Think-tank Evropské hodnoty vybírá nejzajímavější evropské analýzy

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Evropské hodnoty (k think-tankům)

Čemu se v uplynulých dvou týdnech věnovaly přední evropské think-tanky a akademické instituce? V pravidelném přehledu ty nejzajímavější analýzy pro čtenáře EurActivu zpracovává český think-tank Evropské hodnoty.

Evropská znalostní politika: Znalosti jako volný statek?

The EU and the Commons: A Commons Approach to European Knowledge Policy

Sophie Bloemen a David Hammerstein; Heinrich Böll Foundation

Díky internetu a rozvoji nových digitálních technologií se v posledních letech revolučně mění forma sdílení informací. Tato komunikační revoluce přináší nové možnosti spolupráce v oblasti tvorby a sdílení dat. To se dotýká nejen soukromého uživatele, ale i větších státních či nestátních aktérů. I EU čelí rychlému tempu inovací na poli komunikačních technologií. Proto se zde vytváří prostor pro společný evropský rámec sdílení informací, který by posloužil hlavně při vědeckém bádání.

Společná evropská politika znalostí by tedy pronikala do všech oblastí společenského života a stala by se velice hojně využívaným nástrojem, stejně jako je například server Wikipedie. Na druhou stranu se EU snaží chránit duševní vlastnictví a autorská práva. V této agendě o volném šíření informací však nemůže být ani zmínka. Proto se jako nejlepší řešení jeví vytvoření společného informačního mechanismu pod záštitou EU, která by důsledně kontrolovala sdílené informace. Podle provedených studií a i současného trendu mezi některými členskými státy se touha po znalostech stává součástí indikátoru růstu HDP, jelikož tam, kde jsou znalosti, jsou i inovace. A členské státy si uvědomují, že chtějí-li se prosadit, musí nabídnout takový produkt, který na trhu ještě není. I přes současné tendence podporovat inovace a růst konkurenceschopnosti nám stále chybí společné informační uložiště, kde by si kdokoliv na jednom místě v reálném čase mohl vyhledat patřičnou informaci.

Určitě však musíme chránit autorská práva, ale na služby, které mají celospolečenský dopad, by se toto právo nemuselo vztahovat. Mezi něpatří vědecký výzkum, dostupnost volného softwaru, lékařský výzkum, inovace a další oblasti, které se bez potřebných informací neposunou dále. V konkrétních opatřeních se nabízí například otevřená datová politika nebo rozvoj technické infrastruktury a obchodní politiky, která podporuje sdílení znalostí a technologií. Ve svém důsledku by takto nově nastavená politika mohla napomoct jak vyřešit ekonomické problémy některých členských států, tak i zlepšit život samotného občana Evropské unie.

Rozlišování ze strany EU a izraelské osady

EU differentiation and Israeli settlements

Hugh Lovatt a Mattia Toaldo; European Council on Foreign Relations

Evropská unie se dlouhou dobu snaží udržovat rovnováhu mezi svým dlouholetým vztahem s Izraelem a rezolucí řešící izraelsko-palestinský konflikt na základě vytvoření dvou států. Propast, která tyto závazky dělí na dva proti sobě jdoucí cíle, má původ zejména v neustálém nárůstu ilegálního osídlování ze strany Izraele na západním břehu Jordánu. Navzdory tomu, že se jak izraelští, tak evropští představitelé snažili dlouhou dobu vyhnout nutnosti si mezi utužováním vzájemných vztahů a zajišťováním míru vybrat, v případě členských států nyní dochází ke shodě, že je nutné dbát na rozdíly mezi Izraelem a jeho nepovolenými osadami při utváření bilaterálních vztahů na každodenní bázi. Jednoduše řečeno, Evropané nyní musí klást větší důraz na politiku rozlišování, která už sice byla teoreticky zavedena, nicméně nadále přetrvává neochota jejího prosazení nejvyššími politickými představiteli v případě střetnutí se svými izraelskými protějšky. Tato politika vykrystalizovala ze souboru ad-hoc opatření, která již EU zavedla, nicméně stále podléhá mnoha nedostatkům týkajícím se jejího prosazování, ale také jasného formulování. 

Rostoucí tlak ze strany nevládních organizací a Evropského parlamentu stejně jako zvyšující se frustrace uvnitř Evropské komise a v mnoha členských státech z důvodu nedostatečného pokroku v případě dvoustátního řešení, donutily EU, aby věnovala zvýšenou pozornost územním dohodám s Izraelem, stejně jako územním omezením daným mezinárodními dohodami, ke kterým se Izrael zavázal. Evropský soudní dvůr k těmto opatřením přidal ještě jedno v podobě nařízení, zajišťujícího, aby všechna ujednání s Izraelem podléhala smlouvám uzavřeným mezi EU a OOP, a proto například pouze palestinští představitelé mohou vydávat certifikáty pro zboží pocházející ze Západního břehu, a to včetně Izraelských osad. Principem těchto ustanovení je donutit Izrael, aby sám začal rozlišovat mezi neprávem osídleným územím a zbytkem jeho země, nebo úplně výstavbu zastavil. Pokud se i nadále Izrael rozhodne pokračovat v podporování výstavby osad, měla by EU dát jasně najevo hrozící důsledky tohoto rozhodnutí a poté nechat na Izraeli, jakou cestou se vydá.

Jak je na tom politika inovací pro mládež v době prodloužených úsporných opatření? Případ Řecka

What Policy Innovation for Youth in the Ear of Prolonged Austerity? The Case of Greece

Maria Petmesidou a Perklis Polyzoidis; The European Social Observatory

Dlouhodobá řecká krize má na chod státu negativní dopady i v podobě rekordní nezaměstnanosti v celém spektru pracovní síly. Největším problémem je pak nezaměstnanost konkrétně mladých lidí, kteří mohou potenciálně do budoucna krizi zažehnat. Tento problém je navíc úzce provázán s chudobou a sociálním vyloučením. Vstup na trh práce je tak pro mladé absolventy velmi komplikovaný a v Řecku v současné době chybí fungující prostředek, který by mladé nezaměstnané začlenil.

Pro zamezení tomuto problému by se mělo začít s reformou přístupu k mládeži ve školách a procesu „přechodu“ mladých lidí ze školy do práce. Různé formy integrovaných politik by se měly zaměřit na vzdělávání, odborné přípravy a řešení zaměstnanosti v rámci podpůrných programů pro mládež. Také by mělo dojít k posílení monitoringu a analýz nezaměstnanosti. Tyto konkrétní kroky by tak mohly přispět ke zvýšení efektivity odborného a profesního vzdělání. V současné době však realizaci těchto reforem brání překážky, jako je například vážné poškození sociálního dialogu mezi sociálními partnery, který vyústil v konfliktní prostředí. Dále je mezi tyto překážky možné zařadit závažné zhoršení podmínek na trhu práce v zemi, což vedlo k nedostatku zdrojů a nástrojů. V tomto prostředí se pak obtížně vytváří jakékoliv snahy o změny. V neposlední řadě je také problém ten, že když je poptávka po práci nízká a ekonomický výhled nejistý, pak jsou podmínky nepříznivé také pro diverzifikaci, zlepšení a rozšiřování příležitostí pro vzdělávání založené na praxi.

Telekomunikace a internet: Digitální část dohody TTIP

Telecommunications and Internet Services: The digital side of the TTIP

Andrea Renda a Christopher Yoo; Centre for European Policy Studies

Dohoda TTIP mezi Evropskou unií a USA je velmi aktuálním tématem. S ohledem na důležitost internetu a telekomunikačních technologií v dnešní době bude digitální kapitola tvořit významnou část dohody. V současnosti však v této oblasti mezi oběma stranami existuje určité napětí, a to zejména kvůli aférám týkajícím se úniku dat nebo všeobecně známému skandálu Snowden. Důsledkem těchto událostí bylo dokonce odložení uzavření dohody Safe Harbour, která měla zajistit sdílení dat mezi oběma stranami Atlantiku.

Co se týče vztahů mezi USA a EU v oblasti informačních technologií, za významný krok je považováno také vyšetřování iniciované Evropskou komisí vůči společnosti Google. Komise totiž podezřívala tuto společnost ze zneužívání jejího dominantního postavení na evropském trhu. EU ale kontroluje činnost celé skupiny ʼGAFTAMʻ, pod jejíž zkratkou se nacházejí Google, Amazon, Facebook, Twitter, Apple a Microsoft. Nejenže se jedná o giganty ve svém oboru, ale všechno to jsou americké společnosti.

Kapitola TTIP o informačních technologiích by měla mít primárně za cíl ochranu spotřebitele a v tomto ohledu se očekává snadné a úspěšné vyjednávání. Konkrétně se jedná o tzv. e-labelling, díky kterému bude mít spotřebitel dostupné informace o výrobku v elektronické podobě. Tuto službu by doplňoval systém e-accessibility, jenž by vše zpřístupnil lidem se zdravotním postižením. Tato opatření zajistí aktuálnost informací o výrobku a jednodušší přístupnost. Naopak u témat protikartelových opatření nebo ochrany dat panují mezi stranami značné rozdíly. Obecně na území EU v těchto oblastech platí přísnější opatření než v USA. V Evropě je totiž nahlíženo na soukromí uživatele jako na základní právo, zatímco Američané jsou ochotní o rozsahu této svobody jednat. Vzhledem k těmto rozporům v základním přístupu obou stran nelze zřejmě očekávat mnoho nových opatření ani v dohodě TTIP.

Od přežití k obrození: Summit v Rize a revidovaná Evropská politika sousedství

From Survival to Revival: The Riga Summit 2015 and the revised ENP

Suzana Carp a Tobias Schumacher; Egmont – the Royal Institute for European Policy

V červenci 2015 vyzývala Evropská komise společně s Evropským parlamentem k revizi Evropské politiky sousedství (ENP) s heslem „zpět k základům“. Tento cíl se však zdá být poněkud kontraproduktivní. ENP by naopak měla směřovat k budoucnosti a oprostit se od svých zastaralých idejí. V podstatě by se jednalo o revizi nedávno revidovaného, ale kvůli nefungující současné politice sousedství vznikají nová doporučení pro změnu.

Minulá revize měla následující problémy. Kromě již zmíněné snahy o návrat k základům sem také patří revize konzultačního procesu, kterou provádí Komise a Služba pro vnější činnost. Na jedné straně jsou skrz tento proces státy ochotny spolupracovat. Nicméně na straně druhé tento proces přispívá k nerovnosti mezi občanskou společností v partnerských zemích ENP a EU.  V rámci nové revize by EU měla začít s nastavením cílů více odpovídajících realitě v daných zemích, především pak v těch, kde je Unie negativně vnímána. Jelikož je v současné době politika sousedství špatně koordinovanou politikou, měla by do budoucna vytvořit jednoznačný plán v podobě cestovní mapy. ENP také zasahuje do politických systémů států, proto by měla tato politika být řízena pečlivěji s ohledem na vlády zemí. Řešení současných konfliktů by měla být ukotvena v centru této politiky stejně jako přístup k migrantům.

Ať už má k revizi dojít kvůli ambicím Junckerovy komise, která řadí ENP mezi své priority, nebo kvůli tlaku, který v současné době vytváří neustále se měnící bezpečnostní prostředí v Evropě, je nutné, aby byla revize provedena podrobně a nezávisle na těchto skrytých faktorech. EU musí politiku sousedství především inovovat a zapojit do ní klíčové členy ze současné krize na východě i jihu. S tím souvisí taká plná loajálnost 28 členů společenství k politice. ENP by si tímto způsobem měla na mezinárodním a regionálním poli zvýšit svůj kredit a především důvěryhodnost jakožto jedna z důležitějších unijních politik.

Moldavsko a evropská integrace: V dočasné neschopnosti?

Moldova’s European Integration: On Sick Leave?

Stanislav Secrieru a Anita Sobják; The Polish Institute of International Affairs

Moldavsko, které bylo jednou z nejaktivnějších zemí Východního partnerství mezi lety 2009 až 2014, nedokázalo v první polovině letošního roku pokračovat v prozatím úspěšném postupu v rámci evropské integrace. Neúplné plnění klíčových reforem a značné ekonomické nedostatky naopak oddálily potenciální vstup země do Evropské unie. Díky neschopnosti Moldavska realizovat nezbytné reformy navíc také došlo k rozšíření vlivu Ruské federace na domácí politiku a hospodářský sektor. Nově ustanovená vláda namísto urychlení vstupu země do Unie dále výrazně oslabila možnost jejího plnohodnotného členství. Vysoká míra korupce a výskytu politických skandálů navíc předpovídá, že tento klesající trend integračních snah bude pokračovat i nadále.

Špatná politika v kombinaci s vážnými ekonomickými problémy jsou hlavními důvody současného nedostatečného výkonu země v rámci procesu evropské integrace. I když ještě v minulém roce vzrostla moldavská ekonomika o 4,6 %, znaky blížícího se hospodářského propadu byly viditelné již v předchozích letech, a to zejména v souvislosti s následky mezinárodní finanční krize a také díky problémům v Rusku a na Ukrajině. Právě tyto státy jsou totiž jedněmi z největších obchodních parterů Moldavska. Zásadní problém v zemi představuje i bankovní sektor, jenž je silně ovlivněn korupcí, netransparentním vlastnictvím a praním špinavých peněz. Mezi další příčiny zhoršující se situace také patří například neprůhledný systém financování politických stran nebo přílišná politizace médií.

Vzhledem k výše zmíněným problémům není pochyb o tom, že Moldavsko opravdu směřuje ke stále vyšší  politické i občanské nestabilitě. Nově utvořená menšinová vláda zcela přehodnotila dosavadní priority země a ustoupila tak od reformně orientované proevropské politiky. Je tedy málo pravděpodobné, že by v nejbližší době současné politické elity spustily řadu důležitých reforem, které by dopomohly zemi k členství v EU. Samotná Unie by však také měla aktivně zasáhnout a podpořit tamější realizaci reforem. Tato podpora by přitom měla zahrnovat různá technická, finanční či politická opatření, jako je například snaha o posílení finanční kredibility či navázání intenzivní a dlouhodobé komunikační politiky.

EULEX: Mise, jejíž konec je v nedohlednu, potřebuje změnu

EULEX: a mission in need of reform and with no end in sight

Félix Arteaga; Fundatión Real Instituto Elcano

V době probíhajícího konfliktu v Kosovu schválila OSN rezoluci opravňující vojenskou a civilní intervenci, na jejímž základě se zrodil UNMIK, jenž se měl zabývat administrativou. Ambiciózní projekt EULEX, který jej pro jeho problémovost nahradil, byl vytvořen za účelem vybudování právního prostředí, posílení místních institucí a zprostředkování jednání mezi Bělehradem a Prištinou. Přes některé nepopiratelné úspěchy týkající se například zlepšení vztahu mezi Srbskem a Kosovem se tato mise nyní nachází ve stádiu, kdy je její věrohodnost zpochybňována a další existence ohrožena. Problémy pocházejí zejména z oblasti jeho výkonné moci zahrnující vedení vyšetřování a zpracování trestních případů, která je jednou ze dvou odvětví představujících hlavní zaměření EULEXu.

Sporným prvkem je zejména předávání kompetencí z EULEXu na místní soudní představitele, a to i přesto, že personál mise nemá dostatečné znalosti o lokálních zvyklostech, což následně tento proces ještě více komplikuje. Mimo tyto soudní záležitosti, které však mají na misi velký vliv, existují také vnější vlivy podmiňující její další působení, jako je tragická ekonomická situace či vysoká míra nezaměstnanosti. Negativní dopad má překvapivě také dohoda o normalizaci vztahu mezi Srbskem a Kosovem, na jejímž základě došlo k otevření hranic, a tudíž k velkému odlivu emigrantů, což mělo důsledky pro některé členské státy EU, jakým je třeba Maďarsko.

Na dalším směřování EULEXu se také podepisuje přetrvávající nejednotnost názorů v řadách členských států EU. Navzdory tomu, že všech 28 členů souhlasí s přenesením veškerých pravomocí na představitele Kosova, liší se v názoru na to, jak rychle by tento proces měl být dokončen. I když se zdá, že tato rozdílnost vychází z jejich uznání či neuznání Kosova jako státu, není tomu tak. Většina států se naopak spíše obává zvýšené migrace, ale také přetrvávající korupce v institucích. Na závěr lze říci, že reformy v rámci mise EULEX jsou jediným řešením v krátkodobém horizontu, které povede k naplnění hlavního záměru této mise, jímž je vytvoření fungujícího právního státu, který bude schopen jednat sám za sebe.

Zpráva pěti předsedů evropských institucí: Promarněná příležitost

The Report of the Five Presidents: A Missed Opportunity

Fabrizio Saccomanni; Istituto Affari Internazionali

Zpráva předsedů pěti institucí EU identifikuje základní problémy a uznává potřebu nového procesu sbližování kvůli současné nerovnováze, kterou spustila finanční a ekonomická krize. Zpráva je však v některých oblastech nedostatečná, především pak v rámci časového plánu, kdy je implementace reforem plánována na dobu neurčitou. Zpráva je navíc v některých částech rozpracována příliš podrobně, zatímco některé části jsou zpracovány spíše povrchově. Nedostatečné zpracování se pak týká například některých aspektů budoucího fungování eurozóny. Zpráva tak dráždí především příznivce unifikace měnové unie, kterou společenství v procesu integrace dlouhodobě podporovala, neboť vydáním zprávy vrací celý tento proces zpět do roku 1989 a Delorsova výboru, ne-li do roku 1970 a Wernerovy zprávy. I po patnácti letech vzniku měnové unie zpráva stále navrhuje pokračovat po etapách a i v rámci dalšího desetiletí nabádá ke konvergenci.

Nejcitlivější částí zprávy je však ignorace federálního přístupu. Namísto toho zpráva, ať už přímo či nepřímo, podporuje vytvoření sdružení suverénních národních států, kde funkce Unie budou řízeny mezivládními orgány, aniž by však došlo k pokroku směrem k politické unii. Co se potom týče dalšího důrazu na fiskální politiku a posilování strukturální reformy, mohou tato staronová témata znepřehlednit již zavedené kompetence a postupy, což následně může vést k nadbytku pravidel. Zpráva také zvyšuje složitost správy veřejných věcí a podkopává její důvěryhodnost. Naopak zaostává v oblasti eurozóny, kde nadále navrhuje koordinaci hospodářských politik, což je ve skutečnosti jen obyčejné monitorování dodržování fiskálních pravidel. Zpráva taktéž nepřináší podrobnější návrh, jak u členských států sledovat pokrok při provádění strukturálních reforem a snižování veřejného dluhu. V každém případě tedy zpráva pěti předsedů není tak ambiciózní ve střednědobému horizontu, jak současné Evropská unie potřebuje.

Transatlantické obchodní a investiční partnerství: Výzvy a příležitosti pro ochranu spotřebitele

The Transatlantic Trade and Investment Partnership: Challenges and Opportunities for Consumer Protection

Stephen Woolcock, Barbara Holzer a Petros Kusmu; Centre for European Policy Studies

Transatlantické obchodní a investiční partnerství neboli dohoda TTIP přinese intenzivní spolupráci mezi USA a EU v mnoha oblastech. Velmi diskutovanou součást budoucí dohody tvoří i ochrana spotřebitele. Spolupráce v regulaci však nebude navázána poprvé. Obsah dohody TTIP v oblasti ochrany spotřebitele bude totiž založen na již existujících dohodách, které byly uzavřeny v průběhu 90. let.

Koordinovaná regulace by mohla významně pomoci exportérům z Evropské unie, zvláště pak malým a středním podnikům. Z pohledu evropských exportérů by koordinace omezení byla významná zejména v automobilovém a chemickém průmyslu. Naopak pro Američany by mohla mít dohoda největší dopad na potravinářství nebo zdravotnické produkty. Všeobecně by však z dohody TTIP měly profitovat všechny sektory díky omezení hraničních kontrol, zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti výrobků a vytvoření nových pracovních míst.

Pro spotřebitele by koordinace mezi oběma stranami mohla vést ke snížení cen výrobků a rozšíření sortimentu zboží a služeb. V neposlední řadě se ale očekává zvýšená ochrana spotřebitele. Způsobů, jak dosáhnout shody v dohodě TTIP, je několik. Jedná se o harmonizaci, vzájemné uznávání a výměnu informací, z čehož za nejsložitější a zdlouhavou metodu je považována harmonizace. Vzájemné uznávání je naopak vítanou metodou pro dosažení konsensu, jelikož při ní není nijak ohrožena ochrana spotřebitele. Spočívá ve stanovení společných cílů, zatímco cesta k nim se může lišit. Pravděpodobně nejrozšířenější formou dohody bude výměna informací, která bude mít funkci vzájemného vzdělávání v této problematice na obou stranách. Na druhou stranu bude u této formy spolupráce nutnější dohlížet na transparentnost celého procesu.

Labouristka Federica Mogheriniová v pozici vysoké představitelky: Její snaha o strategii a efektivnost

The Labours of HR Federica Mogherini: Her Pursuit of a Strategy and Effectiveness

Elżbieta Kaca; The Polish Institute of International Affairs

Jako by vypadalo, že vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku bojuje se svojí rolí. S omezeným polem působnosti, které však zahrnuje mnoho důležitých oblastí, je zapojena do hlavních politických dokumentů EU, ale i přesto se snaží zaměřit na zlepšení institucionálního a strategického základu pro plnění svých úkolů. Pokud se jí však nepodaří ovlivnit kterékoli nejnaléhavější otázky zahraniční politiky a najít podporu u členských států pro relevantní akce, bude se role vysokého představitele zmenšovat.

Nízká ochota členských států zapojit se do jakékoliv otázky zahraniční politiky se ukázala již za první vysoké představitelky Catherine Ashtonové. Tehdy kromě témat vztahu Kosova se Srbskem a rozhovorů s Íránem o jaderném programu měly státy tendenci jednat samostatně, přičemž tak vynechávali unijní diplomacii. Ve stejné situaci je také Mogheriniová, která se potýká s problémy na Ukrajině, občanskými válkami v Sýrii a Libyi, hrozbami Islámského státu a nelegální migrací do EU. Sama tak uznala, že jejím úkolem je přesvědčit členské státy k dodržování společného přístupu v zahraniční politice společenství. Zatím pracuje v koordinaci s Komisí na základu pro revizi strategie EU v globálních záležitostech a v sousedské politice.

Kromě strategického plánování by se však Mogheriniová měla více zaměřit na politický proces v EU, skrz který by si mohla získat loajálnost členských států. Dále by si představitelka měla najít neokoukaná témata, ve kterých by mohla vyniknout, například ve vztazích s Íránem, kde by mohla navázat na práci Ashtonové. Také by mohla znovu otevřít otázku rozšiřování EU konkrétně se týkající členství Srbska a Kosova. Zkráceně řečeno, vysoká představitelka by oficiálně měla stanovit, na která se zaměří témata a jakým způsobem bude přistupovat k členským státům.

Rozdílný pohled na diferencovanou integraci

A Differentiated View of Differentiated Integration

Nicole Koenig; Notre Europe – Jacques Delors Institut

Diferencovaná integrace v rámci Evropské unie stále představuje značně politicky kontroverzní téma. Zatímco některé státy obhajují aplikaci konceptu vícerychlostní Evropy postavené na silném jádru států eurozóny, jiné země se obávají, že by byly z procesu rozhodování postupně vynechány, a vícerychlostní model tedy spíše odmítají. Debata o diferencované integraci byla v poslední době znovu oživena díky vyjednávání nových podmínek britského členství a také kvůli situaci ohledně zadlužení Řecka. Tato debata ovšem již není primárně o tom, zdali by se diferencovaná integrace měla dále zavádět. Otázkou spíše je, jaké konkrétní formy této integrace by mohly být realizovány, aby došlo k vytvoření efektivního víceúrovňového vládnutí v EU.

Je nutné podotknout, že obecně existuje více než třicet modelů diferencované integrace. Jedna z nejběžnějších kategorizací tohoto fenoménu pak rozděluje konkrétní modely na základě času, prostoru a jejich věcné povahy. V realitě se ovšem jednotlivé modely často prolínají, což do jisté míry znemožňuje jejich přesnou klasifikaci. I přes zřejmé výhody, které diferencovaná integrace nabízí pro prohlubování aktivit a politik Unie, se s tímto jevem pojí vysoký počet politických, právních a institucionálních dilemat. Klíčovým politickým dilematem je přitom právě otázka flexibility a jednoty EU. V této souvislosti se často objevují obavy, že další diferenciace povede k větší heterogenitě, narušení křehké podstaty společné evropské identity a také k vyvolání tendencí k dezintegraci.

Diferencovaná integrace má několik podob a její podstata se ve většině případů liší podle konkrétních oblastí zájmu. Počet právních ustanovení, která umožňují flexibilní spolupráci v EU, se v průběhu několika let značně navýšil. Namísto reálného využívání těchto ustanovení jsou ovšem v posledním období aplikovány spíše neformální typy diferenciace v rámci dokumentů primárního práva Unie, nebo naopak formální dohody uzavírané mimo dané smlouvy. V souvislosti s nedávnými diskusemi o ohrožení a potenciálním konci celé evropské integrace se však přední politické elity shodují na nutnosti ponechání a prohloubení určité flexibility, která umožní Evropské unii postupně vstřebávat svoji narůstající rozdílnost.