Dezinformátoři se stále více koordinují. Měli bychom dělat to samé, říká expertka

Přestože volby do Evropského parlamentu dávno skončily, hrozby pro budoucí volby v EU přetrvávají, říká Daria Azariev North, vedoucí programu pro Evropu a Eurasii v Mezinárodní nadaci pro volební systémy. Jaké byly nejčastější narativy v Německu nebo Polsku? A jaké jsou současné trendy v evropském informačním ekosystému?

Daria Azariev North je seniorní programovou manažerkou pro Evropu a Eurasii v Mezinárodní nadaci pro volební systémy (IFES) se sídlem ve Washingtonu.

Před volbami do Evropského parlamentu se objevila řada varování před sílícími dezinformačními kampaněmi. Jaká je situace teď, o tři měsíce později? Je Evropa „méně“ ohrožena?

Volby jsou určitě ohroženy i nadále, a to z mnoha důvodů. Nacházíme se v éře ústupu demokracie (democratic backsliding) a poklesu důvěry.

Rozšíření sociálních sítí, stejně jako vzestup nových technologií, jako je generativní umělá inteligence, výrazně zhoršily řadu problémů, které svobodné a spravedlivé volby ohrožují. Volby v Evropě a do Evropského parlamentu nejsou výjimkou.

Naplnily se tedy obavy z ohrožení evropských voleb?

Ano, obavy z vysoké míry zahraničního vměšování a dezinformačních narativů se nakonec v mnoha ohledech potvrdily, i když neměly takový dopad, jak se očekávalo.

Byli jsme svědky několika různých případů, z nichž některé byly umocněny využitím umělé inteligence. K významným příkladům patřil skandál Voice of Europe nebo kampaň DoppelGänger. Ta je velmi názornou ukázkou rizik, která může AI a další technologie představovat. A ukazuje nám, jak lze i důvěryhodné zpravodajské weby snadno napodobit a přizpůsobit různým kontextům v různých zemích.

V Polsku ukrajinští uprchlíci, v Německu klima a energetika

To byl i případ České republiky. Jaké jsou další příklady?

V letošním roce bylo nadále hlavním cílem zahraničních aktérů, jako jsou Rusko a Čína, snižování podpory Ukrajiny a podkopávání důvěry ve státní instituce.

A byli jsme proto napříč EU svědky různých variací téhle strategie. V Německu jsme pozorovali narativy zaměřené na energetické a klimatické otázky spolu s válkou na Ukrajině. V Polsku se kremelská propaganda soustředila zejména na ukrajinské uprchlíky a sociální polarizaci, která vyplývá z napětí pramenícího z historie a (vlastního) přesvědčení o nižší životní úrovni (Poláků). Ve Španělsku, nebo ve španělsky psaném obsahu, se (narativy) zase zaměřovaly na otázky související s Ukrajinou.

V Itálii a Francii jsme pak zaznamenali, že kremelskou propagandu a dezinformační narativy posilovali místní aktéři, stejně jako pravicové strany využívající AI ve svých kampaních. Jedná se o důležitou část skládačky, na kterou je třeba se zaměřit. Hrozby totiž nejsou jenom zahraniční povahy. A bohužel máme také několik případů napříč EU, v zemích jako jsou Maďarsko a Slovensko, kde vládní představitelé sami šíří nebo posilují dezinformační a propagandistické narativy (jak zaznamenala EU Disinfo Lab nebo German Marshall Fund) ve svůj vlastní prospěch.

Zmínila jste konkrétně ruskou propagandu. Kdo jsou ti další aktéři v evropském informačním ekosystému?

Jak jsem řekla, jde o kombinaci zahraničních a domácích subjektů. Napříč Evropou opravdu záleží na tom, na kterou zemi se díváte. Například v Bosně a Hercegovině – vzhledem k zakořeněnému etnickému pnutí i složitému politickému prostředí a jeho historii – máte kombinaci zahraničního a domácího vměšování.

V zemích bývalého Sovětského svazu je hlavním aktérem i nadále Rusko. Ve srovnání s ním je Čína na scéně poměrně nová, i když její rozsah a taktika rychle rostou. Ale máte také další hráče, jako jsou Írán, Saúdská Arábie, a pak, když se vrátíme do roku 2019, taky Katar, Maroko. Záleží na kontextu a cíli.

Rusko zůstává největší hrozbou zejména proto, že volby a informační prostor se staly paralelní frontou pro kinetickou válku, která se vede na Ukrajině. A proto je hlavním tématem kremelské propagandy snaha zasévat neshody a prohlubovat příkopy ve společnostech napříč Evropou. Především se však snaží podkopat důvěryhodnost demokratických procesů a demokratických institucí. To je vážná hrozba, kterou musíme všichni zvážit a na kterou se musíme společně připravit.

Čína a Rusko mají rozdílné cíle, vzájemně se ale učí a zlepšují

„Kuchařka“ kremelské propagandy je v této době už poměrně dobře známá. Pokud jde o další hráče, máme podobně dobře zmapovanou i jejich taktiku? Co jejich narativy?

Kremelský „playbook“ už máme naučený, jeho taktiky se ale pořád vyvíjejí. A stejně tak hrozby a rizika, která představují pro zavedené i mladší demokracie. (Kremelská propaganda) i nadále prosakuje do geopolitického prostoru a přizpůsobuje se mu víc než kdykoli předtím.

Pokud jde o další aktéry, Čína v posledních letech na téhle frontě svoje úsilí zvýšila. Poprvé se začala stávat výraznějším hráčem během pandemie, zejména v Evropě a na západním Balkánu. Je to zajímavé, protože hnací zájmy čínského zahraničního vměšování a propagandy jsou zcela odlišné od těch ruských. Pro Čínu jde spíš o širší globální strategii budování své hospodářské hegemonie a dosahování expanzivních politických a ekonomických cílů. Vidíme to zejména v rozvojových zemích, které mohou být často závislé na ekonomické podpoře Číny, jako například v Africe, Asii nebo Latinské Americe, ale také v celé EU. Čína v současnosti dohání Rusko a je stále sofistikovanější, i když s odlišnou metodologií. Často investuje do vzdělávacích programů prostřednictvím velvyslanectví, rozhlasových stanic a kulturní diplomacie. Poskytuje také půjčky zemím, jako jsou Maďarsko, Černá Hora nebo Srbsko. Slovensko může být dost možná další na řadě.

Vzhledem k tomu, že se ti „škodliví“ aktéři stále více koordinují a učí jeden od druhého, bude velmi důležité, abychom se i my jakožto demokratičtí aktéři učili jeden od druhého a spolupracovali napříč zeměmi i sektory. Protože to je skutečně jediný způsob, jak se s tímhle problémem vypořádat.

Jaké jsou aktuálně v oblasti dezinformací ty největší trendy?

Jak už jsme se bavili, „zlí“ aktéři se koordinují. A využívají umělou inteligenci, například pro vytváření deepfakes a cheapfakes (podvrhy fotek a videí, kterým je věnováno výrazně méně úsilí a preciznosti – pozn. red.). Tím se stále více stírá hranice naší schopnosti rozlišit, co je skutečné a co ne. Pozitivní je, že takový obsah sice bývá produkovaný ve velkém objemu, ale v nízké kvalitě. Což znamená, že má menší dopad, než jsme předpokládali například ve volbách do EP.

Stojí za zmínku, že kolem AI bylo hodně humbuku a všichni jsme již slyšeli o různých výzvách, které pro volby umělá inteligence a technologie v nesprávných rukou představují. Ačkoli se jedná o legitimní a podstatnou hrozbu, musíme být opatrní v tom, jak k ní jako mezinárodní společenství přistupujeme. A zajistit, abychom se pouze nebránili, ale abychom byli předvídaví a přemýšleli o tom, jak mohou tyto technologie také pozitivně posloužit volbám a demokraciím jako nástroj dobra.

Ochrana EU znamená bránit každou z 27 zemí

V EU již byla přijata řada opatření, jako DSA (Digital Services Act), DMA (Digital Markets Act) nebo EMFA (European Media Freedom Act). Nakolik jsou podle Vás tyto nástroje úspěšné a jak dobře se EU během voleb dařilo dezinformacím čelit?

Když hovoříme o boji proti dezinformacím a zahraničnímu vměšování, je důležité si uvědomit, že neexistuje žádný univerzální lék nebo řešení. Přesto si myslím, že EU udělala významné pokroky. Totéž platí pro nový rámec pro umělou inteligenci (AI Act) i pro nová pravidla týkající se transparentnosti a cílení politické reklamy.

Tyto volby do europarlamentu však byly opravdu prvním testem. Jsme teprve na začátku a institucionalizace podobných postupů vyžaduje čas. EU jako celek je pouze tak silná, jak silný je její nejslabší člen. V případě eurovoleb technicky vzato probíhalo 27 voleb na úrovni jednotlivých zemí. A to činí celý proces o to zranitelnějším. Vzniká tak totiž širší cíl a jediný útok na jednu zemi má sílu podkopat důvěryhodnost celého výsledku. Práce EU na zvýšení povědomí o těchto hrozbách je slibná – a Unie skutečně zavedla určitá opatření. Bude to však trvat ještě nějakou dobu a bude třeba i budoucích voleb, abychom skutečně viděli, jak velkého pokroku jsme dosáhli.

Od kterých zemí bychom se mohli v ochraně demokratických procesů inspirovat?

První zemí, která mě napadá, je Švédsko. To se skutečně stalo světovým lídrem ve vývoji osvědčených postupů, jak čelit ovlivňování voleb. Švédsko se na to začalo zaměřovat v roce 2018 poté, co bylo svědkem ruského vměšování do amerických prezidentských voleb v roce 2016 i dalších voleb po celém světě. Na švédském přístupu je zajímavé, že místo toho, aby se snažilo pouze zastavit šíření dezinformací, rozhodlo se zvolit celospolečenský přístup.

Provedlo školení, v jehož rámci poučilo o hrozbách zahraničního vlivu 14 tisíc svých státních zaměstnanců a volebních úředníků. A to velmi úspěšně. Následně v rámci příprav na parlamentní volby v roce 2022 zahájilo činnost Agentury pro psychologickou obranu, která ve Švédsku vede monitorování operací zahraničního vlivu. Má však i druhou, neméně důležitou úlohu, kterou je řízení vzdělávacích iniciativ určených k posílení celkové odolnosti společnosti vůči informační manipulaci. Jedním z hlavních poznatků získaných ze Švédska, které jsou do značné míry přenositelné i do dalších zemí v regionu, je důležitost proaktivního přístupu a budování důvěry veřejnosti.

Ukrajina je dalším skvělým vzorem, pokud se podíváme na míru koordinace mezi jejími jednotlivými sektory. Ukrajinská vláda začala velmi efektivně spolupracovat s technologickým sektorem, občanskou společností i médii. Na druhé straně máte také silnou mediální gramotnost a vysokou úroveň občanského vzdělávání a povědomí mezi obyvatelstvem. Ačkoli Ukrajina neměla možnost uspořádat volby a vyzkoušet tento nový rámec, dokud je ve válečném stavu, je v mnoha ohledech od roku 2014 expertem na boj proti vměšování Kremlu. Její přístup patří k těm, ze kterých mohou ostatní země čerpat. Tím se vracím k důležitosti existence ucelené strategie. Máme-li mít šanci čelit mnohostranným taktikám, které mají ti „zlí“ aktéři, potřebujeme skutečně komplexní, integrovaný přístup.