Think-tank Evropské hodnoty vybírá nejzajímavější evropské analýzy

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Evropské hodnoty (k think-tankům)

Zdraví evropských bank, obchodní smlouva EU a USA tzv. TTIP nebo vztahy EU s Asií. To jsou témata, kterým se minulý týden věnovaly přední evropské think-tanky. Český think-tank Evropské hodnoty přináší shrnutí těch nejzajímavějších prací.

Soudní dvůr Evropské unie podpořil náhubek na "sociální turismus", přesto otázky ohledně práva volného pohybu občanů EU zůstávají nezodpovězeny

The CJEU has backed curbs on ‘benefit tourism’ but unanswered questions remain over the free movement rights of EU citizens

Steve Peers; LSE European Politics and Policy Blog

Dne11. listopadu vynesl Soudní dvůr Evropské unie důležitý rozsudek v kauze Dano, jež se týkala zneužívání sociálních dávek občany EU, kteří se přestěhovali do jiného členského státu. Svým přísným rozhodnutím tak přispěl k debatě o volném pohybu osob. Soud rozhodl, že Elisabeta Dano, Rumunka žijící v Německu, která nepracuje ani si práci nehledá, nemá nárok na speciální nepříspěvkovou dávku udělenou základě nařízení EU o regulaci sociálního zabezpečení.

Kromě této dávky Unie svým občanům zaručuje právo na rovné zacházení, pokud jde o sociální dávky na území jiného členského státu, vyjma prvních tří měsíců jejich pobytu, jsou-li uchazeči o zaměstnání, nebo v případě, že žádají o studentské granty před pátým rokem pobytu, a to na základě Směrnice 2004/38/ES o právu občanů EU na volný pohyb. Podle soudu však tyto směrnice nelze na případ paní Dano použít. Samotnou rovnost občanů však soud neruší.

Zatímco v předchozích rozsudcích v podobných kauzách se soud odvolával na rovnost občanů ukotvenou v zakládajících smlouvách Společenství, 11. listopadu upozornil, že nerovné zacházení u paní Dano byl nevyhnutelný důsledek celoevropských pravidel a že Charta EU se nevztahuje na speciální dávky sociálního zabezpečení.

Tento rozsudek tak přesouvá podmínky pro přístup k sociálním příspěvkům ze smluv více do samotných právních předpisů přijímaných v Bruselu. Úprava potřebných směrnic tedy může proběhnout jednoduše v rámci řádného legislativního procesu. Změna smluv by naopak vyžadovala ratifikaci ve všech členských státech. Tímto se například usnadní i možná změna pravidel volného pohybu osob požadovaná současnou britskou vládou.

Otázkou zůstává, jak velký dopad bude mít rozsudek v kauze Dano na studenty a uchazeče o zaměstnání, případně na rovnost zaměstnanců. Rozhodnutí soudu také neřeší vyhošťování lidí v situacích podobných té, v níž se nacházela paní Dano, a ještě méně jejich případný návrat zpět do hostitelské země. Verdikt se také vůbec netýká možných kvót pro evropské migranty, které stále zůstávají nezákonné. Nicméně státy získaly právo bojovat alespoň proti nejviditelnějším případům „sociálního turismu.“


„Zdravotní“ kontrola bank ze strany ECB: Nezbytný, avšak nikoli dostatečný krok k reformě eurozóny

The ECB´s health-check of the banks – a necessary but not sufficient step for reforming the euro

Dominique Perrut; Robert Schuman Foundation

Krize eurozóny byla pro vývoj Evropské měnové unie důležitým mezníkem, na který unijní politici reagovali snahou o její reformu. Ta probíhala od roku 2012 a ve své podstatě stojí na dvou základních pilířích. Prvním z nich je dobré ekonomické vládnutí, druhým pak bankovní unie. Nicméně realizace těchto kroků není jednoduchá. Také proto Unie před samotnou realizací bankovní unie přistoupila k významnému kroku. Tím byla kontrola odolnosti nejvýznamnějších bankovních domů a bankovních společností eurozóny, tzv. stress test, který proběhl ve dvou fázích a jehož hlavním úkolem bylo konsolidovat unijní bankovní sektor a navrátit mu důvěryhodnost a sebevědomí.

První fáze znamenala všeobjímající posouzení jednotlivých bank na základě určitých kritérií. Prvním z nich byla výše aktiv přesahující 27 miliard eur. Následně byly také testovány vždy tři nejvýznamnější bankovní domy v dané zemi, banky, jejichž kapitál přesahuje 20 % HDP země, ve které působí, banky se silnou přeshraniční aktivitou a v neposlední řadě také banky, které žádaly o veřejnou finanční podporu ze strany Unie či kterým tato podpora již byla poskytnuta. Pokud bankovní společnost splňovala některé z výše uvedených kritérií, unijní kontrola se na ni vztahovala. Celkem tak touto „zkouškou“ prošlo 130 bank eurozóny, což reprezentuje 81,6 % všech bankovních kont v zemích, kde se platí eurem, a 24 % bankovních účtů na světě.

Co se týká druhé fáze, v té šlo již o samotný stress test, který probíhal podle dvou scénářů. Jeden simuloval finanční krizi menšího, druhý pak většího rozsahu. Vzhledem k velmi uspokojivým výsledkům můžeme konstatovat, že bankovní systém eurozóny již je v dobré kondici. Z výše zmíněného počtu kontrolovaných bank vykázalo nedostatky pouze 14, což není vysoké číslo. Tyto banky pak musely předložit Evropské centrální bance tzv. rekapitalizační plán, jenž má pokrýt nutný kapitál do šesti, respektive devíti měsíců v závislosti na scénáři, který daná banka nedovedla zvládnout. Avšak i přes dobré výsledky stress testu je nutné mít na paměti několik převládajících problémů. Jedním z nich je, že samotná Bankovní unie nemůže spolehlivě fungovat bez představení propracovaného plánu ekonomického vládnutí. Jedním z řešení této stále ještě diskutované otázky se však může stát například Junckerův plán finančních investic, tedy přímého financování ekonomiky ze strany Unie.


TTIP: Od kolísání k jistotě

TTIP: From Wavering to Standing Tall

Ania Skrzypek; Foundation for European Progressive Studies

Transatlantické partnerství pro obchod a investice (TTIP) vzbuzuje stále větší kontroverzi. Chystaná smlouva mezi Spojenými státy a Evropskou unií je předmětem často uzavřených jednání, jejichž průběh je napadán vícero stranami za netransparentnost a nedemokratičnost. Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (S&D), politická skupina Evropského parlamentu sdružující sociální demokraty, je jedním z konstruktivních kritiků, neboť TTIP vnímá jako cennou myšlenku, o jejímž uvedení do praxe je třeba řádně diskutovat.

Sociální demokraté se shodují, že unijní politické subjekty věnují nedostatečnou pozornost průběhu vyjednávání. Buďto je TTIP cele přijato, nebo naopak radikálně odsuzováno; pozice uprostřed jakoby neexistovala. O vyplnění tohoto názorového vakua se pokouší především Strana evropských sociálních demokratů (PES), která tvoří většinu již zmíněné S&D. Dle konferenčních příspěvků pak byl vypracován seznam o deseti bodech, k nimž účastníci vyjadřují svá stanoviska.

Největší kritika se snesla na výlučný mandát Evropské komise (EK) k vyjednávání s americkými představiteli. Podle sociálních demokratů jsou k jednání ostatní podstatné zájmové skupiny (např. odbory či poskytovatelé sociálních služeb) připouštěny jen sporadicky, a to za nevýhodných podmínek – mají nedostatek relevantních materiálů, stejně jako nedostatek času na kvalitní přípravu. Druhým podstatným bodem kritiky je vágní představa o konkrétním přínosu TTIP, zejména vzhledem ke kvalitě pracovních míst, případné nutnosti rekvalifikace a celkovému zlepšení životních podmínek občanů EU, které by Transatlantické partnerství mělo zajišťovat.

Nakonec se účastníci konference shodli na tom, že vyjednávání o TTIP by mělo zřetelněji objasňovat roli a přínos jednotlivých států EU, stejně jako akcentovat jeho mezinárodní kontext, například vůči OSN či WTO. Z celého výstupu je totiž zřejmé, že TTIP je prozatím pouze v rukou několika málo lidí a povědomí relevantních politických subjektů nebo dokonce širší veřejnosti o tomto klíčovém projektu je velmi malé. Je třeba rozšířit debatní okruh a pečlivě probrat smlouvu, která může změnit osud EU.


Je evropský model důležitý pro ASEAN?

Is the European Model Relevant for ASEAN?

Eleonora Poli; Istituto Affari Internazionali

Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) vznikalo z podobných důvodů jako EU. Cílem bylo dosáhnout pomocí ekonomické integrace nejen zrychlení ekonomického růstu, ale také politické stability a sociálního i kulturního rozvoje. Je na místě očekávat, že ASEAN bude následovat vývoj EU?

Zásadní rozdíl mezi současnou EU a ASEANem spočívá ve stupni jejich integrace. ASEAN funguje pouze na mezivládním principu. Jeho součástí nejsou žádné nadnárodní instituce, v nichž by členské státy sdílely svou suverenitu, nýbrž vše se odehrává na základě dohod mezi jednotlivými státy. ASEAN tudíž může být chápán jako jakési fórum, které má umožnit konzultaci a dosažení konsenzu v klíčových otázkách. Naproti tomu současná podoba evropské integrace obsahuje jak princip mezivládní, tak i nadnárodní. Součástí EU jsou instituce, které jednají nikoliv z pozice některého z členských států, ale z pozice Unie jako celku.

Krize zemí ASEANu v letech 1997-1998 poukázala na slabiny tehdejší podoby integrace. V této souvislosti se začala objevovat doporučení prohloubit integraci a inspirace byla hledána mimo jiné i u EU. Tak například výsledkem summitu v Bali roku 2003 bylo doporučení založit do roku 2020 integrované Společenství ASEAN. Vzájemná spolupráce byla následně navržena ve třech hlavních oblastech, jimž měla odpovídat tři společenství, a to ekonomické, politicko-bezpečnostní a společensko-kulturní. Tato společenství jsou alespoň co do struktury obdobou tří pilířů, jimiž byla tvořena EU podle Maastrichtské smlouvy.

Vytvoření těchto společenství přineslo pozitivní dopady, přesto k úplné integraci, jež by se podobala té evropské, v ASEANu nedošlo. ASEAN zůstává stále založen na mezivládní spolupráci, neboli netvoří unii států jihovýchodní Asie. I když by další prohlubování integrace bylo výhodné, je v současné době neuskutečnitelné, a to kvůli značným politickým, ekonomickým i kulturním rozdílům mezi jednotlivými zeměmi. Nelze rovněž očekávat, že by integrace zemí ASEANu kopírovala integraci evropskou, a to především z důvodu odlišnosti ekonomických systémů. Předpokladem evropské cesty je totiž určitá míra liberalizace trhu, kterou vlády států ASEANu nepovažují za efektivní.


Vzdor silám, které štěpí Evropu

Countering the Forces of Fragmentation in Europe

Cornelius Adebahr; Carnegie Europe

Evropská unie momentálně stojí před řadou problémů a výzev. Především jimi jsou ekonomické rozdíly mezi státy a nárůst nacionalistické a populistické politiky. Pro EU je velmi obtížné tyto otázky uchopit a řešit. Složitost situace spočívá v tom, že jednotlivé těžkosti jsou vzájemně provázané a jejich příčiny se často nacházejí mimo působnost unijních orgánů.

Prvním problémem je ekonomická propast mezi spořivým Severem a marnotratným Jihem. Tento fenomén se již stal karikaturou sebe sama. Avšak řada indikátorů jako HDP na hlavu, zadlužení státu nebo nezaměstnanost mladých stále ukazuje, že léta ekonomické konvergence rozdílných zemí, jako jsou např. Německo a Španělsko, prostřednictvím jednotné měny byla krizí v podstatě vymazána.

Druhou potíží je vzestup nacionalistických a separatistických tendencí. Skotské referendum bylo na jednu stranu vzorovou ukázkou demokratického přístupu k problematice sebeurčení, na druhou stranu potvrdilo, že národní sentiment může zastínit racionální výhody spolupráce – tedy něco naprosto opačného k myšlence evropské integrace. Hlasy podobné skotským separatistům se ozývají z Katalánska, severní Itálie nebo Korsiky. Na nebezpečnou nacionalistickou notu může také hrát Maďarsko s menšinami svého národa v okolních státech.

Velmi podobným problémem je také zvyšující se popularita stran s populistickým programem namířeným na Brusel jakožto symbol byrokracie, regulací a rozhodování ze vzdáleného centra. Tyto strany jsou produktem sílícího rozčarování a odcizování voličů v jednotlivých zemích. Někde, například v Maďarsku či Bulharsku, jsou takovéto strany již u moci a podkopávají pravidla EU pomocí nástrojů „šedé zóny“, jako jsou přidělování státních zakázek či pokusy kontrolovat média a internet prostřednictvím zdanění.

Neméně choulostivou situací je vztah EU k sousedním regionům. Lze spatřit rozdíly mezi úspěšnou politikou rozšiřování a selhávající politikou sousedství. Ukazuje se, že jakákoliv menší nabídka než plnohodnotné členství nestimuluje okolní státy k vážnějšímu přijetí demokratických reforem. Ovšem únava z neustálého unijního rozšiřování vede nyní k zavírání dveří pro řadu kandidátů a tím pádem i ke ztrátě nadějí a motivace.

Řešení problémů jsou obtížná, protože řada potíží pramení z národní úrovně. Nicméně nabízí se východisko. Předně by EU měla integrovat na nejzákladnější demokratické bázi co nejširší společenství evropských států, tedy být skutečnou panevropskou organizací tak jako Rada Evropy. Dalším krokem by mělo být umožnění vícerychlostní integrace a důsledné implementování principu subsidiarity. To by vyžadovalo přeměnu smluvních základů současné Unie. Ovšem takové uspořádání umožní vyrovnání se s ekonomickými, politickými a nacionálními tlaky v dnešní Evropě.


Byly zátěžové testy Evropské centrální banky dostatečné?

Was the ECB’s Comprehensive Assessment up to standard?

Willem Pieter de Groen; The Centre for European Policy Studies

Evropská centrální banka (ECB) zveřejnila 26. října výsledky zátěžových testů, které prováděla na vybraných subjektech bankovního sektoru eurozóny. Zátěžové testy, respektive komplexní posouzení bank, jsou jedním z kroků, kterými se ECB a EU snaží mírnit dopady nepříznivé ekonomické situace v eurozóně. Od posledních zátěžových testů došlo k vyladění zkoumaných kritérií a definic, např. co to je nesplacený úvěr a podobně.

Ze 130 testovaných bank byla zjištěna různá míra nedostatků u 25 z nich. Většina se nachází na jihu kontinentu, v nejhorší kondici jsou italské banky (9 z 25). Nedostatky se ale projevily i u německých nebo belgických bank. U 12 z káraných bank vyrovnal zisk z roku 2014 nedostatky a tyto instituce jsou tedy v relativním bezpečí. Zbývajícím 13 bankám chybí celkově 9,5 miliardy eur v kapitálových rezervách, přičemž 5 z nich se nutnému navýšení kapitálu vyhne, projdou-li restrukturalizačním plánem dohodnutým s Evropskou komisí. Podle zprávy ECB tak musí navýšit kapitál pouze 8 bank. Zátěžové testy zkoumaly kritérium CET1, které určuje bezpečnostní rezervu kapitálu v procentech. Kritérium ovšem nebylo vzato v úvahu celé. Kdyby bylo aplikováno na zkoumané banky důsledně, zvýšil by se počet bank, jež musí navýšit kapitál, z 8 na 17.

Bezpečnost a zdraví evropských bank se také dá měřit pomocí jiných kritérií. Jedním z nich je například tzv. leverage ratio. Jedná se o poměr vlastních zdrojů na celkových aktivech. Pokud bychom vzali v úvahu současnou 3% hodnotu kritéria, 34 bank by muselo navýšit kapitál o 21 miliard eur. V tomto případě by šlo především o banky na severu Evropy. Ještě horší situace nastane např. v Nizozemsku, kde se hovoří o navýšení tohoto parametru (až k 10 %).

Výsledky zátěžových testů ECB odhalily přetrvávající problémy řady evropských bank. Zároveň však pomáhají v ozdravování celého bankovního sektoru, zvyšují disciplínu bankovních domů a snižují nejistotu na trhu. Přesto nejsou srovnávací kritéria dokonalá a vykazují rozdíly mezi členskými státy, i když vycházejí z mezinárodních standardů účetního výkaznictví.