Think-tank Evropské hodnoty vybírá nejzajímavější evropské analýzy

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Evropské hodnoty (k think-tankům)

Čemu se v uplynulých dvou týdnech věnovaly přední evropské think-tanky a akademické instituce? V pravidelném přehledu ty nejzajímavější analýzy pro čtenáře EurActivu zpracovává český think-tank Evropské hodnoty.

Velkolepá izolace obchodní politiky

Splendid Isolation” as Trade Policy: Mercantilism and Crude Keynesianism in “the Capaldo Study” of TTIP

Fredrik Erixon a Matthias Bauer; European Centre for International Political Economy

Dohoda o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) je velmi významnou iniciativou v obchodní politice, ale stále existují nejasnosti, jakých cílů má tato iniciativa dosáhnout. Podpora a skepse jdou napříč několika oblastmi a diskuze se zaobírají dopady především v klíčových politických a ekonomických oblastech. Nicméně pro politické lídry USA a EU byla zásadním faktorem pro spuštění diskuzí o této iniciativě především vize ekonomického růstu a významu dohody o volném obchodu (FTA).

Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) a evropský jednotný trh (ESM) jsou jedinými projekty ekonomické integrace, které jsou porovnatelné s iniciativou TTIP. Evropský jednotný trh byl namířen především k odstranění zbývajících obchodních bariér mezi státy EU. Podobně jako u TTIP bylo meritem ESM zvýšení konkurenceschopnosti ekonomik, průmyslová modernizace a realokace ekonomické aktivity. Klíčové reformy pro EU stále chybí v integraci sítí, veřejných zakázek a uznávání profesí či digitální ekonomice. Napříč experty panuje široký konsensus v pozitivních dopadech integrace vnitřního trhu EU, zlepšení investičních příležitostí a obecné obchodní aktivitě. Je dobře zdokumentováno, že odklon obchodu je pouze následkem dohod o volném obchodu. Proto se většina expertních studií přiklání k tvrzení, že odklonění obchodu bude aspektem dohody TTIP, i když efekty se nebudou projevovat nijak významně. Nicméně další studie dále hovoří o zvýšení ekonomické heterogenity v Evropě a zvýšení konkurence v oblasti importu z hlavních rozvíjejících se tržních ekonomik.

Jedna z hlavních skeptických amerických studií „Capaldo study“, která byla přeložena již do několika světových jazyků, předpokládá velmi negativní dopady TTIP na obchod, zaměstnanost a ekonomický růst v Evropě. Studie předpokládá neschopnost ekonomik a pracovních pozic zareagovat na nové podmínky po podpisu smlouvy TTIP. Nicméně tato studie dospívá k několika dalším extrémním závěrům založeným na velmi zjednodušeném pojetí mezinárodních ekonomických vztahů a i proto vyvolává v současné době značné kontroverze mezi zastánci a odpůrci smlouvy TTIP.

Neregulérní migrace v EU: Fakta a čísla

Irregular immigration in the EU: Facts and Figures

Giulio Sabbati and Eva-Maria Poptcheva; European Parliamentary Research Service

Neregulérní migrant je občan třetí země, který nesplňuje požadavky členských států Evropské unie nebo požadavky stanovené čl. 5 Schengenského vízového kodexu. Je často zaměňován s žadatelem o azyl, což je člověk, který o sobě tvrdí, že je uprchlík a žádá mezinárodní ochranu před pronásledováním nebo nebezpečím vážné újmy v zemi, ze které pochází. Evropská unie vládne nástroji, které poskytují legálním i nelegálním migrantům rozsáhlou ochranu a záruky. Důležité je však také zaměření se na správu hranic a prevenci neregulérní migrace. Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex) je agentura zodpovídající za ochranu usnadňující uplatňování opatření v oblasti řízení vnějších hranic EU a zároveň také sbírá potřebná data, která se týkají migrační politiky.

Evropská unie čelí v poslední době stále silnějšímu tlaku veřejnosti v otázce migrační situace ve Středozemním moři. Nejvyužívanějšími místy, kudy proudí nelegální migranti, se dle agentury v roce 2014 staly Itálie a Malta, jejichž hranice se ilegálně pokusilo překročit 171 000 osob. Celkový počet imigrantů se zároveň v tomto roce rovnal trojnásobku roku předešlého. Zajímavý je také přehled zemí, které nejčastěji odmítají vydat povolení k přístupu na vlastní území. Na vrcholu pomyslného žebříčku se umístilo Španělsko s 97 % odmítavých odpovědí na žádost o povolení. Naopak národnost, které je nejčastěji vstup odpírán, jsou Maročané. Zajímavý je také počet osob nelegálně se vyskytujících na území EU, kterých bylo za uplynulý rok 547 335. Nejčastěji hovoří data Frontexu o osobách se syrským občanstvím. Agentura zároveň monitoruje počet lidí, kterým bylo nařízeno opuštění země poté, co byli označeni za ilegální migranty. V roce 2014 tak hovoří o 397 960 osobách, naopak 156 470 osob se ve stejném roce opětovně do členských zemí EU vrátilo i po vydaném příkazu opustit zemi.

Začleňování lidských práv do obchodních dohod EU

Essential Elements‘ Clauses in EU Trade Agreements Making Trade Work in a Way That Helps Human Rights?

Nicolas Hachez; Leuven Centre for Global Governance Studies

Jedním z cílů EU v oblasti vnějších obchodních vztahů je jejich využití k propagaci základních hodnot Unie. Toho se snaží dosáhnout zahrnováním tzv. „ustanovení o základních prvcích lidských práv“ do obchodních dohod, což je hlavní metoda, jak propojuje obchodní sféru s tou lidskoprávní. Nicméně tato ustanovení nejsou obsažena ve všech dohodách. Jak se tedy EU daří spojovat agendy lidských práv a obchodu?

Protože mohou být ekonomické cíle silnou pákou k podpoře společenské změny v partnerských zemích Unie, musí být obchodní politika EU řízena v souladu s řadou hodnot, mezi kterými lidská práva hrají prim. Unie je od roku 1995 propaguje zahrnováním „ustanovení o základních prvcích lidských práv“ do všech obecných obchodních dohod se třetími zeměmi, což často komplikuje proces jejich vyjednávání. Na základě těchto ustanovení může Unie sankcionovat země porušující lidská práva, nicméně tyto obchodní mechanismy nejsou ani zdaleka srdcem sankcí. To je znak zbabělosti a slabosti EU, protože její slova neodpovídají jejím činům. Podle některých kritiků také sankcionování není nezbytné a důležitější je monitoring lidsko-právních závazků, který by poskytoval základ pro dialog a progresivní zlepšení. Tím, že EU propojování obchodních vztahů a lidských práv zapojila do legislativy a určila si konkrétní a ambiciózní cíle, nastavila sama sobě laťku velmi vysoko. Četné odchylky v konceptualizaci dotčených ustanovení navíc pro různé partnery Unie vytvářejí povinnosti různého rozměru a intenzity. To spolu s nedostatkem efektivity a legitimity této unijní činnosti ovlivnilo důvěryhodnost EU jako globální normativní síly. Tento nedostatek pravděpodobně stál také v cestě mnoha cílům zahraniční politiky Unie.

Celkem vzato je poměrně složité vyhodnotit, zda je tato politika EU, která je implementována prostřednictvím bilaterálních dohod, úspěšná. Problém s její efektivitou, legitimitou a důvěryhodností potvrzuje, že Unie chce jít správnou cestou, ale jsou jí před ni kladeny velké překážky. Z pohledu vnějšího pozorovatele by se mohlo snadno zdát, že by Unie ve své pozici a se svými možnostmi mohla a dokonce měla dosahovat více.

Vstup do světa nezávislých daňových základů. Může EU generovat vlastní příjmy?

Entering a World of Footloose Tax Bases: Can the EU Generate Its Own Income?

Daniel Tarschys; Swedish Institute for European Policy Studies

V posledních letech zažíváme závažné změny ve světové ekonomice, které vyžadují veřejnou intervenci. Expanze ekonomické výměny podnítila mnoho kolektivních akcí na různých úrovních spolupráce. Změna klimatu, znečištění životního prostředí, velké množství uprchlíků, cestovní ruch, nakažlivé choroby, tok dat či vzestup mezinárodních korporací jsou jen některé fenomény, které vyžadují regulaci na nadnárodní úrovni. Zřejmou překážkou je slabé financování takové kolektivní akce, jelikož EU nedisponuje dostatkem vlastních zdrojů na její pokrytí. Z tohoto důvodu jsou odborníky zkoumány možnosti nových příjmů do rozpočtu EU.

V revizi rozpočtu v roce 2010 Evropská komise identifikovala šest oblastí potenciálních nových vlastních příjmů. Jsou to daň z finančních transakcí nebo daň z finanční činnosti, dražba příjmů ze systému obchodování s emisemi v EU, nový zdroj z DPH, poplatek z letecké dopravy, daně z energie či daň z příjmu právnických osob. Nejnovějším příspěvkem do diskuze je zpráva Skupiny na vysoké úrovni pro vlastní zdroje z roku 2014, podle které je velmi obtížné analyzovat strany příjmů izolovaně. Nezbytnou podmínkou pro změnu je společná shoda na tom, že rozpočet EU a EU jako celek jsou více než hra s nulovým součtem – finančně i politicky. Tento argument může podnítit touhu po reformě a sloučení národních zájmů s vyššími evropskými.

Nové reformy příjmů však nejsou příliš ambiciózní. Jejich tvůrci zdůrazňují především svou neutralitu. Podle nich není ideou shromáždit více peněz pro EU, ale zajistit účinnější, transparentnější, solidárnější a soudržnější příjmovou stránku rozpočtu. Důvodem je zřejmě snaha neznepřátelit si vlády, které oponují zvyšování výdajů EU. Obtíží je také mnoho konkurenčních jurisdikcí států a možnosti daňových úniků. Nejlepší strategií je zaměřit se na daňové základy, které jsou mimo dosah jednotlivých států a jsou přístupné pouze za společné akce. Mnoho z nich je spojeno s rozvíjející se digitální ekonomikou. Nová Komise uznává tento vývoj, a proto umísťuje digitální ekonomiku na vrchol své politické agendy.

Na obraně záleží – více než kdy dříve

Defence matters: more urgent than ever

Margriet Drent, Dick Zandee a Eva Maas; Netherlands Institute of International Relations – Clingendael

Zóna nestability se již rozprostírá téměř kolem celé Evropské unie. Kvůli ruské agresi na Ukrajině se pásmo konfliktů rozšířilo ze severní Afriky a Blízkého východu také do východní Evropy. Islámský stát svým džihádismem posunul hranice násilí a brutality mimo „běžnou úroveň“. Spojené státy jsou sice v Evropě znovu vojensky přítomny, stále ovšem vyžadují od svých transatlantických partnerů, aby sami převzali větší díl odpovědnosti za bezpečnost v jejich vlastním regionu. Evropa tedy nemá jinou možnost, než začít hrát roli skutečného bezpečnostního aktéra.

Ve světle nadcházejícího setkání Evropské rady v červnu letošního roku, jež se bude zabývat tématem obrany, vyvstávají dvě zásadní otázky: „Čeho bylo dosaženo?“ a „Jakým směrem by se EU měla vydat dál?“. V minulosti projednávali vrcholní představitelé členských států tři velká témata: zvyšování efektivity Společné bezpečnostní a obranné politiky (CSDP); zlepšování schopností EU zejména prostřednictvím čtyř stěžejních projektů – družicové komunikace, bezpilotních letounů, tankování paliva za letu a kybernetické bezpečnosti; a posílení Evropské obranné technologické a průmyslové základny s důležitou pozicí Komise.

Výše zmíněný červnový sjezd poskytuje dobrou příležitost k revitalizaci CSDP a možnost posunout ji od malých technických a reaktivních misí směrem k plnění dvou hlavních úkolů. Za prvé zajistit bezpečnost samotné EU tím, že přispěje k bezpečnosti na jejím území. Za druhé zvýšit schopnost CSDP zvládat krize v okolních regionech, zejména pak v těch, jež mají potenciál přímo ohrozit členské země. Používání CSDP více jako strategický nástroj evropské zahraniční politiky by znamenalo, že by se priorita daných operací odvíjela od nejpalčivějších bezpečnostních zájmů EU. Komise by si též měla uvědomit specifičnost sektoru obrany a vydávat nařízení šitá na míru spíše než pokládat obranný průmysl pouze za další oblast pro uplatňování pravidel volného trhu.

Evropa přistěhovalce potřebuje: Doporučení pro evropskou imigrační politiku

Migrants “R” Us: Recommendations for a Sound European Migration Policy

Karolina Borońska-Hryniewiecka, Kinga Brudzińska a Patrycja Sasnal; The Polish Institute of International Affairs

V posledních letech do Evropy proudí jedna z největších uprchlických vln zejména z nejchudších zemí Afriky a Blízkého východu, často sužovaných represemi a vojenskými konflikty. Přes 1000 z nich se utopilo na plavidlech pašeráků ve Středozemním moři poté, co byli nuceni strávit dlouhou dobu v nelidských podmínkách a zaplatit pašerákům neúměrné poplatky. Pro ně je nástup do člunu vysvobozením, ale pro Evropany nastává problém, až když uprchlíci dorazí na pobřeží. To je závadné morálně, ale i politicky a ekonomicky. Evropská společnost stárne a v příštích desetiletích bude potřebovat přistěhovaleckou pracovní sílu. Pro udržení podílu populace v produktivním věku bude nutné imigrační síť až ztrojnásobit.

Primární destinací uprchlíků jsou zejména Itálie, Malta a Řecko. Výsledkem jejich přetíženosti jsou systémové nedostatky v azylovém řízení a obcházení zákona přemísťováním uprchlíků do jiných států. Většina imigrantů nakonec skončí v Německu, Švédsku, Francii nebo Velké Británii. Tyto země volají po větší solidaritě a sdílení odpovědnosti za přijetí uprchlíků v EU a některé z nich již další přistěhovalce přijímat nechtějí. Méně dotčené Polsko, Česká republika nebo Slovensko přijímají uprchlíky jen sporadicky a nesouhlasí s žádným závazným řešením.

Členské státy se zatím shodly na zvýšení výdajů na námořní operace ve Středozemním moři a na opatřeních s cílem zničit pašerácká plavidla dříve, než mohou být využita. Plánují také požádat OSN o schválení vojenské operace EU proti pašerákům s lidmi. Tato řešení by ale měla sloužit jako poslední možnost. Ničení plavidel nezredukuje poptávku a znepřátelí libyjské obyvatele. Vstup do teritoriálních vod Libye má zase potenciál vtáhnout mezinárodní komunitu do vleklého konfliktu. Efektivnější by bylo vytvoření robustních pátracích a záchranných sil EU a rozšíření společných operací na libyjském pobřeží. Vhodným dlouhodobým plánem by byla rovněž centralizace stávajících přemísťovacích a přesídlovacích nástrojů tak, aby účast na nich byla povinná, ale zároveň spravedlivá. Ideálně by měla být založená na socioekonomických ukazatelích jako HDP nebo míra nezaměstnanosti a zaměřená na začlenění uprchlíků do evropské společnosti. Doprovázet tyto aktivity by měla mediální kampaň vyvažující šířící se anti-imigrační rétoriku.