Think-tank Evropské hodnoty vybírá nejzajímavější evropské analýzy

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Evropské hodnoty (k think-tankům)

Čemu se v uplynulých dvou týdnech věnovaly přední evropské think-tanky a akademické instituce? V pravidelném přehledu ty nejzajímavější analýzy pro čtenáře EurActivu zpracovává český think-tank Evropské hodnoty.

TTIP není tak velkou hrozbou pro evropskou demokracii, jak ji popisují kritici

TTIP is not the threat to European democracy that it is portrayed as by its opponents

Robert Besadow; LSE European Politics and Policy Blog

Dne 10. června bylo na půdě Evropského paramentu (EP) odsouhlaseno pozastavení diskuze o současném stavu jednání o dohodě TTIP. Hlasy kritizující tuto smlouvu o transatlantickém partnerství hlavně zdůrazňují ohrožení demokratických hodnot evropských států. Odvolávají se především na klíčové druhé téma této smlouvy – transatlantickou spolupráci v oblasti regulace.

TTIP totiž počítá se slaďováním právních předpisů a norem obou aktérů – jak USA, tak i EU – tak, aby byla výsledná výměna zboží co nejméně problematická. Tato liberalizace trhu se tudíž zdá být logickým krokem. V době globalizace, kdy cla už nehrají takovou roli, se odmítání zboží z důvodu nevyhovujících norem zdá být přežitkem protekcionistických let a velkou administrativní zátěží pro obě strany. A to je středobodem kritiky odpůrců TTIP v EP, jelikož, dle jejich argumentace, se národní vlády a parlamenty vzdají své pravomoci chránit veřejný prostor před škodlivým zbožím a vše přenechají na společných regulačních mechanismech, v jejichž rámci již nebudou mít dostatečný vliv. Z tohoto důvodu povede TTIP k prohloubení demokratického deficitu EU a celkově ohrožuje zásadní demokratické procesy v členských zemích, a to nejvíce v těch, kde je otázka zelené politiky jedním z důležitých politických témat.

Tato kritika se ovšem zdá být až přehnaná. Už dnes i bez TTIP různé skupiny jak podnikatelů či spotřebitelů, tak i různých neziskových organizací, spolupracují v oblasti uznávání a sbližovaní norem. Díky TTIP by se tomuto procesu dal jen potřebný řád. A za druhé TTIP nijak nenarušuje legislativní pravomoci národních parlamentů. S jedinou výjimkou: přijímání nových regulací bude přehlednější. Kritika obcházení občanské společnosti se tedy zdá být naprosto lichá. Všechny složky společnosti budou mít naopak lepší možnost zapojit se do připravovaných jednání, které budou naprosto stejná, jen již budou probíhat u jednoho stolu.

Modrá karta EU: Potřebujeme komplexnější přístup?

The EU Blue Card: Is there a need for more comprehensive approach?

Martina Belmonte; Institute for European Studies

Politika migrace pracovní síly byla rozdělena na několik sektorů z důvodu neochoty členských států delegovat většinu svých pravomocí v téhle oblasti na Evropskou komisi. Ta nakonec s  postupem souhlasila, aby předešla zablokování politického procesu. Část této politiky tvoří imigrace vysoce kvalifikované pracovní síly, v níž bylo možné dojít shody a tudíž dosáhnout alespoň dílčích cílů. Z toho důvodu se jednou z hlavních iniciativ Junckerovy komise stala revize takzvaných modrých karet zaměřených právě na vysoce kvalifikované pracovníky ze třetích zemí. Směrnice s nimi spojená reguluje podmínky vstupu a pobytu těchto pracovníků, kteří mají pracovní smlouvu alespoň na dobu trvání jednoho roku.

Modré karty měly vést k vytvoření společné procedury pro přijímání imigrantů s vysokou kvalifikací, nicméně zde stále přetrvává široký manévrovací prostor pro implementaci této směrnice, což může vést k redukci společného postupu v rámci EU. Nejasný také zůstává jejich další přínos, jelikož kromě možnosti pohybu mezi členskými státy neposkytují pro své držitele, v porovnání s běžnými národními povolenkami, žádné významnější výhody. Koexistence s paralelními národními povoleními však může mít také komplementární funkci nebo vést k vytvoření minimálních základních podmínek v přístupu k vysoce kvalifikovaným pracovníkům.

Jak je zřejmé, zůstává zde mnoho prostoru pro zlepšení. Na obecnější úrovni je třeba zaujmout komplexnější přístup v koncipování pracovní migrace. Zaměření na pracovníky s vysokou kvalifikací byla pouze strategie, jak se vyhnout politické stagnaci. Takto sektorovaný přístup v politice migrace pracovních sil by však neměl být uplatňován na úkor ostatních typů pracovních imigrantů zahrnujících také ty středně a méně kvalifikované, kteří jsou neméně potřební pro evropský pracovní trh. V rámci cílů stanovených Komisí v Plánu politiky legální migrace v roce 2005 týkajících se hlavně nedostatku pracovních sil a poklesu počtu obyvatel v produktivním věku by se mělo začít uvažovat právě o možnosti rozšíření modrých karet o středně kvalifikované imigranty.

30 let Schengenu: Zevnitř požehnání, navenek prokletí?

30 Years of Schengen: Internal blessing, external curse?

Esther Ademmer et al.; The Kiel Institute for the World Economy

Zevnitř Schengen takzvaně požehnal státům tím, že jim otevřel vnitřní hranice. Interně tedy došlo k usnadnění sociální a ekonomické interakce, aniž by však byla omezena bezpečnost občanů EU. Externě se pak EU stala vizionářem, který za svými hranicemi podporuje mimo jiné liberální hodnoty a legální migraci. Současná bezpečnostní situace v EU na vnějších hranicích však ukazuje, že schengenský prostor je stále nedokonalý a nedokáže plně ochránit členské státy na vnější úrovni.

Co se týče legální migrace, společenství se řídí heslem, že cestování rozšiřuje lidem mysl. Jsou tak podporovány například reformy v sousedských či kandidátských zemích, kterým je umožněn zjednodušený proces vízové politiky. Dočasní migranti se navíc často ztotožňují s demokratickými hodnotami EU mnohem více, než jejich vrstevníci uvnitř EU. V zemi svého původu pak sami mohou podporovat a šířit tyto hodnoty a v konečné fázi tak zvýšit volební přízeň k prodemokratickým či proevropským stranám ze třetích zemí. Hranice Schengenu by tak měly zůstat do budoucna dostatečně propustné, nicméně ne natolik, aby byla narušena jeho bezpečnost.

Na povrch se však dostávají problémy s nelegální migrací, které jsou výsledkem zastaralé azylové politiky EU, jež se stala v posledních třech desetiletích nefunkční a nerovnoměrně klade břemeno této politiky na své členy. Jelikož jednotlivé členské státy nemají své vnitřní hranice, je potřeba vytvořit jednotný azylový systém s cílem ustanovit společná pravidla pro nakládání s nelegálními migranty, jejich repatriaci nebo integraci. Jednotný azylový systém by měl navíc žádosti o azyl rovnoměrně rozdělit tak, aby hromaděním žádostí netrpěly jen státy na vnějších hranicích Unie. Migranti ze zemí postihnutých válkou by dále měli být přijmutí na základě prokázání pronásledování v rodné zemi. Následná integrace migrantů by pak měla probíhat v takových státech, kde jsou pro ně příznivé nabídky na trhu práce. EU by se však především měla soustředit na spolupráci se třetími zeměmi, odkud migranti pochází, a nelegální migraci tak předcházet.

Financování rozvoje a rovnost žen a mužů – ctnostný kruh

Development financing and gender equality – a virtuous circle

Rosamund Shreeves; European Parliamentary Research Service

Již dvacet let uběhlo od mezinárodní konference v Pekingu, která se zaměřila na problematiku genderové rovnosti a posílení postavení žen ve společnosti. Od té doby můžeme sledovat navýšený zájem mnohých států o tuto oblast. Ten vyústil také ve vytyčení Rozvojových cílů tisíciletí na půdě OSN, kde rovnost pohlaví představuje samostatný cíl, čímž byla důležitost tohoto tématu ještě více zvýrazněna. Sám generální tajemník OSN Pan Ki-mun se vyjádřil k významu zrovnoprávnění žen pro rozvoj slovy: „Nemůžeme dosáhnout 100 % světového potenciálu, pokud vyloučíme 50 % populace. Důkaz je zřejmý: zrovnoprávnění žen znamená pokrok pro všechny.“

Pro stabilní světový rozvoj představuje rovnoprávnost pohlaví podstatnou část, díky které jej lze dosáhnout. Posílení žen ve společnosti napomáhá v oblasti zemědělství i v ekonomikách států jako celku. Neméně důležitou roli sehrávají ženy v oblasti péče o zdraví a rodinu, čímž výrazně přispívají k celkové stabilitě. Co se týče již dosažených výsledků, k nejvíce pozitivnímu výsledku došlo v přístupu k primárnímu vzdělání. Rovnost se zde zvýšila globálně, i když nutno podotknout, že nikde na světě není naplněna zcela dokonale.

Z analýzy OECD vyplývá, že financování ze strany států pro oblast genderové rovnosti narostlo, a to mnohdy až trojnásobně. Byla zde však zmíněna i kritika, a to ohledně efektivity financování. Mnohdy totiž nejsou podporovány projekty, které ve svém důsledku doopravdy vedou k zrovnoprávnění žen. Pro vylepšení tohoto systému se bude v červenci letošního roku konat v Etiopii Třetí mezinárodní konference o financování rozvoje. Na procesu formování nových strategií se bude aktivně účastnit také EU, která až doposud byla výrazným podporovatelem zrovnoprávnění žen.

Evropská obranná spolupráce po Lisabonské smlouvě

European defence cooperation after the Lisbon treaty

Chritine Nissen; Danish Institute of International Studies

Současná situace na mezinárodním poli staví společnou obranu EU do nestabilní pozice. Poslední vývoj, který se mimo jiné týká anexe Krymu a destabilizace východní Ukrajiny, značně ovlivňuje evropskou bezpečnost na vnější i vnitřní úrovni. Globální bezpečnostní mocenská struktura se navíc dlouhodobě přenáší z USA k novým aktérům, což členským státům EU přináší možnost získat rozhodující úlohu v oblasti mezinárodní bezpečnosti. Nápomocna k naplnění úlohy se může stát Lisabonská smlouva, ve které došlo k institucionálním změnám ve Společné bezpečnostní a obranné politice. Tím, že vznikl nový post vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku společně s Evropskou službou pro vnější činnost, došlo v oblasti společné obranné politiky k větší soudržnosti a důslednosti. Post-lisabonské období také ukazuje pevnější pospolitost států ve společné obranně a větší ochotu členských států spolupracovat v této oblasti. Některé nedostatky společné obrany jsou však stále zachovány. Patří sem například mezivládní úroveň koordinace evropské bezpečnosti. Zda se institucionální změna přemění do praxe a členské státy opravdu začnou k této politice přistupovat konzistentněji, ukáže následující období.

Co se týče Dánska, to ve Smlouvě o EU figuruje na základě tzv. opt-outs, z nichž jedna výjimka je uplatněna právě v oblasti společné obrany. Dánsku však v posledních letech spíše překáží, jelikož má vleklé problémy se zapojením svého vojska do společných misí. Dánské opt-outs tak mohou tuto zem v krátkodobé či střednědobé budoucnosti izolovat od hlubší spolupráce především na aktuálních projektech na rozvoj společné obrany, zejména pak v nové stálé strukturované spolupráci v rámci posilování evropského obranného průmyslu a intenzivnějšího využívání přístupu ke vnější činnosti EU. Lisabonská smlouva totiž nemění kontext dánské výjimky. Výjimky v současné době představují pro dánskou zahraniční politiku zásadní téma ve vztahu s Unií, neboť její časté vyvolání může ovlivňovat jejich vztah mezi klíčovými partnery, jako jsou OSN a NATO. Vzniklá nespolupráce v oblasti obrany, například podílení se na vývoji evropské vojenské techniky, může způsobit víceúrovňový charakter této politiky.

Zlepšování HMU: Doporučení k debatě o zprávě pěti předsedů

Improving EMU: Our recommendations for the debate on the five presidents report

Yves Bertoncini et al.; Notre Europe – Jacques Delors Institute

Otázkou, jak zlepšit ekonomickou situaci v eurozóně, se zabývá zpráva připravovaná předsedou Evropské komise ve spolupráci s předsedy Evropského parlamentu, Evropské rady, Euroskupiny a Evropské centrální banky. Zpráva pěti vrcholných představitelů institucí EU by měla být jako celek oficiálně prezentována na zasedání Evropské rady koncem června tohoto roku, analytická příloha ke zprávě však byla publikována již v únoru 2015. Tato část upozorňuje na problematické body navrhovaných strukturálních reforem, jejichž primárním cílem je podpořit hospodářský růst, a také klade mnoho otázek ohledně dalšího prohlubování jednotného trhu. Celkově se však její obsah dotýká pěti základních témat – soulad a soudržnost, strukturální reformy, role finančních trhů, nedostatek nástrojů pro efektivní ekonomické vládnutí a otázka politické legitimity.

Experti na oblast hospodářské a měnové unie v této souvislosti prezentovali svá doporučení, jež se vztahují ke zmíněným pěti hlavním tématům představených v analytické příloze připravované zprávy. Mezi ně primárně patří nutnost podpořit konvergenci strukturálních reforem, dokončit bankovní unii, posílit instituce v oblasti ekonomického vládnutí či zlepšit společná pravidla, která by brala v úvahu širší cíle měnové politiky. Hlavním doporučením odborníků pro zlepšení stavu HMU je přitom nepodporovat slepě hlubší integraci. Místo toho experti radí, aby vrcholní představitelé EU vzali v potaz překážky současné politické situace a iniciovali návrhy pouze v oblastech, kde jsou urgentně vyžadovány. Evropská unie totiž potřebuje další integraci, která je nezbytná pro efektivní fungování HMU, její celkový rozsah však musí být co možná nejmenší.

Po šesti letech ekonomické krize hospodářská a měnová unie stále postrádá zásadní prvky, které by zajišťovaly její účinné fungování, a musí být tedy dále rozvíjena a posilována. Chystaná zpráva pěti předsedů je v této souvislosti velmi důležitou a nezbytnou iniciativou, která disponuje vysokým potenciálem pro nastavení nové reformní agendy. V posledních letech bylo představeno několik alternativních způsobů a možností, jak posílit a zefektivnit měnovou unii. Daná zpráva tak může položit základy pro diskusi, která se bude těmito již existujícími návrhy zabývat systematickým způsobem. Je totiž nutné si uvědomit, že Evropská unie potřebuje zahájit dlouhodobou debatu, jejíž výsledné návrhy přispějí k řešení nejvíce problematických prvků HMU a přinesou tak dlouhotrvající hospodářskou a měnovou stabilitu a prosperitu.