Španělské volby doprovází hospodářská krize

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

CafeBabel.com

Po desetiletí blahobytu dnes Španělsko trpí důsledky příliš rychlého hospodářského růstu. Hrozba hospodářské krize sehrála důležitou roli v parlamentních volbách, které se konaly v neděli 9. března.

Španělsko není je pouze zemí hradů, zámků a slunce, ale také ekonomickým zázrakem. Od roku 1994 se jeho hrubý domácí produkt vyšplhal ze 16. na 8. místo, čímž se vyrovnalo hospodářskému růstu Spojených států amerických. 

Ve stejném období se Španělsko, měřeno indexem lidského rozvoje OSN, posunulo z 22. na 13. místo. Toto vše korunoval přebytkový rozpočet, což samozřejmě vyvolalo žárlivost ostatních členských zemí EU. Jenže sladké týdny jsou pro Španělsko minulostí a finanční krize se stává palčivým problémem španělské politiky. Levicovému premiérovi Josému Louisovi Zapaterovi dokonce reálně hrozilo, že ve volbách ztratí svůj mandát, nebo jen stěží dokáže udržet hlavu nad vodou. 

Usměvaví, šťastní, ale po uši zadlužení Španělé

Za posledních deset let se na Španělsko, které si užívalo silný růst a minimální rozpočtový deficit, usmívalo štěstí. Receptem na tento „Španělský zázrak“ byla vysoká domácí poptávka a rostoucí počet imigrantů. Díky vysoké spotřebě se Španělům podařilo dohnat životní úroveň ostatních evropských zemí. Tento trend hojně podporovaly i španělské banky zavedením expanzivní měnové politiky. Ke konzumu a investicím jsou zapotřebí pouze peníze. A ty banky velmi rády půjčovaly, často i za neetické úroky. Jen si představte půjčku na 50 let s pohyblivou úrokovou mírou.

A co je lepší než si koupit dům na výhodnou půjčku? Tuto horečku spustila před deseti lety Lidová strana (PP), která začala podporovat kulturu vlastního bydlení. Ale se spoustou domů přišlo automaticky i osobní zadlužení. Dokud trh s nemovitostmi vzkvétal, ostatní sektory ekonomiky zůstávaly pozadu. S nástupem španělské dělnické strany (PSOE) v roce 2004 se preference změnily a výstavba nemovitostí rázem klesla z 15% HDP na současných 9%. 

Inflace a nezaměstnanost začínají růst

Každý rychlý úspěch má svou cenu a v případě Španělska byla touto cenou inflace. Výsledek? Růst cen, pokles domácí spotřeby a zhoršení exportních podmínek. Španělsko si začalo půjčovat v zahraničí. Co je ale horší, výroba stagnuje a země začíná žít na dluh, tak trochu jako v Spojených státech. A všichni víme, k čemu tam nedávno došlo.

Bublina na trhu s nemovitostmi praskla v roce 2007. Polovina realitních kanceláří zkrachovala a aby byla situace ještě komplikovanější, začala hrozit celosvětová finanční krize. Růst poklesl z 4.3 % v 2006 na 3.8% v 2007 a ve stejném období se nezaměstnanost zvýšila z 8.1% na 8.6%. A reakce Španělska? Zapatero už v rámci předvolební kampaně daroval po keynesiánsku každému Španělovi 400 euro ve víře, že podpora spotřeby postaví španělsko ekonomiku zpátky na nohy. Díky několika letem obezřetné rozpočtové politiky má nyní Španělsko k dispozici 50 miliard eur, které mu mohou pomoci dopady zmírnit.

Reformy nemohou dlouho čekat

Španělsko si nemůže dovolit dlouho vyčkávat. Je nutné, aby se otevřelo zahraničním investicím, potřebuje investovat do vzdělání, a především musí začít dělat ústupky. Volby tak doprovázelo dilema: upravit systém krátkodobě, nebo přistoupit k dlouhodobým, ale zároveň bolestivým reformám? Španělsko je jedinou zemí OECD, kde mezi roky 1995 a 2005 klesla průměrná měsíční mzda, jenomže hospodářský růst nemůže být dlouhodobě založen na nízkých mzdách.

V této otázce ale Španělsko zjevně nenachází spřízněné duše, s jejichž pomocí by dospělo k rozumnému řešení. Pedro Solbes, otec reforem z roku 1993, které zavedl po svém nástupu do funkce ministra financí, nakonec nebyl schopen své návrhy prosadit na celoevropské úrovni v době, kdy byl evropským komisařem pro finance. Dnes, kdy je opět ministrem, především lituje, že nedokázal zabránit kolapsu na trhu s nemovitostmi. Jde o jednu z příčin kvůli nimž nebylo Španělsko v lednu pozváno na krizové jedníní v Downing Street? Změna musí začít doma a musí začít co nejdříve, Španělsko má být totiž od roku 2012 čistým přispěvatelem do evropského rozpočtu.