Think-tank Evropské hodnoty vybírá nejzajímavější evropské analýzy

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

Evropské hodnoty (k think-tankům)

Jak si po 100 dnech v úřadu vede šéfka unijní diplolmacie Federica Mogheriniová? Jak bude vypadat energetická unie a co dál s investiční dohodou mezi EU a Čínou? To se dozvíte v přehledu analýz předních evropských think-tanků a akademických institucí, které pro čtenáře EurActivu každý týden pravidelně zpracovává český think-tank Evropské hodnoty.

Daňová harmonizace v EU

Tax harmonization in the EU

Cécile Remeur; European Parliamentary Research Service

Současný daňový rámec v EU ponechává členským státům volnost ve výběru svého daňového systému, pokud splní pravidla, která jsou jednomyslně přijímána v rámci Rady EU. Další vývoj daňových ustanovení je spojen s dokončením a řádným fungováním jednotného trhu a také včasným a podrobnějším řešením nepřímých daní. Vylepšení spolupráce a koordinace uvnitř EU i na mezinárodním poli směřuje k boji proti daňovým podvodům a únikům, stejně jako k potlačování agresivního daňového plánování. Děje se tak především pomocí efektivnější spolupráce v daňové oblasti a výměny informací o daních mezi státy. Velká část požadavků a priorit se objevila v souvislosti s posílením daňové politiky a daňové spravedlnosti.

V souladu s cílem efektivní daňové spravedlnosti se daňové systémy potýkají s výzvou zdokonalení daňových předpisů, které přispívají k zpětnému získání uniklých prostředků. Jejich dodržování se týká ochoty splňovat zásady deklarace skutečného příjmu, přiznání správných srážek, úlev a slev a včasného placení daní. Na úrovni daňového poplatníka je dodržování předpisů podpořeno bojem proti daňovým podvodům a únikům, bez něhož by neplatiči daní dosáhli ekonomických výhod. Řešením může být zefektivnění a zjednodušení daňového systému, ve kterém by poplatník byl schopen úsporně a snadně plnit své daňové závazky. Cíl daňové spravedlnosti přispívá k dodržování pravidel a vede k omezení počtu daňových úniků a podvodů, kvůli kterým členské státy přicházejí o část svých prostředků.

Boj proti daňovým podvodům a únikům se zaměřuje na přímé i nepřímé daně, transparentnost a efektivnější výměnu informací. V poslední zmiňované oblasti poskytují daňové orgány nástroje pro identifikaci a sledování daňových podvodů pomocí evropského daňového identifikačního čísla, které přispívá k účinné a automatické identifikaci daňového poplatníka. Kooperace zahrnuje také další praktické nástroje, například digitální výměnu informací a zabezpečené komunikační nástroje.

V oblasti zdanění podniků či boji proti škodlivé hospodářské soutěži a agresivnímu daňovému plánování jsou cíle stanoveny ve snížení počtu skulin vyplývajících z řady složitých pravidel, vyměřovacích základů a sazeb, které se mohou vztahovat k jednotlivým podnikům. Tyto cíle a priority vyžadují větší konvergenci v oblasti fiskální politiky, která by měla poskytnout odpovědi na výzvy a nastínit podněty k překlenutí mezer a vytvoření rovných podmínek na trhu.


Optimistická vize při nesprávném použití nástrojů?

Right Goals, Wrong Tools?  

Natasha Wunsch; Deutsche Gesellschaft für Auswärtige Politik

Jedním z cílů deklarovaných Evropskou komisí (EK) pro státy aspirující na členství v EU je hlubší zapojení občanské společnosti během přístupového procesu. Tento krok je důsledkem pátého rozšíření Unie v roce 2004 o státy střední a východní Evropy, během něhož se zapojení občanské společnosti projevilo jen minimálně. Evropská komise si tak od posílení zapojení občansko-společenských organizací (CSO) slibuje více než jen nejednotnou implementaci jednotlivých reforem, což bylo vždy především doménou výkonných složek struktur EU. Posílení CSO zevnitř a vytvoření vhodného prostředí pro jejich fungování předpokládá správně nakročenou politiku ve vztahu k těmto organizacím.

Přesto poslední rozšíření v roce 2013 o Chorvatsko ukázalo, s jakými limity se EK v přístupu k občansko-společenským organizacím nadále potýká. Evidentní samozřejmě je, že posílení existence CSO je pouze jednou ze tří stran trojúhelníku. EU nemůže zapříčinit zásadní změnu v civilních otázkách členských států sama o sobě a stejně tak národní vlády nemohou začlenit CSO do politického procesu rozhodování, aniž by samotné CSO projevily iniciativu tak učinit.

Jak tedy zajistit správnou a účinnou koordinaci vzájemných vztahů? Mezi doporučované kroky lze zařadit podporu rozsáhlejšího začlenění občansko-společenských organizací do politických procesů Unie a podporu jejich činnosti a schopnosti adaptibility v prostředí, ve kterém působí. Dále je spatřován velký přínos v požadování přijmutí směrnice EU týkající se právě podpory občanské společnosti a její participace na rozhodovacích procesech EU, která není momentálně povinná. Na unijní úrovni se nadále doporučuje zdokonalení konzultací CSO díky poskytování soustavné zpětné vazby. Unie si od tohoto kroku slibuje zlepšení vzájemné spolupráce na základě systematického přístupu ke všem vstupům ze strany CSO. Dalšími a neméně doporučovanými body jsou trilaterální schůze EK, zástupců jednotlivých členských států a představitelů CSO, přičemž důraz má být kladen také na participaci CSO již při přístupových jednáních. Klíčovým znakem vyjednávání je poté především to, že by měl přístupový proces být co nejvíce transparentní a otevřený. Při přijetí těchto konkrétních kroků poté EK předpokládá úspěšné a hlubší začlenění občansko-společenských organizací do činnosti Unie.


Přebírají premiéři vedení zahraniční politiky EU?

Are Prime Ministers Taking Over the EU Foreign Policy?

Stefan Lehne; Carnegie Europe

Vlivem globalizace došlo k upuštění od tradiční podoby zahraniční politiky, kdy se přestala oddělovat vnitřní politika od té vnější. V čele zahraniční politiky tak stanuli nejčastěji předsedové vlád jako představitelé výkonné moci, kvůli jejichž vytíženosti začala být zahraniční agenda řízena zejména v krátkodobém horizontu. Tito zástupci států se setkávají v Evropské radě (ER), která má ve vnější politice vedoucí postavení, nicméně pracuje v časové tísni, často improvizuje a chybí jí potřebná analýza. Jak tato situace vznikla a jak ji vyřešit?

Tento stav je jakýmsi vedlejším účinkem evropské integrace. Díky stabilnímu mírovému řádu byl ukončen darwinovský boj státu o přežití a otázky míru a války se tak staly nepodstatnými. Tím však došlo k oslabení pozice ministrů zahraničních věcí a směřování vnější politiky začali určovat hlavně premiéři. Paralelní stav lze sledovat i na unijní úrovni: ER s Lisabonskou smlouvou získává od Rady pro zahraniční věci (FAC) vedoucí roli ve vnější politice, má přitom ale jen omezenou schopnost ji řešit. V důsledku krize však začala přijímat rozhodnutí i mimo zasedání, což by mohlo zásadně změnit způsob tvorby zahraniční politiky EU. Stálý předseda ER by se tak měl stát klíčovým prostředníkem mezi světovými politickými aktéry, což je ale vize jeho pozice, která se dosud nestala realitou. Velké státy, jako je Německo nebo Francie, si stále udržují silnou vedoucí pozici. S nástupem Donalda Tuska ale svítá naděje na změnu. Federica Mogheriniová by přitom mohla začít hrát důležitou propojující roli mezi FAC a ER.

Personální změny ve vedení unijních institucí by tedy mohly být příležitostí k revizi existujících praktik a zvýšení jejich efektivity. ER bude muset věnovat zahraniční agendě více času a úsilí, což vyžaduje soustavnou podporu ostatních institucí. Nutná bude vysoká míra spolupráce mezi stálým předsedou ER a vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, stejně jako mezi ER, FAC, Evropskou komisí a Evropskou službou pro vnější činnost. Budou-li kapacity ER využity pro soulad a sdílení informací mezi státy, pak se Unie bude moci stát soudržnou a jednotnou, což je třeba nejen v době krize.


Evropský zájem na investiční dohodě s Čínou

The European interest in an investment treaty with China

François Godement a Angela Stanzel; European Council on Foreign Relations

V důsledku ekonomické krize došlo k nárůstu čínských investic v Evropě, a to nejen v dlužnických zemích. Z toho důvodu by EU měla urgentně vyjednávat investiční dohodu s Čínou, která je pomůže regulovat. Jediná dohoda by nahradila 27 bilaterálních smluv mezi členskými státy a Čínou, které jsou různě výhodné. Evropská komise jedná s členskými státy o podmínkách pro mandát k vyjednávání. Jednotný postoj členských států bude pro prosazení unijních zájmů stěžejní.

EU má zájem na transparentnosti kapitálových toků a identitě investorů, zatímco Čína doposud tolerovala daňové ráje a neprůhledný tok kapitálu. V Unii panují obavy o ochraně investic v Číně. Nejčastěji mají evropské společnosti problém s ochranou duševního vlastnictví, přednostním zacházením se státem ovládanými společnostmi či se systémem justice, který je pod dohledem státu. Vliv na budoucnost dohody EU s Čínou bude mít zahrnutí mechanismu ISDS ve smlouvě TTIP s USA stejně jako ambiciózní návrhy společných norem a předpisů. Zatímco se evropské společnosti potýkají s velkými překážkami přístupu na čínský trh, evropské trhy jsou pro čínské investory méně omezující než trh USA nebo Kanady. Existují také obavy o činnosti čínských telekomunikačních firem, jako je Huawei, která je napojena na Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu. Ta se v USA nesmí ucházet o státní zakázky.

Čína se brání rozšíření antidumpingových opatření a zvýšení ekologických a tržních standardů. Na druhou stranu je pro ni Evropa stabilním prostředím, kam investovat nadměrný kapitál, zatímco růst doma zpomaluje. Čínští konzumenti se sami obávají nedostatku ekologických a zdravotních norem v jejich trhu a stále častěji hledají zahraniční značky, které spojují s kvalitou. Proto chce Čína získat evropské technologie, know-how a zavedené značky. V lednu čínská vláda zveřejnila návrh zákona o zahraničních investicích, který naznačuje zjednodušení regulačního procesu schvalování zahraničních investic a rovné zacházení pro zahraniční investory a domácí společnosti. Čína také vydá nový negativní seznam, který má být kratší verzí stávajícího seznamu omezených či zakázaných odvětví pro evropské investory.


Energetická unie: Nová energie pro EU

Energy Union: New Energy for the EU

Greg Arrowsmith a Charlotte Billingham; Foundation for European Progressive Studies

Rozhodnutí v oblasti energetiky a ochrany klimatu, jež EU učiní v příštích 12 měsících, ovlivní náš způsob získávání a využívání energie na dalších několik desetiletí. Bude to znamenat dopady hlavně na energetickou bezpečnost, energetický průmysl, výdaje za palivo a globální úsilí o zvládání rizik spojených se změnou klimatu. A právě v tento moment se dostávají do popředí plány na vybudování energetické unie, od níž si mnozí slibují vyřešení řady ekonomických i sociálních problémů.

Fungování takové unie musí být především těsně spojeno s environmentální politikou. S tím zároveň souvisí i otázka energetické bezpečnosti, která ve světle ukrajinské krize rezonuje ještě více než předtím. EU v současnosti dováží přes polovinu své celkové energie, včetně 90 % ropy, 66 % zemního plynu a 62 % uhlí. Nejen kvůli naší závislosti na Rusku je proto potřeba klást větší důraz na rozvoj obnovitelných zdrojů a diverzifikovat dodávky fosilních paliv. Další oblastí, na kterou se Unie musí zaměřit, je efektivita využívání energie. K tomu by měly dopomoci kvalitnější ukazatele měření spotřeby a přísný dohled nad vypouštěním uhlíkových emisí. Neopomenutelnou součástí je také budování povědomí občanů o výhodnosti energeticky úsporných výrobků a o tom, jak i malá změna v našem životním stylu může vést k výraznému snížení výdajů za energie. Všechny tyto kroky ale vyžadují též jednoznačný signál od politických lídrů směrem k investorům, kteří si tak budou jisti, že se jim jejich vynaložené prostředky na evropském trhu zúročí.

V jádru nové energetické unie by pak stál evropský „super-fond“ vytvořený za účelem financování infrastruktury pro čistou energii. Přednost by dostávalo sice menší množství, zato však větších projektů. Hlavní myšlenkou „super-fondu“ je totiž pomoci realizovat nadnárodní projekty, jejichž náklady by za normálních okolností byly pro jednotlivé státy příliš vysoké. To samozřejmě neznamená stop malým národním návrhům. Zmíněný fond má ale v první řadě sloužit jako nástroj prohlubování evropské spolupráce, tedy soustředit se na realizaci společných plánů. Konečně, verdikt o přístupu k těmto financím by měl podléhat důslednému vyhodnocení z hlediska efektivity a regionálního plánování.


Federica Mogheriniová po 100 dnech ve funkci: Realistka, která nestojí v pozadí

Mogherini’s first 100 days: Not the quiet diplomat

Steven Blockmans a Francesco Saverio Montesano; Centre for European Policy Studies

Federica Mogheriniová před nástupem do funkce vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyně Evropské komise vytyčila několik cílů své agendy, z nichž některých chtěla dosáhnout během prvních 100 dní. Přestože mnoho z nich je stále pouze v začátcích, nová šéfka evropské diplomacie rozhodně uvedla věci do pohybu a projevila se jako pragmatička, která pracuje s realistickým výkladem evropských hodnot a zájmů.

Největší kus práce zatím odvedla posílením harmonizace a spolupráce ve společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) mezi institucemi i členskými státy EU. V rámci Evropské komise Mogheriniová znovu zavedla praxi intra-kolegiální koordinace ohledně vnější akce a dvakrát do měsíce předsedá skupině komisařů pro vnější činnost. Na úrovni Rady pro zahraniční věci pak propojila SZBP s obchodem v jednáních o TTIP nebo s humanitární pomocí. S předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem sdílí svou snahu soustředit se na sousedskou politiku, ale zároveň neopomínat globální problémy.

Podnikla již několik návštěv do hlavních měst členských zemí, kde se kromě vládních představitelů setkala i se členy zahraničních, bezpečnostních a obranných výborů a také se zástupci občanské společnosti. Daří se jí tak nejen získávat politický kapitál, ale i hlouběji porozumět vlivům na zahraniční politiku jednotlivých států. Prozatím vrcholným výsledkem těchto aktivit byl normandský formát rozhovorů s Ruskem o krizi na Ukrajině, kdy Angela Merkelová a François Holland udržovali kontakt s EU a zastávali společné stanovisko při vyjednávání.

Největší organizační změny rozpoutala vysoká představitelka v Evropské službě pro vnější činnost, kde spojila pozici výkonného generálního tajemníka a provozního ředitele, restrukturalizovala několik jednotek a přesunula pod svou autoritu zvláštní zmocněnce EU, ke kterým přidala nového zmocněnce pro blízkovýchodní mírový proces. Sama často jezdí na mise do zahraničí a vydává společná prohlášení s dalšími komisaři. Díky své aktivní diplomacii a také počtu vydaných zpráv a stanovisek je Mogheriniová zatím mnohem více vidět, než její předchůdkyně Catherine Ashtonová. Snad do budoucna uvidíme větší množství pozitivních výsledků těchto změn v reálné politice.


Regulační rámec EU: Podpora inovací, nebo jejich potlačování?

Does EU regulation hinder or stimulate innovation?

Jacques Pelkmans a Andrea Renda; The Centre for European Policy Studies

Neexistuje snad slovo, které by bylo skloňováno v souvislosti s konkurenceschopností Evropské unie častěji než inovace. Výzkum, vývoj a inovace mají vlastního komisaře a od roku 2010 EU odstartovala takzvanou Unii inovací, která má představovat nový přístup k podpoře inovací v rámci strategie Evropa 2020. Cílem je vytvoření ekosystému, ve kterém bude ekonomický, sociální, institucionální a regulační rámec nastaven tak, aby v co největší možné míře podporoval inovační klima. Jaký je vztah mezi regulacemi a inovacemi v rámci vnitřního trhu EU?

Vliv regulací na inovační klima EU dlouhodobě zůstává mimo hledáček výzkumníků právě kvůli komplexnosti tohoto vztahu, ačkoli právě regulační rámec je jedním z hlavních důvodů, kvůli kterým se firmy zdráhají expandovat v rámci vnitřního trhu.  Nejprve je tak nutno se věnovat teoretickému vymezení inovací a regulací a jejich vzájemné interakci. Taxonomie regulačních opatření vytvořená na základě dlouhodobého sledování praxe Evropské komise přináší užitečný nástroj, pomocí kterého lze rozlišit povahu, cíle a dopad jednotlivých regulačních opatření.

Svou pozornost vyžadují také přímo trendy regulace EU v posledních třech dekádách, jež doplňují případové studie dokazující různorodost vlivu regulací na inovační klima v EU. Regulace nemůže být a priori vnímána negativně. Jako příklad vhodně navrhnuté regulace lze uvést evropský 2G standard GSM. Unijní regulace vedla k růstu investic v telekomunikačním sektoru a pozitivnímu vlivu na konkurenceschopnost těchto firem doma i v zahraničí. Na druhou stranu může regulace vést k obrovskému růstu administrativní zátěže a nákladů a potlačení investičních aktivit, jako tomu je v případě notoricky známé regulace chemického průmyslu REACH. Náklady, které evropským firmám v důsledku této regulace vznikly, výrazně snížily jejich konkurenceschopnost doma i v zahraničí, i když společenský přínos regulace zůstává nejistý.

Díky přehledné typologii regulací a identifikaci hlavních trendů v oblasti regulační politiky Evropské komise lze ukázat komplexnost vztahu mezi regulacemi a inovačním klimatem. Případové studie naopak slouží jako přínosný manuál nejen pro akademiky, ale i pro zákonodárce a širší odbornou veřejnost.