Zpráva pěti předsedů: Plány na další integraci eurozóny jsou známy

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker; zdroj: Evropský parlament.

Z konkrétních návrhů lze usuzovat, že se vrcholní představitelé EU smířili s ustavením dvourychlostní Evropy, kdy dělicí linie povede mezi státy eurozóny a státy, které si ponechají svoji vlastní měnu, a celkově tedy budou méně koordinovat své hospodářsko-politické kroky s jádrem EU. Více o budoucí integraci eurozóny si přečtěte v textu z dílny think tanku Evropské hodnoty.

Vývoj kolem Řecka, možnost vystoupení Velké Británie z EU a obecná nevůle vůči hlubší integraci rozpoutaly vášnivou debatu o nejisté budoucnosti evropského projektu. O to větší překvapení vzbudila nedávná vyjádření francouzského prezidenta Françoise Hollanda, který oprášil zapomenutou myšlenku dvourychlostní Evropy ze zlaté éry evropské integrace na přelomu 80. a 90. let. Hollande se nechal slyšet, že pokud chce EU překonat současnou krizi, musí pochopit nutnost vytvoření vlády eurozóny se svým vlastním rozpočtem, ministrem financí a parlamentem.

„Návrhy pěti předsedů předpokládají vznik koncepce hybridní neboli sdílené suverenity, která smývá jasnou dělicí linii mezi národním a evropským.“ 

Jeho výroky by možná zase rychle zapadly prachem, nebýt německého Der Spiegel. Podle jeho informací si také Německo pohrává s myšlenkou vytvoření jednotné vlády eurozóny, kterou by vedl její ministr financí. Německo dokonce nevylučuje ani možnost zavedení „eurodaně“, která by tvořila základ společného rozpočtu. A i když francouzští i němečtí představitelé svorně tvrdí, že zatím jde jen o slova, na evropské úrovni tento plán nedávno dostal jasné kontury.

Dne 22. června 2015 totiž představili vrcholní představitelé EU (předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker společně s předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem, předsedou Euroskupiny Jeroenem Dijsselbloemem, předsedou Evropské centrální banky Mariem Draghim a předsedou Evropského parlamentu Martinem Schulzem) Zprávu pěti předsedů – plán k prohloubení hospodářské a měnové unie (HMU). Jejím cílem je posílení ekonomické a institucionální provázanosti zejména v rámci eurozóny, což povede k vytvoření oné dvourychlostní integrace, která se pomalu dostává do slovníku francouzských i německých vrcholných politiků.

Rozfázování

Vytvoření posílené HMU by mělo probíhat ve třech fázích. První fáze, trvající do června 2017, bude klást důraz na využívání stávajících nástrojů makroekonomického dohledu a na dokončení bankovní unie, která je podle autorů nevyhnutelnou podmínkou přežití společné měny. Završením první fáze by mělo být představení bílé knihy Evropské komise, která by měla obsahovat výčet potřebných kroků a právních opatření k dokončení HMU. Druhá fáze by měla potřebná opatření načrtnutá v bílé knize zavádět do praxe, nevyjímaje možnou změnu primárního práva EU. Revizi smluv by samozřejmě musely ratifikovat všechny členské státy, nejenom země eurozóny. Výsledkem třetí fáze by nejpozději do roku 2025 měla být prohloubená HMU s novou architekturou institucí, které by dohlížely na její plynulý chod. 

Celé úsilí směřující k dotvoření HMU se dle autorů musí soustředit na pět oblastí: hospodářskou, fiskální, finanční, sociální a politickou. Ty jsou chápány jako neodlučitelné a musí v nich docházet k paralelnímu postupu. Členské státy by si měly být vědomy toho, že nejde jen o další přesun kompetencí na evropskou úroveň. Návrhy pěti předsedů předpokládají vznik koncepce hybridní neboli sdílené suverenity, která smývá jasnou dělicí linii mezi národním a evropským. Předpokladem pro fungování posílené integrace v hospodářské, fiskální, finanční a politické oblasti bude hlavně vyšší míra koordinace mezi těmito dvěma úrovněmi.

Hospodářská unie

Navzdory dlouholeté snaze evropských elit o sbližování úrovní ekonomik stále existují propastné rozdíly mezi výkonností jednotlivých členů eurozóny. Pro dosažení hospodářské konvergence zpráva navrhuje vytvořit národní orgány pro konkurenceschopnost v eurozóně, které by měly hlídat ekonomickou udržitelnost procesu vyjednávání o mzdách mezi sociálními a ekonomickými partnery. Jejich úkolem je zabezpečení rovnováhy mezi jednotkovými náklady práce a hospodářskou výkonností země, která je jedním z klíčových determinantů vnější konkurenceschopnosti státu. Podobné orgány fungují například v Nizozemsku, kde úspěšně regulují interakci mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli. I když se zdají jejich kompetence na první pohled omezené, zřízení takových orgánů může mít velký vliv v zemích se silným postavením odborů. Typickým příkladem je Francie, která navzdory dlouhodobé makroekonomické nerovnováze nebyla schopna zkrotit růst mezd. Nedostačující snaha ze strany členských států bude při nadměrném schodku potrestána v rámci posílené procedury, která se bude přísněji zaměřovat nejenom na vysoký schodek veřejných financí, ale na širší spektrum nerovnovah v ekonomice.

Fiskální unie

V oblasti rozpočtové politiky zpráva navrhuje revizi existujících nástrojů (tzv. six-packu a two-packu) a vytvoření poradní Evropské fiskální rady, která by koordinovala a doplňovala již existující fiskální rady vnitrostátní. Její hlavní úlohou má být analýza rozpočtové kázně členských států nejen na národní úrovni, ale má také poskytovat „big picture“ při hodnocení rozpočtových politik na úrovni evropské. Zpráva neopomíjí ani sociální rozměr integrace, i když je mu kvůli nesmiřitelným rozdílům v chápání solidarity na evropské úrovni věnována mnohem menší pozornost než ostatním oblastem. K posílení sociální konvergence má tedy dojít spíše prostřednictvím neformální spolupráce mezi členskými státy.

Finanční unie

Kromě hospodářské a fiskální politiky si podle autorů pozornost zaslouží i finanční sektor. Hospodářská a finanční unie jsou dvě strany jedné mince, které zajišťují rozlití efektů měnové politiky rovnoměrně do všech ekonomik. Důvěra v euro musí být rovněž jednotná bez ohledu na geografickou polohu bankovních depozit.

„Důvěra v euro musí být jednotná bez ohledu na geografickou polohu bankovních depozit.“

K tomu je zapotřebí dotvoření bankovní unie složené z jednotného mechanismu dohledu (SSM), jednotného pojištění vkladů (EDIS) a jednotného mechanismu pro řešení krizí (SRM), jehož součástí bude jednotný fond pro řešení krizí bank (SRF). Před autory návrhu a evropskými zákonodárci tak stojí dvě velké výzvy. Tou první je správné zvládnutí rizik souvisejících s možným morálním hazardem. Druhou – neméně důležitou – výzvou je dokončení všech součástí bankovní unie v nejbližších dvou letech – i vzhledem k tomu, že shoda nad EDIS je stále v nedohlednu a ratifikace SRM postupuje pomalu.

Demokratická odpovědnost

Nakonec evropští lídři zdůrazňují, že všechny výše zmíněné procesy musí probíhat při zvýšené demokratické odpovědnosti, lepší přehlednosti rozhodovacího procesu a v rámci silnějších institucí. Zpráva předestírá, že role předsedy Euroskupiny, kterou v současnosti zastává nizozemský ministr financí Jeroem Dijsselbloem, by se mohla stát plnohodnotnou funkcí v rámci politické reprezentace. Jednoduše řečeno, eurozóna by tak dostala svého vlastního ministra financí, který by eurozónu zastupoval uvnitř i navenek.

Zpráva pěti předsedů představuje komplexní materiál, který iniciuje ustálení a vyprecizování právní podoby nástrojů a mechanismů, jež byly vytvořeny ad hoc jako reakce na akutní fázi hospodářské krize. Z konkrétních návrhů lze navíc usuzovat, že se vrcholní představitelé EU smířili s ustavením dvourychlostní Evropy, kdy dělicí linie povede mezi státy eurozóny a státy, které si ponechají svoji vlastní měnu, a celkově tedy budou méně koordinovat své hospodářsko-politické kroky s jádrem EU. A společná řeč francouzsko-německého tandemu předznamenává, že jejich plány by pro tentokrát nemusely zůstat jenom na papíře.

Adéla Zábražná, působí jako analytička think-tanku Evropské hodnoty, Pavel Farkač, působí v Analytickém týmu think-tanku Evropské hodnoty.