TTIP musí Evropě otevřít protekcionistickou ekonomiku USA, jinak nemá smysl

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

Pavel Poc; zdroj: Evropský parlament.

„Uvažovat o TTIP má smysl jen tehdy, pokud by garantovala reciproční otevření americké ekonomiky směrem k EU. Zatím bohužel výsledky jednání nedávají uspokojivý výhled,“ píše v komentáři k obchodní dohodě mezi EU a USA europoslanec ČSSD Pavel Poc, který je v Evropském parlamentu místopředsedou výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Jak se liší pohled Evropy a Spojených států na tuto oblast?

Je třeba nebýt ideologicky zaslepený a dívat se na celou věc chladným obchodním pohledem. TTIP není žádná deklarace nehynoucího přátelství. Jde o vzájemně uznávané standardy, tuny masa, obilovin nebo ovoce, přijatelné produkční technologie, export nebo import energií.

Jde také o nastavení standardů pro zbytek světa, ale pokud by tyto standardy měly být nižší než ty naše, tak jaký to má smysl?

„Ne ve všem jsou ale naše standardy lepší. USA mají například daleko přísnější pravidla v oblasti emisí dusíku z automobilů.“

Problém je totiž právě to, že EU i USA považují určité standardy v oblasti životního prostředí, veřejného zdraví a bezpečnosti potravin za překážky obchodu.

Zčásti za to může rozdílný přístup EU a USA k legislativě jako takové. Zatímco v EU musí například výrobce chemických látek dokázat, že je výrobek bezpečný, a teprve potom ho smí uvést na trh, v USA to funguje opačně – výrobek je uveden na trh a je stažen teprve v případě, že někdo jiny prokáže, že je nebezpečný. V EU se zkrátka více řídíme principem předběžné opatrnosti, v USA má daleko vetší hlas průmyslová lobby a víra ve všemocný trh, který je schopen samoregulace.

Tento rozdílný přístup můžeme sledovat například u chemických přísad v kosmetických produktech (EU jich má zakázáno přes 1300, USA pouze 11).

Co se týče bezpečnosti potravin, jde opět o střet dvou absolutně odlišných přístupů.  Zatímco USA například nepovažují za zásadní informování spotřebitelů o potravinách, my ano, protože věříme, že jen tak může spotřebitel učinit informované rozhodnutí). To je i jeden z důvodu, proč jsou USA jednou z mála zemí na světě, kde není na obalech potravin vyznačeno, zda jsou geneticky modifikované.

Dalším příkladem může byt živočišná produkce. USA se nezaměřují na produkční proces jako takový, masný produkt nakonec prostě vykoupou v dezinfekci a považují ho za bezpečný. V EU máme systém „z farmy na stůl“, kde pečlivě sledujeme každý krok výroby, aby se v případě problému snadno identifikoval zdroj kontaminace. EU nemá nic proti dezinfekci, máme ale problém s tím, že přístup USA zamaskuje všechny stopy a nedostatky ve fázi výroby.

Ne ve všem jsou ale naše standardy lepší. USA mají například daleko přísnější pravidla v oblasti emisí dusíku z automobilů. Hlavní rozdíl představují kontroly, které na rozdíl od nás probíhají neplánovaně a v reálných podmínkách. Stačí se podívat, jak rozdílně se v USA řeší takzvaný problém Dieselgate a jak u nás, a uvidíme, že USA obecně daleko lépe reagují na problémy, kterým aktuálně celí. Dobrým příkladem je antimikrobiotická rezistence – v EU se o ní mluví, v USA se mezitím jedná.

Je nutné si nadto uvědomit, že jak evropská tak americká ekonomika jsou orientované na export a současně že ekonomika EU je otevřená, kdežto ta americká je silně protekcionistická (chrání vše americké). Uvažovat o TTIP má tedy z tohoto pohledu smysl jen tehdy, pokud by TTIP garantovala reciproční otevření americké ekonomiky směrem k EU. Ani v jednom zmíněném ohledu mi zatím bohužel výsledky jednání nedávají uspokojivý výhled.