Think-tank Evropské hodnoty vybírá nejzajímavější evropské analýzy #4

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Evropské hodnoty (k think-tankům)

Evropská unie se plánuje v následujících letech více zaměřit na sociální pokrok a podporu zaměstnanosti, s čímž by měl pomoci mj. také program Erasmus plus.
V čem evropská diplomacie selhala na Ukrajině a proč by měla opustit svůj „soft power“ přístup?
A jak klíčové jsou pro EU vztahy s Tureckem, pokud jej potřebuje ke snížení své energetické závislosti na Rusku?

Uvolňování Meroniho doktríny: Jak může Evropský orgán pro cenné papíry a trhy pomoci s budováním jednotného trhu

Mellowing Meroni: How ESMA can help build the single market

Jacques Pelkmans a Marta Simoncini; Centre for European Policy Studies

Evropský parlament a Rada Evropské unie (EU) vydaly v březnu roku 2012 nařízení, které deleguje na Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) pravomoc zakázat za výjimečných okolností určité typy obchodování. Tato kompetence má přispět k zajištění řádného fungování, celistvosti a stability finančních trhů Evropské unie. Zmíněné nařízení, zejména jeho článek 28, se stalo terčem kritiky a představitelé Spojeného království požadovali jeho zrušení u Soudního dvora Evropské unie (SDEU). Jedním ze čtyř britských argumentů bylo možné porušení Meroniho doktríny.

Meroniho doktrína, pocházející z dob Evropského společenství uhlí a oceli, je principem, podle kterého mohou být přeneseny pouze kompetence týkající se jasně vymezených výkonných pravomocí. V důsledku toho není možné, aby byly delegovány diskreční pravomoci nabízející agenturám příliš široký prostor pro rozhodování. V takovém případě by totiž došlo k protiprávnímu přesunu odpovědnosti a ke změně rovnováhy mezi jednotlivými institucemi EU. Doktrína se tak stala výhodným politickým nástrojem v rukou členských států, který byl využíván k zastavení veškerých pokusů o přenesení pravomocí na jednotlivé agentury EU. Britský argument však byl ze strany SDEU zamítnut s odůvodněním, že Smlouva o fungování EU zavádí dostatečné garance, které umožňují přesun pravomocí bez jakéhokoliv nebezpečí.

Autoři upozorňují, že právě Meroniho doktrína neumožňuje naplnění základního cíle EU, kterým je dokončení projektu jednotného trhu a jeho správné fungování. Řešením této situace by nemělo být zrušení doktríny; členské státy a klíčové evropské instituce by měly spíše hledat rovnováhu mezi hlavními principy fungování EU, která umožní přenesení potřebného množství pravomocí na jednotlivé agentury. Z tohoto hlediska je judikát SDEU důkazem, že volnější interpretace Meroniho doktríny je v současném evropském právním rámci možná.



Jednotný trh po dvaceti letech – výzvy a možnosti

The single market 20 years later: challenges and opportunities

Emanuel Gyger a Maria Eugenia Le Gourriérec; Notre Europe – Jacques Delors Institute

Autoři přináší shrnutí důležitých příspěvků, které zazněly na konferenci s názvem „Jednotný po dvaceti letech – možnosti a výzvy“. Konference se zaměřovala na dvě oblasti související s jednotným vnitřním trhem (JVT) – růst a sociální dimenzi. Celá diskuze u kulatého stolu se nesla v duchu slov Jacquese Delorse: „JVT je základním kamenem Evropské unie (EU). Je potřeba, aby byl založen na rovnováze mezi konkurencí, spoluprací a solidaritou.“

Prvním diskutovaným tématem byl celkový pohled na JVT jako na oblast, která stále zůstává hnací silou evropské ekonomiky. Otázkou zůstává, jak maximálně využít jeho potenciálu. Dle účastníků by do budoucna mělo být hlavní prioritou EU prohlubování JVT v oblasti služeb, které v současnosti představují asi 65 % z celkového HDP EU. Dále by se měla EU zaměřit na otázky týkající se zdanění, sociální regulace a konsolidace v mnoha sférách, např. telekomunikace, letecká doprava, průmysl. Je rovněž nutné reformovat pravidla řídící veřejný trh.

I přesto, že JVT a společná měna měly pozitivní vliv na sociální oblast, stále existují problémy vedoucí k sociální nerovnosti. Sociální pokrok jde v současnosti ruku v ruce s bojem proti nezaměstnanosti, který by měla EU podporovat projekty vedoucími k jejímu snížení. Mezi takové projekty patří například Erasmus plus zaměřující se na zisk pracovních a studijních zkušeností mladých lidí v zahraničí. Témata související s opatřeními, reagujícími na sociální změny způsobené recesí, se v současnosti objevují také v předvolebních kampaních voleb do Evropského parlamentu.

Dle účastníků konference je v současnosti hlavním cílem EU dostat se z krize a obnovit JVT ve dvou etapách. První etapou je přivést do povědomí lidí informace o tom, co představuje JVT z hlediska rozvoje a pokroku. Jde o uvědomění, že JVT dopadá na každodenní život a nejedná se pouze o trh s nadměrnou a nesrozumitelnou regulací. Tou druhou etapou je pokračování v budování JVT, jeho prohlubování a posílení hospodářské a měnové unie.



EU by měla opustit svůj „soft power“ přístup k Ukrajině a přijmout nový, geostrategicky orientovaný kurz

The EU should abandon ‘soft power’ in Ukraine and adopt a new approach focused on geostrategic concerns

André Härtel; LSE European Politics and Policy Blog

Evropská unie (EU) je konfrontována s divokým, eskalujícím vývojem na Ukrajině. Ten započal již při – pro EU celkem překvapivém – odmítnutí tzv. asociační dohody. Loni v létě byla Unie pouhým pozorovatelem uvalení dočasného ruského zákazu na ukrajinský import a de facto celkové moskevské reorganizace postsovětského prostoru. Jaké jsou příčiny a následky tohoto stavu?

Existují tři podstatné faktory, proč Evropská sousedská politika na Ukrajině selhává. Zaprvé si EU nedokázala uvědomit pravou podstatu a směřování režimu prezidenta Janukovyče. I přes tvrdý poloprezidentský režim byl stát neustále vnímán jako ve výsledku demokratizační a prozápadně se orientující. Mezitím ukrajinská vysoká politika sloužila pouze k prosazování osobních zájmů lidí kolem prezidenta. Zadruhé, nejméně od roku 2011 zcela jasný geopolitický záměr Ruska rozšiřovat svůj vliv skrze Euroasijskou unii nechával EU klidnou. Dále praktikovala tzv. soft power a nejednotnost členů ve vztahu k Východu ještě podpořila ruskou aktivitu. Zatřetí, ač je zřejmé, že Ukrajina je klíčovou zemí Východního partnerství, členské státy se k projektu stavěly vlažně (s výjimkou Polska). Ze selhání lze vinit hlavně nejvýraznějšího tahouna Východního partnerství – Německo. Vůči ruskému tlaku na Ukrajinu se nijak viditelně nevymezilo a neodsoudilo ho. Naopak Moskva otevřeně vnímá evropské Východní partnerství jako hrozbu svých zahraničních projektů.

Stručně řečeno, dosavadní působení EU na Ukrajině selhává. Jakou strategii tedy přijmout? Unie se musí jasně postavit za fakt, že v krátkodobém horizontu je projekt Východního partnerství strategicky důležitější než demokratizace Ukrajiny. Unie by měla hrát roli „tvrdého hráče“ v zahraniční politice a začít především sjednocením členských zahraničních politik a pak se finančními injekcemi snažit vyvést Ukrajinu z ruského vlivu směrem na Západ. V neposlední řadě je žádoucí unijní podpora občanské společnosti, která je sama o sobě pro změny klíčová. Systém je totiž málokdy reformován shora.



Euroskeptici v Evropském parlamentu

Eurosceptics in the European Parliament

Daniela Kietz a Nicolai von Ondarza; Stiftung Wissenschaft und Politik

Evropský parlament. zdroj: Shutterstock

Euroskeptici jsou nedílnou součástí Evropského parlamentu (EP) a napříč  politickým spektrem působili takřka ve všech stranách od extrémní pravice až po konzervativce a levici. Avšak poprvé vznikají euroskeptické frakce a strany, které získávají podporu napříč státy západní a severní Evropy.

Podle autorů studie ovšem není reálné, aby euroskeptici získali převahu v EP. Vliv stran se odvíjí od jejich potenciálu připojit se ke koherentním politickým skupinám EP, pouze pak mohou zastávat klíčové posty. Pro euroskeptiky se však splnění podmínek pro vytvoření takové skupiny nejeví reálně, vezmeme-li v úvahu jejich ideologickou roztříštěnost. V současné době lze pozorovat tři tábory euroskeptiků. První z nich působí ve skupině Evropští konzervativci a reformisté (ECR). Další dva se tvoří kolem krajně pravicových a populistických stran, především pak kolem Strany nezávislosti Spojeného království a francouzské Národní fronty.

Posilování euroskeptiků podpoří v Parlamentu trend sestavování velkých koalic. Pokud by stávající strany odmítly spolupracovat se stranami a politickými skupinami krajní pravice, pak se jako jediná varianta vytvoření stabilní koalice nabízí spojenectví Evropské lidové strany (EPP) a Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D). Taková koalice takřka eliminuje vliv euroskeptiků.

Úspěch euroskeptiků má dalekosáhlejší důsledky pro Radu Evropské unie (EU), neboť vytváří tlak na národní politiky, kteří, aby si udrželi elektorát, musejí přijmout některé prvky jejich agendy. A přesně takto se snaží euroskeptické strany působit, neboť se primárně věnují národní politice a mnohé z nich vnímají volby do Evropského parlamentu pouze jako zdroj financí. Přítomnost a zvyšující se reprezentace euroskeptických stran je podle autorů, vzhledem k postupující integraci, přirozená a pochopitelná. Kritická by byla až situace, kdy by většina stran zvažovala či dokonce odmítala členství svých zemí v EU. Proevropské strany nicméně adoptují politiku otevřené diskuze o konkrétních alternativách a nedémonizují euroskeptický přístup, což autoři vítají.



Energetická strategie Turecka a její role pro přepravu zemního plynu jižním koridorem

Turkey’s Energy Strategy and its Role in the EU’s Southern Gas Corridor

Erkan Erdogdu; Istituto Affari Internazionali

Roztržka mezi Ukrajinou a Ruskem v průběhu českého předsednictví Evropské unie (EU), která vyústila v přerušení dodávek zemního plynu do východní Evropy, umístila otázku energetické bezpečnosti na přední příčky agendy EU. Jižní koridor pro přepravu zemního plynu (SGC) je iniciativou Evropské komise, směřující k diverzifikaci zdrojů zemního plynu importovaného do EU a především ke snížení závislosti EU na dodávkách z Ruska.

Klíčové postavení v tomto projektu má Turecko, které figuruje jako transportní země ve většině variant. Bylo to také právě Turecko, které společně s Ázerbájdžánem odmítlo projekt plynovodu Nabucco a iniciovalo dohodu o výstavbě plynovodu TANAP, který by do Evropy dodával ázerbájdžánskou ropu. Autoři studie se věnují roli Turecka v projektu SGC, kdy po zhodnocení současné ekonomické a energetické situace v Turecku shrnují jednotlivé varianty SGC a analyzují tureckou pozici v otázce mezinárodní přepravy zemního plynu.

Autoři studie upozorňují, že situace, kdy v evropských zemích, a to především ve Spojeném království a Nizozemí, dochází zásoby zemního plynu, a tyto státy jsou tak energeticky závislé na Ruské federaci, staví Turecko i Ázerbájdžán do velmi silné pozice. Oba tyto státy již daly jasně najevo, že se nesmíří s postavením pouhé tranzitní země, jak EU plánovala. Stávají se tak klíčovými hráči, kteří budou do značné míry rozhodovat o budoucnosti SGC. Oproti původním plánům tak SGC nebude dále moci být využíván jako nástroj EU pro smlouvání s Tureckem a Ázerbájdžánem, ale naopak bude působit jako trumf těchto zemí v dalších vztazích s EU.



Konec hry? Odkaz EU v Afganistanu

Game over? The EU’s legacy in Afghanistan

Edward Burke; Fride

Otázka, na kterou by jistě každý chtěl v tuto chvíli znát odpověď, je, jestli se podaří Spojeným státům americkým (USA) vyjednat dohodu o ponechání určitého množství vojáků v Afganistanu. Pokud by se jim to nepodařilo, je návrat Tálibánu k moci velice pravděpodobný. Jistotou je, že z vakua, které by vzniklo kompletním stažením amerických sil, by vzešel nový konflikt, patrně právě mezi zmíněným Tálibánem a kmeny, které tvořily původní Severní alianci. A vzhledem k tomu, že afgánské ozbrojené síly nejsou schopné provádět náročnější operace nezávisle, je především asistence zpravodajských služeb a letecké podpory nepostradatelná.

Uzavření takové dohody je zásadní i pro Evropskou unii (EU), protože bez přítomnosti ozbrojených sil USA nemůže nikdo civilním složkám, které zajišťují výcvik např. afgánských úředníků, policistů a soudců, zaručit bezpečnost. Svůj odmítavý postoj ke vzájemné dohodě prezident Afganistanu Hamíd Karzaj opírá o nesouhlas s důležitým bodem, na kterém vyjednavači USA trvají, a tj. ponechání jurisdikce nad svými vojáky tak, aby nemohli být souzeni afgánskými soudy. Faktem však je, že se blíží nové prezidentské volby, které proběhnou v dubnu, a Západ by se na ně měl dívat jako na novou příležitost změnit věci k lepšímu.

Zásadním problémem, kterým by se EU měla do budoucna zabývat, je špatné ošetření ochrany finančních prostředků proti korupci. Pro představu jen za samotný rok 2009 se podařilo skrze New Ansari currency exchange odčerpat lidmi okolo prezidenta Karzaje 2,5 miliardy dolarů (pozn. New Ansari currency exchange využíval zhruba ve stejnou dobu i Tálibán pro praní peněz utržených z prodeje drog). Dalším velkým problémem je falšování volebních výsledků. Nejlepším způsobem, jak to lze řešit, je podle autora spolupráce s misí Organizace spojených národů (OSN) Zároveň by se mělo v poskytování rozvojové pomoci využívat podmínek tak, aby byl režim dotlačen mimo jiné k reformě soudnictví, kterou Afganistan kvůli špatnému oddělení exekutivní a legislativní moci tak nutně potřebuje. Experti na situaci v Afganistanu jsou přesvědčeni, že jedinou šancí pro trvale udržitelný stav by měla být v budoucnu dohoda  mezi vládou, Tálibánem a původní Severní aliancí, jakkoliv se to může v tuto chvíli zdát nemožné.


Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou, vydané v uplynulém týdnu. Seznam 48 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na webu think-tanku Evropské hodnoty.

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.