Rozhodnutí o euru se vláda vyhýbá

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

zdroj: Evropský parlament

Vláda v koncepci pro evropskou politiku jasně ukazuje, že nemá odvahu ani politickou vůli zavést v České republice společnou měnu. V úvodu dokumentu se mluví o strategickém zájmu o „plnohodnotné členství České republiky v EU“. Bez naší účasti v rozhodovacích procesech eurozóny však tento cíl zůstává jen zbožným přáním, píše v komentáři pro EurActiv bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček.

Vláda schválila tento týden poprvé po jedenácti letech našeho členství v EU „Koncepci politiky České republiky v Evropské unii“. Jedná se o dokument potřebný a důležitý, vysvětlující našim evropským partnerům i domácí veřejnosti význam, cíle a priority našeho členství v EU.

Česko by mohlo mít ambicióznější přístup k rozšiřování EU.

Na rozdíl od minulých euroskeptických vlád, vedených ODS, chápe současná koaliční vláda Bohuslava Sobotky Evropskou unii i naše členství v ní jednoznačně jako politický projekt, který je zásadní pro bezpečnostní, hospodářský, sociální i kulturní rozvoj Evropy. Vláda považuje zachování jednoty EU za strategický zájem České republiky. I když chápe potřebu další integrace eurozóny, podobně však jako její předchůdkyně, i ona se staví „ve střednědobé perspektivě“ proti změnám primárního práva.

Pokud jde o „čtyři cíle a pět priorit“, které si vláda v koncepci vytyčila, formálně jsou tyto priority správné a nelze jim nic vytknout. Určitě, při změněné bezpečnostní situaci v našem východním i jižním sousedství, jsou zachování míru i bezpečnosti prostřednictvím akceschopné společné bezpečnostní a obranné politiky EU prvořadé. Česká republika by zde však mohla být ambicióznější, zvláště pak, s ohledem na naše zájmy i historické vazby, co se týče procesu stabilizace a rozšiřování EU v regionu jihovýchodní Evropy.

Bez odvahy k euru

V kapitole týkající se hospodářského rozvoje je zřetelně formulován důraz na fungování a prohlubování vnitřního trhu, včetně odstraňování jeho nejrůznějších překážek. Při pohledu na prioritu „efektivní čerpání evropských strukturálních a investičních fondů“, se však člověk neubrání poznámce, že tady si musíme nejprve dát do pořádku svůj vlastní dům a udělat všechny potřebné domácí úkoly. Jak ukázalo již minulé programovací období 2007–2013 nepomůže nám totiž, ani když dostaneme nejvíce finančních prostředků na hlavu z celé EU, když nejsme schopni desítky miliard korun z příslušných alokací vyčerpat.

Největší zklamání pro proevropsky orientovanou domácí veřejnost i naše evropské partnery je však priorita s názvem „příprava na vstup do eurozóny“. I když vláda vnímá přijetí společné evropské měny jako „klíčovou dlouhodobou hospodářskou a politickou prioritu České republiky v EU“, formulací „… aby se ještě před rokem 2020 mohl otevřít prostor pro politické rozhodnutí (…) o termínu vstupu ČR do eurozóny“, vláda jasně ukazuje, že nemá odvahu ani politickou vůli společnou měnu u nás zavést. Funkční období této vlády totiž končí nejpozději v roce 2017, a nová vláda, která vyjde z nových voleb, si může stanovit libovolné, i zcela opačné priority.

Vliv naší země zůstane slabý a nevýznamný.

Jinými slovy, i když vláda hned v úvodu koncepce mluví o strategickém zájmu o „plnohodnotné členství České republiky v EU“, bez naší účasti v rozhodovacích procesech eurozóny tento cíl zůstává jen zbožným přáním. Přidáme-li k tomu nedostatečné a chabé zastoupení českých reprezentantů v hlavních evropských institucích, vliv naší země zůstane i nadále v porovnání se stejně souměřitelnými partnery v EU slabý a nevýznamný. A to navzdory skutečnosti, že současná vláda se k myšlence společné Evropy, na rozdíl od té minulé, hlásí a je proevropská.

Autor je bývalým europoslancem za ČSSD, ve funkčním období minulého Evropského parlamentu byl jeho místopředsedou. Nyní působí v Iniciativě pro evropské hodnoty.