Tábor příznivců TTIP je větší než tábor odpůrců

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

zdroj: www.charanzova.cz

„Načasování jistě není náhodné, jdeme v řadě oblastí do finále, je jasná snaha na poslední chvíli jednání narušit, změnit veřejné mínění,“ komentuje europoslankyně ANO Dita Charanzová odhalení Greenpeace týkající se transatlantické obchodní a investiční dohody. „Jak ukazují průzkumy, tábor příznivců TTIP je v naprosté většině zemí mnohem silnější než tábor odpůrců,“ dodává politička, která se mezinárodním obchodem dlouhodobě zabývá.

Téma transatlantické smlouvy TTIP se od roku 2013, kdy jednání začala, dostává do hledáčku zájmu veřejnosti v nepravidelných vlnách. Tentokrát zažila smlouva dvě takové chvíle slávy hned po sobě. První se pojila k návštěvě amerického prezidenta Baracka Obamy v Německu, který by pod smlouvou nejraději viděl svůj vlastní podpis, což by znamenalo přidat notně na tempu, neboť jak známo, volby v USA budou už na podzim. Dalšího světla ramp se TTIP dostalo díky prezentaci Greenpeace, to už s o poznání menší mírou nadšení pro společnou dohodu v euroatlantickém prostoru. A v Česku mezitím spatřila světlo světa víc než třísetstránková studie, která se zabývá dopady TTIP na ČR…

Jaké dopady může mít dohoda na ČR? Přečtěte si ROZHOVOR.

Začít musím tím, že se řadím do tábora, který v TTIP vidí zejména příležitost. Buďme realisté, tempo ekonomického růstu USA a EU není, co bývalo, a pokud nyní usneme na vavřínech, ujede nám vlak.  TTIP má reálnou šanci tohle změnit, posílit vazbu mezi USA a EU natolik, že to bude euroatlantický blok, který zůstane v čele světového obchodu.

Uvolnění podmínek vzájemné výměny může mít zcela reálný (pozitivní) vliv i na fungování českých firem, což mimo jiné vyplývá i z výše zmíněné dopadové studie. Je zřejmé, že v textu se nachází stále ještě dost neznámých i možných proměnných, jednání zdaleka nejsou u konce, nejoptimističtější scénář studie ale předpovídá dlouhodobé navýšení HDP o téměř 1 %. Mírně by vzrostly mzdy i počet pracovních míst, zvýšení blahobytu českých domácností odhaduje tato prognóza až o 900 mil. USD. I pro ty, kterým taková čísla nestačí, má studie odpověď na případné pochyby, neboť podle ní jde „o potenciálně nejpřínosnější způsob, jak prostřednictvím obchodní politiky přispět k růstu evropských ekonomik.“

K výtkám odpůrců, kteří se často opakují jako kolovrátek, bych v této souvislosti dodala, že dle podrobné analýzy a detailních výpočtů si troufli autoři studie uvést, že TTIP nepředstavuje riziko pro české zaměstnance ani konzumenty. Zas a znovu (mimo jiné i v kontextu polopravd i kompletních mýtů, které Greenpeace zopakovali) zde musím říct, že standardy kvality potravin ani jiných výrobků, nebudou smlouvou ohroženy.

Příležitost pro automobilový průmysl

V čem vidím největší přínos pro české firmy? Podívejme se na jedno z nejprogresivnějších českých odvětví – na automobilový průmysl. Řada firem se zabývá výrobou autosoučástek pro USA trh, silnou pozici mají firmy taky v dodavatelských řetězcích s vazbami na Německo, které udržuje s USA intenzivnější obchodní styky. Samotná cla tyto firmy netrápí, nejsou nijak vysoká (pokud vůbec nějaká). Výrobci se ale potýkají s řadou netarifních překážek. Odlišná certifikace na obou kontinentech a jiná kritéria vedoucí ke stejnému cíli (tedy k bezpečnosti spotřebitele) zvyšují výrobcům náklady podle některých odhadů až o 20 %. Stejná regulatorní politika a sjednocené standardy by mimo úspor také umožnily vývoj nových technologií bez dodatečných nákladů, píše se v dopadové studii, kde najdeme i varování před snížením konkurenceschopnosti oproti zbytku světa, pokud by euroatlantický prostor nepřistoupil k odstranění těchto překážek.

Velmi podobná situace panuje ve strojírenství, chemickém průmyslu, gumárenství a například i ve farmaceutickém průmyslu. Trochu odlišné podmínky máme v zemědělství a potravinářství, kde je až 28 % vyvážených agrárních výrobků zatíženo vysokým clem (10 – 15 %). I postupné uvolňování těchto bariér by tedy české potravinářské firmy (byť jich není mnoho) jistě přivítaly. Za důležité považuji i další dvě poznámky, které vyplývají z dopadové studie. Jednak fakt, že většina potravinových dovozů z USA do ČR nejsou v konkurenčním vztahu k českým produktům (mandle, filé) – odstranění cel by bylo přínosem pro spotřebitele, nikoli konkurencí pro české výrobce či pěstitele. A za druhé: USA patří k zemím, kde platí řada shodných principů na ochranu zdraví spotřebitele jako v EU, což nelze říct o řadě dalších neevropských zemí, ze kterých potraviny normálně dovážíme.

Pro české podniky by mohl být zajímavý i přístup k veřejným zakázkám, kde dnes Unie velkoryse nabízí účast zahraničním subjektům až v 85 % případů, v USA je tohle číslo o poznání nižší (32 %).  Zájem v ČR o veřejné zakázky v USA by přitom byl. Vyprávět by o něm mohli výrobci tramvají i zdravotnických prostředků, možná také firmy podnikající ve stavebnictví.

Senzace se nekoná

Ráda bych se také pozastavila nad argumentem, že TTIP je určen velkým firmám, nadnárodním řetězcům. Sama jsem na tohle téma vedla v Evropském parlamentu slyšení, se zástupci malých a středních firem jsem v kontaktu. Ani jednou jsem nebyla konfrontována s tím, že by někdo se zástupců segmentu řekl, že TTIP pro ně není, naopak jsem pokaždé ubezpečena, že jich se týká také a že je příležitostí právě pro menší a střední firmy, pro něž jsou bariéry byrokratické i finanční v podstatě zapovězením amerického trhu. Některým českým firmám se na americkém trhu daří, pronikají na něj další a další, a mají můj nebývalý obdiv, protože si lze jen těžko představit, jakým cvičením musely projít. O to víc jim fandím, aby se jim dařilo, a o to víc si přeju, aby je další mohly následovat. Fakt, že se na exportu do USA podílí dokonce i malé podniky do deseti zaměstnanců, přináší i studie MPO, což naznačuje potenciální dopady TTIP i pro malé a střední firmy. 

Pro nás všechny by mělo být podstatné, že nám TTIP kromě obchodních příležitostí přináší i jakési další ukotvení směrem na západ, mimo jiné i proto že by se měla věnovat i takových oblastem jako je energetika, to je zbavit nás také závislosti na stávajících dodavatelích energie.

Přečtěte si také komentáře europoslanců POCE a ZAHRADILA.

A na závěr si neodpustím nevrátit se na začátek – k oné poznámce o Greenpeace. Ti vzbudili nejprve velká očekávání, sama jsem se byla zvědavá, jaká odhalení přinesou. Žádná senzace se ale nekonala, ukázalo se, že je to mnoho povyku pro nic či bouře ve sklenici vody, chcete-li. Přišli jen s již otřepanými frázemi, které odpůrci smlouvy opakují zas a znova, pořád dokola. Nám (na druhé straně barikády) tak nezbývá než do nekonečna opakovat, že evropský trh neotvíráme geneticky modifikovaným potravinám, že se nebudou do Evropy dovážet chlorovaná kuřata ani jiné podobné nesmysly, které už jsem taky slyšela. Je to výmysl.

Načasování této akce jistě není náhodné, jdeme v řadě oblastí do finále, je jasná snaha na poslední chvíli jednání narušit, změnit veřejné mínění, protože jak ukazují průzkumy, tábor příznivců TTIP je v naprosté většině zemí mnohem silnější, než je tábor odpůrců – k jedněm ze zemí, kde zaznívají hlasy proti smlouvě je právě Německo, myslím, že to je také důvod proč k onomu v uvozovkách skandálnímu odhalení – které se nakonec nekonalo – mělo dojít právě tam. 

Tento způsob diskuze mi nicméně připadá poněkud podivným, postrádá vzájemný respekt, pokud se sahá k vyložené nepravdivým či silně zavádějícím argumentům, pak nelze hovořit o nějaké konstruktivní debatě, která by mohla nést třeba nějaká kompromisní řešení. Je mi líto.