Zahraniční politika Německa na začátku 21. století

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

AMO - Asociace pro mezinárodní otázky

Publikace Zahraniční politika Německa na začátku 21. století přináší aktuální přehled vývoje klíčových témat vnější politiky Spolkové republiky. Analyzuje hlavní aktéry, priority a proces rozhodování v oblastech energetiky, ochrany klimatu, Severoatlantické aliance a boje proti terorismu. Konstatuje, že německé působení v mezinárodní aréně se vyvíjí směrem k sebevědomé, na vlastní prospěch zaměřené politice, která se nebojí asertivněji hájit vlastní národní zájmy.

Zahraniční politika, její dimenze a omezení

Rozhodovací proces německé zahraniční politiky je formálně v kompetenci spolkové vlády, ve které kancléř disponuje kompetencí udávat obecný směr politiky a ve věcech zahraniční politiky si často konkuruje se svým spolkovým ministrem zahraničních věcí, který je zodpovědný za zahraniční politiku podle resortního principu. Záleží na konkrétní osobnosti jednotlivých spolkových kancléřů, do jaké míry se zahraniční politikou hodlají zabývat. Kancléřka Angela Merkelová (CDU) se od své první vlády vyprofilovala jako kancléřka summitů. Vzhledem k jejich narůstajícímu počtu – způsobenému nejen posílením role premiérů Lisabonskou smlouvou – se i více věnuje zahraniční agendě. Přípravu summitů mají navíc na starosti šerpové v kancléřství a ne ministerstvo zahraničí. Kancléřka přesouvá i koordinaci evropské politiky do kancléřství. Dá se tak říci, že se styl zahraniční politiky „prezidencializuje“. Ministr zahraničí vyvíjí vlastní iniciativy, jeho hlavní náplní ale je každodenní diplomatická agenda Ministerstva zahraničí. Zůstává tak ve stínu kancléřky, což bylo díky vyváženému poměru sil ve velké koalici ještě ne zcela viditelné, jednoznačně to ale platí v případě černo-žluté koalice. K dalšímu oslabování ministra zahraničí a jeho ministerstva dojde, až bude akceschopná Evropská služba vnější akce.

Pro svá rozhodnutí má kancléř k dispozici aparát kancléřství s 450 zaměstnanci. Funguje nejen jako centrála a sekretariát vlády, ale zároveň jako úřad kancléře, který rovněž spravuje tiskový a informační úřad vlády a zpravodajské služby. Z titulu funkce předsedy Spolkové bezpečnostní rady a finančního a hospodářského kabinetu získává kancléř i v těchto platformách zahraničně politicky relevantní informace. K rozhodnutí hlavních linií dochází neformálně v okruhu kancléře, jeho poradců, ať již z kancléřství nebo soukromých a ke koordinaci pak při vládních jednáních podle koaličního a stranického principu. Merkelová svá rozhodnutí konzultuje také se svou poradkyní a vedoucí kanceláře Beate Baumannovou, kterou jí v 90. letech doporučil dnešní prezident Christian Wulff (CDU). V kancléřství má kancléř k dispozici oddělení č. 2, řízené zpravidla úředníkem Ministerstva zahraničí, popřípadě kancléřovým osobním poradcem. Za obou koalic Merkelové je vedeno kariérním diplomatem Christophem Heusgenem (CDU), který má v kancléřství ke kancléřce nejblíže a Merkelová s ním řeší agendu přímo bez prostřednictví vedoucího kancléřství. Heusgen dříve působil šest let jako vedoucí nejužšího týmu Javiera Solany, kde byl zodpovědný za přípravu strategických linií. Jeho oddělení zodpovídá za koordinaci zahraniční, bezpečnostní a rozvojové agendy s Ministerstvem zahraničí a relevantními ministerstvy. Oddělení č. 5 má na starosti evropskou agendu. Jeho vedoucí Uwe Corsepius posiluje za černo-žluté koalice vliv kancléřství v evropské politice Německa. Sekretariát Spolkové bezpečnostní rady působí v kancléřství jako skupina 23 v oddělení č. 2. Kromě kancléře a ministrů zahraničí, obrany, vnitra, spravedlnosti, financí, hospodářství a rozvoje se schůzí účastní i tři úředníci kancléřství.

Na straně exekutivy se vytváří rozhodnutí jak uvnitř spolkových ministerstev, a to na 340 referátech zabývajících se zahraniční agendou, tak mezi spolkovými ministerstvy. Vedle klasických témat zahraniční, bezpečnostní a zahraničně obchodní politiky se v důsledku evropeizace a globálního vládnutí dostávají k zahraničně politické agendě prakticky všechna spolková ministerstva. Vnitropolitické a administrativní faktory hrají při formulaci jejich zahraničních priorit roli a je tedy nejen možné, ale i reálné, že ministerstva představují odlišné zahraničně politické linie. Spolkové ministerstvo zahraničí je o zahraničních aktivitách ministerstev informováno, při mezinárodních delegacích je sice zastoupeno, ale aktivitu ponechává na ministerstvech, např. při konferencích OSN apod. K horizontální koordinaci stanovisek dochází buď neformálně na úrovni oddělení; formálně, ale neinstitucionálně k určitým tématům nebo institucionálně v rámci meziministerských výborů. Vertikální koordinaci má na starosti Ministerstvo zahraničí, v politicky důležitých případech se jí ujímá kancléřství.

Toto je pouze část analýzy, její celé znění si můžete v elektronické podobě stáhnout na stránkách Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) pod tímto odkazem. Studii si lze i v tištěné podobě od 30. června zdarma vyzvednout v kanceláři AMO v Žitné 27, Praha 1. 

Studie byla původně zpracována jako vědecký projekt pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Její knižní vydání podpořila Nadace Konrada Adenauera (Konrad Adenauer Stiftung).