP). Ta má zajistit nutnou podporu pro schvalování návrhů zákonů její menšinové vlády.

Navzdory výsledkům voleb a opětovným obavám o odložení zahájení vyjednávání brexitu, britská vláda dostála slibům a 19. června mohli britští a unijní vyjednavači zasednout ke společným jednáním.

Infografika: Otázky a odpovědi k brexitu

Britská premiérka Theresa Mayová aktivovala článek 50 Smlouvy o Evropské unii. Na jeho základě spustil Londýn proces tzv. brexitu. Ať již se britská vláda s Bruselem dohodne na jeho podmínkách či ne, opustí Spojené království EU do dvou let. Co Brity k tomuto rozhodnutí vedlo a za jakých podmínek bude brexit probíhat? Přečtěte si podrobné otázky a odpovědi na toto téma.

Priority Británie pro vyjednávání o brexitu

  • Bezcelní přístup na jednotný trh pro britské vývozce, ale bez plného členství v celní unii;
  • zachování volného pohybu nejen zboží, ale také služeb (a zejména těch finančních);
  • nové obchodní dohody se zeměmi v Evropě i mimo ni;
  • zabránění návratu tvrdých hranic, zachování otevřených hranic s Irskem včetně společné cestovní zóny (např. za pomoci kamer a dronů, ale bez fyzické kontroly), pokračující respekt k mírové Velkopáteční dohodě z roku 1998, zachování integrity britského imigračního systému;
  • snížení daní z příjmů právnických osob na 15 %, aby i po vystoupení z jednotného trhu zůstalo londýnské City atraktivní pro zahraniční kapitál a přitáhlo do země nejlepší světové firmy i investory;
  • občanům EU žijícím ve Spojeném království alespoň 5 let by měla být zachována stejná práva jako Britům, například v otázce lékařské péče a vzdělávání, protože budou moci žádat o statut „usedlíka“ a následně i o britské občanství;
  • zabezpečení práv Britů žijících v jiném členském státě;
  • kontrola přistěhovalců;
  • ochrana práv pracujících;
  • ukončení jurisdikce Soudního dvora EU nad Velkou Británií;
  • zajistit na základě speciální dohody bezpečnostní spojenectví Británie s Unií po brexitu včetně policejní, zpravodajské a vojenské spolupráce, spolupráce v boji proti kriminalitě a terorismu, zachování britského příspěvku na unijní vojenské mise a jejich rozvojové programy;
  • zachování spolupráce v oblasti vědy, výzkumu a inovací, včetně účasti Británie v programu Erasmus

Priority EU pro vyjednávání brexitu

  • Transparentnost a otevřenost jednání;
  • základní práva občanů EU žijící ve Spojeném království, kterých je podle odhadů asi 3,2 milionů (z toho 35-40 tisíc Čechů), a práva britských občanů pobývajících v EU, kterých je zhruba jeden milion;
  • finanční otázky a vyrovnání všech závazků EU;
  • nové hranice mezi Irskem a Severním Irskem bez zavedení povinných víz a zachování plynulé obchodní výměny mezi oběma částmi irského ostrova;
  • budoucí postavení britských výsostných oblastí na Kypru (Akrotiri a Dhekelia);
  • dohoda se Španělskem o území Gibraltaru;
  • ochrana dat a digitální jednotný trh;
  • zachování výrobků právně uvedených na společný trh v době vystoupení Británie z Unie a postupy založené na právních předpisech Unie;
  • ukončení britských závazků k Evropskému společenství pro atomovou energii (Euratomu);
  • ukončení členství britských zástupců v institucích, orgánech a agenturách EU;
  • vytvoření institucionálního rámce pro implementaci a dohled nad budoucí dohodou o vystoupení;
  • řádné dokončení probíhajících procedur v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech vč. zachování přístupu k osobním datům z EU i ze Spojeného království;
  • dokončení soudních řízení v občanských a obchodních záležitostech;
  • vytvoření rámce pro ukončení soudních procesů a administrativních procedur týkajících se Británie v době jejího vystoupení z EU;
  • zachování vzájemného uznávání diplomů.

Priority ČR pro vyjednávání brexitu

  • Jednotný postup všech členských států;
  • volný pohyb všech čtyř svobod a zejména pak pohyb pracovních sil;
  • práva Čechů pobývajících a pracujících v Británii;
  • zachování ekonomických vazeb, především v automobilovém a strojírenském průmyslu;
  • komplexní dohoda o volném obchodu, která zabrání vzniku tarifních i netarifních překážek;
  • ochrana českých podniků;
  • finanční vyrovnání včetně zachování současné podoby kohezní politiky, nebo alespoň co nejmenší dopady na ni;
  • partnerství v bezpečnostní a vojenské oblasti;
  • dohled Soudního dvora EU na aplikaci dohody o vystoupení Británie;
  • zabránění právního vakua.

V první fázi vyjednávání odchodu Britů z EU prosazovalo Česko zejména ochranu práv českých občanů žijících v Británii. V jednáních o budoucích vztazích Británie s Unií usiluje Praha o zachování spolupráce v oblasti obrany, bezpečnosti, justice a vnitřních věcí. Obranná a bezpečnostní politika je v zájmu i samotné britské premiérky Mayové. Ke konci června 2018 se například Británie již připojila k dalším osmi členským zemím při ustavení nové intervenční iniciativy.

Pro český export budou důležité také budoucí hospodářské vztahy a zajištění co nejvýhodnějšího vzájemného obchodu po brexitu.

Česko po brexitu: studie naznačuje tři možné scénáře

Brexit Česku umožňuje rozvážit priority, které by měla v EU zastávat, říká studie, jež předkládá tři možné scénáře dalšího vývoje. Které to jsou?

Hard brexit, soft brexit, anebo žádný exit?

Po neúspěšném referendu z roku 2016 se začaly objevovat různé scénáře budoucího partnerství mezi Velkou Británií a Unií, protože odchod země z EU je pro Evropu novou zkušeností. Jak se záhy ukázalo, žádný z existujících modelů vztahů EU s ne-členskými státy nebyl pro Spojené království přijatelný. Specifický charakter členství si Británie udržovala po celých 45 let v Evropských společenstvích.

Navzdory počátečním snahám o setrvání alespoň v některých svobodách nakonec Spojené království zvolilo tvrdý brexit a úplnou odluku od společného trhu. Odmítnutí setrvat v jednotném trhu potvrdila i Bílá kniha britské vlády o odchodu z Unie, která mluví o novém strategickém partnerství založeném na vzájemné spolupráci.

V ní však přesto nalezneme odkazy na zachování britského členství v některých unijních oblastech, například společné zemědělské politice, strukturálních a investičních fondech, vědeckých a výzkumných projektech atp. Británie se na nich zamýšlí podílet jak svými finančními prostředky, tak čerpáním jejich výhod.

brexit fakta

Donald Tusk a Theresa Mayová. Zdroj: European Union, 2016

Následné Pokyny Evropské rady přijaté měsíc po spuštění článku 50 však vyjadřují přání zachovat úzké vazby se svým ostrovním protějškem. Takové partnerství sice nebude skýtat výhody unijního členství, ale zároveň má jít nad rámec běžných obchodních dohod, které na nediskriminačním základě upravují vztahy mezi EU a třetími zeměmi.

Černý scénář by nastal, pokud by se obě strany nedokázaly dohodnout a vzájemné vztahy by byly založeny mimosmluvně na základě aplikace pravidel Světové obchodní organizace (WTO). Ani EU ani Londýn si tuto variantu nepřejí. Výrazněji by taková forma zasáhla britské producenty a spotřebitele než ty unijní. Došlo by totiž ke zvýšení cen potravin a jiných produktů. Přesto premiérka Mayová během těžkých jednání již několikrát upozornila, že nebude preferovat špatnou dohodu – to raději žádnou.

Spojené království mělo na výběr z několika možností budoucích vztahů s EU. Za prvé se mohlo vrátit do mezivládního Evropského společenství volného obchodu (EFTA/ESVO), které v roce 1960 spolu s dalšími šesti státy založilo, ale v němž přestalo být členem po vstupu do Evropských společenství (dnešní EU). V tomto případě mohlo přijmout buď norský model, který je provázán s Evropským hospodářským prostorem (EHP) a využívat tak výhod jednotného trhu, ovšem bez možnosti rozhodovat o povinnostech, které by muselo plnit. Anebo jít cestou Švýcarska, které má s Unií speciální vztahy založené na souboru bilaterálních dohod. Obě varianty by odpovídaly měkkému brexitu.

Jinou alternativou spadající pod tvrdý brexit byla celní unie, kterou má EU například s Tureckem, nebo obchodní dohoda, jakou si například Unie vyjednala s Kanadou (CETA).

Hybridní model mezi oběma typy brexitů, takzvané „kontinentální partnerství“, navrhli ve svém článku Jean Pisani-Ferry, Norbert Röttgen, André Sapir, Paul Tucker a Guntram Wolff. Specifická forma vztahů je na pomezí mezi plným členstvím a členstvím v EHP či dohodou o volném obchodu. Tento model představil bruselský think tank Bruegel, který mimo jiné vytvořil přehled jednotlivých variant brexitu a jejich vztahu k politikám a procesům v EU.

brexit fakta

Zdroj: Bruegel

Jak jednání o brexitu postupují dále a konečná dohoda je  zatím stále v nedohlednu, objevují se nové varianty budoucího rámce vztahů mezi EU a Británií, které jsou modifikací těch předchozích.

Mohlo by se tak jednat o dohodu „CETA plus“, která by k původní Komplexní hospodářské a obchodní dohodě přidala finanční služby, které jsou pro Británii, a zejména pro londýnské City, klíčové. Taková dohoda by se Británii zamlouvala, protože by díky ní mohla převzít kontrolu nad svou národní politikou a zároveň si mohla vyjednat obchodní dohody se zbytkem světa. Oproti EHP by tato forma spolupráce podle další studie think-tanku Bruegel také pro Brity pravděpodobně znamenala nižší příspěvky do unijního rozpočtu a menší dohled Soudního dvora EU.

Jinou možností by podle zmiňované studie mohl být model „EHP minus“, který by ze zavedeného partnerství vyjmul volný pohyb osob coby hlavní důvod brexitu.

EU i Británie si zejména přejí, aby společné rozhovory vedly ke spravedlivé dohodě s rovnocennými podmínkami pro obě strany. Nikdo naopak nechce, aby dvouletá lhůta skončila bez dohody. To však znamená nalézt kompromis mezi migrační politikou, kterou si chce Londýn určovat sám, a přístupem na jednotný trh včetně aplikace čtyř svobod.

Průběh jednání o brexitu

V pondělí 19. června 2017 se uskutečnilo první kolo vyjednávání, při němž byl dohodnut časový rámec, organizace a priority pro vzájemné rozhovory. Původně se počítalo pouze se čtyřmi vyjednávacími schůzemi. Nejasná a proměnlivá pozice Británie zapříčiňující neshody s Unií ukázala, že bude potřeba více úsilí a diskusí.

Každý měsíc pak následovala jednotlivá kola jednání o dílčích oblastech spolupráce po brexitu. Jako nejpalčivější se ukázala otázka práv unijních občanů žijících v Británií a Britů žijících na kontinentu, dále vzájemné vyrovnání finančních závazků mezi EU a Spojeným královstvím, irské hranice, dohled Soudního dvora EU nad budoucí dohodou a další otázky spojené s rozlukou. Až v polovině března 2018 v rámci již osmého kola společných rozhovorů bylo mezi britským a unijním vyjednavačem dohodnuto několik klíčových bodů. Stále ale zůstává nevyřešena otázka irských hranic.

Na základě společných rozhovorů, Evropská komise na konci února 2018 předložila návrh dohody o vystoupení mezi EU a Spojeným královstvím. Po úspěšných březnových jednáních je následně ještě upravila a vyznačila v dokumentu oblasti, na kterých již panuje shoda, dále ty, co vyžadují technické úpravy, ale také ty části, na kterých je potřeba ještě zapracovat.

Přesto se hlavy států a vlád již v polovině prosince 2017 shodly, že v jednáních o nejasnostech kolem brexitu bylo dosaženo dostatečného pokroku pro to, aby se rozhovory mohly posunout do druhé fáze jednání, kdy by se mělo řešit přechodné období po brexitu a budoucí partnerství po něm.

Tyto závěry nakonec Evropská rada potvrdila také na svém dalším zasedání v březnu 2018. Na něm zároveň Britům připomněla, že stále ještě zbývají některé záležitosti vyřešit, zejména budoucí hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem, nebo územní působnost „rozvodové dohody“, především ve vztahu k Gibraltaru. Rovněž Británii upozornila, že musí počítat s negativními hospodářskými důsledky opuštění vnitřního trhu a celní unie.

V červnu 2018 pak byla dosažena shoda nad dalšími nejasnými otázkami, třeba ty o clech nebo daních.

brexit_proces

V rámci každého kola jednání se konala plenární zasedání a zasedání vyjednávací skupiny, v jejichž čele zasedli hlavní vyjednavači a koordinátoři. Ustaveny mohly být také ad hoc skupiny pro specifické oblasti separátního vyjednávání. Obě strany vedou rozhovory v angličtině a francouzštině.

Hlavní slovo a politickou kontrolu nad celým procesem vystupování mají v rukou členské státy, které schvalují zásadní kroky vyjednávání.

Ještě před zahájením samotných rozhovorů začala Evropská komise předkládat poziční dokumenty týkající se jednotlivých oblastí a jejich budoucnosti po odchodu Britů z Unie. Stanoviska se nejprve věnovala finančním otázkám a občanským právům, následně se zaměřila na vystoupení Spojeného království z Euratomu.

V průběhu jednání byly přijaty další akty, které se dále zaměřily na oblast policie a justice, soudní a administrativní procedury v době oficiálního vystoupení, justiční záležitosti v civilních a obchodních věcech, fungování unijních institucí, orgánů a agentur po brexitu či návrhy na vytvoření institucionální struktury pro dohodu o vystoupení nebo ujišťují zachování těch výrobků, které byly uvedeny na společný trh v době vystoupení země z EU.

Sněmovna lordů na scéně

Komplikace v odchodu Britů z EU nepředstavují pouze společná jednání mezi britskými a unijními vyjednavači, ale jasno není ani v samotné Británii. Nevolená Sněmovna lordů, kde vládní konzervativci nemají většinu, schválila během dubna 2018 několik dodatků k zákonu o vystoupení z EU, který dolní komora přijala letos v lednu.

Mezi přijatými dodatky byl například ten požadující setrvání Spojeného království v celní unii s EU, dále zachování práv pracovníků či spotřebitelů podle unijních standardů, nebo zachování Listiny základních práv EU v britském právním řádu po brexitu. Jedním z požadavků byla také větší role britskému parlamentu, pokud by se nepodařilo schválit dohodu o brexitu, ať už na národní či na evropské úrovni. To ovšem Mayová podle agentury Reuters odmítá.

Jak tehdy informovala ČTK, zastánci zachování listiny v britském právu argumentují tím, že vláda by mohla odstranění dokumentu využít k oslabení práv občanů. Odpůrci naopak varují, že bez vyřazení listiny bude Británie vystavena vlivům cizích právních systémů, což by mohlo vést k ústavním potížím.

Přehledně: Blíží se „rozvod“, jaký EU ještě nezažila. Podívejte se, co už je v brexitu jisté

Do brexitu zbývá deset měsíců. Brusel a Londýn už vyřešily některé z potíží. Mimo jiné přistoupily na přechodné období, během kterého bude Británie nadále členem jednotného trhu a celní unie. Kde jinde panuje shoda a kde se vyjednávací týmy míjejí?

Na počátku května 2018 schválili členové horní komory britského parlamentu další dodatky týkající se možnosti zablokovat či odložit konečnou dohodu o odchodu země z Evropské unie, dále setrvat v jednotném trhu (v rámci EHP) i po brexitu, neuvádět v zákoně přesné datum odchodu z EU a udržet účast v agenturách EU.

ČTK nicméně již několikrát uvedla, že britská vláda považuje zákon o vystoupení z EU, jak ho v lednu 2018 přijala Dolní sněmovna britského parlamentu, za tu nejlepší cestu pro hladký odchod z evropského bloku.

Osud 15 dodatků ale nakonec ležel na rozhodnutí dolní komory, kde má premiérka zajištěnou těsnou většinu. Proto nebylo překvapující, že v polovině června 2018 zamítla Dolní sněmovna všechny návrhy horní komory a opozičních labouristů.

Klíčové body „rozvodové dohody“ mezi Spojeným královstvím a EU

Návrh Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii, který Evropská komise na základě proběhlých osmi kol vzájemných rozhovorů předložila na přelomu února a března, se skládala ze šesti částí – úvodní ustanovení, práva občanů, další otázky související s rozlukou (například otázka zboží uvedeného na trh přede dnem vystoupení, zachování celních postupů), přechodná ustanovení, finanční vyrovnání, institucionální a administrativní ustanovení – a Protokolu o Irsku/Severním Irsku.

Vyjednavači EU a Velké Británie se průběžně shodli na následujících otázkách:

  • Práva občanů EU žijících v Británii a Britů pobývajících ve členských státech, stejně tak jako jejich rodinných příslušníků, po brexitu budou zachována bez omezení;
  • občané EU (vč. studentů), kteří v Británii žijí alespoň pět a více let, budou moci žádat o trvalý pobyt; ti, co zde žijí méně než pět let budou moci žádat až poté, co dosáhnout pětileté hranice; stejná pravidla se budou aplikovat na Brity žijící v jiném členském státě EU;
  • všichni „cizinci“ v Británii si budou muset zařídit novou registraci/povolení k pobytu minimálně do 6 měsíců od konce dvouletého přechodného období po brexitu – registrační procedura by měla být transparentní a co nejméně administrativně náročná; samotná žádost o registraci by měla být krátká a jednoduchá;
  • zachování práva opustit hostitelský stát či do něj vstoupit s pasem či platným občanským průkazem;
  • vstupní či výstupní víza by neměla být požadována;
  • přechodné období po brexitu včetně práv na zaměstnání, uznávání profesionální kvalifikace, koordinace systémů sociálního zabezpeče;
  • zachování práva nediskriminace na základě státní příslušnosti;
  • finanční vyrovnání britských závazků do roku 2020; Británie však může přispívat do unijního rozpočtu až do roku 2028 nebo ještě déle z důvodu aplikace některých unijních programů a aktivit na území Spojeného království;
  • finanční vyrovnání Evropské centrální banky i Evropského investičního fondu vůči Británii;
  • ztráta přístupu Velké Británie k různým sítím, informačním systémům a databázím EU;
  • vztah Británie k institucím EU;
  • dohled nad implementací dohody o vystoupení na základě speciálně ustavených výborů
  • administrativní procedury spolupráce v oblasti cel, daní atp.

Nejdéle se vyjednávalo o těchto oblastech:

  • budoucnost hranic mezi Irskou republikou a Severním Irskem;
  • soudní procedury ve vztahu k Soudnímu dvoru EU, automatické uznávání rozsudků, soudní spolupráce v civilních a obchodních záležitostech, policejní a soudní spolupráce v trestních věcech;
  • administrativní procedury orgánů EU ve vztahu k aplikaci unijního práva v Británii po brexitu;
  • otázka ochrany dat;
  • chráněné zeměpisné označení.

V otázce irských hranic bylo pouze dohodnuto, že by měla i po brexitu být zachována tzv. společná cestovní zóna (Common travel area), která dnes umožňuje plynulé cestování a přepravu zboží mezi Spojeným královstvím a Irskem. Podle navržené dohody by také měla pokračovat spolupráce mezi severní a jižní částí irského ostrova v oblastech jako je životní prostředí, ochrana zdraví, zemědělství, pracovní a sociální práva, pravidla hospodářské soutěže nebo daně.

V Protokolu o Irsku/Severním Irsku připojeného k Dohodě o vystoupení je navržena „pojistka“, která se aktivuje, pokud se nedosáhne shody na řešení budoucího režimu na irsko-severoirské hranici před koncem dvouletého přechodného období (do konce roku 2020). Spuštění takové pojistky by znamenalo ustavení společného celního území mezi EU a Spojeným královstvím, což by zabránilo tzv. těžké hranici mezi severem a jihem irského ostrova a zároveň se nerozdělí Spojené království hranicí vedoucí mořem, jak hrozilo a pro britskou vládu bylo nepředstavitelné. Proto v černu 2018 požádala, aby se taková pojistka vztahovala na celé Spojené království a trvala do roku 2021. Druhá podmínka nakonec nebyla vyslyšena.

Představy budoucího partnerství mezi EU a Velkou Británií (dle pokynů Evropské rady z března 2018)

  • Co možná nejbližší partnerství na základě ambiciózní a široce pojaté dohody o volném obchodu;
  • rovnováha práv a povinností;
  • zachování autonomie rozhodování Unie;
  • nedělitelnost vnitřního trhu se čtyřmi svobodami pohybu (zboží, osob, služeb a kapitálu);
  • uznání úlohy Soudního dvora EU;
  • obchodní a hospodářská spolupráce zahrnující bezcelní obchod se zbožím;
  • regulace technických otázek obchodu a sanitární a fytosanitární opatření;
  • zachování vzájemného přístupu do rybolovných oblastí a k rybolovným zdrojům;
  • obchod se službami podle pravidel hostitelského státu včetně práv usazování poskytovatelů služeb;
  • trh s veřejnými zakázkami, investice a ochrana práv duševního vlastnictví;
  • intenzivní spolupráce v oblasti boje proti terorismu a mezinárodní trestné činnosti, dále v oblasti bezpečnosti, obrany a zahraniční politiky;
  • úzká spolupráce na globálních výzvách jako změny klimatu a udržitelný rozvoj, přeshraniční znečištění;
  • koordinace sociálního zabezpečení, uznávání odborných kvalifikací;
  • justiční spolupráce ve věcech manželských, ve věcech rodičovské zodpovědnosti a dalších souvisejících otázkách;
  • účinná výměna informací, podpora operativní spolupráce mezi donucovacími orgány, justiční spolupráce v trestních věcech kvůli geografické blízkosti a sdíleným hrozbám;
  • dodržování základních práv v plném rozsahu;
  • pokračující dopravní propojení mezi EU a britským ostrovem na základě dohody o letecké dopravě, dohody o bezpečnosti letectví, dohody o ochraně letectví před protiprávními činy a další dohody o jiných druzích dopravy;
  • zachování spolupráce v rámci programů EU v oblasti výzkumu a vzdělávání;
  • rovné podmínky v odvětvích se silnou konkurencí, aby se zabránilo snížení úrovní ochrany v oblastech jako je např. hospodářská soutěž, daně, sociální politika, životní prostředí;
  • mechanismy pro vymáhání práv a řešení sporů, pro sankce a odvetná opatření, dále autonomní nápravná opatření EU úměrná rozsahu a hloubce budoucí ekonomické propojenosti EU a Británie;
  • ochrana finanční stability EU;
  • vhodné mechanismy pro vedení dialogu a konzultací, pro koordinaci, výměnu informací a spolupráci včetně zavedení dohody o bezpečnosti informací;
  • zajistit ochranu osobních údajů podle unijních pravidel.

Dohoda o vystoupení vs. dohoda o budoucích vztazích se třetí zemí

V rámci probíhajících jednání je nutné rozlišovat mezi dohodou o vystoupení a dohodou o vztazích po brexitu, kdy Británie už bude ve vztahu k EU třetím státem, jako je dnes například Čína.

V první fázi se utváří nejprve politická dohoda o vystoupení Británie z Unie, která bude muset být teprve transformována do právního aktu. O ní pak bude muset nejprve hlasovat britský parlament a následně Evropský parlament a Rada ministrů EU.

Takzvaná rozvodová dohoda, která není smíšenou dohodou, naopak nebude muset být schvalována národními parlamenty, jak se mylně uvádí. To může být přínosem kvůli omezenému času. Vzhledem k rozpolcenosti konzervativců a jejich oslabené roli po předčasných volbách v roce 2017 je přesto podle odborníků ratifikační osud dohody nejistý.

Dohoda o budoucích vztazích však bude něco jiného. Není zatím zcela jasné, jakou podobu by měla mít, takže jednání mohou být o to komplikovanější než v případě dohody o vystoupení, kde Unie dosud vystupuje jako jeden celek. Bude-li se jednat o smíšenou obchodní dohodu tu by oproti rozvodové dohodě již měly schvalovat i národní a regionální parlamenty.

Důsledky brexitu

Jednání mají podle primárního práva Unie trvat dva roky, mohou se však protáhnout i na pět nebo deset let. V některých oblastech je však možné již dnes očekávat určité scénáře:

  • Veškeré závazky, práva a povinnosti vyplývající z členství Velké Británie v Unii by měly být v jednotlivých oblastech politik ukončeny. Unijní právo proto bude muset být transformováno do toho britského, což by měl zajistit velký zrušovací zákon (Great Repeal Bill);
  • Británie si bude muset vyjednat nové obchodní dohody a dovozní tarify se světovými aktéry. Mezi ty hlavní patří nepochybně USA. Uzavírání nových smluv ale bude možné až po vyjednání a uzavření dohody o odchodu Británie z Unie na konci března 2019;
  • Po odchodu Británie přijde rozpočet EU zhruba o 10 až 14 miliard eur. Unie proto bude muset buď navýšit příspěvky jednotlivých členských států nebo nalézt nový zdroj příjmů, například ekologickou daň nebo daň z finančních transakcí;
  • Jednorázové finanční vypořádání zahrne závazky Británie vůči víceletému finančnímu rámci, Evropské investiční bance, Evropskému rozvojovému fondu a Evropské centrální bance. Financial Times spočítaly, že by se mělo jednat o částku až 100 miliard eur, která by plynula do unijního rozpočtu. Takový účet ale Londýn odmítá zaplatit. Pokud by Británie nesplnila své finanční závazky, došlo by zřejmě ke zkrácení dotací z unijního rozpočtu, což by negativně pocítili i čeští příjemci podpory z unijních fondů;
  • Platby z britské pokladny do společného rozpočtu mohou pokračovat i po odchodu země z Unie. Premiérka Mayová totiž připustila, že výměnou za setrvání přístupu k určitým evropským programům (např. výzkumný program Horizont2020/HorizontEvropa nebo vzdělávací program Erasmus+) bude Británie nadále přispívat do rozpočtu EU. Podle jejích slov však už ne tak velkou částkou jako doposud;
  • Zástupci jiných členských států budou muset nahradit současných 73 britských poslanců Evropského parlamentu. Podobně tomu bude i u poradního Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů, kde má Spojené království 24 svých zástupců. O jednoho britského člena přijde Evropská komise, Soudní dvůr i Účetní dvůr EU. Nebude-li upraveno jinak, své pracovní poměry budou muset ukončit i Britové pracující v těchto a dalších institucích a orgánech EU, jelikož právo být zaměstnán Unií se vztahuje pouze na občany EU;
  • Členství Británie v evropských agenturách bude předmětem jednání;
  • Posílí se váha velkých států v Radě, což ovlivní i rozhodování o evropské legislativě. Bude snazší sestavit blokační menšinu a pozastavit tak přijímání unijních aktů;
  • Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) a Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) budou přesunuty z Velké Británie do jiné členské země. O jejich budoucím sídle rozhodly státy EU-27 na podzim roku 2017. Česká republika měla zájem především o EBA. Po dlouhých jednání nakonec rozhodl los o přesunu agentury EBA do Paříže, EMA získá nové sídlo v Amsterodamu;
  • Velká Británie se dostane z bruselského dohledu. Otazníky v tuto chvíli visí nad ukončením jurisdikce Soudního dvora EU. Bude-li mít Británie nadále přístup na jednotný trh, nebude moci z něho čerpat pouze výhody, ale bude muset plnit také povinnosti z něho plynoucí. S dohledem však Londýn nesouhlasí;
  • Země EU mimo eurozónu ztratí partnera, který se zastával o rovnoprávné postavení těch zemí Unie, jež doposud nepřijaly jednotnou evropskou měnu;
  • Bude pravděpodobně snazší dosahovat dohody v některých oblastech, s nimiž Britové jako členové nesouhlasili – například prohloubení evropského sociálního pilíře, dokončení bankovní unie, harmonizace daní nebo práv duševního vlastnictví či zvýšení výdajů na bezpečnostní a zahraniční politiku. Takové předpoklady uvedla analýza bruselského think-tanku VoteWatch;
  • Zredukuje se počet výjimek z primárního práva (opt-outů) a zruší se protokoly vztahující se na Velkou Británii. Na druhou stranu, bude muset být určitým způsobem ukotvena dohoda o vystoupení Spojeného království z EU. Mohlo by dojít k revizi zakládajících smluv Unie;
  • Členské státy se zbaví platby za britský rabat, tj. vrácení části britského příspěvku ze společného rozpočtu (vypočítané jako rozdíl mezi příjmy a příspěvky). Česká republika na něj ročně přispívá 4-5 miliard korun;
  • Česko kvůli brexitu statisticky zbohatne o 5 až 6 procentních bodů. Přesto se po odchodu Británie očekává snížení příspěvků ze společného rozpočtu EU;
  • Omezení volného pohybu kapitálu může zásadně poškodit atraktivní pozici Londýna jako hlavního finančního centra;
  • Mír v Severním Irsku může být ohrožen obnovením hranic mezi Irskem a Severním Irskem. Vyhnout se takovému následku by pro Británii znamenalo zůstat v celní unii i jednotném trhu;
  • Hospodářský růst Velké Británie může být negativně ovlivněn. Odhalení utajované vládního analýzy o dopadech brexitu z  ledna 2018 předpovídá v různých scénářích, v různých sektorech hospodářství a v jednotlivých částech Británie větší či menší pokles ekonomiky. Brexit se dotkne i zemědělských dotací;
  • Také členské státy EU budou negativně ekonomicky ovlivněny odchodem Británie, jak informovala ČTK – podle odhadů MMF z července 2018 dojde ke ztrátě zhruba 1,5 % HDP (250 miliard dolarů) v případě brexitu bez dohody, v případě dosažení dohody o volném obchodu u průmyslového zboží se očekává škoda 0,8 % HDP (130 miliard dolarů); zhruba milion pracovních míst bude ukončeno pokud se nepodaří dosáhnout dohody o odchodu Británie z Unie;
  • Již v průběhu jednání o brexitu byl patrný pokles zájmu o Británii coby atraktivní studijní destinace; své investice v Británii postupně omezuje i řada evropských podniků; klesá také zájem o britské letní brigády či celoroční zaměstnání, například v sektoru pohostinství nebo zemědělství;
  • Vzhledem k pozitivním výsledkům nizozemských parlamentních voleb i francouzských prezidentských a parlamentních voleb se obávaný dominový efekt brexitu nekoná. Veřejná podpora pro EU se naopak mírně zvyšuje. A odchod už nechtějí ani samotní Britové.

Stanoviska

Výsledek referenda by se neměl odrazit na občanech EU, podnicích a členských státech. Taková je vize předsedy Evropské rady Donalda Tuska. „Evropská sedmadvacítka neuplatňuje a nebude uplatňovat „trestající“ přístup. Brexit je trestem sám o sobě. Po více než čtyřiceti letech strávených společně si obě strany zaslouží, abychom udělali vše, co je v našich silách, aby tento rozvod proběhl pokud možno hladce,“ uvedl na tiskové konferenci 31. března při předložení návrhu Pokynů Evropské rady k brexitu.

Kvůli obavám poslanců britského parlamentu týkající se postavení občanů EU a Spojeného království Tusk upozornil, že „by chtěl předejít situaci, kdy by se občané stali v procesu jednání trumfem jedné ze stran. Aby k tomu nedošlo, budeme potřebovat konkrétní a komplexní řešení, která nebudou jen líbivá, ale poskytnou občanům skutečné záruky bezpečnosti.“

Po zasedání Evropské rady v polovině prosince 2017, na němž bylo rozhodnuto o pokroku v jednáních první fáze a potvrzeno zahájení druhé fáze, Tusk ocenil, že „druhá fáze našich jednání by nemohla být zahájena bez jednoty EU-27, mimořádného pracovního nasazení Michela Barniera a konstruktivního úsilí ze strany premiérky Theresy Mayové.“ Na následném summitu v březnu 2018 doplnil, že „chceme využít pozitivní dynamiky v jednáních ke konečnému vyřešení dosud otevřených otázek, jako je například řešení, které zabrání vzniku tvrdé hranice mezi Irskem a Severním Irskem. Souběžně s tím zahájíme první rozhovory o budoucích vztazích mezi EU a Spojeným královstvím.“

Podobně jako Tusk i hlavní unijní vyjednavač Michel Barnier potvrdil, že „chceme zajistit spořádané vystoupení Británie z Unie,“ a že „spravedlivá dohoda je lepší než žádná dohoda.“ V reakci na předložení návrhů premiérky Mayové týkající se práv občanů EU Barnier řekl, že „cílem EU je zajistit stejnou úroveň ochrany jako doposud. Je potřeba ambicióznější a jasnější garance než jakou představilo Spojené království.“

Sto tisíc Čechů se chystá na brexit. Aby zůstali v Británii, musí se zaregistrovat

Británie za šest měsíců opustí Evropskou unii. Brexit bude mít dopad nejen na samotné Brity, ale taky na sto tisíc Čechů, kteří v zemi žijí. Cizinci se budou muset registrovat ve speciální databázi, aby mohli v zemi i nadále zůstat.

Podobně se o přetrvávající nejasnosti v britské pozici domnívá i zástupce Evropského parlamentu pro brexit Guy Verhofstadt. „V porovnání s unijními prioritami je ve stanovisku britské vlády jedna odlišnost – závazek zjednodušit existující administrativní procedury. Přesto přetrvává řada limitů, které budou muset být pečlivě zváženy,“ poznamenal. Při stanovování podmínek Evropského parlamentu k brexitu, Verhofstadt však opět zdůraznil, že „je pro nás absolutní prioritou co nejdříve vyřešit práva občanů. Musí to být první otázka, kterou se musíme v rámci jednání zabývat. Občané by se neměli stát  předmětem dohadování.“

To je rovněž v zájmu Evropského parlamentu. Jeho předseda Antonio Tajani uvedl po dubnovém jednání s britskou premiérkou, že „studenti, zaměstnanci, rodiny; ti všichni si zaslouží mít jistotu ohledně své budoucnosti.“

Předseda parlamentní frakce Evropské lidové strany (EPP) Manfred Weber k tomu připomněl nedělitelnost jednotného trhu se čtyřmi svobodami. „Není možné, aby po kontinentu volně jezdily kamiony, ale občané museli zastavovat u uzavřených hranic.“ V podobném duchu hovořil i šéf druhé největší politické skupiny v Evropském parlamentu, italský socialista Gianni Pittella, který uznal, že „je dobře, že nepřistoupíme na vnímání EU jako jídelního lístku.“

„Na takové důležité otázky jako jsou práva občanů, máme mnoho společných zájmů,“ ubezpečil britský státní tajemník pro brexit David Davis po prvním dni vyjednávání s jeho unijním protějškem Barnierem.

„Zajistím nové partnerství s Evropskou unií, které nám přinese dlouhodobou prosperitu,“ prohlásila sebejistě šéfka konzervativců Theresa Mayová. „Chci zcela ujistit lid, že podle vládního návrhu žádný občan EU, který nyní legálně žije ve Spojeném království, nebude muset Británii opustit. Chceme, abyste zůstali,“ zdůraznila premiérka ve svém projevu z 26. června při specifikování plánu pro práva občanů EU žijící v Británii.

Stanoviska české vlády se shodují s těmi unijními. „Pro nás jsou klíčovou prioritou práva evropských občanů ve Velké Británii. Pak je to otázka finančního vyrovnání, přístupu na britský trh, právní kontinuita. Čtyři priority, které vidíme jak z pohledu českého mandátu, tak předpokládám, že budou i prioritami ze strany zadání Evropské rady,“ řekl bývalý český premiér Bohuslav Sobotka.

Současný šéf české vlády v demisi Andrej Babiš je podobného názoru. „Rozhodnutí Velké Británie lituji, ale respektuji ho. Velká Británie byla pro Českou republiku v EU zásadním partnerem. Věřím, že tomu tak bude nadále,“ uvedl v tiskové zprávě po březnovém jednání s unijním vyjednavačem pro brexit Michelem Barnierem. Na prosincovém summitu Evropské rady k tomu dodal, že „Brexit nebereme na lehkou váhu, ale evropská politika se nesmí smrsknout pouze na jednání o vystoupení Velké Británie. Ta pro nás vždy bude spojencem a je pro nás důležité zachovat s ní co nejlepší vztahy a ochránit práva našich občanů pracujících ve Velké Británii. Nad rámec obchodní dohody bude klíčová především spolupráce v bezpečnosti a obraně.“

Úsilí české vlády a její spolupráce s podniky ocenila v rozhovoru pro EURACTIV.cz česká europoslankyně Dita Charanzová (ANO, ALDE). „Ať už se na to podíváme z lidského hlediska – vezměte si třeba, kolik mladých Čechů v Británii studuje, nebo z hlediska toho, že je pro nás Británie čtvrtý nejdůležitější exportní trh. Proto je v této otázce výrazně aktivní i byznys. Svaz průmyslu a dopravy například pomáhá ve stanovení priorit, které budou pro české podniky zásadní. Je to tedy zatím v procesu, ale řekla bych, že kurz (vlády v demisi, pozn. red.) je nastavený dobře.“

V úterý 27. června 2017 Británie zveřejnila návrh podmínek pobytu Čechů a ostatních občanů Unie po datu, kdy Spojené království oficiálně vystoupí z EU. Britská velvyslankyně v ČR Jan Thompsonová k tomu uvedla, že „jde o férový a vyvážený návrh podmínek pro české občany a ostatní občany EU. Tyto záruky jsou pro Británii jednoznačnou prioritou.“. Velvyslankyně dále prohlásila, že bude požadovat co nejrychlejší vytvoření dohody o právech. „Za férové považujeme reciproční uzavření dohody s EU, která podobným způsobem ochrání víc než milión britských občanů v Unii,“ dodala britská diplomatka.

Pech: Od notifikace jsme stále slýchávali jednu frázi a to, že brexit znamená brexit. Co přesně to znamená, ale nikdo neví.

Analytik Jan Kovář z Ústavu mezinárodních vztahů se domnívá, že v roce 2019, kdy by měla Británie oficiálně vystoupit z Unie, nastane přechodné období. Mohla si to podle něj myslet i premiérka Mayová, což ji vedlo k vypsání předčasných voleb. „Za normální situace se totiž volby měly konat v roce 2020, což by bylo v období nedlouho po samotném vystoupení, kdy se očekává ustavení přechodného období. Pokud by se následující volby konaly v tomto období, jistě by mnozí útočili na premiérku, že i tři roky po referendu se stále aplikuje evropské právo ve Velké Británii, Soudní dvůr EU má nad Británií jurisdikci a existuje volný pohyb pracovní síly,“ ujasnil výzkumník.

Analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Kryštof Kruliš na dotaz redakce ocenil úsilí EU27 udržení jednoty v jednáních o brexitu.  „Po prvních emocionálnějších vyjádřeních některých představitelů EU, která následovala bezprostředně po referendu ve Spojeném království, začala Unie v jednáních vystupovat profesionálně a přistupuje k nim velmi zodpovědně. Zatím se daří v jednáních udržet i jednotu 27 států, které v EU zůstávají. Udržení této jednoty je ale na úkor poněkud formalizovanějšímu přístupu k jednání, kdy je pro EU obtížné jednat o nějakých zcela specifických podmínkách,“ dodal.

„Od notifikace jsme stále slýchávali jednu frázi a to, že brexit znamená brexit. Co přesně to znamená, ale nikdo neví. Velká Británie má velice jasno v tom, čeho chce dosáhnout, ale neví jak. EU si je vědoma toho, kde jsou limity, čeho chce dosáhnout, a v rámci toho nabízí možnosti Británii,“ říká Štěpán Pech, vedoucí oddělení evropského práva a institucionální podpory Úřadu vlády ČR, který se v dubnu v Brně zúčastnil debaty o brexitu. Podle něj nejednoznačná pozice britské vlády vychází z toho, že Londýn chce mít kontrolu nad vlastními hranicemi, chce mít vlastní celní režim, nechce se účastnit vnitřního trhu, ale zároveň chce, aby vše fungovalo jako doposud. Může to mít politické i strategické důvody. Pech však upozornil, že Británie už musela v průběhu jednání z některých svých původních ambiciózních požadavků ustoupit (např. souhlasí s tím, aby ti, co do Británie přijdou během přechodného období, si mohli užívat práv jako současní občané). V jednáních ovšem platí základní pravidlo, že „dokud není dojednáno vše, není dojednáno nic,“ připomněl nezbytnost vyřešit všechny otázky před uzavření konečné dohody Pech.

Pokud Británie odejde z EU bez dohody, stane se „občanem bez identity“, varují odborníci

Dohoda o odchodu Británie z EU je zatím v nedohlednu, čas na její ujednání se ale krátí. Pravděpodobnost brexitu bez dohody je podle odborníků 50:50 a je daleko vyšší než před půl rokem. Co by taková varianta znamenala?

Revidovat referendum a vyjednávání o brexitu si ale podle doktorky Moniky Brusenbauch-Meislové z katedry politologie a evropských studií Univerzity Palackého v Olomouci nikdo v Británii nedovolí. Po referendu o brexitu je ale dle ní patrný pokles zájmu o britské univerzity které jsou oblíbenou destinací pro zahraniční studenty vyjíždějící tam sbírat nové znalosti v rámci vzdělávacího programu Erasmus+. Naopak Brusenbauch-Meislová na brněnské debatě, které se účastnila stejně jako Pech, zmínila, že roste počet Britů, kteří tráví semestr či dva na českých vysokých školách. Dodala ale, že kvůli brexitu a nejistotě kolem něho dochází k tomu, že vyučující si na britských univerzitách pomalu začínají hledat místo na jiných evropských vysokých školách v jiných členských státech.

„Británie byla protiváhou německo-francouzského tandemu, který se vždycky v Evropské unii snažil prosazovat sociálně-tržní model ekonomiky. Velká Británie věřila v méně regulace, méně státu, více trhu. Proto hrozí, že se EU může uchýlit příliš nalevo, k více regulacím. To podle mě není ve světě globalizace úplně dobrý směr,“ varoval na zmíněné debatě profesor Lubor Lacina z Provozně-ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Použité zdroje

EURACTIV

http://euractiv.cz/clanky/aktualne-v-eu/brexit-je-tu-a-co-bude-dal-013377/

http://euractiv.cz/clanky/aktualne-v-eu/infografika-otazky-a-odpovedi-k-brexitu/

http://euractiv.cz/clanky/evropske-fondy/cesko-diky-brexitu-papirove-zbohatne-z-unijni-pokladny-dorazi-min-penez/

http://euractiv.cz/clanky/budoucnost-eu/rozpocet-eu-ovlivni-brexit-i-tlak-na-hlubsi-integraci-pro-cr-je-zasadni-kohezni-politika/

https://www.euractiv.com/section/uk-europe/opinion/give-young-people-a-say-over-brexit/

http://euractiv.sk/clanky/slovensko-a-jadro-eu/po-rozhodnuti-o-brexite-su-europania-voci-unii-pozitivnejsie-naladeni/ 

Instituce EU

https://ec.europa.eu/commission/brexit-negotiations_en

http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-17-648_cs.htm 

http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-18-6423_en.htm#_ftn1 

http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-18-6422_en.htm

http://www.consilium.europa.eu/cs/policies/eu-uk-after-referendum/

http://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/priorities/20160701TST34439

Další zdroje

http://www.votewatch.eu/blog/top-8-effects-of-brexit-on-the-future-eu-policies/

http://bruegel.org/2016/10/beyond-hard-soft-and-no-brexit

https://www.ft.com/content/6734cdde-550b-11e7-9fed-c19e2700005f?mhq5j=e1